Honzíkovy vláčky

Koupil jsem si T-gauge, aneb První zkušenosti s modely v měřítku 1:450

Autor: admin Vydáno: 27.6.2011

Nejmenší profesionálně sériově vyráběná modelová železnice má  rozchod pouhých 3,5 mm a všechno je zhotoveno v měřítku 1:450. Výrobcem je – jak jinak – japonská firma EISHINDO. V 70. letech jsem si jako jeden z prvních u nás pořídil železnici velikosti Z, což byla tehdy odpověď firmy Märklin na modely velikosti N vyráběné v NDR. „Z-etku“ se věnuji od té doby. Od loňského roku jsem začal pokukovat po dalším výkřiku železničně-modelářského průmyslu, a to po T-gauge. Loni jsem ještě výrobky firmy EISHINDO sledoval rezervovaně, ale před pár dny jsem neodolal a pořídil si první soupravu s příslušenstvím. Hned jsem ji otestoval a prostřednictvím Honzíkových vláčků se chci podělit o první zkušenosti.

  Letos jsem se totiž ujistil, že počin firmy EISHINDO nebyl jen výkřik do prázdna, ale že to s výrobou maličkých modelů myslí vážně. Na trhu se v krátké době objevilo poměrně hodně modelů lokomotiv, vagonů, rychlovlaků, kolejiva i doplňků, včetně domečků a stromečků. Modelová železnice T patrně nedosáhne takového rozšíření jako jiná měřítka (můj názor), včetně Z-tka, spíše to bude jakési „měřítko lidského umu“. Modelovat vozidla či stavby v této velikosti je s ohledem na omezenou možnost reprodukovat v měřítku 1:450 detaily dosti nereálné.
  Konstrukce vlastních modelů byla podmíněna velikostí motorků (k tomu blíže např. „Motorky pro stěrače lokomotiv H0″ – ZDE). Ve spojení s převodovkou je miniaturní motorek o průměru 4 a délce 9 mm (napájení 4,5 V) skutečně schopen pohánět model lokomotiv o celkové délce 42 mm. Miniaturní rozměry vozidla však s sebou nesou svá fyzikální úskalí.

Obr. 1 –  Délka plastového srdce výhybky je 18 mm

 Prvním předpokladem pro kvalitní jízdu je kvalitní, ale hlavně rovné podloží s kolejemi. Vyráběné a nabízené podloží je vskutku kvalitní. Na jednotlivých dílech kolejnic je opatřeno spolehlivými „zámky“. Nedovedu si však představit stav svršku složeného z flexi kolejí a samostatného podloží. (Tuto část výrobního sortimentu jsem si nekoupil).
  Pro bezporuchový provoz jsou nutné i elektrické vlastnosti povrchu kolejí. Při sledování videosekvencí na internetu (zejm. YouTube) jsem se divil, proč vždy modely uhánějí jako o závod, přestože se nejednalo o modely japonských rychlovlaků? Až když jsem si na „vlastní kůži“ zkusil provoz na malém oválu, pochopil jsem: Při velké rychlosti jede lokomotiva (v mém případě dieselová) celkem plynule, problém ale nastává při pomalejší rychlosti. To model mírně cuká, resp. poskakuje, což je zapříčiněno nedokonalým kontaktem s kolejemi. Má na to pochopitelně vliv i hmotnost modelu. Při vyšších rychlostech model případný nekvalitní kontakt prostě „přeskočí“.
  Stabilita modelu je ale na rychlosti závislá, zvláště v zatáčkách. Pokud model jede sám a na plnou rychlost (4,5 V), tak v zatáčce odstředivou silou vypadává z kolejí. S vagonky jede stabilněji.
  Celá konstrukce kolejiva a lokomotiv má jednu technickou záludnost (kterou jsem zatím objevil), a sice – stávající výhybky nají „srdce“ plastové a tudíž nevodivé. Přestože dieselová lokomotiva má poháněné pouze jedno dvojkolí, snímání napětí se provádí jak z předního, tak i zadního dvojkolí, čímž se dociluje „překrytí“ plastového srdce výhybky. To má délku 18 mm (obr. 1), zatímco rozvor vnitřních dvojkolí podvozků je 23 mm (obr. 2). Při menším rozvoru by se lokomotiva na vyhybce prostě zastavila, pokud by ji setrvačností nepřelétla. Snad i proto jsou modely všech lokomotiv až nepřiměřeně dlouhé (ve srovnání s měřítkovými délkami obdobných našich lokomotiv).

Obr. 2 –  Rozvor vnitřních dvojkolí podvozků je cca 23 mm

 Náročnost na přesnost výroby je patrna například i na spřáhlech, která na principu použitého u modelů velikosti N do sebe namáhavě zapadají.

  Z uživatelského hlediska je pro lidi důchodového věku nezbytnou součástí k provozu T-gauge zvětšovací lupa, v lepším případě na sledování detailů snad i elektronový mikroskop :-). K tomu pinzeta a pak mechanický nakolejovač, bez kterého je to „zábava na dlouhé minuty“ (a to ještě s nejistým výsledkem).
  Jednotlivé stavební díly systému T-gauge lze najít na řadě webů, například ZDE, kde jsem celou sestavu zakoupil.
S dalšími zajímavostmi a zkušenostmi, příp. s varováním před chybami, kterých jsem se dopustil sám, se podělím v příštím příspěvku.

 Email autora:  loko.doma@seznam.cz

 Foto hlav (v perexu); autor (v textu)

 

 

Rubrika: MODELY, Velikost T (1:450), ZPRÁVY
Počet přečtení: 12 473 | Tisknout: | Poslat: