Honzíkovy vláčky

Dvojitá oboustranná výhybka PECO Streamline (v měřítku N)

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 2.1.2012

Vloni, 4. února, jsem viděl na veletrhu v Norimberku trojcestnou asymetrickou výhybku. Píšu o tom ZDE. Firma PECO ji na Speilwarenmesse vystavovala už v roce 2010, prý ale byla k vidění i dříve. Její uvedení na trh však trvalo dlouhou dobu. Proč? O tom se nepíše. Mnoho modelářů, kteří na ni čekali dlouhé měsíce, však může být výrobkem za téměř 1000 Kč rozčarováno. Proto jsem se rozhodl napomoci vyplnit informační vakuum několika postřehy, jež vyplynuly z mého poznání a také z diskuse na zababovském fóru N-scale.

Koncem listopadu min. roku poslal Dan Buchtela (Model Scene) do neveřejné konference N-scale Zababova informaci, že trojcestná asymetrická výhybka od firmy PECO je konečně na trhu. Tak jsem nakouknul na britské e-shopy a za 30 liber si ji objednal. Mezi tím, než výhybka přišla, se na citované konferenci odehrála dosti poučná diskuse. Nemám v úmyslu ji zde přetiskovat (ostatně ani nebyla určena pro veřejnost), leč bude jistě přínosné citovat z ní některé velmi zajímavé a podstatné informace vyjádřené zkušenými modeláři.
Problém je totiž v tom, že všem modelářům u nás chybí zásadní podrobné technické informace od většiny výrobců v češtině. Jakoby v tomto segmentu trhu neplatila jasná pravidla EU na povinnost prodejců zajistit překlad do národního jazyku. No budiž, existují překladače. Leč horší je, že mnohé firmy některá důležitá technická data tají. Patří k nim i firma PECO. Nejspíš je to z důvodů ochrany duševního vlastnictví svých konstruktérů a neblahých zkušeností s vykrádáním nápadů konkurencí. Takže si pak tyto informace lidé shání všelijak, a jak už to tak v české kotlině bývá, občas někdo vypustí bez ověření zprávu, která se pak šíří jako blud. Nejhorší je, když si její autor poplete jablka s hruškami (třeba když nepozná výhybky PECO krátké, střední a dlouhé).

Trojcestná asymetrická výhybka PECO Streamline N

Kdo se vyzná ví, že označení „Streamline“ predikuje kolejivo v CODE 80 nebo 55. Výška kolejnic je 2, 1 nebo 1,4 mm. Trojcestná asymetrická výhybka PECO s vodivou srdcovkou dostala označení SL-E399F, je vyrobena v CODE 55 a má napájené obě srdcovky.
Jak upozornil František Krása, opírajíce se o literaturu¹⁾, správný český název této výhybky je dvojitá oboustranná výhybka. Podle v cit. literatuře publikovaného vytyčovacího schématu (obr. 1) a po přepočtu skutečných měr do měřítka velikosti N vychází délka výhybky v N-ku 240 mm. To je ale úplně jiná hodnota, než jakou má výhybka PECO SL-E399F. Její celková délka je jen 153 mm. Také úhly odbočení jsou odlišné. Jenže, zde je nutné si uvědomit, že předlohou pro modelovou výhybku PECO byla zajisté nějaká britská výhybka, a tam je jak známo všechno jinačí…

