Honzíkovy vláčky

Co týden dal…

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 17.6.2012

To byl zase týden! Fotbalisti s Tomášem Bolístkem v čele namíchli národ (naštěstí včera v noci ještě prokouzli do dalšího klání na EURO); maturanty zase namíchla (státní) náročnost zkoušek dospělosti; šéf bandy ze Strakovky namíchnul bandu plukovníků a podplukovníků (kteří byli ještě před pár dny vychvalováni, když zalovili v řadách opozice, ale okamžitě znectěni, když sáhli i do řad koalice). Je zde ještě někdo, kdo nebyl namíchnut? Pamatuji si výrok o špatné náladě, ale to byly doby chabého odvaru dokonalé nasranosti, která je tu všude kolem nás nyní. Že ne?

Po anabázi do Peček na mašinkářskou pouť minulý víkend se mělo něco podobného opakovat tento týden, a ve větším. Pro mnohé skutečně mohlo nastat dilema, kam se vydat. Milovníci skutečně železnice nejspíš směřovali do Lužné – kam jela i parní lokomotiva z Vídně, kterou však zastavila v Kolíně suť, jež se sesypala na koleje. Modeláři měli své tradiční výměnné setkání v Menze UK v Opletalce. Bylo to poslední předprázdninové setkání, další nás čeká až 15. září. Do té doby však bude náš N-šopík – ZDE – fungovat bez prázdninové přestávky.
Už od časného ráno bylo patrné, že na „burze“ bude méně návštěvníků, než v minulých termínech. Dokonce nepřijelo i několik tradičních prodejců. Jelikož všechno zlé je k něčemu dobré, přestože venku bylo vedro, v hale menzy se aspoň dalo dýchat. A taky bylo více času na pokecání s přáteli a kamarády, kteří přišli.
Na „burze“ mi udělal opravdovou radost Martin Krejčí z Brna, kterého jsem do chvíle, než se ke mně přihlásil, znal jen pod jeho diskusním nikem mnitka, resp. z jeho modelářské tvorby na jeho webu – ZDE. Vcelku dost jsme si už spolu namailovali, ale osobně jsem se neznali. Pravda, zatím to byl Martin, kdo dával víc. Hodně mi třeba pomohl s informacemi při tvorbě zařízení pro zatravňování pomocí elektrostatiky – ZDE. Ostatně, právě ve vytváření travních porostů (a přírodních scenérií obecně) podle mne Martin vyniká a směle konkuruje travním kobercům vyráběným v Brně i jinde – např. ZDE. Taky jsem už dříve vyjádřil svůj obdiv s jeho skalami ze styroduru – ZDE. Právě vzorky těchto skal mi Martin přivezl, abych se mohl poučit a přijít na to, „jak na to“. Kupodivu, po jeho odchodu pak bezpočet návštěvníků mého stánku bralo vzorky styrodurových skal do rukou a pochvalně je hodnotili. Dokonce jeden z návštěvníků se zeptal, jestli to budeme vyrábět a prodávat?
Martin Pinta dokončil testování komponentů ze systému DIGI-CZ, které mu před časem poskytnul Jindra Fučík. Jednalo se o interface GenLI USB-mini (DIGI-CZ 016), další testování pokračuje. Ve svém hodnocení uvedl, že „GenLI USB je perfektně funkční a spolehlivý, jeho použití je proto k naprosté spokojenosti. Oproti profesionálním výrobkům má nepostradatelnou výhodu spočívající v mnohonásobně nižší ceně“. Informaci o tomto výrobku pak zařadil do svého přehledového článku „Komponenty“ na webové stránce Lokopin – ZDE.
Hodně času jsem minulý týden věnoval myšlence „rozpohybování“ portálového jeřábu Faller (N). „Je zajímavé, jak bouřlivou diskusi vyvolá jeden jeřáb,“ napsal mi Jarda Vorlíček. Skutečně, k tomuto článku, ve kterém jsem poprosil o rady, se sešlo poměrně dost inspirativních příspěvků. Třeba ještě nějaké náměty přijdou. Ale po týdnu už mám víc jasno, než když jsem jeřáb slepil.
Ještě jedna anabáze byla na tuto sobotu déledobě plánovaná. Mohla by nést podtitul „modeláři všech měřítek, spojte se!“ Delegace jihočeských modelářů nejdříve navštívila zvedací styrodurové kolejiště u Pavla Tvrze a další velmi zdařilé H0-kové kolejiště u Petra Mojdla, a pak se všichni vydali do Budějovic u Rudolfova oplatit návštěvu. Agentury zatím nepřinesli zprávu, jak dalece byl na odpolední exkurzi připravený čerstvý šedesátník Míra Roubíček, který noc před tím oslavil svůj vstup do seniorského věku, a k němuž se středočeská delegace modelářů chystala. Ale snad dobře. Dovedu si živě představit obdivné věty vyznavačů gigantického měřítka (H0), když viděli u Zdeňka Krušinského a Jirky Kubíka jejich výtvory v nejhezčím měřítku (N). A nemohu to ani bohužel popsat, protože jsem výjimečně přítomen nebyl.
V té době jsem se totiž vzpamatovával (klidným odpoledním spánkem) z náročných dnů, které předcházely. To, že mi osud připravil krušné chvíle spočívající v tom, že můj poklidný a modelařinou naplněný důchod byl náhle narušen déledobější neschopenkou manželky, nebudu komentovat, protože rouhání se nevyplácí. A taky co je komu do toho. Jen zasvěcení ovšem vědí, že už jsem několikrát zvažoval emigraci!
Cestu na jih Čech jsem na rozdíl od modelářské delegace absolvoval také, ale už v pátek, abych mohl osobně popřát Mírovi Roubíčkovi vše dobré k jeho šedesátinám. Oficiálně se jich dožívá až ve středu, nicméně s přáteli se slaví tehdy, když se to hodí, že? Takže:
Míro, ještě jednou, všechno dobré, hodně zdraví a radosti ze života i koníčku, který provozuješ. A jsem rád, že jsme se poznali…