Honzíkovy vláčky

Tak tudy cesta nevede

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 9.3.2012

Pravidelné hospodské posezení party modelářů skrze všechna měřítka (parafrázováno ze slovníků parlamentních zpravodajů) se stává vítanou prezentací všeho možného, leckdy i téměř nemožného. Včera zde byla poprvé představena například sada patinovacích fixů, dlažba z kočičích hlav v N-ku vypálená laserem, miniaturní řezací kotoučky, několik odlitků z Axonu F18 a také parní napařovačka, která díky svým efektům zaujala nejen modeláře, ale všechny stolovníky v hospodě.

  Vědom si nutnosti aplikace postřiku „jarovou vodou“ před štěrkováním kolejnic, kterou jíž dávno prezentoval na jednom ze svých seminářů Michal Dalecký, vyzkoušel jsem to. Vadilo mi však, že fixírka od nějakého léku, který se stříká do krku při angíně, má přece jenom širší záběr, než je šířka kolejí v měřítku N. Když jsem fixírku přiblížil, abych zúžil úhel rozstřiku, zase jsem odfoukával štěrk. Pak jsem někde na internetu objevil poznámku o tom, že vlhčení štěrku „jarovou vodou“ krásně nahradí pára. A to mne zaujalo. Několik dlouhých večerů jsem hledal takový geret, který umí vyvíjet páru a přitom neublíží (prstům, ani štěrkovanému místu). Našel jsem věru velmi zajímavá zařízení. Některá se mi zdála drahá a tak jsem nakonec zvolil přístroj nabízený až v daleké Číně. Letecký most z Honk-Kongu k nám funguje v systému 24-7, i když tomu Kalousek a spol. brání, jak jen může. A tak jsem jednoho dne rozbalil krabici a vyndal z ní napařovací přístroj, který je původně určen na čištění oděvů párou. Po odcvaknutí čínské zástrčky jsem kupodivu zjistil, že barva vodičů koresponduje s naší normou. Přišla chvíle pravdy. Voda byla nalita do nádržky, přístroj byl zapojen do zásuvky. Kontrolka se rozsvítila, po chvíli se začala vyvíjet pára. Stisknutím příslušného tlačítka palcem se nejdříve nic nedělo, ale po opakovaném stisknutí se voda napumpovala do ohřívacího systému a z trysek vespod vyrazil parní gejzír. Prozřetelně jsem první pokus udělal do volného prostoru, takže se nic vážného (kromě mého leknutí) nestalo. Namířit přístroj na kolejiště, ještě dneska bych možná seškraboval ze zdi domečky a stromečky, o štěrku ani nemluvě. Pokus jsem předvedl příteli, který mne navštívil. Řval smíchy a donutil mne, abych přístroj prezentoval mezi ostatními modeláři. Včera se tak stalo. Premiéra čínského vyvíječe páry se konala na Smíchově. Už příslušný úvod mé prezentace zaujal, zvláště když jsem zdůraznil, aby si každý přidržoval půllitr na stole. Síla úderu páry všechny ohromila. Znovu si tak prostí modeláři připomenuli se všemi důsledky století páry, ale nikdo si od mne nechtěl tento přístroj alespoň zapůjčit k vyzkoušení. Jen kdosi namítnul, že bych ho mohl půjčovat dlaždičům k přerovnávání hromad kostek. Tak tudy cesta nevede…!

 

  Sada patinovacích fixů Floquil™, které se nesmí z Ameriky letecky posílat, jsou zde. Netrvalo to snad ani měsíc a našli jsme cestu, jak je lze zcela legálně a dokonce přes EU celní překážky dostat do modelářských dílen. Zjistili jsme i důvod, proč je lze dovézt jen komplikovaně. V USA totiž mají nějaký super bezpečný bezpečnostní předpis, který ukládá, že barvy s těkavými ředidly se nesmí přepravovat letecky. Např. i známý MicroMark tyto fixy zasílá pouze v rámci USA a jen pozemní dopravou. Hold, jiný kraj, jiný mrav. Pravda, jejich cena vystoupala díky nákladům na dopravu a všelijakým nesmyslným celním aj. poplatkům našeho státu, leč kdo si chce ulehčit patinování kolejnic, pražců či starých dřevěných nádražáckých objektů, má možnost. O tomto zajímavém prostředku od firmy Floquil™ jsem už psal ZDE a po testech připravím další informaci. Pár lidí po fixech v hospodě natáhlo ruku, několik kousků jich zbylo a budou v N-šopíku.

 

  Zaujaly i miniaturní řezací kotoučky s diamantovým okružím. V sadě jsou tři – dva o průměru 22 a jeden o průměru 19 mm. Oba kovové středy kotoučků mají tloušťku pouhých 0,1 mm, ten menší má vrstvičku s nalepeným diamantovým prachem silnou 0,15 mm, ten větší 0,3 mm. Když jsem s kotoučkem upnutým ve vrtací frézce Proxxon zkusil přeříznout kolejnici (N-kovou), bylo to coby dup a přitom řez byl velmi tenký. Pochopitelně, svou šířkou odpovídal skutečnosti, že se mi již klepou ruce :-). Nebude to zřejmě nástroj na věčné časy (ale ani obdobné, byť silnější diamantové kotoučky nabízené za cca 500 Kč v různých obchodech, nic podobného nevydrží), ale při ceně několika euro, které jsem zaplatil za tři kotoučky v sadě, není o čem mluvit. Zvažuji opakovaný nákup, pokud se se zahraničním prodejcem podaří vyřešit cenu poštovného (desetkrát překračující cenu kotoučků) a způsob balení.

(Vlevo popisovaný kotouček, vpravo pro srovnání „standardní“ diamantový kotouček od MicroMark; rozdíl v tloušťce je patrný) 

  Školník z Roudnice Karel Brejša přinesl ukázat čistič kolejí, které vyrábí jeho svěřenci. Design sice maličko pokulhává, ale účel je splněn. S čističem lze šťourat i hluboko v tunelech. Zájemcům bude tento výrobek v měřítcích N a TT představen na „burze“, specialistům může být na zvláštní objednávku nabídnut i s ampulkou Diavy. Bližší popis a údržbu připravujeme…

 

  No, a pokud jde o prototyp dlažby v N-ku vypálený laserem, to by bylo dlouhé povídání. Jednak o tom, jak mne zklamalo leptání z 0,4 mm silného plechu, naopak jak přítel, takto též „místopřísežný laserový palič“, vytvořil podle předlohy vzorek dlažby z dvouvrstvého plastu, a navíc přidal vzorek z kartonu, který vypadá úžasně díky tomu, že tam jsou nafintěné i díry v silnici, tak obvyklé v celém Česku. Tohle ale není finále. To jsou jenom mustry, se kterými teprve budu čarovat…

 

  A pak že se v hospodě nedějí velké věci…!

Foto hlav

Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 7 210 | Tisknout: | Poslat: