Honzíkovy vláčky

Honzíkovo kolejiště (11)

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 13.2.2012

Modul remízy (c) – Instalace kolejí v depu a příprava elektrifikace. Před tím, než se pustím do popisování elektrifikace točny, ještě musím pojednat, jak jsem nainstaloval do modulu remízy koleje a zajistil jejich napájení. S tím také souvisí umístění a připojení elektroniky pro ovládání točny.

Instalace kolejí v depu

V 9. a 10. dílu seriálu jsem popsal rozmístění kolejí na mém modulu s remízou a točnou. Nastal čas v tomto modulu koleje instalovat. Mám ve zvyku bloky kolejí spolu s výhybkami spojovat napevno, tj. pájením. Proto, že nějak moc nevěřím kolejovým spojkám. Spojky ke spojení používám, ale z vnější strany kolejnic je zakápnu cínem (nikdy ne zevnitř, protože tam by se o pájený spoj zajisté zarážely okolky koleček). Mohu tak při napojování výhybek a třeba krátkých úseků rovných kolejí používat plastové izolační spojky (proti srdcovce), aniž bych měl obavu, že se spojení kolejí při manipulaci (lepení apod.) „rozšklebí“ (s čímž jsem měl veliké problémy, když jsem stavěl spirálu).
Dalším mým soukromým pravidlem je, že každý rovný úsek opatřím párem napájecích vodičů, když je to úsek dlouhý, tak dvěma páry. Jak už jsem uvedl v některém z úvodních dílů, používám barvu červenou a černou a dbám na jejich přesnou stranovou orientaci. Pájím je zespodu ke kolejnicím v místě, kde kolejnice nejdříve očistím od plastového pražce, ale nejdříve se přesvědčím, jestli je to místo vhodné s ohledem na instalaci žeber a dalších komponentu na spodní straně styrodurové desky.
Protáhnout vodiče skrz styrodurovou desku je na rozdíl od desky z překližky velmi jednoduché. Bodcem nadělám otvory a postupně protáhnu vodiče. Zapomněl jsem dodat, že odizolované konce vodičů si předem pocínuji. Po přesném vymezení pozice kolejí na ploše je ke styroduru přichytnu vruty dl. 35 mm, šroubované mezi pražce.

Obr. 1 až 3 – Rozmístění kolejí na modulu depa s točnou a příprava na jejich instalaci

Na doporučení kamarádů jsem opustil napojování vodičů např. na páteřní kabely přes svorkovnice („čokolády“) a začal jsem je pájet do lišt s pájecími očky. Když jsem v tomto směru vyměknul, netušil jsem, jak obtížné je shánět lišty s očky. Ale my, co máme za sebou fronty na mandarinky a tajné nakupování tuzexových bonů si dovedeme poradit i s blbými pájecím očky. Musím přiznat, že pokud je možné modul (kolejiště) postavit na bok, je pájení snazší jak šroubování vodičů do svorkovnice. Ještě jsem ale nezkoušel pájet v pozici ležmo na zádech.

Obr. 5 a 6 – Jsa poučen, vodiče od kolejnic pájím s páteřním vodičem skrze pájecí očka na liště. Jelikož ale skromné zásoby předražených lišt s očky došly, budu si je muser vyrábět. Očka i pertinax mám…

Instalace elektronických komponentů pro točnu a její napájení

Mechanické ovládání točny je řešeno velmi jednoduchým soustrojím (motor a převodovka) od firmy Tamiya, zabudovaným do konstrukčních dílů ze stavebnice Merkur (lze řešit variabilně i jiným způsobem) – viz 9. díl seriálu.
Polohu mostu točny vůči jednotlivým stáním kolejí (paprskům) řídí elektronika. Ta je nainstalovaná na dvou deskách plošných spojů. První (menší) DPS, která nese „kompas“, je součástí soustrojí. Druhou DPS velikosti cca 11 x 8 cm je nutné nainstalovat v blízkosti soustrojí. S první DPS je spojena datovým trojvodičem přes svorky označené „CS“, „CLK“ a „DO“ a napájecím dvojvodičem přes svorky označené „+5V“ a „GND“. Dále jsou u této větší DPS tři páry svorek – napájení 12V (jedno jestli ss nebo stř napětím v rozsahu 12 – 20V), signál DCC od digitálního systému (v mém případě LENZ) a propojení (napájení) motoru soustrojí.
Způsob instalace větší DPS je patrný z obrázků. Stejně tak i svorkovnice s připájenými vodiči.
V této souvislosti maličké doporučení pro majitele systému LENZ: Programování dekodéru točny (detailně o tom bude pojednáno v další pokračování) se provádí přes ovladač (LENZ) v režimu „PROG“. Provoz točny se realizuje v režimu „ovládání výhybek“, tj., volbou S/W plus číslo výhybky (viz dále). Proto je vhodné mít v době programování vytažené vodiče od svorek J, K a současně i P, Q až ke svorkovnici, která je spojená se svorkou označenou „DCC“ na velké DPS. Při programování točny se pak jednotlivé režimy (programování/provoz) snadno mění výměnou vodičů (J, K a P, Q) ve svorkovnici.
Druhé doporučení spočívá v tom, že v okamžiku programování točny není vhodné pouštět signál DCC (od systému LENZ) – kromě do elektroniky pro ovládání točny i do kolejí, protože se může snadno stát, že odložený šroubovák, šablona, cokoliv může způsobit v kolejišti zkrat. Proto je na obrázcích se svorkovnicí patrné, že napájení DCC je v tomto okamžiku vedeno jen do elektroniky ovládání točny. Až bude naprogramováno, ve svorkovnici se signál DCC (vč. napájení) ze svorky J, K připojí i do kolejiště depa a zruším připojení vodičů P, Q.

Obr. 7 a 8 – Pohled na mechanické a elektronické komponenty pro ovládání točny

Obr. 9 – Snímek instalace pájecí lišty pro elektrické ovládání točny. Zleva napájení modulu 12V. Další dva vodiče sloužily v době programování k připojování centrály LENZ (svorek J, K a P, Q). Poslední dvojice vodičů (červený, černý) jsou připravené k napájení modulu od centrály – svorky J, K. Ve svorkovnici dojde k překlenutí na výstup vedoucí do sdířek DCC na DPS

Příprava pro instalování serv

Na zmíněném modulu je celkem osm výhybek, z toho jedna trojcestná, dvě pravé, jedna levá, jedna typu „Y“ a tři obloukové. Dále zde je jedno křížení. Pět výhybek (PECO) bude ovládáno servy, přičemž trojcestná výhybka potřebuje serva dvě. Obloukové výhybky (TRIX) pak budou přestavovány elektromagnetickými přestavníky. Ty budou instalovány na povrchu, ale serva pro ovládání výhybek PECO budou instalovány vespodu. Přenos pohybu od páky serva k výhybce je řešen ocelovou strunou.
Výhybky PECO jsem proto upravil dle doporučení Zababova. Tj. přeříznul jsem kolejnice před srdcovkou a přiletoval zespodu tři vodiče a vypreparoval z mechanizmu výhybky pérko – blíže viz ZDE.
Otvorem v příčné liště výhybky, která zajišťuje přestavování výměn, jsem protáhl styrodurovou deskou ocelovou strunu, čímž jsem si vyznačil místo pro otvor, ve kterém bude vedena ovládací struna od serva. Už dopředu jsem si zhotovil podle nápadu Pavla Tvrzek „vrták na styrodur“.
Jedná se obyčejnou trubička snad s tvrzeného plexiskla, ve které se prodávají vrtáky. Na jednom konci jsem vybrousil trojúhelníkovými pilníkem zářezy. Takový „vrták“ je schopen vytvářet ve styroduru naprosto dostatečné otvory. Což je ostatně vidět na obrázcích. Jde o to se jen trefit!