Honzíkovy vláčky

Triviální rady, aneb Jak zničit co nejméně pájených součástek

Autor: Hlav Vydáno: 7.1.2012

Honzíkovy vláčky už mnohokrát zadokumentovaly, že jsem elektrikářský elév. Za opovážlivé statě na toto téma (mnohdy laděné i do úrovně rad) jsem od některých o něco zkušenějších a vzdělanějších souputníků dostal i nevybíravý kartáč. Naopak moudří mužové mého věku, akceptující to, že někdo – po werichovsku – umí to, a ten zas tohle, mi věru velmi pomohli nahlédnout do tajů zmíněné profese. A zato je mám rád a velmi děkuji. A tak se nestydím popsat pro méně „chytré“ (jako já) doslova stupidní, dokonce bych řekl triviální postupy – jako například jak připájet vodiče k mikro-elektronickým součástkám.

  Chyby, které dělám sám, jistě dokáží vyprodukovat i mnozí další. Ne každý má ale tu odvahu se s tímto svěřit ostatním, a ne každý má v záloze kamarády, kteří poskytnou rady „jak na to“. Já to štěstí na kamarády mám a nestydím se o zkušenost podělit.
  „Mám špatné zkušenosti s připájením vodičů k mikro- vypínačům či přepínačům,“ napsal jsem jednomu z přátel po té, co jsem opět zlikvidoval jeden z poměrně drahých mikro-spínačů. A požádal ho o rady… Dodal jsem, že mám pocit, že jsem svým neumělým pájením zřejmě „vyžhavil“ střeva toho jemného zařízení, protože když teď přepínám geret (servo), tak tento si dělá co chce a je „citlivý“ na mrnění páčkou přepínače. Takže jsem v něm asi něco „pokur…“. Inu poptal jsem se, zda-li onen kamarád, co se tímto oborem dokonce celý život živí, má na pájení takovýchto součástek nějakou fintu.
  Kamarád napsal: „Ahoj Jene, nejsi první a ani poslední, který má tyto potíže.“ A popsal mi dva základní postupy, které by prý (podle jeho mínění) měly pomoci z potíží. Ještě dodal cosi jako omluvu, že to jsou rady pro blbce, ale jelikož se mezi ně počítám, tak jsem to velkoryse přešel a začetl se do rad Mistra:
 
1. Nejbezpečnější, co se týče tepelného poškození součástky, je pouze mechanické spojení. Rozumí se tím konektor s mechanickým, nebo letovaným spojem, nasouvaným na vývody součástek.
  Pro toto spojení však musí být vývody součástek uzpůsobeny. Jsou to často varianty „fastonů“. Toto spojení je vhodné právě pro domácí použití, protože na dobrý kontakt má vliv venkovní prostředí – oxidace. Málokdo si může dovolit používat zlacené konektory. „Problém nastane, když takový spoj rozpojíš a opětovně spojíš,“ píše kamarád. „Nikdy se totiž nestrefíš do původního místa spoje.“
  A rada? Po rozpojení je třeba místo pečlivě očistit, raději mechanicky, jak chemicky. Pokud se použije jakýkoliv chemický roztok, tak se musí na závěr očistit lihem, nebo lihem na „dětské pupíčky“ (tj. roztok lihu a benzínu – tento roztok zanechává minimum usazenin). Je však zapotřebí dodržovat základní fyzikální zákon – zákon gravitace. Vždy vše čistit tak, aby v žádném případě nenatekly čisticí tekutiny dovnitř součástky – proto je lepší mechanické čištění.

Obr. 1 – Ukázka připojení vodičů pomocí fastonu na kabal k přepínači

2. Gravitace je také příčinou potíží u pájení součástek, jako jsou přepínače nebo potenciometry.
  Pro průnik chemických roztoků (nezbytných pro spájení) stačí vzlínavost, natož pak zatékání vlivem gravitace. U těchto součástek je nejlepší pájení v té trochu nepohodlné poloze, tj. „pájení nad hlavou“. Z pájky totiž vytéká pájecí emulze (většinou roztok kalafuny) a po zatečení vytváří nevodivý povlak – rozpouštědlo vyprchá a kalafuna zůstane. Pak se musí součástka „vykoupat“ v lihu, aby se zateklá kalafuna rozpustila a vytekla tudy, kudy zatekla. Pájení by mělo proběhnout v co nejkratší době, a proto je nejprve potřeba pájené součástky – kontakt i vodič – pořádně očistit.

Poznámka: Mnohé součástky jsou sice galvanicky chráněny chromováním, ale chrom je špatně pájitelný – bývá to často u napájecích konektorů apod. Proto se musí očistit „až na kost“, tzn. na základní mosaz. Po očištění se musí hned pájet, tj. nečistit „do foroty“, jinak zoxidují.

A nyní rady:

  Protože při pájení musíš ohřát jak kontakt, tak vodič, aby cín „přilnul“, je tepelné namáhání delší. Proto nejdříve pocínuj vodič a až po té kontakt, a dokud je teplý, tak přilož pocínovaný vodič a zaletuj.
  U malých součástek se používá i „bodování“, např. v čipech IC. Je to postup užívaný u pájení tenkých drátků.
  Stále ale pamatuj na gravitaci! To znamená, pokud můžeš, pájej vždy vývody směrem dolů. Po dokonalém připájení všechno omyj lihem s benzínem. Ideální je toluen, nebo jeho páry, ale bacha s toluenem, abys nebyl u sousedů za feťáka… :-).
  Zatékání hlavně hrozí u „skládaných“ přepínačů. Pokud jsou přepínače „odlévané“, tak zatékání tolik nehrozí.
  Dále záleží na tepelné odolnosti  hmoty přepínače.
  Proti tepelnému poškození, pokud to konstrukce umožňuje, lze chránit součástku odvodem nežádoucího tepla pomocí pinzety, lépe tenkého peánu tak, že pájenou součástku uchopíš za vývod mezi jejím tělesem a pájeným místem. To se týká nejen mechanických součástek, ale mnohdy i elektronických.
  Můj přítel po internetu skončil rady větou: „Sice Ti mohu přát „Bůh Ti pomáhej“, ale s praxe vím, že se na Tebe vys… a stejně si musíš pomoci sám.“
  Naštěstí v tom nejsem sám, protože to platí i pro vás, přátelé!!

(Děkuji Jardovi Vorlíčkovi za rady.)

 

 

 

Rubrika: DÍLNA, Zpracování, ZPRÁVY
Počet přečtení: 6 499 | Tisknout: | Poslat: