Honzíkovy vláčky

Z modelářského víkendu jsem byl udřený jak velryba, když přeplave Atlantik

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 2.10.2011

Lámal jsem si hlavu, jak stihnout v průběhu jednoho víkendu (pravda trošku delšího díky svátku Václavů) FREMO 2011, Hobby Model v Lipsku, Hobby Model v Praze-Letňanech a ještě e-Day v Praze-Nových Butovicích. Tohle nemůže být náhoda, ale spiknutí organizátorů všech těchto modelářských akcí proti modelářům a lidem fandícím tomuto hobby. Leč, jak už to tak chodí, život sám rozhodl, co se stihnout dá a co ne.

  Setkání modelářů z klubu Zababova spolu se zahraničními přáteli v rámci akce  FREMO 2011 proběhlo ve dnech 29. 9. až 2. 10. 2011 v Praze 6 ve škole na Norbertově. V pořadí to bylo již páté setkání modulářů velikosti N zde v Praze. Přijeli kolegové ze Slovenska a Německa. Tělocvična se začala plnit moduly už ve středu večer, ve čtvrtek bylo postaveno a pak už se jezdilo. Přepokládám, že vše bude jistě zaznamenáno na webu Zababova.
  Na Hobby Model do Lipska jsem se těšil celý rok. Tento prodejní veletrh mě ale byl nakonec letos zapovězen. Ani ne tak proto, že se postupně z nejrůznějších důvodů „odhlásili“ kamarádi, ale protože jsem ráno před odjezdem našel vykradené auto. Takže místo cesty do Německa jsem cestoval mezi policií a servisem.
  Sobotní návštěvu výstaviště v Letňanech a v podzemních garážích v Galerii Butovice jsem už stihnul i s Honzíkem, kterého mi ráno předala jeho máma i s baťůžkem se svačinou.

Model Hobby

  Bohužel, zase jsem si musel při 25minutovém stání ve frontě na lístek před PVA v Letňanech připomenout, že když dva dělají totéž, není to totéž. V Lipsku jsme sice loni najížděli na parkoviště u výstaviště dlouho, ale plynule. A fronta u pokladny nebyla větší než kdykoliv jinde tady u poklady s košíkem piv nebo rohlíků. Ne tak ovšem v Letňanech. Copak Honzíka jsem zabavil vysláním na skákadlo, ale sám jsem ve frontě trpěl spolu s ostatními namíchnutými návštěvníky. Několik stovek metrů dlouhé fronty k několika málo pokladnám – to naštve každého. Vrcholem všeho ovšem bylo, když jsem konečně dospěl až k pokladně, že zde „nepěstují“ lístky pro důchodce, což je diskriminační, ale co hlavně – dosti arogantní slečna za okénkem neměla drobné, když jsem chtěl zaplatit pětistovkou lístek za 150 Kč. Když mi řekla, abych si šel někam proměnit naproti do stánku, tak ve mně jednoduše bouchly saze a budu psát stížnost organizátorům. Bohužel, stejně nezvládnuté bylo i občerstvení zákazníků. Dvacetiminutová fronta na párek v rohlíku bylo dost i na vnoučka. Tak to bylo to špatné na Model Hobby, a nyní to lepší.
  První naše zastávka byla u stánku firmy SOMATY Benešov (ZDE), která nabízí špičkové japonské řezací nástroje OLFA (viz též N-šopík). Od manželů Matysových a jejich syna jsem v tom převelikém mumraji stačil zjistit, že novinkou na trhu je mj. modelářská pilka OLFA (CS-3). Kdo se trošku orientuje v modlářském nářadí ví, že pilky od některých výrobců jsou tak akorát na dekoraci dílny, naopak jen některé skutečně řežou. Takové jsou třeba pilky od japonské firmy Tamiya. Kupodivu tvarově naprosto stejný nástroj, pouze se žlutým držátkem, nabízí nyní i firma OLFA (a co nevidět jej budeme mít i v nabídce N-šopíku). Co je ale podstatné a rozdílné je to, že OLFA má k pilkám i náhradní pilové listy, a to za cenu, která je velmi příznivá!!

