Předvánoční návštěva u Petra a Pavla
Vydáno: 19.12.2011
Celý rok jsme si slibovali, že uděláme takové malé modelářské posezení nad vláčky u Petra Mojdla a Pavla Tvrze. U Pavla jsem se párkrát zastavil, ale s ohledem na rekonstrukci domku se spíš mluvilo, jak jezdilo. U Petra jsem byl v sobotu poprvé a padla mi brada, jak se říká. Tušil jsem z našich debat, že je perfekcionalista, ale teprve na jeho kolejišti je vidět pravý význam toho slova. Každý detail, každý dokončený kousek kolejiště je dotažený do konce. Jen jsem si tak připadal jako na návštěvě v Guliverově říši. Oba pánové totiž modelují v gigantickém měřítku H0.
Kolejiště Petra Mojdla je de facto ovál, kde napravo je dvojkolejná a na druhé straně jednokolejná trať, je tam několik kusých kolejí, také dvě smyčky a vlečky do asi čtyř průmyslových objektů. Tak se dá na kolejišti jezdit sem a tam a stále je co řešit. „Všechno co mi zde jezdí je digitalizované, ale naopak ovládání kolejiště je přísně analogové,“ vysvětluje Petr. Na ovládacím pultu je několik desítek páčkových vypínačů a přepínačů (všechny bez označení) a ovladač Roco. Podivuji se, jak se v tom lese páček může někdo vyznat. „Ne někdo, vyznám se jen já,“ směje se Petr a startuje Sergeje, který zaburácí svým typickým dvoutaktním motorem. Všechny čtyři mašiny na kolejišti mají zvukové dekodéry. Paní domu, když vidí zájem návštěvníků o dílo svého muže, nejdříve přinesla na ochutnání vánoční cukroví a potom dovolila předčasně představit Petrův vánoční dárek. Petr obřadně snesl na koleje překrásnou parní lokomotivu, která už zřejmě byla vytopená, protože hned po sáhnutí na ovladač zasyčela pára, naběhl kompresor a lokotka si odfoukla…
Pěkné, moc pěkné modelové kolejiště. Odhaduji, že Petr má náskok tak 4 – 5 roků před mnou. „Ne tolik, ale stavím ho už víc jak tři roky,“ přiznává. Neodpustil jsem si poznámku, že na silnici procházející napříč kolejištěm by mohly jezdit náklaďáky od Fallera, načež se mi dostalo odpovědi, že jsem jak jeho tříletý vnuk, který prý také prohlásil: „A buš nejede?“ („buš“ = autobus).
Kolejiště Pavla Tvrze jsem už představoval – ZDE. To je to kolejiště, které je postavené ze styroduru. Hodně čtenářů Honzíkových vláčků tato konstrukce zaujala, což je patrné z počtu přístupů na článek. A to ještě neviděli (a neslyšeli) jako já, co všechno je pod kolejištěm.
Pavel je zdatný amatérský elektrotechnik. Celou řadu nastudovaných el. obvodů si vyzkoušel nebo dokonce vymyslel a vyvinul sám. „Mám radost, když něco vymyšlené taky funguje,“ říká. Zatímco většina z nás má doma několik dálkových ovladačů na televizi, přehrávač DVD nebo rádio, Pavel má takové podobné zařízení zbudované pro zvedání a spouštění kolejiště, aby se mu pod ním lépe pracovalo. Během návštěvy nám několik předvedl zvedání a spouštění, až jsem nabyl pocitu, že ho to baví více pod kolejištěm, jak na jeho povrchu. „No, skoro je to tak,“ usmívá se mé poznámce. „Sednu si pod něj na stoličku a už kutím.“
Svazky vodičů a všelijaké blikající LEDky potvrzují jeho slova. „Jen pro osvětlení domečků tady mám 14 vlastnoručně vyvinutých a vyrobených modulů, každý z nich mi postupně rozsvěcuje a zase postupně zhasíná po deseti světlech v domech a výkladních skříních,“ ukazuje a je patrné, že je na tento svůj výtvor náramně pyšný. Už mám doma několik DPS a všechny potřebné součástky ke stavbě jeho zhášeče, takže budu moci s radostí opustit výrobu podle nepovedeného návrhu z jakéhosi časopisu.
Zajímavostí Pavlova kolejiště je kombinace měřítka H0 a H0e. I tady budou vlaky plně digitalizované (jako u Petra Mojdla), zatímco ovládání kolejiště H0 bude manuální s tím, že v jeho skrytých nádražích se staví cesta stisknutím jediného tlačítka. Další originalitou zde je, že jeden z jeho obvodů dovede digitalizovaný vlak zastavit na „odstavném“ místě ve „skryťáku“ (aby tam nedošlo k nějakému maléru), aniž by se tak dělo přes ovladač. Ale i po několika minutách (pokud se celé kolejiště nevypne) se po stisknutí jediného tlačítka na ovládacím panelu vlak znovu z tohoto místa rozjede. Této fintě se diví nejen amatéři jako jsem já.
Koleje pro úzkorozchodnou tvoří relativně dlouhá dvojice propojených smyček a vlak po nich jezdí ve více méně automatickém režimu. „Nejsou lidi, kteří by mi pomáhali řídit tak složité kolejiště,“ stěžuje si nahlas jeho autor, zatímco jeho paní se usmívá mezi dveřmi… Nabídnutý dortíček ke kávě svědčí o tom, že je výborná kuchařka a chtít po ní, aby ještě Pavlovi přehazovala výhybky, je hloupost…
Foto hlav
Rubrika: FOTOGALERIE, Kolejiště, Ze života (reportáže), ZPRÁVY
Počet přečtení: 21 918 | Tisknout:
| Poslat: 
Nahrávání ...
