Honzíkovy vláčky

Jak udělat z nitě lano

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 22.1.2012

Když jsem se nedávno trápil v závěru sestavování modelu železničního jeřábu od firmy Kibri – ZDE – s ochočením nití, které mají představovat lana, tak jsem si uvědomil, že to už je poněkolikáté (jeřábů mám několik), kdy vlastně nevím jak na to. Výsledek mého mnohaminutového snažení, při kterém mi cákaly nervy, byl tristní. Tak jsem se začal ptát a číst diskuse. Naštěstí mne napadlo zabrousit na weby lodních modelářů. V tomto článku naznačuji, co jsem se dočetl a doslechl, byť jednoznačnou zkušenost jsem zatím nenabyl. Přivítám názory ostatních kolegů…

  „Já je na lodi protahuji přes naříznutý nosník ve zředěné humbrolce,“ odpověděl mi lodní modelář par excellence Karel Filip na přímou otázku co dělá s nitěmi, aby se staly vláčnými, ohebnými  a nechlupatěly. Dodal, že jako výchozí materiál používá chirurgické nitě. No, kdysi jsem měl taky zdroj těchto nití z přírodní bavlny, ale zdroj úmrtím posledního chirurga v rodině vyschnul. Jestli se dají koupit ve Zdravotnických potřebách jsem zatím nezkoumal.
  Prošel jsem několik diskusních fór. Železniční modeláři toto téma podle všeho neřeší, naopak lodní modeláři ano. Stejně jako u železničářů jsou ale jejich diskusní fóra zaplavena z 95 % balastem neskutečných keců a vytahování se vlastní dokonalostí, nebo naprosto stupidními dotazy druhé poloviny diskutujících, kteří jsou líní si projít již zveřejněné. Po strastiplném hledání jsem tam přece jenom našel několik vět, ve kterých jistý nik Petr píše, jak upravuje nitě, aby vypadala jako lana: „Lana natírám včelím voskem. A co se týká materiálu, vyzkoušel jsem 100% bavlnu, jmenuje se to kordonet, je v pěti sílách a v přírodní barvě a zdá se mě to dobré. A dá se bez problémů barvit.“
  Na otázku nika Radka, jak aplikuje vosk, zmíněný diskutující popisuje, že on „nit protáhnul tuhým voskem a pak přejel fénem. Nit ale zůstala chlupatá, sice míň ale přece. Co jsem viděl na MS v Jablonci, tak tam „chlupy“ nebyly vidět nikde.“ A ptá se, jestli se „…má vosk v něčem rozpustit a pak v něm nit namočit nebo jak?“ A hned si sám odpovídá, že on „vosk v misce nahřívá nad čajovou svíčkou (stojánek z aromalampičky). Nit tím protahuju tak, že jednou rukou pomalu táhnu a druhou držím nit v misce bavlněnou hadýrkou.“ Ale: „Najít nit, která nechlupatí, je mnohdy celoživotním snem modeláře. Píše o tom i takový klasik, jakým je Harold M. Hahn.“ A doporučuje:  „Prostě procházet švadlenky, zkoušet, a až člověk najde, tak nakoupit obrovskou zásobu.“ 
  Tak to jsem se vyděsil, že bych obcházet všechny švadlenky z Břevnova a ptal se jich jaké používají nitě.
  Nik Bonaventura na to reagoval: „Takže odskušane, schvalene. Napustil som lana voskovou pastou pre vytvarnikov KEROTIX od UMTONU (cca 70 cent za 60 ml – vystači na niekolko modelov – prijatelna cena). A vypada to byt to prave orechove. Chlupy zalezli a uz sa neobjavuju (několik smajlíků – pozn. J. H.). Tošku to pachne po terpentynu ale ten časom vyprcha a ostane len jemny vosk. Takže ja začnem konečne šplhat do lanovia (několik smajlíků)…“
  Nik milo00 napsal, že „…inspiroval jsi mě. Úvazníky jsou super. Jinak já provázky/nitě atd. namáčím v jemně rozředěném Herkulesu a také to jde. Vosk nejspíše bude lepší, ale s Herkulesem to také jde.“
  Nik BRadek uvádí: „Na odstranění chloupků – tedy aby se spojily s nití, se používají různé metody. Já třeba vtírám do nití vosk na olejové obrazy, někdo používá obyčejnou Indulonu či Niveu. Je fakt, že poté nitě trochu ztuhnou. Stačí však nahřát je třeba fénem a opět změknou. Já toho využívám pro konečné tvarování nití – jejich prověšení. Zbývá jen otázka kdy to udělat. Jestli před, nebo až po natažení nití. Praxe mi osobně ukázala, že je to lepší předem. Je sice při provlékání maličko horší manipulace, ale nitě nejsou nikde chlupaté, dá se to udělat pořádně. Další výhoda je že utažené uzlíky drží.“
  Tak jak já přiznal dávný kontakt na chirurgy, od nichž jsem měl báječné „cottony“ na sešívání kůže, nik bonaventura na otázku kde kupuje tlustá lana, nebo zda si je vyrábí sám, napsal: „Lana si vyrabam z obyčajneho voskovaneho lanka. Z čirej nevedomosti, a aj preto, že som nemal nič ine doma, som ho namočil do čiernej vytvarnickej tuše. Lanko sa sice po uschnuti trochu rozišlo ale ked som ho prstami „zhutnoval“, uvedomil som si, že tuš sa vyraba z dechtu, čiže mam asi ako jeden z mala modelarov lana na lodke naozaj nadechtovane, aj ked sa človek pri tom trochu umaže.“
  „Můžeš mi ještě prosím napsat postup, jak jsi je motal, splétal? Z kolika provázků, jak jsi je utahoval? Zda máš na to nějaké udělátko, z jakých provázků atd.“ zeptal se ho nik milo00. Dostalo se mu odpovědi, že „…co sa tyka lan, tak tie som nijako zvlast nevyrabal. Jednoducho od vyroby su uz tak namotane. Ja som ich zohnal na colnici. Oni ich pouzivaju ako plombovacie lanka na baliky atd. Ale myslim, ze sa daju kupit aj v obchode, ale neviem to na sto pro. Priznam sa, ze som po tom este nepatral.“ Proč taky pátrat po možnosti nákupu, když se dají ukrást u Kalouskových celníků, že? – pozn. J. H.
  Bonaventura pokračuje: „Ja mam dva dva typy: – trojpramenove (na foto to tensie a trosku tmavsie); – stvorpramenove; To znamena kazde lanko sa sklada z troch alebo styroch pramenov a tie sa dalej skladaju z troch alebo styroch pramenov. Takze si clovek moze vypletanim a spletanim narobit lanka ake chce hrube. Ja som si zatial vystacil s prstami na rukach.“ Jak jednoduché…! Konečně, zveřejněný postup výroby: „- namočiť lanko v tuši (podla farby – ciernej alebo ako uz kto si namiesa); – nechat uschnut; – medzi prstami navinut do pozadovanej hrubky. Ked prstami prejdes po lanku od jedneho konca na druhy, lanko dostane typicky “ nadechtovany“ pololeskly povrch. Clovek sa pri tom trosku ušmudlá,  ale iluzia je prakticky dokonala.“
  Nik ronniejames připomenul k barvení lan: „Barvení tuží jsem zkoušel také, kvůli voděodolnosti jsem používal čínskou kaligrafickou, ale nitě po ní hodně ztvrdly a musel jsem je změkčovat nějakým krémem. No a před pár týdny mi někdo poradil, proč jednoduše nepoužiju obyčejnou barvu na textil, stojí to pár korun a po vyvaření s trochou soli je barva fixována trvale (jedním ze způsobů, jak lodě zbavit pozdějšího prachu je jemná vodní sprcha) – navíc nitě jakkoliv nešpiní a celý proces barvení je velmi jednoduchý.“
  A někde tady se diskuse lodních modelářů na téma nitě alias lana vytratila do ztracena.