Obr. 1

Pak je tady další věc, týkající se konstrukce modelových výhybek, resp. úhlů odbočení, kterou velmi brilantně vysvětlil Ondřej Vopelák, cit.: „To vše je dáno naprosto odlišnými vlastnostmi průjezdu modelového kolečka po vyhybce na rozdíl od skutečného kola. Hlavně v oblasti vedení kola přes srdcovku. Tak se dostaneme k úvahám na téma modelu, který lépe projíždí rovně, na rozdíl od velké předlohy, která je lépe vedena v oblouku.“
Vážený čtenář teď možná přemýšlí o tom, co se skrývá pod dvěma úvodními slovy z předešlé citace: „to vše…“? Zde je nutné vysvětlit, že podstata zmíněné diskuse o modelové výhybce PECO se vlastně týkala špatného přirovnání (především z hlediska délky a úhlu vybočení) této výhybky k ostatním nabízeným výhybkám této firmy, které lze zjednodušeně označit jako krátké, střední a dlouhé. Z toho pak vyplynuly podle mne zbytečně kategorické soudy o praktickém použití dvojité oboustranné výhybky PECO. K tomu se ještě vrátím.
Nyní bych ale velice rád pokračoval v citaci názoru O. Vopeláka: „Držel bych se základů konstrukce vyhybek (jak skutečných, tak modelových). Úhel a délka jsou údaje, které vůbec nesouvisí s poloměrem. Provedení totiž může být (odvozeno právě od konstrukce oblouku a jazyků) tečné, nebo sečné. U modelové železnice se (oproti skutečné) právě používalo a dodnes velmi často používá provedení sečné. Výrobce (např. památný Berliner TTBahnen) údajem o poloměru chce nalákat naivní modeláře, že přes jeho výhybku projede kde co. A pak se při praktickém použití zjistí, že poloměr na jazyku, který navazuje na sečný oblouk proklamovaného poloměru, je tak malý, že tam to provozované kde co vykolejí. Z toho vyplývá, že bych se na poloměr oblouku u krátkých konstrukcí vůbec neorientoval. Čím kratší, tím horší.“ (V citaci zvýraznil aut.)
„Totiž,“ pokračuje Vopelák, „při pohledu podél kolejnic na krátké PECO je to vidět lépe, než při pohledu shora. Na odbočné větvi při pohledu po hrotu je nejprve rovný úsek (asi tak k srdcovce), potom následuje relativně plynulý oblouk (uváděného poloměru), který končí sečnou konstrukcí jazyků (tedy ostřejším poloměrem).“
Další vysvětlující citace je od Milana Ferdiána, který doporučuje z principiálních důvodů na nové asymetrické třícestné výhybce nic neměřit, nezkoušet a nesrovnávat. To proto, že jak říká „u výhybek PECO jsou jisté jen dvě věci – délka výhybky (164/137/123) a úhel výhybky (10°). Udaný poloměr je imaginární, není znám počátečný a konečný bod oblouku.“ A to považuji za podstatné! Jak říká Ferdián, „jestli výrobce udává u dlouhé výhybky poloměr r = 914 mm, u střední r = 457, krátké r = 305 mm a u symetrické r = 610 mm, tak to prostě tak je a hotovo. Není možné srovnávat imaginární poloměr jednoduché výhybky s trojcestnou.“ A s tím je nutné souhlasit. (V citaci zvýraznil aut.)
Takže, všechny pokusy o porovnání výhybky PECO SL-E399F s kteroukoliv další výhybkou tohoto výrobce jsou naprosto zbytečně a neprofesionální. Nic nikomu neřeknou, protože tato výhybka je originální, svébytná a ve své podstatě s ničím jiným nesouměřitelná.
Ano, výhybku pochopitelně lze „poměřit“, ale pouze s nějakým uznávaným etalonem, což mohou být např. šablony TRACKSETTA, a jen v některých parametrech. A to jsem provedl a je to patrné dále z obr. 2 a 3. Právě na těchto snímcích, kde jsou do trojcestné výhybky komparovány šablony, se ukazuje:
– zaprvé, že pravidelnost oblouku odbočení na obě strany skutečně není (jak výše popisuje Vopelák),
– a dále, že přibližný poloměr odbočení doleva je 24 inch (r = 610 mm) a doprava 18 inch (r = 457 mm). Skutečně ale jen přibližný poloměr, protože konce vedlejších větví výhybky vyúsťují do rovného směru (viz obr.), byť pod úhlem 10° od hlavní větve, zatímco oblouk šablony pochopitelně pokračuje…

Obr. 2 a 3 – Komparace výhybky PECO SL-E399F se šablonami TRACKSETTA (modrá 18 inch, červená 24 inch)

Jiný, a patrně o něco přesnější způsob zaměření výhybky provedl František Krása dle metody navržené Vláďou Vackem. Nascanovanou výhybku totiž převedl do programu Corel, kde lze proložené křivky poměrně přesně zaměřit.

Obr. 4 – Scan výhybky PECO SL-E399F a schéma zaměření

A jaká byla jeho zjištění?

1. levá větev nemá svým poloměrem šanci ani na 457 mm!
2. pravá se sice tváří, že ano, ale má to několik háčků!!! Mezi počáteční bod odbočení kolejnice a koncový bod kolejnice na styku je vložený poloměr oblouku větší, cca 510 mm. Křivka osy odbočné větve však nenavazuje plynule na osu rovné koleje, ale teoreticky začíná vedle osy rovné koleje, u bodu odbočení hrotu jazyka, a ještě je otočena o nějaký úhel.

Závěr: Výrobce si prostě pohrál s poloměrem a ještě s pootočením celé výseče, aby to pěkně vypadalo. I kdyby byl poloměr třeba 914 mm, záleží, JAK je napojen na hrot výhybky, zda plynule nebo pod nějakým úhlem. Takže Milan Ferdián měl zase pravdu 🙂 a můj názor je stejný! Nemá cenu cokoliv měřit a porovnávat!

K čemu tedy jsou vhodné trojcestné výhybky PECO?

Jestliže zababovští modeláři dospěli ve své diskusi k názoru, že tato výhybka se až na výjimky nehodí pro jimi vytvářené moduly, rozhodně to neznamená, že si ji kdokoliv nemůže instalovat na své domácí kolejiště. Každé doporučení je jen doporučení a navíc interní pravidla Zababova nemají naprosto žádnou obecnou závaznost.
Důvody pro odmítnutí výhybky PECO SL-E399F na modulech Zababova (až na dále uvedené výjimky) lze shrnout takto:
– výhybka rozměrově zásadním způsobem neodpovídá reálným výhybkám (kromě diskutovaného poloměru je nesporným faktem velmi výrazné zkrácení délky výhybky vůči skutečné předloze, což výhybku značně deformuje);
– v reálném provozu na československých (českých) železnicích byla oboustranná výhybka instalovaná jen velmi sporadicky, protože její údržba byla oproti normálním výhybkám poměrně náročná. V dopravních kolejích stanic se dvojitá oboustranná výhybka vyskytovala velmi výjimečně a spíše na lokálce (příkladem budiž například stanice Skovice, jejíž model ve velikosti TT postavil modelář Pavel Haertl – ten si ovšem výhybky pro svou stanici stavěl sám). Z tohoto důvodu připouštějí zababovští N-kaři použití oboustranné výhybky v dopravní koleji jen při stavbě stanice dle reálné předlohy (tedy třeba právě uvedených Skovic), ovšem v případě výhybky PECO stále zůstává problém s jejími parametry;
– jelikož podle výkladu některých kolegů se geometrie trojcestné výhybky PECO svými parametry spíše blíží krátkým výhybkám tohoto výrobce (což ovšem bylo jinými zpochybněno), z toho prý logicky vyplývá, že tyto výhybky mohou být na modulech v souladu s klubovým doporučením použity pouze na vlečkách nebo v obvodu depa. , Neměly by být použity ve stanicích, a to ani na kolejích dopravních, ani manipulačních!
– Poznámka: na reálnou existenci výhybky v obvodu vlečky na území bývalého Československa upozornil Jozef Kiss a lze ji vidět ZDE;

Přesto si myslím – pominu-li samozřejmě výše zmíněné moduly vytvářené podle pravidel Zababova, že výhybka PECO SL-E399F má svoji vysokou užitnou hodnotu především v tom, že umožní zkrácení zhlaví při zachování dostatečné délky staničních kolejí, což ocení modeláři zejména ve stísněných poměrech domácích kolejišť nebo skrytých stanic. Nutno ovšem souhlasit s kritiky, kteří namítají, že je škoda, že výrobce tuto výhybku nevyrábí i v zrcadlově opačném provedení. Možná, že co není, může být… A to je také důvod, proč je nutné zvažovat tento a další argumenty limitující užití této výhybky na domácím kolejišti.

Funkcionalita výhybky PECO SL-E399F

Jak je patrné z přiložených snímků, konstrukčně je nejdříve řešeno odbočení doprava, následně doleva. K přestavení směru jízdy vlaku slouží dva obvyklé systémy užívané u výhybek PECO. Příčná přestavovací lišta je i zde jištěna pružinkou. Samozřejmě, výhybky lze přestavovat elektromagnetickými přestavníky PECO, ale bez problémů lze změnu směru provádět i pomocí serva (v digitálním provozu) nebo dalšími obvyklými způsoby. Je třeba ovšem upozornit, že na rozdíl od ostatních výhybek PECO, není součástí podloží nové oboustranné výhybky příprava na uchycení PECO přestavníků, což je však na druhé straně plusem pro modelovější vzhled výhybky. Z obr. 5 – 8 je patrné, jak musí být nastaveny jazyky v případě jízdy rovně, doprava a doleva. Ani při čtvrté variantě pozice jazyků (kdy ve směru doprava je chybně nastaven druhý přestavník) by nemělo dojít ke zkratu. Obě srdcovky jsou napájeny a je nutné zajistit změnu polarity jejich napájení (resp. změnu signálu J a K v digitálu) s ohledem na postavení směru jízdy (obr. 9).