Honzíkovy vláčky

Sobota – dnes ve znamení katastrof globálních, státních i modelářských

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 26.2.2011

Když jsem chodil do práce, měl jsem soboty rád, protože jsem se ráno mohl vyspat a po týdnu pinožení jsem se konečně mohl věnovat svým zálibám (někdy). Teď už se věnuju jenom zálibám, leč sobotní ranní přispání dodržuju :-). Po snídani si zajdu do schránky pro Právo, které v sobotu odebírám od doby, kdy ještě bylo rudé, uvařím si kafe a za poznámek vlastní manželky, že zase nic nedělám, před tím než se pustím do křížovky se nechám unášet názory pánů redaktorů, kteří jsou za psaní placeni. Někdy se s nimi shodnu, často ne. Nemít šest křížků na krku a trošku životních zkušeností, dnes by mne málem vyděsili. Ale to jsem ještě netušil, že ta hlavní sobotní katastrofa mne teprve čeká…

No představte si, prý ten neúplatný a na ministerstvu války korupci potírající Saša Vondra je lhář. To o něm tvrdí novináři. Takový čestný a statečný člověk – vždyť už byl i ve válce (a rozdávat tam medaile). Dokonce 10 lží a polopravd mu v těch novinách připisují. Třeba že měl něco vědět o smlouvě s jakýmsi šizumkem, co musel ozvučit za stovky milionů sjezdový palác a další zasedačky, když k nám přijelo evropské panstvo. Co je to ale za sjezdový palác, když tam nemají repráky? Za Husáka tam ale určitě byly! Takže je nejspíš někdo musel programově ukrást, aby si zase někdo jiný mohl vydělat. Tak to je ta slavná teorie o všemožné roli trhu v praxi. A prý Saša taky lže, že žádná jiná firma v Česku – kromě jakéhosi Promopro – něco podobného neumí. Nechápu, kdo o tom vůbec pochybuje, když to řekl sám Velký Saša.
Nebo třeba ten John, který si myslí, že když natočil pár tzv. „investigativních“ reportáží, že už rozumí i kriminalistice a celé té složité policejní práci. Nerozumí a nepomohlo by mu ani kdyby si po večerech dodělal Policejní akademii, jako ten jeho spolustraník Bárta, kterého MUDr. Rath přejmenoval na Ferdu Mravence, což nevím proč. Ten se aspoň v té škole naučil jednu z běžných metod kriminalistů – sledování, což mohl zdárně využít, když jeho firma špiclovala nepřátele režimu, nebo čehosi jiného :-). Problém je v tom, že John nemá na svoji roli talent, i kdyby vystudoval tři policejní školy. To vím přesně. Jednou jsem ho totiž musel vyhodil ze dveří svého bývalého pracoviště, když přišel s naprosto debilním nápadem, jak přestaví národu detektor lži. Nepředstavil a já už se naštěstí nemusím s podobnými nýmanty otravovat.
Anebo ten Klaus, prezident náš vezdejší. Nechal se slyšet – a to mne skutečně pobavilo – že letos prý ve švýcarském Davosu, kde se setkává každoročně ekonomická smetánka a tlachají tam o tom, jak jsou dobří, přičemž rok od roku se my ostatní máme hůř a hůř – nebude. Už tam byl prý snad dvacetkrát a necítí se tam dobře. Otázkou je, jestli ho tam letos vůbec pozvali. O tom však agentury mlčí. Zdůrazňuje se jen, že letos pan prezident odjel na ekonomické fórum do Brixenu, kde neopomněl poradit Italům, cit. Právo: „Například ve vaší zemi, v Itálii, byl reálný ekonomický růst v posledním desetiletí nulový nebo dokonce negativní.“ To u nás – pro srovnání – se za posledních dvacet let stala pod vedením Klausů a jemu podobných z prosperujícího a ekonomicky de facto soběstačného státu „laboratoř pro přežití“, kde už je dnes nutné na běžný provoz státu okrádat matky s dětmi, důchodce, a teď už i všechny, kteří jsou nucení živit se prací. To při nehorázně demagogické teorii o důchodové reformě. Zavedení jednotné DPH na 20 procent je skandální! Ale pozor, to ještě není konec všem dnům.., Na konci lze očekávat státní bankrot.
Odložme ale sobotní Právo, ze kterého jsem namátkové citoval, protože totéž nám melou den po dni i jiné deníky, všechny televizní noviny či rozhlas. Katastrofy globální, republikové, krajové atd. jsou vlastně množinou katastrof obyčejných, každodenních. Mne dneska jedna taková potkala…
Stalo se toto: Jal jsem se vyrábět stožár–světlomet z leptu (jak jinak než v N-ku), který vyvíjím na popud Zdeňka Krušinského, jenž mi k tomu poskytl i odborné podklady. Lept od pana Sobotky se téměř povedl, a tak jsem si začal po obědě pálit prsty (při letování). Když světlomet – tak pořádné LEDky, řekl jsem si a sehnal jsem takové, co dávají při 3 voltech 2000 mcd. Krásně oslňují na půl metru a asi se jejich svit bude muset trošku srazit odporem. Bylo by složité popisovat technické řešení a fotky jsem nestihl udělat. Důležité pro tuto téměř hororovou esej je sdělení, že kvůli rozptylu světla v lampě jsem si usmyslel použít barvu na sklo, se kterou má super zkušenosti další modelářský kamarád, Pavel Tvrz. Do prvních tří lamp jsem zalepil cit. LEDky pomocí cit. barvy, která funguje trošku jako Herkules. Jenže, barva mi najednou v kapátku zaschla. Sice jsem ho prošťouchl jehlou, ale barva stále netekla. A jak jsem přitlačil na plastovou nádobku, vic, ještě víc – a najednou pecka a barva vystříkla z lahvičky i s kapátkem směrem přes monitor na záclonu a samozřejmě mi zalila i ty pracně vymakané lampičky a taky jeden jeřáb pod monitorem – no bordel na n-tou…
Co hůř, za mnou čučela na TV manželka. Už jsem sice dost starej na to, abych věděl, že když je doma, v obýváku se nemodelaří, ale nějak jsem podcenil takovou drobnost jako je maličká pixlička s barvou od Koh-i-noor. Umíte si představit tu situaci? Ne, neumíte. Ona je téměř nesdělitelná, stejně jako jsou nereprodukovatelná slova (uznání ne, samozřejmě!), kterých se mi dostalo.
Po pravdě, nevěděl jsem, co mám zachraňovat dříve. Pud sebezáchovy mne však navedl na prioritní sundání pocákané záclony a její namočení do vany. Kupodivu, po vyprání na ní žádné stopy nejsou. (Možná, že se manželka už těšila, že si bude moci koupit nové, protože jak jsem byl nalomený vlastní nešikovností, tak jsem vykřikoval různé nereálně sliby…). I monitor se mi podařilo očistit, i stůl, jen ten jeřáb to odnesl. Při čistění výklopného ramene jsem ho ulomil. Další katastrofa.
Teď už se bojím dát si i panáka, abych si náhodou neublížil alkoholem… Ale asi bych měl. I Rusové a jiní už léta přežívají jen díky chlastu! Nás to zřejmě čeká…