Honzíkovy vláčky

Podzim je tady (editorial)

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 23.10.2012

Když jsem v sobotu časně ráno cestoval na modelářské setkání do Opletalky, byla ještě tma. Podzim mám rád, ale nikoliv tmu po ránu. Nechce se mi vstávat. Pravda, vstávat se mi nechce už delší čas, co jsem v důchodu, a jak mi potvrdil Pavel Tvrz, nejsem sám. My sovy ale zase na druhou stranu víme, že když pošlu mail 10 minut před půlnocí, tak na druhém konci je život. To pracující kolegové už tou dobou několik hodin nabírají sílu, aby byli ráno svěží a mohli budovat ten kapitalismus po česku.

Fraška dvoukolových senátorských voleb, co zase stála miliony, opět ukázala na zbytečnost této komory. Ale tvrdit se samozřejmě bude opak. Ani jsem už nesledoval výsledky. Vždyť ti panáčci, co o jejich stotisícových platech rozhodla ani ne pětina voličů v republice, stejně nic pro normální lidi nevymyslí, natož aby něco vykonali. Naopak. Nadává se na byrokraty v EU, když vyplodí takovou pitomost, jako je zákaz užívání názvu nějaké naší tradiční potraviny. Ale copak z dílny našich zákonodárců vypadávají samá moudra? Ha, ha. Tak proč se vzrušovat. Podle mne byla klika, že před týdnem nešli k volbám víc jak dvě třetiny lidí, protože jinak by nejspíš bylo rudých krajů víc. A to by zase bylo řevu o zmanipulovaných volbách… Ale volbami to neskončilo, začíná další fraška o jakýchsi balíčcích…
Není třeba opakovat, že mezi lidmi vládne blbá nálada. Jde ale o to, z jakého pohledu člověk pozoruje svět. Vnouček po měsíci ve škole mi telefonoval: „Dědo, já už umím číst!“ Jsem se lekl, že na Kladně mají tak dobré učitelky, které naučí děti číst za pár dní. Leč v zápětí mi překoktal dvě první věty, co už si sám přečte. Ale copak i to není pokrok? Na druhou stranu, dcera se zmínila, kolik peněz dneska stojí prvňáček. Copak stát už nemá zájem na vzdělanosti svých obyvatel, jako tomu bylo dříve? Asi nemá, protože blbí se snadněji ovládají. A to, že za každou cenu se z lidí musí vytahat všechny peníze, co vydělají, je další princip vládních panáčků. Krásně se to pozná na takových akcích, jakými jsou třeba – z hlediska celospolečenského naprosto nevýznamná – výměnná setkání modelářů. Vedu si takovou maličkou statistiku a z ní je naprosto jasně patrné, že prodávám stále méně. Co půl roku, to až minus 30 – 50 procent. A nejsem sám, kdo má tyto poznatky. Jistě, už slyším, že to neumím, a že ti co to umí dokonce i bohatnou. Jen jestli při tom nekradou (po česku). Stručně řečeno, lidi nemají peníze na koníčky. Co na koníčky? Oni už nemají ani na bydlení, zábavu, dopravu do zaměstnání. A jak to tak vypadá, brzy začnou šetřit na jídle…
Nedávno jsem otevřel jeden z mnoha nevyžádaných souborů, který mi přišel po internetu – a zcela výjimečně jsem se začetl do textu. Především proto, že jsem při rychločtení článku zaregistroval, že se jedná o Tchajwan, který jsem měl možnost poznat dost zblízka. Není důležité, jestli to, co mne zaujalo, napsal v titulku uvedený člověk, údajně představitel jedné významné české firmy, či je to jen další fikce, kterých je na internetu plno. Daleko zajímavější bylo, že bych se pod tato slova podepsal taky. Mám totiž naprosto stejnou zkušenost:
Cit.: „Možná už se vám to také stalo. Řemeslník (totéž obchodník s modelářským zbožím – pozn. J. H.) se opatrně zeptá, zda na to chcete účet, anebo budete raději platit nižší cenu bez dokladu. V České republice se prostě přivírá oko nad tím, že část peněz v byznysu teče bez toho, že by se z nich odváděla daň.“ Autor dále popisuje, že jeho firma má již 15 let pobočku na Tchajwanu. „Díky tomu jsem měl možnost poznat o této zemi hodně zajímavého. Jedna z věcí, kterou jsem zpočátku nechápal, byla posedlost Tchajwanců sbírat v obchodech účty. Bez rozdílu, zda si kupují láhev vody, nebo ledničku, si účtenky pečlivě ukládají. Když jsem někde v obchodě nechal ležet účet u kasy, tak mi obvykle prodavač zapomenutou účtenku úslužně vnucoval,“ popisuje. „Později jsem ale pochopil, že je to výsledek neuvěřitelně chytrého kroku, který tamní ministerstvo financí zavedlo už v roce 1951.“ V textu se pak čtenář dozví, že oficiálně se to jmenuje Uniform Invoice Lotterya a jako téměř každá dokonalá věc je naprosto jednoduchá. Všichni podnikatelé na Tchajwanu musí používat registrační pokladny. Každý účet z registrační pokladny má unikátní osmiciferné číslo. No a 25. v každém lichém měsíci pořádá ministerstvo financí velkou státní loterii. Vylosují šest výherních čísel a podnikatel si zkontrolujete všechny své účtenky za předchozí dva měsíce. Za účty, na nichž se shoduje poslední trojčíslí – vyhrává.., píše autor. Není podstatné kolik, ale v přepočtu na naše penízky je to hodně. Jde o miliony. „Je přitom úplně jedno, zda byla vaše účtenka za deset korun, nebo za desetitisíce. Tchajwanský berňák si tak vlastně z celého národa udělal kontrolní orgán, který žádnému obchodníkovi neodpustí nevystavení daňového dokladu. Navíc vítězné účtenky, za něž si vyzvednete svou výhru, zadá finanční úřad do počítače a zkontroluje, zda se údaje shodují s tím, co přišlo z registračních pokladen od podnikatelů. Pokud ne, tak běda. Vlastně je to ďábelsky jednoduché a neuvěřitelně účinné. Uvádí se, že zavedením této státní loterie se zvýšil na Tchajwanu výběr daní o 75 procent.“ Sranda spočívá v tom, že tahle „daňová loterie tam funguje déle než 50 let a všichni si díky ní zvykli, že je normální platit daně. Nikdy jsem se tam nepotkal s žádným pokusem obejít systém. Zřejmě díky tomu, že všichni řádně platí daně, je na Tchajwanu jednotná sazba daně z přidané hodnoty (DPH) jen 5 %,“ píše autor. A já tomu věřím, protože jsem tam byl a viděl, jak se z naprosto nejchudšího státečku na ostrově v Tichém oceánu stala desátá nejmocnější ekonomika na světě!
Nejspíš se mnou bude vysloven souhlas, že tohle naši otcové-revolucionáři nezvládli, a jak nejsem ekonom, tak vím, že v nezvládnutí odvodů daní je zakopaný pes našeho propadu na dno. Nebudu vypisovat všechny zmetky, co vymysleli a stále dokola vymýšlejí naši amatérští političtí vůdcové. Jen natvrdo uvedu: Na Tchajwanu měli štěstí, že se jim tam nenarodil žádný finanční expert jménem Kalousek, a že jediná slota, která je tam trápí, jsou tajfuny.

Z věcí nabízených v N-šopíku – ZDE – v současnosti „frčí“ soupravy Airbrush. Kupodivu se také rozprodala první várka originálních modelů nákladního vozidla ŠKODA 706–fekál z dílny Miniatur, dále byl zájem jen o některé lepty v měřítku TT. Konečně si také modeláři všimli, že už dva roky nabízím kvalitní a současně levné nástroje od firmy MEDIN, užívané zdravotníky. Pro modeláře to jsou nástroje na celý život; mám to ověřené. Tradiční zájem byl o modelovací hmotu Shape plast, naopak zájem pokles o maličké LED SMD 0402 s napájenými drátky. Nejspíš se naplnil trh a všichni modeláři, kterým se podaří tyto mikro-diody sehnat, už se k nim naučili pájet drátky. Nebo si to myslí. Proto doprodáme skladovou zásobu a skončíme s jejich další nabídkou.
U stánku člověk vyslechne mnohé. Proto tam rád chodím. Třeba zaznělo několik stížností na dekodéry pro serva, které u nás prodávají některé konkurenční firmy. Je jim vyčítáno, že v průběhu provozu serva pocukávají, vrčí apod. A přitom do nákupu kvalitních modulů ze systému DIGI-CZ, které nabízíme my, se nikdo nehrne. Nevadí, aspoň nemáme starosti s výrobou :-). Nám všechny moduly fungují perfektně a hlavně – vytváří komplexní systém pro každé modelové kolejiště.

Do konce roku se uskuteční ještě tři výměnná setkání, uvidíme, jak se budou hýbat kšefty s blížícími se vánocemi. Ale kromě toho se v posledních měsících roku uskuteční řada dalších, které budou stát za zhlédnutí. Už příští týden se chystáme na veletrh do Vídně. Bude-li aspoň tak dobrý, jako ten před pár týdny v Lipsku, budu opět nadšený. Modeláři v Pardubicích také plánují výměnné setkání modelářů. Jedeme tam v sobotu 3. 11. V ten den také pokračuje nekonečný seriál modelářských akci v Pečkách, což si také nemůžeme nechat ujít. A k tomu naše modelářské besedy v Naganu. Budu to zase fofr, ten letošní podzim. Pak má mít člověk čas na stavbu kolejiště. Hlavně ale aby drželo zdraví! To přeju všem, hlavně těm, co zrovna churaví…

Foto Pavel Tvrz (právě se chystám mu předat autíčko, které mu věnoval Bohouš Partyk, zřejmě v iluzi, že Pavel umí rozsvítit cokoliv…)