Honzíkovy vláčky

Pračka, Honzík a lokomotivy

Autor: admin Vydáno: 10.2.2010

Hned ráno jsem byl povolám do služby. Jednalo se o výměnu pračky v bytě dcery. Zeťák byl na cestách a tak děda přišel vhod. Už když jsem zazvonil, slyšel jsem vnoučka jak křičí: „Děda přijel.“ Jen co jsem sundal bundu, odtáhl mne do pokojíku a zkontrolovali jsem všechny jeho „Tomáše“ a ostatní lokomotivy. Jelikož jsem mu přivezl pár prospektů a katalogů v Norimberku, další hodinu jsme vybírali lokomotivy a vagony, které ještě nemá. Vždycky mu při tom listování v knihách a katalozích povídám o mašinkách a vagoncích na obrázcích nějaké povídačky, pravda občas si musím i vymýšlet… V jednu chvíli jsem se jen na chvilku začetl do textu v katalogu Roco a Honzík povídá: „Dědo, proč nic nepovídáš?“ A tak jsem mlel dál…
Dalším mým úkolem bylo opravit lokotku řady 1800 NL. Krásná žlutá mašina (H0), kterou přinesl Ježíšek, prý drncá a skučí. Z vyprávění dcery jsem usoudil, že drhnou převody. Ačkoliv nejsem žádný odborník na opravy modelových lokomotiv, tak jsem lokotku vzal do ruky, obrátil vzhůru nohama, zkusil, zda-li se protáčí kolečka (neprotáčela se, takže byla v záběru), trošku jsem s ní zahrkal… postavil na koleje a … mašina jezdila jako z učebnice. Honzík to okomentoval nějak jako „No vidíš…!“ A když už bylo vše vykonáno a nová pračka byla na svém místě, přišel vnouček, nasadil smutný kukuč a povídá: „A dědo, až opravíš tu pračku, tak pojedeš domů za babičkou?“ Řekněte vnoučkovi, že už jsem pračku opravil…