Honzíkovy vláčky

Portálový jeřáb Faller 222198 v N-ku (2)

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 29.6.2012

Místo abych se intenzivně věnoval stavbě kolejiště, hraju si s modely, jejichž stavba by z logiky věci mohla počkat. Jak ale říká Pavel Tvrz: „S kolejištěm nepospíchej, to se musí dělat opravdu, až když má na to člověk chuť.“ A u důchodců to platí dvojnásob, dodávám. Ale protože čas plyne a mohl bych to zapomenout, tak raději popíšu, kam jsem se zatím dostal při elektrifikaci portálového jeřábu. Začátek vyprávění je ZDE.

Elektrifikace portálového jeřábu Faller 222198 v měřítku N vyplynula jaksi sama sebou. Pár dobrý duší vyjádřilo své názory k tomuto záměru i ke stavbě. Některá doporučení jsem vyzkoušel a nakonec našel své řešení. Je mi jen divné, že se zatím neozval nikdo, kdo si s tímto jeřábem už nakládá uhlí.
Předně, možnost všech pohybů jeřábu jsem definitivně zúžil pouze na otáčení boudy s výložníkem okolo svislé osy. Na model v N-ku je to až až. Ale když už se má bouda otáčet, tak pomalu a o 360° a v obou směrech. Pojezd jeřábu po kolejích ani navíjení drapáku nebudu realizovat. Navíjení drapáku by sice bylo technicky řešitelné a asi by se do boudy vešel i mikromotorek s převody, ale při hmotnosti drapáku – i kdybych jej vyrobil celý z olova – bych nejspíš stále dokola rozplétal nitě (lana). Pojezd jeřábu po kolejích, na kterých stojí, jsem vyzkoušel s pomocí neodymiových magnetů 1). Opět by to bylo technicky řešitelné, ovšem s ohledem na to, že ještě nevím, kde bude jeřáb v kolejišti stát a jaké tam budou prostorové podmínky, konstrukci pojezdu jsem odložil..
K otáčení boudy s výložníkem okolo svislé osy použiju servo HD-1370A. Jednak proto, že jsem ho měl v šuplíku, ale hlavně protože se vejde do boudy naprosto dokonale. Ale jen v poloze patrné z obr. 2 a dalších.

Obr. 1 – Rozměry serva HD-1370A a schéma jeho umístění v boudě

Obr. 2 – Servo vložené do boudy (na zkoušku). Patrná je svislá osa, okolo které se bude bouda otáčet

Horší bylo vymyslet přenos otáčivého pohybu serva na svislou osu boudy a také posílit celkový převod (do pomala). Osy serva a otáčení boudy jsou totiž na sebe kolmé. Třecí převod ani převod pomocí kladek s gumičkou (obr. 3) nefungoval. Přece jenom, místa pro tento převod bylo málo, gumička z kladek padala, protože nešlo udělat kladky dlouhé. A také – převodový poměr nevyhovoval.

Obr. 3 – Převod přes dvě kladky spojené gumičkou jsem rychle opustil…

Tak jsem nakonec použil to, co mne napadlo hned na začátku, tj. převod šnekem na ozubené kolo. Z jediných dvou dodavatelů maličkých převodů jsem nakonec vybral převody od pana Šátka – především proto, že byla okamžitě k dispozici a že šla bez problémů nalisovat na osičky – obě o průměru 1,5 mm. Kolečka od Luďka Aschenbrennera si nechám na jiná řešení, však oni se neztratí.

Obr. 4 – Převod šnek – ozubené kolo funguje bez problémů

Z hlediska konstrukčního je snad vhodné vzpomenout, že ozubené kolo bylo nutné podložit do výšky osy serva, aby bylo kolo ve správném záběru se šnekem. Kupodivu se k tomu ideálně hodila čtyř-páka, dodávaná k servu. Stačilo uštípnout jedno křídlo páky a bylo (obr. 5).

Obr. 5 – Podložení ozubeného kola splnila upravená páka od serva. Na snímku je též vidět instalace měděných trubiček, ve kterých jsou uhlíky s pružinkami. Trubičky jsou zakápnuté cínem (popis viz dále). Vše je zalepeno dvousložkovým epoxidovým lepidlem

Přenos napětí od svorek J, K (později ještě popíšu digitalizaci jeřábu) do boudy, kde bude veškerý elektrický rozvod pro motorek serva i pět osvětlovacích LED (vel. 0402), jenž jsem si vymyslel na různých místech jeřábu, jsem nakonec vyřešil zkonstruováním dvou mosazených kroužků, které jsem zalepil do „stropu“ podstavce – obr. 8 a 9. Nejdříve jsem ze zbytku mosazeného plechu 0,16 mm (zbytky z leptů) vypiloval dva soustředné kroužky (obr. 7). Pilování (byť pod lupou) není totéž, jako vyleptání téhož. Odhalí to až makrofotografie. Ale účel světí prostředky. Do stropu podstavce jsem vyvrtal dva otvory pro vodiče (obr. 6). Vodiče jsem připájel zespodu ke kroužkům. Po spasování jsem kroužky přilepil raději dvousložkovým epoxidovým lepidlem a po jeho zatvrdnutí jsem povrch přeleštil lešticími kotoučky 3M – ZDE.

Obr. 6 až 9 – Instalace mosazných kroužků pro napájení do stropu podstavce

Do dna boudy jsem vyvrtal dva otvory přesně odpovídající poloze kroužků, do nich jsem opět dvousložkovým lepidlem zalepil měděné trubičky (obr. 10), jejichž vnitřní průměr koresponduje s průměrem uhlíku s pružinkou (Fleischmann) (obr. 11). Výšku trubičky jsem přesně odměřil v závislosti na vzdálenosti mezi stropem podstavce a dnem boudy a také délkou uhlíku s pružinou. Ještě před zalepením jsem k trubičkám z boku připájel dva vodiče (různé barvy) a otvor zevnitř boudy zakápnul kapkou cínu (tak, aby cín nezatekl do trubičky) (obr. 5).

Obr. 10 a 11 – Měděné trubičky pro vedení úhlíků k přenosu napětí

Jak je patrné na obr. 11, v této poloze (vzhůru nohama) bude na osu boudy připasován podstavec. Uhlíky se zasunou do trubiček a díky pružinkám vytvoří dokonalý kontakt. Bylo jest vyzkoušeno a schváleno jakožto funkční. 🙂 Zbývá jediné: Pevně spojit svislou osu (na které je v boudě nalisované ozubené kolo) s podstavcem, protože bez toho se bouda nebudu otáčet. Mám to zatím vymyšlené tak, že na vyčnívající konec osičky nalisuji kousek plastu (asi kroužek), který spojím (slepím) ve čtyřech bodech s konstrukcí podstavce pomocí nějakých vzpěr.

A nastává etapa digitalizace, ale o tom až příště.

____________________________________

1) http://en.wikipedia.org/wiki/Neodymium_magnet

Foto hlav