Nezapomínej: Moje rouška chrání tebe, tvoje chrání mne!!
Vydáno: 9.3.2020.
.
Nebývalý zájem modelářů o návěstidla podle projektu Jan Plutnara, ke kterému došlo po zveřejnění článku „Návěstidla v měřítku N metodou přesného 3D tisku“ zde na Honzíkových vláčcích, nás přivedl k úvaze o jejich malosériové výrobě pro vážné zájemce. Přečíst celé…
Čas od času je potřeba vyzkoušet model lokomotivy či motoráku v provozu, ale na místě (v dílně na ponku), nikoliv v poklusu kolem kolejiště. Moudří mužové k tomu již dávno vymysleli všelijaká udělátka. O několika se dále zmíním. Jejich pořízení ale není levné. I když nám důchodcům naši milovaní zákonodárci letos opět přidali a mohli bychom si tak přípravek lehce koupit, už od podzimu nás o slíbené zvýšení důchodu obrala Billa a Kaufland, taky všechny lékárny, hospody nevyjímaje a další lupiči. A zase máme ho***! 🙂 Tak nezbývá, než si přípravek prostě vyrobit. Přečíst celé…
Tak jak jsem uvedl v závěru reportáže ze Spielwarenmesse v roce 2018 – ZDE -, stejně i letos, ale hned v úvodu, konstatuji, že další veletrh navštívím – tedy pokud ještě budu živ a zdráv – nejspíš až za další dva roky. A celou tu dobu nevkročím do žádného hračkářství, protože nechci vidět žádné plyšáky, tříkolky, dřevěná ani plechová autíčka, panenky, strašáky, „roboty“ a miliony dalších hraček! Přečíst celé…
Každý železniční modelář při stavbě svého kolejiště dříve či později nevyhnutelně narazí na problém jeho osazení návěstidly. Milovníci gigantických měřítek jsou veskrze uspokojováni nabídkou hotových modelů návěstidel či jejich stavebnic produkovaných různými výrobci a víceméně běžně dostupných v mnoha modelářských obchodech. Ovšem sortiment tohoto druhu pro N-ormální měřítko prakticky neexistuje. Přesný 3D tisk nabízí možnost, jak potřebná návěstidla, či jejich části, vyrobit.
Těžko bych spočítal, kolikrát jsem na HV psal o čištění kolejí. Osobě považuji za nejhodnotnější a také nejoriginálnější článek k tématu ten, kde popisujeme, co je vidět na povrchu kolejí po různém čištění v elektronovém skanovacím mikroskopu – ZDE. Naopak téměř jako fejk byl připraven příspěvek o Diavě – ZDE. No, ale pokud jde o čištění povrchu kolejí, vývoj jde dál a pokusů a návodů o jejich dokonalém vyčištění přibývá. Přečíst celé…
„Kam s ním?“ Klasika. Tuto otázku řeším každou chvíli s bezpočtem věcí. Teď mne tento problém dohnal při úvaze kam uložit dva nové modely mašinek v N-ku, které vznikly sestavením karosérií a pojezdů, získaných z různých zdrojů. Nebudu popisovat jakých. Většinu modelů mám uložené ve dvou plexisklových vitrínkách, ale ty nejsou nafukovací. Krabičky od modelů mám pak ve velkých krabicích v nejrůznějších úložných místech v bytě. Krabičky sice zabírají zbytečně moc místa, ale správný modelář je nikdy nevyhodí. Přečíst celé…
Jak dnes (12. 11.) informovala iDnes – ZDE -, veřejnost letos vybrala v soutěži o nejkrásnější nádraží z 67 navržených zastávku Rozsochy, nacházející se na „Staré Tišnovce“ kousek za Novým Městem na Moravě. Čtenáři iDnes však na první místo vybrali nádraží Slezské Rudoltice. Přečíst celé…
Koupil jsem si další dokonalé nářadí pro svoji dílnu. A jak je u mne zvykem, nenechám si to jen pro sebe. Tuhle věcičku totiž podle mne potřebuje každý modelář. Nepochybně existuje bezpočet stejných nářadí s obdobnými vlastnostmi, snadno dostupnými u nás, značkových i no-name. Ostatně, mini vrtací frézku od firmy Proxxon už léta mám – ZDE. Proč tedy ještě další vrtačku na akumulátor? No právě proto, že používání vrtačky od Proxxonu je omezené délkou přívodního kabelu (ano vím, existují prodlužovačky, ale…). Přečíst celé…
Při pátrání po historii posunovací lokomotivy T 200.0 jsem si na všelijakých webových stránkách málem vykoukal oči. Technických informací o tomto specifickém železničním vozidle je vcelku dost, ale není mi jasné, proč toto vozidlo, kterému byla přidělena řada T 200.0, nefiguruje v Seznamu českých a slovenských lokomotiv na Wikipedii – ZDE? Třeba se najde někdo, kdo mi to vysvětlí. (Pravda, Wikipedie je prý „jen“ dílo amatérů..) Přečíst celé…
Před časem byl v časopisu Model Railroader1) publikován příspěvek podepsaný Lou Sassi, který mi rozsvítil v hlavě. Uvědomil jsem si, že od svého dětství úzkostlivě schovávám (téměř jako relikvii) suché křídy vyrobené věhlasnou firmou KOH-I-NOOR HARDTMUTH. Dostal jsem je kdysi dávno coby malý kluk od rodičů pod stromeček, ale jelikož jsem nebyl obdařen talentem, nikdy jsem s nimi nic nenamaloval. Celé ty roky jsem si říkal „když ne já, tak třeba dcery, nebo vnuci…“. Moje cca 60+ let staré křídy ale našly uplatnění zcela jiné… Přečíst celé…
Podzimní výlet na modelářský veletrh do Lipska je pro mne něco jako cesta do Mekky pro muslima. Jestli to je pro někoho nepřístojné srovnání, tak přitvrdím. Lipsko je jako nebe a dudy ve srovnání s podobně nazvanou akcí konanou v Letňanech, kam už nejspíš nikdy nepřijdu. Tak to by stačilo jako oslí můstek pro uvedení stručné reportáže z letošního Modell-Hobby-Spiel 2019. Za celou naši tradiční osádku mám svolení tvrdit, že jsme byli navýsost spokojení. Přečíst celé…
Negrelliho kamenný viadukt v Praze přes Vltavu z poloviny 19. století prochází zásadní rekonstrukcí. Více jak 160 let provozu a také všeliké lidské pinožení v prostorech nosných oblouků zanechalo na této technické a kulturní památce nezanedbatelné stopy opotřebování. Současná kompletní rekonstrukce má za cíl prodloužit jeho životnost o několik desítek, snad i stovku let a současně zachovat jeho historický ráz. Stavba za téměř 1,5 mld Kč v režii SŽDC byla svěřena zkušeným stavebním firmám Hochtief CZ a.s., Strabag Rail a.s. a Avers, s.r.o. sdružených do speciální Společnosti „Negrelliho viadukt“. Přečíst celé…
Po semináři o patinování, o kterém píšeme ZDE, jsem chvilku studoval a velmi jednoduše testoval postup přípravy modelu sestaveného z fotoleptu před barvením, se kterým přišla polská firma VMS. Podstata jejich nápadu spočívá v aplikaci přípravku VMS Metal Prep4K a dalších před nastříkáním barvy. Podobně jsem o tom napsal v závěru recenze stavebnice vagonu Raj – ZDE. Přečíst celé…
Často a rád požívám rčení všechno jednou končí. Je v něm logická pravda. Jak plynou dny, týdny, měsíce a roky, nastávají sice nové události, rodí se nápady, plány, které jsou po čase realizované, ale někdy také ne. Všechno se opakuje stále dokola. Život plyne, čas spravedlivě měří všem stejně. Druhou spravedlností na světě je, že nikdo přesně neví, kdy právě ten jeho život skončí. Než přijde ten definitivní konec, je dobré být připravený. Zní to depresivně, pravda, a ne každý je ochotný tato slova slyšet (číst). Mně to problém nedělá… Zvláště poté, co jsem nedávno oslavil sedmdesátku. Teď už si užívám bonus. Přečíst celé…
Vzpomínáte si ještě, jak jsem popisoval černění mosazných řetízků pomocí přípravku Brass Black Metal Finish – ZDE? Někdy v březnu (2019) mne o to požádal Tomáš Hlach z Českých Budějovic, který připravoval svoji loď ACL Honesty v měřítku 1 : 100 pro Mistrovství světa v Maďarsku. V případě modelářských soutěží když se řekne „A“, musí se také říct „B“. A tím „B“ je sdělení, že Tomáš Hlach se stal se svou lodí 2. vicemistrem světa v kategorii F4B Senior. Přečíst celé…
Tímto příspěvkem navazuji na to, co už bylo uvedeno ZDE a vítězoslavně hlásím, že jsem konečně nejspíš našel hledaný přístroj. Pomohl mi Míra (copak v Budějkách, tam se žije, tam mají všechno! :-)). Opět ovšem vstupuji na tenký led, protože nejspíš zase uslyším od pár kolegů, že blbnu, že to, co popisuji, umí stejně dobře horkovzdušné přístroje. No, budiž. Kdysi dávno jsem se naučil svařovat plamenem (acetylenem), byť jsem to pak celý život nepotřeboval, a tak nenechám na výhody plame dopustit.
Někdy na jaře jsem zjistil, že mi ve sbírce N-kových vagonů chybí typ Raj. Pravda, jeho lept od Jana Cekula (Raj 451) mám v šanonu už léta, ale nějak jsem se k jeho sestavení nedostal. Dostaly se však ke mně nadšené reference kolegů N-kařů na stejný vagon od „Hocana“. Chvilku mi trvalo, než jsem si dal dohromady, že Hocan = Jan Jakub Rufer, ještě déle pak trvalo, než jsem od něj získal vyleptané díly, „cibule“ a všechny doplňky údajně pro Raj 495. Přečíst celé…
Před pár dny jsme přinesli reportáž o setkání modelářů velikosti N v prostorách školních šaten základní školy Karla Jeřábka v Roudnici nad Labem ve dnech 4. 7. až 7. 7. 2019. V souvislosti s prezentací nového modulu malé stanice Čachnov (autor Jan Merhaut) bylo naznačeno, že zde bylo poprvé v praxi použito k řízení stanice zařízení MGP švédského výrobce Mölleham Gardproduktion. Protypové zapojení MGP jsme popsali ZDE – pozn. admin. Přečíst celé…
Ve dnech 4. 7. až 7. 7. 2019 se konal již druhý ročník malého setkání modelářů velikosti N v prostorách školních šaten základní školy Karla Jeřábka v Roudnici nad Labem. Šatny se nám po loňském roce osvědčily, letos to bylo ještě lepší, protože teplé letní počasí by v tělocvičnách bylo nesnesitelné. V suterénu staré kamenné budovy s dlažbou na podlaze bylo velmi příjemně. Přečíst celé…
To takhle jedete Velký Moravský Okruh (jako já začátkem června) a kocháte se krajinou. Žádné dálnice plné polských kamionových kamikadze, žádné zácpy na hodiny, naopak. Jedete relativně klidnou okresní silničkou z Opavy jižně na Olomouc (č. 46), která je plná stoupání a klesání, zatáček, stromořadí, výhledů do krajiny, s bezpočtem vesniček, kde se jezdí pomalu. Provoz na stupni „jedna“. Minete odbočku na Slezskou Hartu a blížíte se k Moravskému Berounu. Přečíst celé…
Rubrika: Kolejiště, Ze života (reportáže), ZPRÁVYO své zálibě v organizérech všeho druhu jsem už párkrát psal. Třeba ZDE, nebo ZDE, nebo ZDE, anebo taky ZDE. Mám jich ale více. Vlastně každá krabice, ve které je přehledně roztříděn určitý druh materiálu, lze považovat za organizér. Připadají mi smysluplné a podle mne přispívají k udržování pořádku a především k přehledu o tom, kde co mám… Přečíst celé…
Jarní návštěvu Šumavy jsem započal v Kašperských Horách, kde jsem před padesáti lety vojákoval, pobyl pár dnů na Zadově, kam mne táhnou vzpomínky na běžecké lyžování, a skončil v Novém Údolí, kde jsem dosud nikdy nebyl. Ač všechna šumavská místa jsou rámovaná nepopsatelně krásnými zalesněnými kopci, podmáčenými loukami, potůčky, remízky, pastvinami, právě rašícími stromy a keři a vůbec.., tak přece jenom se od sebe diametrálně liší.
Bezpočtukrát jsem napsal, že nikdy není od věci nakouknout do dílny souseda a poučit se. S jednotlivými modelářskými odbornostmi je to jakbysmet. Mám odpozorováno, že např. lodní modeláři, plastikáři či železniční modeláři nepoužívají vždy stejné materiály, nářadí, lepidla, barvy postupy, techniky atd. Mnohdy ano, ale.. Přečíst celé…
Poprvé jsme o 3D tisku v souvislosti s modely v měřítku N informovali už v roce 2010 – ZDE. Od té doby uplynulo hodně vody. 3D tisk do současnosti v lecčems pokročil; stal se dostupnější i amatérům, v profi-oblasti už i maličké výrobky mívají kvalitní povrchy, které potřebujeme např. při výrobě železničních modelů. Vzniklo pár nových technologií. V této stati se ale nebudu zabývat aktuální stavem ani trendy 3D tisku, ale zmíním jen jednu z mnoha užitečných aplikací, kterou na základě mého nápadu realizoval Jirka Šafář – MINIATUR. Přečíst celé…
Ještě před pár roky bylo dosti složité navštívit depozitář železničních vozidel NTM v Chomutově. Podle tehdejších pravidel to bylo možné jen pro zájemce o důkladnější poznání dějin techniky a neobešlo se to bez žádosti a souhlasu vedení NTM. Veřejnost se tam mohla dostat jen v případě několika málo tzv. dnů otevřených dveří – jak jsme o tom psali ZDE.
Už jednou jsme o přípravku Brass Black Metal Finish na černění povrchů barevných kovů obsahujících měď psali – ZDE. V cit. článku mj. popisujeme rozdíl mezi chemickým černěním oceli, resp. povrchů obsahujících železo, čemuž se říká brynýrování, a černěním povrchů barevných kovů. Článek si už přečetlo přes 3 000 návštěvníků webu Honzíkovy vláčky, ale až nyní se ozval modelář, který tuhle metodu skutečně využil pro stavbu svého modelu. Přečíst celé…