Honzíkovy vláčky

Výlet do Brna, aneb Co mne zaujalo na MODELLBRNO 2011

Už když se z tunelů pod Vinohrady vyloupl rychlík tažený Taurusem a tiše se blížil k jednomu z perónů pražského hlavního nádraží, věděl jsem, že to bude pěkný výlet. Pravda, do rychlíku s konečnou ve Vídni se nahrnula spousta zahraničních turistů, kteří zůstali v Praze zablokovaní kvůli čtvrteční stávce. Boj o sedadla jsem snadno předešel nákupem místenky. Do Brna – na největší modelářskou výstavu v zemi – jsem se vlastně vydal na základě pozvání Jana Sobotky z firmy HAULER, u které si nechávám vyrábět lepty pro N-šopík. A udělal jsem moc dobře. I mezi plastikáři se dalo vidět a slyšet moc užitečných věcí.

  V Brně jsem už dlouho nebyl. Hlavně však kvůli ModellBrno 2011 jsem bez uzardění oželel jiné akce, konané ve stejném termínu. Cestou do Brna jsem přemýšlel o lecčems; třeba mi  nějak uniká podstata jisté rivality mezi modeláři různých profesí. Dokonce ani nemohu vystopovat, kdo a co ji živí. Chápu, pokud se v úrovni chlapského hecování občas utrousí něco posměšného, ale tvrdit, že někteří modeláři to mají jednodušší a opačně, a tudíž že hodnota (pracnost a kdoví co ještě) toho či onoho modelu je větší…, to mi nejde pod fousy. Tohle raději nebudu komentovat. Každý má možnost vybrat si k modelování co se mu líbí. Já patřím k těm, kdo se dovede poklonit umu modelářů bez rozdílů oborů či měřítek. Ať je to ten, kdo staví tanky, nákladní auta, letadla, ponorky, rakety, vlaky nebo „jen“ historické postavy. Sám preferuji vláčky. A proto je mi vždycky líto, že se lidi nebyli schopni dohodnout na jedněch pravidlech stran měřítek u všech druhů modelů. Jak by bylo krásné, kdybych si mohl na své N-kové vlaky naložit bojovou techniku ve stejném měřítku? Jenže nejbližší obvyklé měřítko uznávané plastikáři je tuším 1:144. To je na prd jak TT-čkářům, tak nám N-kařům. A i ortodoxní H0-kař  asi pohrdne kombinacím s modely měřítka 1:72. No, tak to jen tak na okraj…
  Pravda ale je, že železniční modelařina je přece jenom v něčem odlišná od toho, co „stačí“ plastikářům. Železniční modelář podle mne musí zvládnout daleko víc poznatků z různých řemesel. Ale to není nic nového. Uvědomil jsem si to znovu při diskusích na několika workshopech, kterých jsem se v Brně zúčastnil. Třeba když jsem se kolegů zeptal na zkušenosti s pájením leptů, tak se mi dostalo odpovědi, že oni nepájí, ale lepí. Ale o tom až dále.
  Na druhou stranu ale třeba poznatky plastikářů o povrchové úpravě modelů, kytování či barvení atd. jsou pro železniční modeláře neocenitelné. I proto jsem si jel tyto zkušenosti do Brna poslechnout. Ale postupně…

K organizaci akce

  Hned jak jsem dojel (na čas) do Brna a sehnal lístky na šalinu, vybavil se mi jeden z vtipů o brněnském „metru“, za které je považován podchod pro pěší před hlavním nádražím (mimochodem, znalí věci vědí, že i tato několik desítek metrů dlouhá díra v zemi drží rekord, leč dobou trvání stavby :-)). Ten vtip se bleskové rozšířil po internetu právě v souvislosti s proběhnuvší čtvrteční stávkou: Na ceduli je nápis: „I brněnské metro v den stávky nejezdí!“
  Pro našince neznalého místních poměrů a odkázaného pouze na informace pořadatelů ModellBrno 2011 publikovaných na webu bylo drobným problémem dostat se do liduprázdného areálu Výstaviště z tramvajové zastávky „Výstaviště“. Hlavní brána byla zavřená, nikde cedulka jak se dostat k pavilonu B, kde pořadatel (KPM Brno) připravil setkání modelářů. A tak jsem se zavěsil za jednu paní, která mne protáhla skrz služební vrátnici. Z té dobré ženy se vyklubala paní pořadatelka, která zajišťovala prezentaci pozvaných hostů. Dobrá náhoda. Jinak ale komunikaci s přihlášenými zájemci o workshopy hodnotím jako špičkovou. Byla jasná, stručná a vstřícná.