  Nedalo mi to a napsal jsem příteli Ing. Čejkovi, jehož modelářský obchod zaměřený převážně pro lodní modeláře – ZDE – jsem objevil už před lety a pár modelářského nářadí u něho nakoupil. Pan kolega, zdatný lodní modelář, mi potvrdil, že ochočit nitě, aby vypadaly jako opravdová lana, je skutečně tvrdá modelářská práce a tečou při tom nervy. On sám používá nitě z produkce italských a španělských firem, které také ve svém e-shopu nabízí – ZDE. Vysvětlil mi, že nitě před úvazy a jakoukoliv jinou manipulací s nimi ničím zásadně nepajcuje, zvl. ne mastnými prostředky, protože to nezvratně vede k upatlání modelu, což může mít fatální následky při jeho finální povrchové úpravě. Prostě, nitě uvazuje suché, zpravidla pomocí pinzet a jehel, což se týká především protahování „lan“ všelijakými kladkami a uvazování všelijakých námořnických uzlů. V okamžiku, když je se smyčkami a kličkami vizuálně spokojený, kápne na uzel řídké vteřinové lepidlo, které „lano“ dokonale fixuje. A hotovo.
  A to je prý celé tajemství úspěchu!

*   *   *  

Aby to drželo rovně dolu

  Aby tento nudný popis měl nějakou šťavnatější pointu, tak ještě dodatek, který vyplynul z noční diskuse nad recenzí této stati. Martin Pinta (Lokopin) byl první, který si shodou okolností přečetl ještě hodně surový text tohoto článku. Hned v první větě poznamenal: „Tak koukám, že ta poslední rada (Ing. Čejky – pozn. J. H.) je ta MOJE. Kde se to, ku…, dozvěděl?“ :-). „Musíš ale vědět, že jsem tu nit před tím zafixováním vteřiňákem trochu „uhladil“ projetím mezi nasliněnými prsty.“
  Nejde o to, kdo první vymyslel na fixaci „lan“ použití vteřiňáku, ale uvítal jsem, že se najednou ze dvou stran prokázalo, že to takto funguje. A co víc, kterýpak chlap dokáže napsat větu, kterou jsem opsal do titulku výše, aniž by se nezačervenal? Jen Mistr a znalec života! „Počkej, pošlu fotky,“ dodal Martin a učinil tak, byť se vzápětí omlouval za chlupy viditelné na fotkách (makrofotografie vždycky prozradí chyby modeláře, nebo to, co nevidí „neozbrojené“ oko). „Byla to nějaká obyčejná chlupatá nit a vteřiňák. Ani vlastně nevím, jestli řídkej. Možná, že to byl nějakej běžnej produkt…,“ komentoval fotky Martin. „Taky mne tehdy napadlo, že jsem mohl ty chlupy trošku opálit zapalovačem…,“ dodal.

Obr. 1 a 2 – Takhle to vypadá, když to (lano) drží pěkně rovně dolu…

  Tak a teď už jen čekám, že diskuse nad nitěmi bude vášnivější, jak diskuse nad tématem DIAVA :-).

Jmenovaným pánům děkuji za cenné rady.

Foto hlav; Martin Pinta

 

 

Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 6 131 | Tisknout: | Poslat: