Honzíkovy vláčky

MDD na nádraží v Braníku – foto

Své dvě dcery, když byly malé, jsem na MDD vodil na akce pořádané vojáky. V té době se snad ani nic jiného dětem neukazovalo. Jejich NE-nadšení k bojové technice, sloužící k ochraně socialismu, jsem moc nechápal, stejně jako jejich matka nedovedla pochopit, že tanky a BVP jsou stroje, kde se její holčičky dokázaly ušmudlat, jak kdybychom navštívili peklo. Naštěstí dnes se dětem ukazuje v den jejich mezinárodního svátku jiná technika, i když ušmudlání zůstalo na stejné úrovni. Ani nevím kdo pořádal – a inkasoval – MDD na pražském nádraží Braník (v tom inkasování jest od minulosti změna, leč naprosto zasloužená). Vnouček byl u vytržení. „Dědo, ještě jsem nebyl v „Zamračené“, „dědo, pojedeme ještě jednou s parní lokomotivou“… Cestou vlakem z Braníku do Modřan, taženým stařičkou „434“, jsme málem ztratili kšiltovku; pan průvodčí měl mezi maličkými pasažéry očividně větší autoritu, jak paní učitelka ve školce. Branické pivo v nádražní restauraci bylo za cenu, kterou v centru Prahy nenajdeš. Eisenboňáci starších ročníků na palubách lokomotiv by se rozdali… „Co ti říkal ten pán,“ ptám se vnoučka, když slezl z paluby „stopasátky“. „Ukazoval mi páku, kterou se vlak přibrzdí, když přijíždí k přejezdu“ zněla odpověď čtyřletého kluka, kterého jsem po třech hodinách mezi lokomotivami nemohl dostat zpátky do reality. Moc pěkná akce pro děti i dospěláky. Patří se za ni poděkovat. Nejen proto, že jsem třeba měl možnost poprvé zalézt do motorového prostoru „Bardotky“. Pár fotek z akce snad dokumentuje atmosféru na nádraží v Braníku, dnes, poslední den měsíce května.

Počet přečtení: 18 714 | Tisknout: | Poslat: