Honzíkovy vláčky

Posypový materiál

Autor: admin Vydáno: 16.12.2009

Podle mne je nejspolehlivějším dodavatelem posypového materiálu příroda. Má to jen jeden háček: Člověk toho musí moc prošmejdit a potom je nutné ten surový materiál pro kolejiště upravit (vyčistit, přesít atd.).

Z letošní dovolené s vnoučkem u Balatonu jsem si dovezl plnou PET láhev tamního super jemného písku ze dna jezera. Když jsem si ho dětskou lopatičkou nasypával do flašky na pískovišti u břehu mezi tříletými dětmi, byl jsem (trošku) středem pozornosti maminek dohlížejících na svoje ratolesti… Kdybych uměl maďarsky, tak bych asi uslyšel: „Dědek si hraje, aspoň nezlobí…“. A tak jsem raději jen rozdával úsměvy a krčil nevinně rameny…

No, když jsme se vrátili z dovolené a žena nebyla doma (důležitá zkušenost starce, kterou s radostí předávám mladším kolegům – viz dále), tak jsem písek z flašky vysypal přes takové velké síto (původem snad na mouku, které jsem si zachoval z dob minulých, když jsem měl akvárium) do plastového lavoru (co má na praní).

Lavor jsem šoupnul do vany, kleknul si (normálně tvrdím, že mi to už nejde kvůli starým kolenům, abych snad nemusel vytírat podlahu) a pomalu, velmi opatrně jsem sprchou písek proléval. Proud jsem směřoval tak, aby voda písek v lavoru roztočila.

Nejdříve se z písku vyplavily všelijaké dřevěné, resp. plovoucí částice. Pak jsem volnou rukou písek mezi prsty nabíral ode dna lavoru a nechal ho volně “točit”. Na povrchu hladiny se tvořil jakýsi špinavý šlem (nejspíš z opalovacích krémů turistů), který jsem sprchou opatrně strhával přes okraj lavoru. Trvalo to dost dlouho, kolena mne už bolela, ale touto opatrnou manipulací jsem o moc písku nepřišel a fakt perfektně jsem ho vyčistil. Mám ho nyní zásobu dvou sklenic na zavařování. (Nezapomněl jsem vanu umýt a hlavně hadicí od sprchy s odšroubovanou hlavicí jsem pořádně propláchnul sifon – přece jen tam nějaký písek uvíznul.)

Po vymytí jsem písek přesypal do staré nádoby od Primalexu a vysušil ho na balkoně. Mimochodem, i v letošním parném létě to trvalo snad 3 – 4 dny, než byl naprosto sypký. V průběhu sušení jsem ho několikrát promíchával ode dna.

Chystám se teď do nějakého starého vápencového lomu, kde nasbírám kamínky a drť, které vyčistím stejnou metodou. Šutříčky lze natlouct na místě paličkou (bacha, ochranné brýle na oči!), na prosívky mám několik sít, které jsem si vyrobil tak, že jsem z nich vyštípal a vytahal každý druhý (a u dalšího síta každý třetí) drát, a to v obou na sebe kolmých směrech. Vznikla síta s většími otvory.

A až pojedu do lomu, tak si nasbírám taky pár kamenů, které mi poslouží jako vzory pro silikonové formy, ve kterých pak budü odlévat ze sádry skály pro kolejiště. Od Nocha a jiných výrobců je totiž totéž pěkně drané…

Takže přátelé, inspiraci hledejme se v přírodě, do katalogů koukejme až ve druhém kole.

hlav, 18. 9. 2009