Pátek proběhl v poklidu

  V páteční poledne byl ještě pavilon B téměř prázdný – tedy kromě rozmístěných stolků s přesným označením firem, nebo exponátů, což připravili pořadatelé. Ani u občerstvení nebyla fronta, což mi velmi vyhovovalo. Žízeň po cestě byla veliká. Teprve v průběhu odpoledne se na připravených stolech začaly objevovat soutěžní modely. Bylo prima, že při jejich prohlížení mi nikdo nedýchal na záda. Navečer už ale byly stolky určené pro prodejce obsazené všechny, někde za navršenými krabicemi stavebnic s modely ani nebyli prodejci vidět. Připravovali se velké kšefty…
  Samozřejmě, nejdříve jsem obešel stánky prodejců nářadí a porovnával jejich nabídku s mojí nabídkou v N-šopíku. Některé mé zboží (např. lékařské nástroje z produkce MEDIN, všelijaká udělátka od Micro Mark, laboratorní potřeby aj.) by možná plastikáři přivítali, nejen proto, že zdejší prodejci měli ceny i o 200 – 300 % vyšší než mám v N-šopíku (konkrétně pipety 3 ml).
  Obdivoval jsem obrovskou škálu a počet stříkacích pistolí všech druhů a velikostí a příslušenství ke stříkání u každého třetího stánku. Počet nabízených stříkacích pistolí mi připomenulo okřídlené heslo, které parafrázuji: „Stříkací pistole do každé rodiny“ :-). Je patrné, že plastikáři vsází především na finální podobu svých modelů. A tu nejde se štětečkem zajistit. Také sortiment používaných barev (a jejich výrobců) byl obrovský. Musím se ještě moc učit.
  Z technologických novinek (kterých jsem ale v Brně moc neviděl) mne jednoznačně zaujala technologie Solidscape, používaná na výrobu nejrůznějších předloh přesných modelů pro odlévání. Ve speciální tiskárně se postupně navrší po vrstvách tlustých 0,013 – 0,076 mm speciální hmota na bázi vosku. Jedná se de facto o tisk s rozlišením 5000 x 5000 x 8000 pix. Materiál použitý pro vytvoření modelu je netoxický, termoplastický a má vynikající vlastnosti pro vytvoření kvalitní předlohy (masteru) pro formu, resp. odlitky. Předloha pro tisk je zpracovaná v některém softwaru typu CAD. Systémy společnosti Solidscape®, Inc., která je v současnosti vedoucím výrobcem v oblasti 3D tisků, jsou vysoce přesné a rychlé.
  Třírozměrné modely vytvořené touto technologií slouží pro mnoho aplikací, např. šperkařství, výrobu turbínových lopatek, medicínských nástrojů, protetických pomůcek, ale i spotřebního zboží apod. Proč tedy ne pro výrobu modelů? Ano, pokusy tohoto typu (tisk v 3D) již delší čas probíhají, i v okruhu mých známých. Dlužno ovšem dodat, že se používají i jiné, obdobné technologie (s jinými materiály). Překvapuje mne jen, že nikdo ještě nepřišel s komerční výrobou limitovaných karosérií našich nejoblíbenějších lokomotiv ve všech obvyklých měřítcích pomocí této technologie, protože podle dostupných kalkulací by se jednalo o velmi levnou záležitost. Ale právě proto možná někdo nechce, aby se tato výroba u nás rozběhla, protože tím by se modely stávajících firem, stojící řádově jednotky tisíc (Kč), zlevnily o jeden řád (na stovky korun).

Workshopy

  V nabídce pořadatelů MODELLBRNO 2011 bylo celkem 12 workshopů. Bohužel, o jejich konání jsem se dozvěděl, když už byly téměř naplněny. Přesto jsem se přihlásil a z kategorie náhradníka jsem se stal během asi 14 dní řádným účastníkem. Dlužno totiž dodat, že problém v pavilohu B na Výstavišti je nedostatek větších místností, kam by se vešlo více zájemců. Druhým problémem (na probíhajících seminářích) byl nedostatek dataprojektorů. Pozorovat přednášku na monitoru notebooku ze čtvrté řady je absurdní.
  Navštívil jsem workshopy dva – první lektoroval Petr Doležal a nesl název Focení modelů, druhý se jmenoval Práce s lepty a přednášel Josef Choreň.
  Zatímco druhý lektor nelenil a dva dny před setkáním v Brně obeslal mailem všechny přihlášené účastníky a zkonzultoval s nimi návrh osnovy přednášky, nechal si navíc poradit a jak pak bylo při akci patrné, byl perfektně připravený (za což má od mne jedničku z hvězdičkou ), P. Doležal už možná nafotil pár koukatelných obrázků charakteru fotoreportáže, ale pokud šlo o jeho učitelské schopnosti, ještě se bude muset hodně zdokonalovat.

Focení modelů

  Už představení se tím, že lektor je jen amatér, a to co bude přednášet má z vlastních zkušeností, navíc že neví, jaké funkce obsahuje menu jeho středně drahého fotopřístroje, považuji za nešťastné. Rozhodně nikoliv proto, že pán je opravdu amatér, ale že bohužel posluchače přesvědčil, že jeho znalosti jsou na úrovni průměrného amatéra.
  Jistě, něco jiného bude vykládat „o fotografování“ na setkání školních dětí, a něco jiného na placeném semináři, kde byla předem zveřejněna osnova. Nelíbilo se mi, že lektor téma workshopu zúžil (v rozporu s oznámeným tématem) na výčet naprosto triviálních informací o fototechnice a fotografování, které si ten, kdo fotí (nebo chce fotit vlastně cokoliv), přečte v bezpočtu návodů, statí nebo publikací. Třeba, že se digitální fotopřístroje dělí na kompakty a zrcadlovky (což není pravda), že se v nich používají různě velké čipy a stabilizace obrazu, nebo že základní funkce každého fotopřístroje jsou clona, čas a jakési „ISO“ (což také není pravda). Tvrdit, že lze míchat různé světelné zdroje bez vyvážení bíle je silně diskutabilní, stejně jako to, že pokud jde o délku ohniska objektivu, že je vlastně jedno, jaké se použije (lektor konstatoval, a že on při focení modelů u svého digitálů nejčastěji používá cca 35 mm). Dobrým poznatkem bylo uvedení limitu clonového čísla (cca 18 – 20), jinak hrozí difraxe.
  O zvláštnostech fotografování modelů by šlo na workshopu pořádaném na tak významné akci jako je MODELLBRNO pojednat daleko podrobněji a odborněji. Třeba jak (kam) ostřit a clonit kvůli hloubce ostrosti, jak fotit detaily na modelech apod. Stačilo pár „kontrolních dotazů“ k vyvážení bílé, nasvětlení modelů, používání prosvětlovacího stolu, svícení blesky ve stanu apod. a bylo jasné, že na tomto workshopu se moc nového nedozvím. Když jsem pak lektorovi po skončení workshopu tyto poznatky v dobré víře předestřel, dostalo se mi odpovědi, že to po něm tak pořadatelé chtěli. Doplním tedy už jen, že v nabídce pořadatelů je pod názvem cit. workshopu uvedeno: „Jak na fotografování modelů – příprava místa, nasvícení, nastavení fotoaparátu, základy úpravy fotek v počítači“.
  Ano, sem tam něco zajímavého zaznělo, ale zbytečně moc času lektor promarnil na výkladu zbytečných informací. Znovu mne to utvrdilo, že je nejvyšší čas pokračovat na rukopisu rozsáhlejší práce o fotografování modelů, což mám už asi dva roky rozdělané.

Práce s lepty

  To Josef Choreň se mi velmi líbil. Měl promyšlenou a navazující osnovu, plynulý projev a hýřil mnoha praktickými poznatky, které před přítomnými bleskově prezentoval. Velmi šikovný kolega! Nic nekašíroval, když náhodou neznal odpověď, klidně to přiznal a byl přístupný názoru, který zazněl od posluchačů. Škoda jen, že jeho přednáška není zpracovaná do textové podoby, anebo alespoň powerpointové prezentaci; jenže, to by potřeboval k přednášce pomocníka. Co není, může být. Pokusím se pro čtenáře webu Honzíkových vláčků alespoň shrnout co na jím vedeném workshopu zaznělo:

• zhodnotil svoje zkušenosti s lepty od několika firem (Hauler, Eduard, Aires);
• upozornil na různou tvrdost používaných plechů, jejich tloušťku, niklování…;
• zdůraznil, že až na výjimky se lepty ohýbají tak, že proleptaná drážka zůstavne uvnitř, opakované ohýbání může vést k ulomení dílu;
• doporučil způsob oddělení dílu drženého můstky v rámu aršíku (můstky stříhá obyčejnými levnými nůžkami, které po otupení ostří zahodí; zbytky můstků pak odstraní ostrým skalpelem s břichatým ostřím, přičemž řez vede šikmo pod lept; řez provádí na hliníkové destičce, kterou si upravil z Al-pásu používaného v rozvodech silnoproudu; začištění provádí broušením na jemném smirku nalepeném na rovné desce, tahy vede podélně, nikoliv příčně);
• ohýbání leptů provádí většinou tak, že na rovné podložce si přidrží díl různě širokými nástroji vybroušenými ze soustružnických nožů („radeco“), dále kleštičkami nebo pinzetami; jen výjimečně používá ohýbačku, např. při tvarování různých beden (kvádr);
• při ohýbání válcových ploch plech postupně tvaruje např. dříky vrtáků (přivítal radu na používání válečků různých průměrů z ložisek) na měkké (gumové) podložce;
• pokud potřebuje na plechu protlačit drážku, ideální jsou náplně do propisovacích tužek, ale s náplní, aby se kulička díky pastě po plechu otáčela a nepodřela ho;
• podobně lze ale udělat drážku i párátkem a jiným nástrojem – záleží na tvrdosti plechu;
• vyleptané díly (upravené a začištěné) lepí buď kvalitním řídkým vteřinovým lepidlem (např. zn. Loctite), přičemž před lepením jen plech lehce přebrousí v celé ploše jemným smirkem, díly již nijak neočišťuje chemickými přípravky (rozpouštědly);
• dalším lepidlem, které používá, je disperzní Herkules – to v případě lepení maličkých dílů (např. kliky); do kapičky lepidla, kterou nechá zavadnout, vsadí pinzetou maličký díl, lepidlo ho samo podrží v dané poloze, po zaschnutí není téměř vidět; lepení disperzí dělá už na obarvené díly;
• vteřinové lepidlo v bezprostřední blízkosti lepené spáry očišťuje buď debondérem, častěji však přesným odříznutím skalpelem v obou rovinách (svislé i vodorovné);
• pro tmelení doporučuje tzv. karosářský dvousložkový tmel (opis z etikety: Poly-tmel RAPID, dvousložkový, polyesterový tmel); nanáší ho špachtlí, tmel velmi brzy vytvrdne a hned se dá brousit (vždy pod vodou), přijme jakýkoliv počet dalších vrstev; lektor tvrdí, že tmel se po vytvrdnutí minimálně propadá, když se tak stane, vadné místo lze snadno zaplnit další vrstvou a velmi brzo opracovat, navíc tvrdidlem lze regulovat rychlost tuhnutí;

Na moje dotazy stran barvení vyleptaných plechů lektor konstatoval, že

  Konzultace s pracovníky firmy Hauler byla doslova zlatým hřebem mé návštěvy akce MODELLBRNO 2011. Získal jsem řadu cenných poznatků o přípravě podkladů pro výrobu leptů, jakož i o technologii výroby, ze kterých vyplývají nezbytné technické limity. Docela si vážím toho, že mi Jan Sobotka tímto způsobem předal část svého know-how, které se jako všechno na světě získává letitou prací. No, snad si něco zapamatuju pro budoucnost a tak se na svět dostanou další nápady mých výrobků z leptů.

Závěr

  Ačkoliv ve chvíli, kdy píšu tyto řádky a upravuji fotografie, MODELLBRNO 2011 je pro veřejnost v plném proudu. Na nějaké širší vyhodnocení akce nejspíš bude času dost a udělají to jistě lidé kompetentnější, než jsem já. Moje poznatky nikomu nevnucuji.
  Všem kdo přihlásili do soutěže své modely a byli oceněni blahopřeji a organizátorům přeji pevné nervy v přípravě dalšího ročníku.

[Show as slideshow]

◄12

Foto hlav; komentáře k fotografiím jsou uvedeny u jednotlivýich snímků v galerii ; v perexu je foto modelu jediné lokomotivy BR52 (měřítko H0) na MODELLBRNO 2011 (muselo jí tam být smutno :-))

Počet přečtení: 21 791 | Tisknout: | Poslat: