Honzíkovy vláčky

Na stavbě tunelu Blanka skončily ražby

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 18.10.2011

V sobotu jsem se byl podívat pod zem, kde budeme od roku 2014 jezdit auty. Stavba tunelového komplexu Blanka v Praze výrazně pokročila. Až budou tunely zprovozněny, tak si nikdo ani nevzdychne, že tahle gigantická stavba přinesla jistá dopravní omezení. Bohužel, více jak poděkování stavbařům se démonizovaly havárie, které takové projekty provázejí. Metrostav připravil Den otevřených dveří, a to jsem si nemohl nechat ujít – i když jsme spolu s dalšími 20 tisíci Pražany museli ujít trasu snad 2,5 kilometru dlouhou. A v šeru podzemí!

  Zájem lidí byl obrovský. Vždyť teprve podruhé za dobu stavby se otevřela pomyslná vrata do podzemí. Tentokrát na Letné, poblíž ulice U Vorlíku. Do podzemí se vstupovalo dvouproudovým vjezdem, který připomíná ulitu šneka. Dole mne ohromila mohutnost stavby. Výška i šířka jednoho tunelu se třemi jízdními pruhy je impozantní a človíček na betonové desce si připadá jak smítko. A to je ještě druhý stejně mohutný tunel pár metrů za betonovou stěnou, kterým se bude jezdit na druhou stranu. Ačkoliv návštěvníků prohlídky bylo skutečně hodně, do obřích rozměrů tunelu jsme se pohodlně vešli. „Tady jak vidíte ten obrubník, tak tam bude úroveň budoucí vozovky,“ odpověděl mi na dotaz muž v bundě s nápisem Metrostav na zádech. Dlužno dodat, že obrubník byl ve výšce hrudníku. „No a do této výšky (asi metr – pozn. aut.) se to dobetonuje,“ dodal informátor. Nedokázal jsem odhadnout, kolik náklaďáků s betonem to ještě bude. Je třeba ale vědět, že pod stávající podlahou je snad ještě další metrová vrstva betonu a pod ní se nachází technologický tunel přibližně 2 x 2 metry. Samozřejmě, profil tunelu se částečně zmenší po zástavbě technologií a směrových tabulí, ale i tak se mi zdá, že z auta vypadá třeba Strahovský tunel menší.
  Směr postupu je jasný, zabloudit se zde nedá. „Právě jsme pod vestibulem stanice metra Hradčanská. Támhle pod námi vedou tubusy metra,“ ukazuje další informátor. Prý protáhnout Blanku nad tubusy metra a nezničit vestibul stanice byl stavební oříšek. V tomto prostoru ale ještě nějaké kutání pokračuje pod železniční tratí vpravo od tunelu směrem do Dejvic. V duchu si říkám, jestlipak se počítá s lávkou přes koleje, která by vedla od autobusů na Hradčanské rovnou do nádraží Praha – Dejvice.
  Od Špejcharu až k odbočení na Petřiny je na povrchu značné převýšení. To samé kopírují tunely pod zemí. Když se jde tunelem pěšky, člověk to stoupání cítí. V autě to bude jiné.
  Na Prašném mostě je staveniště ještě otevřené. Je tady tedy možné vidět skutečnou hloubku, ve které pod povrchem procházejí tunely. Od Špejcharu až sem byly tunely budovány v odkryté jámě. V dalším úseku byl vrcholek zdejšího „kopečku“ proražen, počínaje zahradou objektu Ministerstva kultury. Právě tady došlo loni k onomu tolik mediálně zpopularizovaného závalu, ve kterém málem zůstal bagrista. Příčiny závalu byly objasněny, politici, co vyhrožovali sankcemi, už politiky nejsou, ražba tunelu byla dokončena a život běží dál.
  Jelikož ražba tunelů byla dokončena, bylo možné právě v tento den vyjmout z vitríny v betonové stěně tunelu sošku sv. Barbory, patronky všech horníků a tunelářů, a vrátit ji do kanceláře ředitele firmy do té doby, než se v Praze zase začne někde razit nějaký tunel. Měl jsem štěstí, že jsem se u tohoto ojedinělého aktu nachomejtnul a mohl ho zadokumentovat.
  Prohlídka tunelového komplexu Blanka končila na vrcholu stoupání, prakticky v křižovatce na Petřiny, kousek od Střešovické vozovny. V pozadí další části otevřené stavby byly vidět tunely zatím končící na úrovni ul. Myslbekova. Půl kilometru odtud bydlím a tak jsem opravdu s velkou radostí přivítal zprávu, že stavbaři vyhověli volání Pražanů a urychlili dokončení části ul. Patočkova mezi vyústěním Strahovského tunelu a ul. Myslbekova. Otevřena bude do konce roku. Hurá! Nebude se muset objíždět hotel Pyramida.
  Z podzemí nás pracovníci Metrostavu a dalších firem zúčastněných na stavbě vyprovodili výjezdem směrem do Dejvic. Děti si ještě mohli prohlédnout stavební stroje, jejich tátové si mohli pokecat s techniky (nebo řidiči?) těchto strojů.
  Já se vydal domů s pocitem, že všechny ty kecy o předražené a zbytečné stavbě jsou přinejmenším hloupé a slouží vlastně jen jako politikum. Za 10, 20 či 50 let si na tyto žvásty nikdo nevzpomene. Možná, že lidé s dobrou pamětí budou ještě několik let vyprávět svým dětem a vnukům nějaké dramatické historky ze stavby, které ovšem neprožili, ale dočetli se o nich v „poutavých reportážích“ našich žurnalistů. Historky o malérech, které se při tak gigantické stavbě nemohly nestat.
  Patřím k lidem, kteří těmto dopravním stavbám fandí, což už jsem několikrát vyjádřil. Takže jsem přesvědčen, že jestliže se v relativně krátké době nedokončí pražský okruh jak na jihovýchodě, tak na severu, nedokončí se opravy dálnic a nepostaví nové trasy, stejně jako nové železniční koridory, bude v dopravě zle.

Foto hlav
 

Rubrika: FOTOGALERIE, Ze života (reportáže), ZPRÁVY
Počet přečtení: 15 876 | Tisknout: | Poslat: