Jan Merhaut
Vydáno: 19.12.2009Dříve narozený (65) inženýr elektrotechniky, velmi komunikativní a nezištný v předávání poznatků a zkušeností, má vlastní kolejiště v měřítku N, jeho vášní jsou moderní elektrické jednotky typu TGV, bydlí v Praze.
Honzu jsem potkal na setkání FREMO 2009 v Praze na Norbertově. Byl mi mezi ostatními přítomným z Klubu modulové železnice Zababov věkově nejblíže, tak jsem se s ním dal do řeči. Hned první den mne zasypal fůrou informací. Zdůraznil taky, že je starší a že se nejmenuje Marhaut, jak jsem ho špatně oslovil. Tak si od té doby raději tykáme.
Honza měl (v době seznámení) 47 hnacích vozidel. Od té doby jich několik přibylo. S N-kem začínal dávno, jakmile je začala vyrábět firma PIKO (býv. NDR). Ačkoliv o sobě tvrdí, že je sběratel mašinek, má moc pěkné kolejiště, které právě v současnosti rozšiřuje na více jak dvojnásobek, digitalizuje ho a jako jeden z prvních u nás jej vybavuje americkými přestavníky výrobcem označené slovem „želva“ (jsou masivní, vyhybky přehazují pomalu jako když leze želva, podle sdělení amerických kolegů jsou plně funkční i po letech, a hlavně – jsou relativně levné). Pokud jde o prostor pro kolejiště, Honzovi přálo štěstí – „zdědil“ pokojíček po dceři.
V současnosti se shlédl v digitalizaci vozového parku a kolejiště. Vyzkoušel už několik digitálních systémů (ROCO, ZIMO, DIGITRAX, STE, s mojí pomocí i LENZ a TRIX) a programování bezpočtu dekodérů od různých firem. Intenzivně bádá v možnostech ovládání kolejiště pomocí software TrainController (od Railroad&Co), používá i další software, třeba Decoder Pro pro programování dekodérů. Z každého úspěchu, kdy dojde „k překonání techniky vlastním rozumem“ se umí upřímně radovat. Stejně jako já.
Stejně jako já má také radost z vnoučků, kteří mu prohánějí mašiny na kolejišti. Vždycky po víkendu si vyměňujeme zkušenosti o tom, jak jsou naši potomci nadaní…
Honza mi už stačil předat mnoho užitečných informací, za což jsem mu vděčný. Moje opačně hodnotitelé zásluhy jsou zanedbatelné.
Rubrika: VARIO