Honzíkovy vláčky

Hýbající se bagr, aneb Má cenu rozšiřovat nabídku systému DIGI-CZ?

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 13.10.2012

Do Nagana se vrátila radost. Jednak se kolem stolu sešla skoro celá Modelářská beseda, jednak tam neprobíhalo jen plané hospodské klábosení, ale konala se zde přehlídka modelářských úspěchů, a konečně, nebylo třeba olizovat skleničky s lepidly typu Jelcin-vodka, neb po zdárně skončené prohibici bylo možné si připít pořádnou kořalkou. Tentokrát se k svátku přiznal Brejšák (a pil vodu).

Fulda si vždycky dává na čas (vymlouvá se na kojení, koupání a kdoví co ještě). Když se konečně dostavil a začal dlouze hrabat v ruksaku (který ukradl dceři), bylo jasné, že nás opět umatuje nějakým svým skvělým vynálezem. Znám už jeho výrok „…víš, co? Já jsem inženýr a právě proto se vyhejbám řemeslnej práci..,“ takže o originalitě jeho prototypů nemusím dlouze přemýšlet. Naopak mám starosti s naklonováním těchto prototypů v malých sériích pro ostatní. Obvykle totiž zapadají do projektu DIGI-CZ. Zrovna teď hledám spolehlivého a rychlého elektrikáře, který by si chtěl přivydělat při osazování DPS.
A když říkám starosti, tak ještě jedna poznámka. V dobré víře jsme šli do projektu DIGI-CZ s vizí, že vyrábět Fuldovy moduly pro zájemce může být kvitováno. Pravda je ovšem jiná – nevděk světem vládne. Navíc, jsme v Česku, kde brát (bez ohledu na práva autora) se stalo národním principem číslo jedna. Ve všem a všude. Zřejmě tím, že jsou současně zveřejňovány schemata, popisy, seznamy součástek i návody na sestavení a provoz nabízených modulů DIGI-CZ, řada modelářů-bastlířů se pouští do klonování výrobků, jenže pak, když se jim nepodaří jejich výtvor rozchodit, otravují dotazy a připomínkami. Nejspíš skončí praxe zveřejňování návodů.

Fulda tentokrát nejdříve vytáhl závory, ovládané servem . Sklidil sice trošku kritiky za použitý DDR typ a taky za instalování táhel, ale principiálně je jeho ovládání lepší jak jiné na základě využití elektromagnetu. Závory v akci lze vidět na YouTube ZDE.

Pak vytáhl bagr. Poznal jsem dvojče z nákupu u DM-toys. Jenže zatímco můj slepený bagr čeká v poličce na to, až přijde na řadu jeho vložení někam do lomu v budovaném kolejišti, Fulda bagr rozpohyboval. Bagr na pásovém podvozku se otáčí kolem osy, zvedá rypadlo i výložník. Jak lze tohle vykouzlit u modelu v N-kovém měřítku samozřejmě zajímalo všechny okolo stolu? Jednoduché. Mechanizmy a elektronika jsou ukryty pod základovou deskou, na které stojí bagr. Takhle to dělají všichni, co své výtvory prezentují třeba na YouTube. Teď k nim přibyla i prezentace Jindrova – ZDE.

Rozdíl ovšem spočívá v tom, že Fuldův bagr je poháněn jeho originálními elektronickými moduly. Kdo se trošku orientuje v nabídce DIGI-CZ – ZDE, tak možná přivítá informaci, že ve vývoji je další modul. Jindra rozdělil dekodér (pro servo – DIGI-CZ 004, nebo semafory – zatím není v nabídce) do dvou částí – první zajišťuje napájení a DCC komunikaci (pracovně se jí říká „základnovka“), a druhou tvoří vlastní „očesaný“ dekodér, který zajišťuje funkce. Tohle řešení umožňuje použít různé druhy napájení, podle toho, co má modelář nainstalované pod kolejištěm. Přičemž „základnovky“ jsou připraveny v několika variantách – jako programovací, provozní (napájená z DCC), anebo provozní napájená z různě výkonných zdrojů. Programovací základna vlastně nahradí všelijaké profesionální centrály (LENZ, ROCO aj.), z nichž ale některé mají tu nepříjemnou vlastnost, že při programování je nutné odpojovat serva. Provozní „základnovka“ (napájená z DCC) vychází z hlediska pořizovacích nákladů mimořádně levně. Dá se použít pro cca 3 až 5 semaforových dekodérů, nebo pro jeden (výhybkový) servo-dekodér, osazený cca třemi servy. Pokud se použije varianta se zvláštním napájením (ať už verze s menším či větším proudovým zatížením), bude možné z jedné „základnovky“ napájet několik, nebo dokonce značnou část instalovaných dekodérů.
To jsou představy. Teď jde o to, jestli mezi modeláři bude zájem větší než nulový, aby se vyplatilo rozšířit nabídku systému DIGI-CZ.

Abych se ale v této reportáži nezasekl jen na informaci o tom, co nosí Jindra Fučík v ruksaku do hospody. Probrali jsme zde též naši účast v Lipsku – ZDE – a pokusili se naplánovat výlet do Vídně, na tamní modelářský veletrh, který začíná 25. října. Prospekty dovezené z Lipska zaujali zejména uživatele pologigantického měřítka (TT), protože jeden z prospektů obsahoval opravdu netradiční nabídku vymykající se šedivému standartu tohoto měřítka, které v Lipsku nebylo nijak výrazně zastoupené.

Modelová voda bylo další téma, o kterém se vedla řeč. Ke všem známým metodám a prostředkům užívaným při tvorbě říček, rybníků a tůněk přibyla též zmínka o křišťálové pryskyřici, na jejíž aplikaci k těmto účelům upozornil jeden z diskutujících na MDB. Jelikož tuhle pryskyřici již dávno používám, avšak k jiným účelům – ZDE, zaujalo mne to, byť opakovaně zdůrazňuji, že křišťálová pryskyřice není primárně určená pro vytváření modelové vody. Nicméně, to samé platí třeba o silikonovém transparentním tmelu, ze kterého lze mj. také udělat pěkné vodopády. Takže jsem zahájil testy, do kterých tentokrát zapojím opravdové vědce s jejich špičkovou analytickou technikou. Napadlo mne totiž, že křišťálová pryskyřice a imitace vody zv. Langmesser jedno a totéž jest. Což je ovšem nutné potvrdit objektivně.