Autor: admin
Vydáno: 31.5.2010
Své dvě dcery, když byly malé, jsem na MDD vodil na akce pořádané vojáky. V té době se snad ani nic jiného dětem neukazovalo. Jejich NE-nadšení k bojové technice, sloužící k ochraně socialismu, jsem moc nechápal, stejně jako jejich matka nedovedla pochopit, že tanky a BVP jsou stroje, kde se její holčičky dokázaly ušmudlat, jak kdybychom navštívili peklo. Naštěstí dnes se dětem ukazuje v den jejich mezinárodního svátku jiná technika, i když ušmudlání zůstalo na stejné úrovni. Ani nevím kdo pořádal – a inkasoval – MDD na pražském nádraží Braník (v tom inkasování jest od minulosti změna, leč naprosto zasloužená). Vnouček byl u vytržení. „Dědo, ještě jsem nebyl v „Zamračené“, „dědo, pojedeme ještě jednou s parní lokomotivou“… Cestou vlakem z Braníku do Modřan, taženým stařičkou „434“, jsme málem ztratili kšiltovku; pan průvodčí měl mezi maličkými pasažéry očividně větší autoritu, jak paní učitelka ve školce. Branické pivo v nádražní restauraci bylo za cenu, kterou v centru Prahy nenajdeš. Eisenboňáci starších ročníků na palubách lokomotiv by se rozdali… „Co ti říkal ten pán,“ ptám se vnoučka, když slezl z paluby „stopasátky“. „Ukazoval mi páku, kterou se vlak přibrzdí, když přijíždí k přejezdu“ zněla odpověď čtyřletého kluka, kterého jsem po třech hodinách mezi lokomotivami nemohl dostat zpátky do reality. Moc pěkná akce pro děti i dospěláky. Patří se za ni poděkovat. Nejen proto, že jsem třeba měl možnost poprvé zalézt do motorového prostoru „Bardotky“. Pár fotek z akce snad dokumentuje atmosféru na nádraží v Braníku, dnes, poslední den měsíce května.
Rubrika: FOTOGALERIE, Ze života (reportáže)
Počet přečtení: 18 706 | Vložit komentář | Tisknout: 
| Poslat: 
Autor: admin
Vydáno: 30.5.2010
Své dvě dcery, když byly malé, jsem na MDD vodil na akce pořádané vojáky. V té době se snad ani nic jiného dětem neukazovalo. Jejich NE-nadšení k bojové technice, sloužící k ochraně socialismu, jsem moc nechápal, stejně jako jejich matka nedovedla pochopit, že tanky a BVP jsou stroje, kde se její holčičky dokázaly ušmudlat, jak kdybychom navštívili peklo. Naštěstí dnes se dětem ukazuje v den jejich mezinárodního svátku jiná technika, i když ušmudlání zůstalo na stejné úrovni. Ani nevím kdo pořádal – a inkasoval – MDD na pražském nádraží Braník (v tom inkasování jest od minulosti změna, leč naprosto zasloužená). Vnouček byl u vytržení. „Dědo, ještě jsem nebyl v „Zamračené“, „dědo, pojedeme ještě jednou s parní lokomotivou“… Cestou vlakem z Braníku do Modřan, taženým stařičkou „434“, jsme málem ztratili kšiltovku; pan průvodčí měl mezi maličkými pasažéry očividně větší autoritu, jak paní učitelka ve školce. Branické pivo v nádražní restauraci bylo za cenu, kterou v centru Prahy nenajdeš. Eisenboňáci starších ročníků na palubách lokomotiv by se rozdali… „Co ti říkal ten pán,“ ptám se vnoučka, když slezl z paluby „stopasátky“. „Ukazoval mi páku, kterou se vlak přibrzdí, když přijíždí k přejezdu“ zněla odpověď čtyřletého kluka, kterého jsem po třech hodinách mezi lokomotivami nemohl dostat zpátky do reality. Moc pěkná akce pro děti i dospěláky. Patří se za ni poděkovat. Nejen proto, že jsem třeba měl možnost poprvé zalézt do motorového prostoru „Bardotky“. Pár fotek z akce snad dokumentuje atmosféru na nádraží v Braníku, dnes, poslední den měsíce května.
Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 9 745 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 29.5.2010
Před časem jsem brouzdal po webu „Výtopna.cz“ a zaujal mne zde příspěvek prezentující aplikátor lepidla a tmelů vyrobený až v dalekém Japonsku. Jedná se o tři pracovní nástroje (tyčky s různým zakončením – ostrý hrot, „dlátko“, „břichatý skalpel“) a misku na lepidlo. Přečíst celé…
Rubrika: DÍLNA, Materiál, Nářadí
Počet přečtení: 11 248 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 23.5.2010
Malá obec severovýchodně od Holice (Pardubický kraj) přeměnila tento víkend svůj obecní úřad na „Veliny – hl. nádraží“. Ve dvou velkých místnostech v patře budovy připravili pánové ze Společnost přátel železničního modelářství a železnice výstavu železničních modelů všech hlavních velikostí. Většina funkčních panelů ovládaných převážně kluky školního věku byla v měřítku TT. Vedle toho zde bylo k vidění zdařilé kolejiště Tomáš Brzybohatého v měřítku N. Kdo chtěl, mohl se pokochat americkou železnicí v měřítku O. Výstavu doplňovala řada rerálných předmětů ze železnice. Jiří Sládek s Chocně se na svém ještě nedokončeném kolejišti pochlubil pragotrony, o kterých nedávno referoval na diskusním fóru Modely.biz. Delegaci starých pánů (polovina z Českých Budějovic, polovina z Prahy) ukázal i zákulíïsí svého analogového kolejiště. Pozornost některých z nich byla zaměřena na obyčejný blikající přejezd. Stručné zhodnocení výstavy: malé, vkusné, zajímavé.
Rubrika: FOTOGALERIE, Ze života (reportáže)
Počet přečtení: 35 881 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 19.5.2010
Když jsem se pustil do digitalizace mého ICE-T (výrobek Fleischmann, velikost N), napadlo mne, že by bylo hezké realizovat i ozvučení. Využil jsem proto nabídku rakouského prodejce Krois Modellaisenbahn, který je schopen dodat zvukový dekodér rakouského výrobce cTelektronik již s nahranými zvuky podle výběru z bohatého katalogu. Přečíst celé…
Rubrika: Analog - digitál, Lokomotivy, MODELY, TECHNIKA
Počet přečtení: 6 627 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: Jan Hlaváček
Vydáno: 19.5.2010
V etapě přípravy a budování kolejiště se železniční modelář dostává do situace, kdy na svém kolejišti musí vyřešit (mimo jiné) průběh a hlavně šířku pozemních komunikací. Jestliže jsou v jednotlivých modelových měřítcích normami přesně dané rozchody kolejí, průjezdní profily atd., v případě pozemních komunikací nejsou definované jejich modelové rozměry. Aspoň o tom nevím. Pozemní komunikace jsou ovšem rozděleny do základních kategorií zákonem a lze tedy dohledat (opět mimo jiné) i jejich doporučované rozměry (šířky). Odtud je snadná cesta ke stanovení (doporučených) šířek modelových komunikací. Přečíst celé…
Rubrika: VARIO
Počet přečtení: 8 137 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 13.5.2010
Na dnešní, druhý den hlídání vnoučka Honzíka byl naplánován celodenní výlet. Už loni na podzim jsem organizoval cestu Posázavským Pacifikem, ale nějak z toho sešlo. Jelikož jsem zachytil zprávu, že v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy probíhá výstava o této železniční dráze staré 110 let, bylo rozhodnuto. Odjezd motoráčku z „Hlaváku“ byl sice až v 10:21 hod., ale Honzík na mne ťukal už v 5:50 hod. Nejspíš se nemohl dočkat (anebo ho jen trápilo čurání ). Mezi Zbraslaví a Vraným byla výluka, takže se přesedalo na autobus (ostatně, dnes bylo třináctého), což bylo také jediné zpestření jinak poklidné cesty na stráních nad řekou.
Horší byla cesta z nádraží do Jílového. Nějak nerozumím těm dnešním kapitalistickým metodám cestování, jak nám je servírují „modří ptáci“, tedy že autobusy navazující k vlaku jezdí na jaře a ve středu. Člověk se pak nediví, že se lidi železnici vyhýbají. Se čtyřletým klukem za ruku po okraji dosti frekventované silnici bez chodníku do kopce – to nebyla žádná legrace a už bych to nezopakoval. Zajímalo by mne, jak cestu mezi nádražím a obcí dlouhou více jak kilometr řeší domorodci.
V muzeu jsme viděli zdařilou výstavu. Člověk se až diví, kolik starých předmětů ze železnice se dochovalo. Jistě nebylo snadné je soustředit a sestavit do expozice. Jsou tady připravení i na malé návštěvníky. Mít více času, stálo by za to si prohlédnout další exponáty, zejména připomínající těžbu zlata, se kterou se v Jílovém váže i poněkud morbidní příběh středověkého alchymisty Eduarda Kelleyho, jenž působil u dvora císaře Rudolfa, následně byl císařem zatracen, aby po mnohých peripetiích spolkl roku 1597 jed.
Cestou domů se Honzík seznámil s panem výpravčím na nádraží v Jílovém až tak důvěrně, že se s ním loučil pozdravem „ahoj“. Ve vlaku mi pak usnul a doma babičce odříkal „sláva, nazdar, výletu, nezmokli jsme už jsme tady..“ (místo „tu“). Jelikož jsem podcenil přípravu svého drahého fotopřístroje na akci, mám jen jediný obrázek z restaurace na náměstí, když jsme čekali na oběd (mimochodem velmi chutný). Pak mi klekla baterie. Však říkám, bylo třináctého…
Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 11 174 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 12.5.2010
Velmi smíšené pocity mám z dnešní návštěvy Království železnic a jsem naštvaný na provozovatele. Už jsem tam byl několikrát a přiznávám, že jsem byl dosud spíše na straně těch, co projekt chválili. Nějak jsem uvěřil tomu, že se stav bude zlepšovat. Dnes jsem tam byl znovu s vnoučkem, kterého dva dny hlídám. Nemohu říct, že jsme tam zavítali jen tak, náhodou, neplánovaně, protože by to nebyla pravda. Na Radio Blaník už nějaký čas běží reklama o fantastickém a nevídaném projektu v oblasti modelové železnice, tak jsem si říkal, že se tam už asi něco zásadního opravdu stalo. A tak když jsme se vraceli ze Smíchovského nádraží, zastavili jsme se. Budu stručný. V horním patře přibyly pouze dvě pouťové atrakce pro děti na tahání desetikorun z kapes rodičů (a drobič mincí!!!). Na třech kolejištích tráva nevyrostla, leč už hodně zapadaly prachem. Vlaků jezdí polovina a kdoví jestli?
Daleko horší stav je ve spodním patře. Z něho se stal jakýsi „Lego-sklep“. K jedinému slušně osvětlenému kolejišti s populárními mašinkami „Tomáš“ přibyly kreace na téma Lego. Kdyby to bylo v Domě hraček, neřeknu. Ale v Království železnic? Aby toho nebylo málo, tak mezi panely a vitrínami s krabicemi a „špalíčky“ Lega po návštěvnících z plakátů pošilhávají politici obou hlavních stran, kteří v současnosti čeří předvolební atmosféru. Děsné, kde všude a za co se dají rejžovat prachy!
Nechci dělat, že jsem si v tom napůl neosvětleném sklepě nevšiml kolejiště v měřítku H0 demonstrující Ústecký kraj. Kritické recenze odborníků už byly publikovány. Nemám co dodat, ale takhle nějak bych své kolejiště nechtěl zbudovat. Vím, kritizuje se snadno… Nicméně, dvě třetiny z tohoto kolejiště jsou ale doslova neviditelné pro děti do 1 metru (proto asi mají slevu), neboť prostě okolo nich není stupínek, ze kterého by na mašinky viděli.
A proč mne provozovatel dokonale naštval? Protože stejně jako ostatní návštěvníci (bylo jich tam okolo 18 hodiny tak do deseti i s dětmi) jsme bloudili v pološeru a ani na ty krabice od Auhagenu či Busche ve vitrínách (zdůrazňuji, že nikoliv modely staveb od těchto firem), ani na kolejiště firmy Merkur a dvě či tři další „hračkové záležitosti“ prostě nebylo vidět, protože se v celém sklepě pořádně nesvítí. Nechtěl jsem to psát, ale musím. Bylo to naprosto vyhozených 90 (důchodci) plus 20 korun (dítě do 1 metru) plus 2x atrakce „vrtulník“ po 10 Kč plus bublifuk za 20 Kč!