Pilka od firmy Tamiya

Pilka od firmy OLFA, ke které lze dokoupit i náhradní pilové listy

  Dalším již dříve inovovaným výrobkem OLFA je nástroje na řezání plastů (menší má označení PC-S, větší PC-L), tentokrát s již lepšími ergonomickými rukojeťmi. Neumím si dnes už představit řezat jakékoliv plasty něčím jiným než tímto nástrojem (dosavadní typ nesl označení P-450). Dokonce s ním jde řezat i balza a další měkká dřeva, o vytváření drážek v těchto měkkým materiálech nemluvě.
  Zatímco jsem čerpal nové poznatky, přičemž jsem byl odměněn náprstkem velmi dobré slivovičky, Honzík pojal nabídku paní Matysové na ochutnání sýru, salámu a okurky jako svačinku a s chutí jedlíka se pustil Matysům do zásob. S kapsou plnou cukrovinek od paní Matysové pak odcházel se slovy: „..tady se mi líbilo“.
  Hned o kousek dál jsem narazil na stánek Rudolfa Hiesböka ze Ždírce nad Doubravou, který konstruuje a vyrábí špičkové modely letadel, ke kterým díly řeže většinou laserem (ZDE). Před časem jsme měli společné plány na výrobu železničních domečků, ale mezi tím se s tímto zbožím roztrhl pytel…
  Když jsem zmínil měkké dřevo: Všichni modeláři vědí, že velmi vděčný materiál je balza (já už ale také vím, že ještě lepší je v některých směrech limba). Při návštěvě stánku firmy STAR pila z Vavřiče jsem od pana majitele Jiřího Hvězdy dostal na vyzkoušení řezání laserem tzv. tvrdou balzu silnou jen 1 mm. Tak uvidíme…
  Nečekal jsem (po loňské zkušenosti), že v Letňanech budou i železniční modely. A byly. Vystavovaly a prodávaly zde věhlasné firmy jako Fleischmann, Roco, Auhagen, Noch, Herpa a jiné. Neříkám, že všechno od nich už mám, ale tentokrát jsem se opravdu jenom díval. Kromě Audi A1 od Herpa (v H0), kterou ze mne vyrazil vnouček, jsem nic nenakupoval, i když jsem měl „našetřeno“ díky neuskutečněné cestě do Lipska; jenže v Letňanech ještě zřejmě dlouho nebudou „hrabáky“ s nabídkou, jako je tomu v Lipsku.
  U Honzíka zřejmě přichází automobilové období, které dříve nebo později uchvátí každého kluka, a tak setrval dlouhé minuty u několika závodních drah s autíčky různých velikostí. Některé si i vyzkoušel v akci, když se mu podařilo probít se k ovladači. Modelářské skvosty byly mezi trucky a terénními auty.

Ze snímku je patrné, že oči by chtěly, ale kapsy jsou prázdné

  Letadel a vrtulníků mohlo být podle mne tak půl na půl. Na rozdíl od letadel je nejspíš většina vrtulníků z Číny. Měl jsem už před časem velké cukání pořídit si maličký vrtulník na dálkové ovládání, leč i tady jsem znovu odolal. Nevím ale, jestli před vánocemi nakonec nevyměknu.
  Lodě a ponorky byly také ke koukání, ale tento modelářský obor (byť jsem se mu kdysi chvilku věnoval) mi dnes nic moc neříká. Problémem je možná v absenci „moře“, které u paneláku nemáme.

E-Day

  Populární e-Day byl letos již po jedenácté. Tato jednodenní prodejní akce, jejíž hlavním motivem je soutěž plastikových modelářů, se uskutečnila v podzemních garážích Galerie Butovice v Praze 5. Sám tam chodím právě kvůli nářadí, lepidlům, barvám, všelijakým materiálům a doplňkům, které zde navíc obvykle mívají se slevou.
  Pod dojmem dopoledního nepovedeného začátku v Letňanech se mi naopak atmosféra v Butovicích zdála jako z jiného světa. Honzík byl nadšený, že u pokladny dostal na ruku náramek a dárek, já zase z toho, že vstupné bylo velmi slušné a děvčata u pokladny se chovala tak nějak normálně.
  Setkal jsem se zde s několika známými vystavovateli, maličko s nimi pokecal o těžkostech současného života, dokoupil jsem pár drobností, abych měl dobrý pocit, že jsem podpořil kapitalisty, co se věnují drobnému podnikání. Docela mi ke koloritu této akce korespondovala slova Jiřího Suchého, jenž řekl: „Kapitalismus je lepší než socialismus, ale horší, než jsem čekal.“ (Magazín Právo, 1. 10. 2011).
  Petr Litomyský mi ukázal zajímavé udělátko z Kanady fungující na principu kapiláry, sloužící k nanášení mikro-množství lepidla. V Modelboxu Václava Prantla jsem si koupil festovní kovový držák na žiletkovou pilku od Tamiya, u stánku Hauler jsme s Janem Sobotkou domluvili dodávku mých nových leptů, no a taky jsem poznal syna Dana Buchtely, který za tátu prodával, zatímco on byl na „výzvědách“.
  Honzík byl nadšený z výkladu nějaké pána (návštěvníka) zhruba mého věku, který bavil děti výkladem o zbraních u stánku, kde byly k vidění samopaly vz. 58, vz. 61 a jiné, maskáče, „atombordely“, plynmasky a další vojenská výstroj, což byla vlastně taková nostalgická vzpomínka na minulost. Jenže pro malé prcky to jsou věci nevídané…
  Rozhodně zajímavější byly modely ruských, německých, amerických a možná i jiných RC tanků v měřítku 1 : 16, které se projížděly po uměle vytvořeném tankodromu. Honzík tam vydržel koukat dost dlouho a nebýt válečné bitvy dvou křižníků ve vedlejším umělém bazénu, které vydávaly i zvukové efekty, asi by u tanků setrval déle. Po námořní bitvě jsem nevěřil svým očím, když křižník z vody vyndávali tři chlapi a dost u toho funěli. Jakoby snad vážil tunu :-).

Salva z děl na loď protivníka způsobila značně intenzivní zvukový efekt a opar z pyrotechnické slože nad bazénem

*    *    *   

  Když jsem Honzíka odvezl domů na Kladno a vrátil se do Prahy zpátky vlakem, který mne vyplivnul v Dejvicích, protože dál už teď nejezdí, nemohl jsem jinak a musel se už v nádražní restauraci odměnit za celodenní starost o vnoučka jedním oroseným pivečkem. Když jsem pak večer přijel domů, cítil jsem se udřený jak velryba, když přeplave Atlantik. Asi to bylo tou odpovědností při výchově mladé generace!

Obrazová příloha

Model Hobby Praha 2011

e-Day-2011

Foto hlav

 

 

 

Rubrika: FOTOGALERIE, Ze života (reportáže), ZPRÁVY
Počet přečtení: 17 488 | Tisknout: | Poslat: