Posedmé v Blansku, aneb Kudy teče voda
Vydáno: 30.10.2011
Je ode mne přinejmenším troufalé komentovat byť jen krátkou reportáží setkání některých členů N-scale občanského sdružení Klub Zababov v Blansku, které se podle pamětníků uskutečnilo již posedmé. Já tam byl poprvé. Od čtvrtka do neděle (27. – 30. 10. 2011) jsem byl svědkem usilovné práce několika modelářů, slyšel a viděl jsem řadu modelářských postupů prezentovaných zkušenějšími, kupodivu bylo stejně poctivě nasloucháno i mým skromným modelářským poznatkům.
Jelikož jsem se teprve před několika hodinami vrátil z Blanska s přetlakem informací v hlavě, které mi tam bzučí jako včely ve včelínu, dokud se mi myšlenky neutřídí, neriskuji psát a šířit do světa moudra, která jsem tam získal. Zkusím to všechno sepsat až po několika dnech. Zatím jsem stačil zpracovat jen pořízené fotografie (i ty budu komentované publikovat průběžně) a napsat těchto pár řádků. Vše modelářsky důležité nechávám tzv. „uležet“.
Během oněch čtyř plodných dnů se uskutečnily tři semináře (kdosi začal v Česku takovým akcím říkat „workshopy“, což je slovo přinejmenším blbé, které nedokázal přeložit ani Ivan Staša, donedávna americký člen sekce, od května tuzemec. Ivana je nutné coby účastníka zájezdu zmínit na prvním místě, protože toho ze všech přítomných namluvil nejvíc.
První seminář vedl Dan Buchtela a věnoval se (jak jinak?) modelování přírody (na modulech). Není třeba zdůrazňovat, že jeho přínosem do současného modelářského světa jsou prostředky pro tvorbu krajiny od firmy Model Scene, kterou založili společně s Bobem Pospíšilem, jenž doplňoval Danův výklad cennými glosami.
Obr. 1 – Učitel Dan Buchtela při tvorbě krajiny na kousku polystyrenu
Obr. 2 – Učeň Richard Novotný soustředěný na tvorbu polní cesty
Práce s lepty je a není snadná. Vyzkoušel jsem si to, něco jsem z mosazných plíšků postavil a pár jich také vyrobil, ale rozhodně nepatřím k Mistrům. Radek Mende takovým je. Jeho zkušenosti s pájením, ale s celou škálou dalších modelářských fintiček přítomní hltali. Ideální bylo, že si některé postupy mohli ošahat.
Obr. 3 – Radek Mende umí ze stovky modelářských řemesel nejen pájet lepty
Obr. 4 – Jeho zkušenosti zajímaly všechny přítomné
Výpravčí s krásnými a upravenými dlouhými vlasy (když je na fotce viděla manželka, tak mu je záviděla) František Krása se věnoval úpravám výhybek od firmy PECO ve stylu Zababova, což se stalo jakýmsi standardem pro všechny. Nebyl by to totiž malý český človíček, který by to těm echt kapitalistickým konstruktérům nenatřel naprostým zdokonalením jejich výrobku. Lámu si jen hlavu, jestli to v té Anglii vědí, že jim tady kucháme výhybky, napojíme na ně pár drátů s mikrospínačem, navíc si tuhle úpravu napíšeme do Rukověti a tvrdíme – s výjimkou jediného člena sekce N-scale – že to je takto nejlepší. Osobně věřím tomu, že to nejlepší je!
Obr. 5 a 6 – František Krása přesvědčil, že výhybky PECO je potřeba předělat po česku!
Desítky dalších otázek a odpovědí padaly a byly zodpovězeny ve dvanácti a více hodinových směnách v relativně malé místnůstce hotelu Panorama. Dlužno dodat, že se tam o nás starali dobře.
Po čtyřech dnech se někteří mohli pyšnit výrazným pokrokem na svých modulech, leptech či kinematikách aj. Jelikož ale modelování je o snaze kopírovat předlohu nacházející se v přírodě do nějakého měřítka, nelze se ubránit chybám a omylům. Jen matka příroda a pan učitel jsou neomylní. A tak se taky stalo, že na modulu Michala bylo o čtvrt na jedenáct v noci ze soboty na neděli shledáno, že takto to v přírodě nevypadá. „Kudy teče voda?“ zazněla otázka. No z kopce dolů. Ale nikdy nesmí podmáčet trať. A tak přišla ke slovu pilka-šukačka, která v Michalově modulu vyhloubila v boční stěně zářez, což ovšem znamená, že se musí celý modul začít modelovat od začátku. Osobně si myslím, že před motorovou pilou by měla mít navrch síla party, která by měla nejdříve třeba desetkrát přečmárat autorovu skicu modulu, a to dávno před tím, než autor začne stavět a vkládat do modulu vlastní prostředky. Když už autor začne stavět, tak by si taky své dílo měl umět před pilou obhájit (a uchránit). Ale znovu říkám, že to je můj názor!! A kecá se mi to snadno, protože jsem zatím ještě žádný modul nevymoduloval (pardon, nevymodeloval).
Obr. 7 – Michal smutně přihlíží ve čtvrt na jedenáct v noci ze soboty na nedělí, kudy poteče voda
Díky všem za poskytnutí drahocenného know-how.
Ilustrační foto hlav
Rubrika: ZPRÁVYPočet přečtení: 7 704 | Tisknout:
| Poslat: 
Nahrávání ...
31.10.2011 at 13:13
Ahoj, když jsem si to poprvé přečetl, tak jsem zalitoval poprvé, že nejsem členem Zababova. Asi to muselo být fajn. Míra
31.10.2011 at 15:15
Zcela souhlasím a ztotožňuji se s tím, že daleko jednodušší než řezání do hotového modulu je škrtání a čmárání do plánků. To vše je ale možné za předpokladu, že autor takový plánek má připravený a dá jej k diskuzi.
Dokonce mám pocit, že lidé vůbec nejsou zvyklí si takové plánky pro terén vytvářet. Elektroinstalaci si každý namaluje, kolejové schéma si také každý vyprojektuje, ale u přírody bohužel stále platí „já to tam potom nějak dobastlím“. Ani Michal ani Igor žádný podobný plánek či skicu připravenou neměli, resp. nepředložili.
Píšu to jen proto, že jsem to nebyl já, kdo Michalovi rozřezal jen tak pro nic za nic jeho modul :-). Dostal jsem se k tomu tak trochu jako slepý k houslím :-). Michal za mnou přišel a požádal mě o pilu a následně, jestli bych mu na modulu provedl fyzický řez podle již naznačené čáry. On to byl, kdo se rozhodl modul upravit. Nepopírám, že ho v tomto rozhodnutí mohl ovlivnit můj výklad ohledně trasování trati a terénu, ale řezat na jeho modulu nutné nebylo – mohl klidně znázorňovat trať v zářezu. Mluvil jsem spíš obecně o tom, aby všichni neutápěli trať ve vyšším terénu i v místech, kde to logiku nemá a nedělali na modulech nelogické terénní „bubliny“. Tak to jen na dokreslení.
Jinak díky za rychle zpracování reportáže z Blanska. Dan.
31.10.2011 at 15:29
Tušil jsem, že Dana můj poslední odstavec lehce nadzvedne, leč s takovým úmyslem jsem ho rozhodně nepsal. Naopak! Mojí snahou bylo zdůraznit právě to, co vysvětloval ostatním, že když se zapomene vyspádování terénu kvůli vodě, resp. odvodnění okolí tratí, musí přijít na řadu v krajním případě i pila. Jinými slovy, není dobře, aby na modelu nebyla akceptována zásadní priorita dodržovaná při stavbě tratí v reálu, tedy že terén musí být vyspádovaný tak, aby voda trať nepodmáčela. Tohle zdůrazňoval nad Michalovým modulem třeba i Ondro. Z mé pusy pak už jen zaznělo shrnutí, které jsem použil jako motto reportáže – „kudy teče voda“. A to všechno ostatní už jsou jen kudrlinky, aby se článek lépe četl… Tak to je. hlav
31.10.2011 at 16:42
Ano, je to tak, já Dana o řezání modulu poprosil :-). Ani nejde tak o vodu jako o to, že modul nebude mít pouze vyvýšeniny, ale i místa pod úrovní trati. A taky od toho byla sešlost v Blansku, aby mně – začátečníkovi – poradili zkušenější kolegové, jak na ten modul správně jít 🙂 . Takže jim děkuji a těším se na další setkání. Michal
31.10.2011 at 18:22
Honzo, Tvé chvály jsem si všiml (i když později, než jsem psal do konfery) a je dostačující; i přes to, že na fotce vypadám jako mimoň.
31.10.2011 at 18:55
No, toho ukecanyho jsem si snad zaslouzil, ale zase na druhe strane to bylo moooc prima sdilet vsechno mozne. Parta co byla v Blansku je moc a moooc dobra a jsem rad, ze jsem konecne doma a zacinam stavet moduly (myslim doma v krasnych Skochovicich). Osobne se kazdy muze podivat na moje yahoo a videt moje stranky , či . Popsal jsem tam kompletne ve fotogaleriich vsechno co vim jak stavet prirodu a vubec moduly. Zacnu tam davat jak stavim N-kove modely CSD. Modulu jsem postavil celkem sedm a jsou to Free-mo. Koleji jsem nakladl pres stovky a stovky metru jak v H0, tak i v N-ku. Srdcovky napajim jiz tricet let pres Turtoise (zelva). Jinak jsem ted sedim u TV s poznamkami a procitam vsechny ty informace, ktere jsem v Blansku ziskal. Je toho kupa. Tesim se na dalsi setkani se vsemi. Ahoj Ivan. P.S. Pekne webstranky, Honzo.
31.10.2011 at 22:19
Mně se to úvodní foto líbí. Aspoň teď konečně vím, jak má vypadat skutečný Mistr 🙂 !
1.11.2011 at 00:22
Ahoj banda, namiesto toho, aby som zalomil a dospal nevyspane prave tlacim „Rukovet provozu vozidel“. Srdcovky este nelikvidujem, lebo ziadne nemam, zato som zahoruca uz zdigitalizoval tu malu paru. Dieta mi asistovalo pri vybalovani masiniek, kablov a fredov, zda sa teda, ze uchylka bude dedicna. Teda ako masinkova, tak aj elektrikarska. Ako hovoril Ivan Stasa, ved su to „elektricke vlacky“.
Toz nazdar! Nech ziju masinkove webstranky!
1.11.2011 at 23:04
Pani ako Vam zavidim, dostat sa na taketo stretko musi byt fajn, skoda ze nemozem cestovat ako chcem, hold druhy prirastok (necakany) do rodiny mi vsetko zmietol zo stola, a skoda ze na Slovensku nie je viac N-karov (viem asi o 2 – 3-och), i mi by sme urobily nieco podobne, mne ostava len ticho zavidiet a len citat nejake reporty. No i za tie Vam dakujem.
1.11.2011 at 23:07
Skoro som zabudol, potrebujem podvozkove masky na M 240+B-alm v pocte 2+6 ks (motoraky+privesaky), nenajde sa dobra dusa, ktora by mi ich vyhotovila, moze byt lept, alebo odliatok. Dakujem
3.11.2011 at 23:48
Aleši, napiš mi skrz ty masky na soukromý mejl, zkusím to domluvit s Jirkou Heráčkem.