Jak na výrobu travních trsů
Vydáno: 17.10.2010
V jednoduchosti je síla, tvrdím nejen já. Proto mne na webu Výtopna.hekttor.biz zaujal článek Jakuba Skolila nazvaný „Vysoké trsy trávy 1/35“. Autor sice tvoří v gigantickém měřítku, ale jde o to zkusit, zda-li uvedený postup je aplikovatelný třeba i v „našem“ měřítku 1:160. Jinými slovy, ověřit, jak bude výsledek vypadat při použití jeho postupu. Pro trsy používá sisalový provaz a tavné lepidlo. „Pro tvorbu travních trsů v jakémkoliv měřítku lze použít levné natěračské štětce, ze kterých vyrobíme rovná dlouhá travní stébla. Různé druhy sisalových provazů nám zase pomohou vytvořit pokroucený divoký porost. Kombinací provazů dosáhneme větší různorodosti trsů, jak je tomu i u skutečné trávy. Vlákno můžeme použít celé nebo jej rozpleteme, v závislosti na požadované tloušťce trsu. Pro dosažení realistického vzhledu je většinou potřeba travních trsů velmi mnoho. Při výrobě je proto lepší postupovat sériově, abychom si urychlili práci,“ říká autor. Celý článek je ZDE. (Děkuji webmasterovi Výtopna.hekttor.biz za možnost převzetí této stati; foto Jakub Skolil)
Počet přečtení: 7 024 | 1 komentář | Tisknout:
| Poslat: 
Velkou radost mi udělal mail od Pavla Tvrze, který potvrdil moje slova o vynikající funkčnosti e-obchodu 
Jistě znáte dalšího pomocníka, který nám ulehčí život v boji s prachem a špínou. Před časem se výrobek firmy Cyber Clear objevil na trhu s doporučením pro čištění různých předmětů. Názornou ukázku přináší YouTube 
Čas od času potřebuju v souvislosti s modelařením něco narýsovat. Tu nějaký domeček v měřítku podle reálné potřeby, jindy nějaké schéma kolejiště, anebo drobnou součástku v makro měřítku atp. To si pak vyndám rýsovací nářadíčko opatrované od průmyslovky, koupím si nový milimetrový papír a najdu kalkulačku (logaritmické pravítko jsem již odložil :-)). A pak se pár večerů trápím, neb můj zrak už není tak dokonalý, jako v dobách mládí. Rýsování mne vždycky bavilo, stejně jako deskriptiva. To první jsem nezapomněl, to druhé ano. Ačkoliv se s počítači kamarádím od dob Atari a Sinclearů, nějak jsem ignoroval všechny ty úžasné programy typu CAD a COREL. Zdály se mi především drahé a zbytečně složité. Nedávno jsem ale měl štěstí. Google mi našel nabídku hned několika jednoduchých 2D programů na rýsování. Už třetí software v pořadí mne nadchnul natolik, že jsem si ho hned za 39 € koupil. Pokud by někdo potřeboval totéž co já, přináším stručný návod k užívání programu HOME PLAN TOP (© 1990 – 2009 Home Plan Software, USA). 
Stále hledám materiál, který by lépe jak stáčené drátky nebo sisal svinutý mezi dvěma dráty imitoval kostru jehličnanu (smrku). Ostatně, na toto téma jsem založil rubriku na 
Čím hůř vidím, tím víc mne zajímá makrosvět a také si stále dokazuju, co v něm zvládnu s amatérskými prostředky. Nedávno jsem zase hledal nějaké malé LED (
Zřejmě nejsem jediný v Česku, kdo hledal inspiraci pro tvorbu kolejiště (mimo jiné) ve videích z produkce anglické firmy PECO. V jednom již prastarém titulu nazvaném Creating Classic Layouts1) jsem si všiml, jak Dr. Michael Watts – dnes přední lektor firmy Peco2) – centruje čela modulů kolejišť. Používal k tomu součástku, kterou jsem do té doby neznal. Naivně jsem si myslel, že ji nebude problém koupit v nějakém zdejším nadnárodním supermarketu s potřebami pro domácnost, dílnu či zahradu, ale opak byl pravdou. 
Na vagony patří náklad. Variant je bezpočet, stejně jako způsobů jejich výroby1). V příspěvku „
Zajímavý prostředek pro modeláře nabízí firma Busch pod názvem Modellbau Platten – Busch kat. č. 7201 (cena cca 5,50 €). Jedná se o tři milimetry silnou desku z jemné a měkké pěnové hmoty se speciálně upraveným (zpevněným) povrchem, který má navíc (na líci) velmi jemnou strukturální ražbu. V jednom balení jsou dvě desky rozměru 308 x 158 mm. Lícová strana má strukturu podobnou struktuře ručního papíru, jedna z desek je nastříkaná šedivou barvou; na rubové straně mají obě desky strukturu drážek vzdálených od sebe 3,8 mm hlubokých cca 0,3 mm. 
Neumím si představit modeláře, který by občas nepotřeboval něco odlít. Pomineme-li v této chvíli takové materiály jako sádra, modelářská hmota na bázi papíru ozn. Pappmaché apod., většina ostatních komerčně dostupných produktů je založena na dvou složkách synteticky připravených směsí (ve kterých již jsou obsaženy, nebo se dají přidat různá plnidla), které po smíchání vytvoří chemickou reakci a ztuhnou. Formy nebo odlitky (podle toho co vyrábíme) jsou sice dostatečně pevné, jindy pružné, drží tvar atd., ale jejich optické vlastnosti – pokud se jedná o průsvitnost – nejsou ideální. V rychle tuhnoucích hmotách navíc zpravidla zůstávají vzduchové bublinky, které se do směsi dostávají při míchání. 
Není olej jako olej. Naopak, jen EU se domnívá, že RUM není TUZEMÁK (mně je to jedno, protože stejně piju slivovicu!). Mohlo by se zdát, že není kritické, čím se mají namazat hýbající se mechanické součástky modelových lokomotiv; hlavně když to bude něco fajnového. Tento pragmatický přístup ale neobstojí v očích zkušených praktiků. Všechno chce své. Železniční modely jsou strojky hodně podobné strojkům hodinovým, takže jestliže se má hledat vhodný olej, tak nejlépe v hodinářských dílnách nebo prodejnách. 
