Honzíkovy vláčky

Stavba kapličky

Autor: admin Vydáno: 25.1.2010

Modeláři se snaží zakomponovat do svého kolejiště nějaký segment ze skutečné přírody, nebo reálné nádraží či jinou stavbu apod. Je to běžné a při tvorbě modelového kolejiště či diorám je správné hledat inspiraci v reálném životě. Jinak pak kolejiště vypadá hůř jak vánoční betlém. Někdy samozřejmě nejde přenést si do bytu zmenšenou realitu. Až když jsem si narýsoval v měřítku Bechyňskou duhu (most přes Lužnici), pochopil jsem, že se mi do prostoru vymezeného pro budoucí kolejiště prostě nevejde. Takový most by snad šlo zakomponovat jen do modulu.

Pro stavbu kapličky (obrázky dole) jsem se inspiroval videem od britské firmy Peco, kde moderátor a modelář v jedné osobě ukazuje, jak si na dovolené v Provence (jižní Francie), pořídil řadu snímků s železnicí procházející tamní krajinou. Vybral si jeden úsek trati a v okolí si také nafotil řadu železničních staveb i běžných domků a zemědělských usedlostí. Nadělal si zvětšeniny snímků, ze kterých pak pomocí poměrového odpichovátka (viz obr. 1) přenášel dílčí rozměry staveb přímo na plastové desky, ze kterých budoval modely staveb. Zřejmě kvůli „filmové zkratce“ se nezabýval vypracováním náčrtku staveb v měřítku.

Zkusil jsem tuto metodu na stavbě maličké kapličky; říká se jim myslím „Boží muka“. Jednu takovou kapličku (vlastně hned dvě) jsem zahlédl v polích nalevo před Vinoří (Praha 9). Svítilo sluníčko, byl krásný letní den. Pořídil jsem si teleobjektivem její snímky z několika pohledů (obr. 2 – 4).

Podle snímků jsem si pak v měřítku udělal na milimetrovém papíru náčrtek (obr. 5). Bohužel, na poli u Vinoře jsem neměl možnost změřit si některý důležitý údaj reálné kapličky (výšku, šířku), protože jsem u sebe neměl metr a ani žebřík (kaplička byla vysoká asi 3 metry), a tak jsem výšku jen odhadl a rozměry modelu poměrově přizpůsobil. Některé detaily je na modelu samozřejmě nutné vypustit nebo zjednodušit.

Když jsem byl konečně spokojen s náčrtkem ve dvou průmětech, přenášel jsem rozměry na bílou polystyrénovou desku Evergreen tloušťky 1,2 a 1,5 mm (od firmy Litomyský). Díly jsem řezal nástrojem Olfa. Postupně jsem je slepil vteřiňákem Rewell. Toto lepidlo plasty naleptává, ale po pár dnech je spoj velmi pevný. Vnitřní výklenek kapličky je de facto samostatný díl vlepený dovnitř budovy. Zadní stěna byla lepená poslední. Jemným pilníkem jsem začistil hrany.

Dopasoval jsem střechu, přilepil ji k budově a polepil ji imitací taškové (plastické) krytiny z nabídky NOCH (57328). Potom jsem pečlivě všechny spáry vykytoval pomocí hmoty Milliput (bílé). Moc nadšený jsem z Milliputu nebyl, protože dost ulpívá na prstech; lépe je nanášet jej nějakou plastovou nebo kovovou špachtličkou. Zasychá poměrně rychle. Druhý den jsem kytovaná místa brousil. Kytování některých míst jsem musel opakovat.

Z modelovací hmoty DAS jsem udělal kříž na střechu. Po jejím ztvrdnutí jsem tvar dopiloval jemným pilníkem, dočistil smirkem (ještě ho zmenším); na střechu ho přilepím později vteřiňákem. Myslím, že se mi podařilo vcelku věrně napodobit „okrasu“ z pískovce (nevím jak se tomu odborně říká) na předních pilířích. I tu jsem modeloval z DASu. (Hotová kaplička na obr. 6 až 8 ).

Až budou boží muka zakomponovaná do kolejiště, ještě je natřu nejspíš světlou pastelovou barvou (podle okolí) a samozřejmě ji budu patinovat s přihlédnutím k předloze.

Smyslem článku bylo naznačit, že i když je metoda vlastní stavby pracnější, byť i podle nějaké reálné předlohy, stojí to za to. Je to rozhodně něco jiné jak prosté slepení plastového polotovaru.

hlav, 25. 1. 2010

Obrazová dokumentace