Honzíkovy vláčky

Tvorba modelové krajiny – z dílny Model Scene (1)

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 8.11.2011

O způsobech ztvárnění krajiny na modelovém kolejišti toho bylo napsáno hodně. Je a není tedy nošením dříví do lesa, pokud se k tomuto tématu vracím. Měl jsem možnost se již několikrát zúčastnit seminářů, které lektoroval Dan Buchtela (Model Scene) a pokaždé jsem si odnesl něco nového. Právě poznatky získané na těchto seminářích mne motivovaly k sepsání této stati. Není mým cílem přinést doslovný přepis výkladu lektora, ale zopakovat některé modelářské finty, které se mohou hodit.

Firma Model Scene rozšířila produkci svých výrobků určených k tvorbě krajiny (mám na mysli především travní foliáže) natolik, že je třeba před jejich aplikací nastudovat systém jejich doporučené aplikace. Ten je založen především na barvě. Všechny travní foliáže jsou vyrobené ze syntetických materiálů. Již z výroby jsou vlákna foliáží zabarvena v podstatě ve třech barevných odstínech zelené a žluté – pracovně se označují jako „jaro“, „časné léto“ a „pozdní léto“. Myslím, že není třeba opakovat, jaké odstíny zelené a žluté dominují na té které fóliáži, když je naznačeno, že obrazně řečeno vycházejí z převažujících barev vyskytujících se v přírodě v jednotlivých ročních obdobích (odtud příměr označení).

Druhy a typy foliáží z hlediska jejich barevnosti

Podstatnější je připomenout, že kombinací barev, resp. druhů a typů fóliáží lze docílit velmi věrné napodobení reality. V přírodě má de facto na odstín zeleně vliv slunce a voda. Na otevřených pláních, loukách, na vrcholcích skal apod. je travní porost (i keře a stromy) sušší a mají zde tudíž převahu barvy ze spektra žluté, hnědé, i světle šedé. Naopak ve stínu a hlavně tam, kde je voda či vlhko, jsou barvy více laděné do sytější zelené. Takže, jestliže se vezme za „zlatý střed“ foliáž označená „jaro“, tak mixáží s tmavší foliáží „časné léto“ lze imitovat prostory vlhké, ve stínu. Naopak v kombinací s foliáží označenou „pozdní léto“ pak opačnou situaci. Dlužno dodat, že firma dnes nabízí už téměř čtyřicet různých druhů foliáží ve zmíněných třech základních barevných kombinacích, k tomu navíc několik speciálních foliáží, jako například nazvanou „násep“.

TIP: V této souvislosti jsem se zeptal na to, zdali je možné foliáže od Model Scene dodatečně dobarvovat, ať už barvami ve spreji, v prášku apod. „Nedoporučujeme to, protože dochází ke slepení vláken,“ vysvětlil Bob Pospíšil. Je-li to skutečně nutné, je možné barevnost plochy ovlivnit přidáním travních vláken určených pro statické nanášení. Ta lze totiž obvykle libovolně míchat a tím lze vytvořit nejrůznější barevné kombinace. Dělá se to hned po přilepení foliáže, když je ještě lepidlo vlhké a prosakuje do foliáže, a to metodou tzv. tupování vláken statické trávy (viz dále).

Ačkoliv produkty Model Scene jsou prioritně určeny pro pokrytí větší plochy najednou – zatímco při aplikaci statické trávy prostřednictvím elektrických či mechanických aplikátorů se zatravnění plochy vytváří postupně – kombinace těchto dvou technik možná je a jak bude dále řečeno, je i žádoucí. To v tom smyslu, že travními vlákny (Dan Buchtela zdůrazňuje 2 mm vysokými) lze velmi úspěšně maskovat přechody mezi nalepenými ploškami foliáží. K tomu se hodí velmi dobře statická tráva od Heki č. 3360 nebo Jordan č. 751, která jsou směsí všech možných odstínů vláken 2 mm dlouhých, ale samozřejmě i jakákoliv jiná (kvalitní) travní vlákna, včetně jejich směsí.

Obr. 1 – Postupné ukládání odtržených kousků foliáže do lepidla

Tupování

Podstatná je technika aplikace. „Zásadně musíte místo spojení dvou kousků foliáže, kde zespodu prosakuje lepidlo, tupovat travním vláknem, které si naberete v dostatečném množství mezi tři prsty,“ ukazuje Dan přitom, jak krášlí modelovou krajinu. Technika tupování coby maskování přechodu foliáží je vhodná spíše pro úzké mezery mezi foliážemi. Pokud se při napojování kousků foliáží vyskytnou mezery větší (1 cm a více), je vhodné tyto mezery nejprve vyplnit malými útržky příslušené foliáže a teprve poté případné zbývající úzké mezírky zaplnit tupováním. Opakuji, že tupování travním vláknem musí předcházet nalepení plošek foliáže na podklad.

Obr. 2 – Tupování travních vláken do mezer mezi částmi foliáží

Lepidlo na foliáže

Jako lepidlo na přilepení travní foliáže se doporučuje tzv. modrý DUVILAX, který je dostatečně hustý (asi jako jogurt). Tento typ Duvilaxu má označení BD-20 a používá se neředěný! Lze ale použít i jiná disperzní lepidla podobně konzistence, nicméně zmíněné se jeví nejlevnější. Nanáší se štětcem. Lepidlo musí na podkladové ploše vytvořit souvislou vrstvičku (platí ani moc, ani málo). Plocha potřená lepidlem musí být celistvě bílá a nesmí se vytvářet kalužinky. Pro příliš řídkou konzistenci se neosvědčil například jinak univerzální Herkules.
Mezi nalepením foliáží a tupováním nesmí být příliš dlouhá pauza, aby lepidlo na povrchu nezaschlo a bylo tím pádem schopné přijmout travní vlákna. Při tupování nevadí, že vlákna nejsou směrována účinky statické elektřiny do svislého směru, jak je obvyklé u této metody aplikace. Tím, že se mezi prsty drží větší chomáček travních vláken, je jich tam dostatek, které jsou při přitlačení na podložku ve svislé poloze, takže se mohou přichytit do lepidla.
Po skončení této operace se doporučuje včas přebytečná vlákna odsát. Zcela nejlepší je převrátit vytvářené kolejiště naruby, ale to lze pochopitelně jen u menších dílů, resp. modulů, jinak nezbývá než vlákna sfouknout nebo opatrně vysát.

Fixování vláken

Diskutabilní je, zda-li přilepenou a následně tupovanou plochu fixovat nějakým lakem ve spreji (třeba na vlasy). Producenti z Model Scene říkají, že to je zbytečné, protože jejich foliáže rozhodně vlákna ani po čase nepouští. Praktici tvrdí, že i přesto fixace vhodná je, protože dodatečně tupovaná vlákny se nemusí k lepidlu přichytit dostatečně. S čímž lze souhlasit, avšak přikláněl bych se k fixování lakem až po odfouknutí (odsátí) přebytečných vláken, protože jinak by se tato zafixovala do plochy a to by nejspíš bylo vidět. Asi bych fixoval lakem znovu po vysázení strojů a keřů.
Jak bylo již naznačeno, foliáže Model Scene se doporučuje oddělovat trháním, pokud se mají napojovat foliáže různých typů a barev jedna k druhé. Výjimkou jsou buď foliáže typu „násep“ (ty se stříhají podélně uprostřed a obě části se pasují z boku ke kolejím), anebo když má být foliáž připasovaná k nějaké naprosto rovné hraně (okraj domu, chodník s obrubníkem apod.). Oddělování částí foliáže mezi prsty jde vcelku snadno.

Barvení základové plochy

Ještě před tím, než dojde k lepení foliáží (ale to platí i v případě zatravňování pomocí statické elektřiny), je nutné podkladovou plochu natřít barvou s odstínem zelené či hnědé. Barva by rozhodně neměla mít nějaký výrazný (zářivý) odstín. Natírá se proto, že podklad (ať už z překližky, polystyrenu, styroduru, sádry atd.) bývá obvykle bílý, žlutý, růžový či jinak „nepřírodně“ zbarvený. Foliáže mají nosný základ z relativně řídké tkaniny, takže není vyloučené, že by světlá barva podkladu mohla prosvítat.
Pokud jde o volbu (složení) barvy, tak především se musí jednat o takovou, která nerozpustí podklad (negativní příklad – acetonová barva na styrodur). Není podstatné, jestli bude barva nanášena ze spreje, stříkací pistolí nebo štětcem. Nejspíš každého bude zajímat cena vztažená na množství barvy. V tomto ohledu vychází nejlépe tempery nebo tzv. barvy na omítky. Vždy je ale potřebné si přečíst návod, aby se náhodou pracně vytvořená krajina nesloupala díky tomu, že barva nebude držet na podkladu.