Vůbec nejde o ty prachy, zvláště když by měly posloužit dětské radosti. Jde o ten podvod na platících návštěvnících, který se tady koná!
Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 12 296 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 6.5.2010
Jak předevčírem uvedla ČTK, České dráhy uzavřely smlouvu na dodávku 17 nových vlaků Regio-Shuttle RS1 pro regionální tratě na Vysočině. Jejich výrobcem je firma Stadler Pankow, člen švýcarské skupiny Stadler Rail. Cestující na Vysočině se s nimi začnou vozit koncem roku 2011. Stejné vlaky budou posléze jezdit také v Libereckém kraji. Celkem by jich mělo být pro České dráhy nakoupeno třicet tři. Přečíst celé…
Rubrika: FOTOGALERIE, Skutečná železnice
Počet přečtení: 8 695 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 5.5.2010
Víra nebo trestní právo?
Hinduisté věří, že pokud muž nežije spořádaným a asketickým životem, bude v příštím životě ženou.
Buďme proto k ženám tolerantní, protože jsou to vlastně normální chlapi ve výkonu trestu.
Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 3 531 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: admin
Vydáno: 2.5.2010
Na webu Petra Litomyského jsou už hodně dlouho zveřejněny některé modely lokomotiv a vagonů v měřítku N zhotovené Zdeňkem Krušinským. Byl jsem se na jeho dokonalé výtvory podívat v sobotu na 1. máje. Z výletu do Českých Budějovic byl nakonec takový malý „bytový seminář“. Přišel i Miroslav Roubíček (jeho kolejiště představuji zde) a tak jsme si dlouhé hodiny povídali o všem, co souvisí se stavbou železničních modelů. Pánové jsou svými zkušenostmi značně vepředu, takže to byla spíš pro mne taková jednostranná „nalejvárna“. „Všechny zhotovené modely mám rád, ale nejvíc se pyšním tady tím Papouškem,“ ukazuje Zdeněk na modrou parní lokomotivu řady 477 a hned ji nese na zkušební kolej, aby jí provětral. Panel na kolejiště v jeho modelářském pokojíku je již sice připraven ve sklopené poloze u zdi, ale jeho budování je teprve v plánu. Probrali jsem ve třech výměnu dvojkolí na atrapách lokomotiv, spřáhla a jejich konstrukce, osvětlení vagonů, stříkání barev (Zdeněk má zbudovaný agregát z ledničkového kompresoru a staré láhve na sifon), lepení obtisků a jejich výrobu, stavbu modelů z leptů a odlitků a fůru dalších zajímavých věcí. Dalo by se říci, že svátek práce jsme oslavili řádně, tedy intenzivní prací. Foto Zdeněk Krušinský.
Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 12 675 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Autor: Jan Hlaváček
Vydáno: 2.5.2010
V podkroví rodinného domku Miroslava Roubíčka v Českých Budějovicích jsem viděl modelářský skvost v podobě kolejiště ve velikosti N. Kolega Roubíček říká, že ho staví asi 4 roky a skromně zdůrazňuje, že ještě není hotové. Nicméně, i při podrobné rekognoskaci nenacházím nic, co by šlo ještě vylepšit, snad až na jedno či dvě místa na nejvyšším bodě kolejiště, kde vyrůstá chatařská osada a v pozadí okolo horské stanice jsou ještě místa, která by snesla lepší osázení porostem. Přečíst celé…
Rubrika: FOTOGALERIE, Kolejiště
Počet přečtení: 26 478 | Vložit komentář | Tisknout:
| Poslat:
Mezinárodní den dětí bude v řadě míst naší vlasti plný akcí pro děti. V neděli (30. 5.) bude jezdit mezi pražskými nádražími Braník a Modřany vlak tažený téměř sto let starou parní lokomotivou Čtyřkolák, jezdit bude také motoráček Hurvínek, Na nádraží v Braníku bude k vidění nejen historická, ale i současná železniční technika. První vlak odjíždí do Modřan v 10 hodin, v hodinových intervalech zde bude pendlovat asi do půl čtvrté. Zpáteční jízdenka pro dospěláka vyjde na osmdesát korun, děti do patnácti let platí polovic.
Už jsem psal o tom, že jsem si od Josefa Richtera – 
V závěru článku stejného názvu 
Nahrávání ...
