Honzíkovy vláčky

Poslední burza byla takové příjemné adventní modelářské drbání

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 2.12.2012

Jedno staré známé rčení tvrdí, že člověka nic nepotěší víc jak neštěstí druhého. 🙂 Už na schodech do menzy v Opletalce, kam jsem dřel na sobotní výměnné setkání modelářů svůj kufr plný vercajku, jsem potkával vážené kolegy, kteří (pusu od ucha k uchu) jízlivě komentovali moji minulou reportáž, ve které jsem popisoval, jak jsem si propíchl prst vynikajícím nástrojem od firmy MEDIN. Byl to snad osud, že téměř jako první zákazník přišel k mému stolku ten, který si minule dláto kupoval. Tentokrát chtěl skalpel.

Byl jsem nucen z bezpečnostních důvodů odmítnout předváděcí akci, protože jsem nechtěl vykrvácet hned na začátku „burzy“. Vážený čtenář totiž ještě neví, že jsem před třemi týdny opravdu skončil druhý den po úrazu (tj. v neděli) na emergency Ústřední vojenské nemocnice, protože se mi ani po 24 hodinách nepodařilo krvácení zastavit. Asi jsem si tím dlátkem přeťal nějakou žilku. Dokud byl prst stažený tlakovým obvazem – dobrý. Jak jsem ho sundal – krve jak z vola. Službu konající paní doktorka, když jsem se dočkal ošetření, k mému údivu jen odvážně konstatovala, že ranka se zdárně hojí. Za čistý flastřík a písemnou zprávu jsem zaplatil 90 Kč – takto regulačního poplatku -, zřejmě abych si pamatoval, že nemám v neděli otravovat české zdravotnictví. No, přežil jsem.
Předposlední letošní burza se tak trošku nesla v duchu „chtěl bych, ale nemám za co“. Ostatně jako celý podzim. Domnívám se, že přátelé modeláři šetři na poslední letošní burzu, ale možná také jen na kapra, anebo snad i na daně. Více jak nakupování se tedy konaly takové pěkné adventní modelářské drby. Na přetřes samozřejmě přišla i bouřlivá debata okolo domečku od firmy Šikulové, kterou jsem nedávno postavil a současně recenzoval. Diskutující okolo mého stolku mne obohatili názory, že modely nejsou rébusy a tudíž absence dobrého návodu výrobek (stavebnici) degraduje. V tomto ohledu byla za vzor dávána firma Třmínek.
Měl jsem připravený trumf pro digitalisty, zatím jen v podobě letáku plného u nás dosud méně známých lokomotivních a funkčních dekodérů od mnichovské firmy Doehler & Haass. Jak už jsem oznámil, tyto dekodéry jsou opět dostupné na českém trhu – ZDE. Udivilo mne ovšem, že i vyhlášení odborníci si nepamatovali úvodní osvětové články o těchto dekodérech, které jsme publikovali s Jardou Vorlíčkem už před rokem.
Polopremiéru měl na burze nový zvukový modul, který podle našeho přání dopracoval, vylepšil a do provozního stavu prototypu připravil Jindra Fučík. I v této ještě nedokončené podobě mu osazenou desku rval z ruky Radek Wimmer ze Žďáru nad Sázavou s tvrzením, že na jeho obřím kolejišti v kulturáku není zvuků nikdo dost. Je tedy prvním zákazníkem nového modulu, který se během krátké doby objeví mezi nabídkou DIGI-CZ. Premiéra bude v Naganu, ale tentokrát tam jako naschvál nebudu. Snad se najde jiný dokumentarista, který přinese reportáž z testů tohoto nového „objevu“. Potěšil mne zájem zákazníků o další moduly ze série DIGI-CZ – ZDE.
Také Jirka Šafář (Miniatur) má v plánu připravit další novinky, ale jejich realizaci mu trošku kazí bolavý palec. Další limitovanou sérii upravených originálních Liazek od firmy Hruska tedy možná ukážeme až po novém roce. Však ono se to nezblázní…
Příjemné modelářské trhy si zopakujeme dva dny před štědrým dnem. Snad se jich ve zdraví dožijeme. A ještě jeden pěkný fór na závěr: „Naše morče je vychované a nikdy nic nepoškodilo. To, že prokousalo kabel, přikládám panice z návštěvy tchýně.“