Honzíkovy vláčky

Tunelmánie

Autor: admin Vydáno: 1.6.2021

Nejspíš je málo těch milovníků železnice, kteří by neznali dílo Jana Vyskočila z Krnova, nazvané ZASTÁVKOMANIE. Rozsáhlý článek o jeho vytvoření jsme publikovali na Honzíkových vláčcích před dvěma roky – ZDE. Mezi tím autor nelenil, jezdil po republice a fotil, upravoval snímky, třídil je a sestavoval další web, tentokrát s názvem TUNELMÁNIE. Bez velké posedlosti, doslova mánie, nemůže nic podobného vzniknout – ZDE.

K práci na Tunelmánii samotné napsal:

„Tunely byla druhá největší skupina fotek, které jsem při focení snímků určených prioritně do Zastávkopedie udělal navíc. A tak jsem se rozhodl dofotit zbývající nezdokumentované tunely na naší železnici a udělat další samostatný web. Abych se neopakoval, pro jeho název jsem zvolil příponu mánie. Dává to smysl. Poslední tři roky jsem sjížděl tratě a doslova provozoval „tunelovou turistiku“. Ze všech 163 tunelů, které na českých, moravských a slezských tratích jsou, jsem jich 73 prošel, 19 raději obešel 🙂 , a zbývajících 71 se dalo vyfotit ze zadních dveří či okna posledního vagónu.

Vždy jsem se snažil mít vyfoceny oba portály jednotlivých tunelů, což se mi také podařilo. U některých tunelů jsou pak bonusem pohledy z portálů ven a neméně zajímavé jsou i fotky uvnitř tunelů.

Historie mého focení tunelů je ale dlouhá. První tunel jsem prošel již v roce 2009, a to tunel Loketský II. Ten samý tunel jsem prošel i letos (2021) jako poslední, přesně o dvanáct let později. Intenzivně a na většinou místě jsem tunely fotil od roku 2018. Do té doby jsem měl snímky tunelů pořízené hlavně ze zadních dveří vlaku. Nafocení zbývajících tunelů mi trvalo až do letošního roku.

Nejprve jsem do tunelů vstupoval s respektem a hlavně se strachem co mne v něm čeká. Obavy ze vstupů mne postupně opouštěly, ale ostražitost zůstala. Taky jsem se na tyto túry podstatně více připravoval. Věděl jsem, kdy pojede jaký vlak, kudy k tunelu nejlépe přijít, dopředu jsem znal jeho délku a také zda je tunel v oblouku a tudíž je nutné vzít si s sebou baterku. V takových tunelech je skutečně tma jako v …

Nejdelší tunel, který jsem prošel, je tunel Návojský. Měří 887 metrů a procházel jsem ho zhruba 12 minut. Ostatní tunely pak už byly výrazně kratší, standardně tak okolo 200 metrů. Za zmínku stojí projití tunelů Mníšeckého – 529 metrů, Rynholeckého – 476 metrů a Malešického – 357 metrů.

Ve všech tunelech byla pouze a jenom tma. 🙂 Jak píšu výše, hlavně v těch do oblouku. Překvapilo mne ale, že ve spoustě tunelů je značný nepořádek, také spousta mršin srnek, zajíců a další zvěře (kupodivu hlavně v tom „městském“ Malešickém). Viděl jsem i skupinu tunelů v žalostném technickém stavu (Návojský), nebo do kterých doslova pršelo (Dolnolipovský). V pěkném stoupání je tunel Dolnopolubenský. A nakonec – abych byl taky trochu pozitivní – tak v ukázkovém stavu jsou tunely Mníšecký, Návarovský či Rigelský.

Třikrát mne z tunelu vyhnal – i přes dobrou přípravu – neočekávaný vlak. U jednoho portálu mne překvapil volně pobíhající vlčák, kterému jsem viděl skrze vyceněné zuby až do žaludku, než ho majitel přesvědčil, že mne má nechat jít. Tehdy už jsem viděl toho psa zakousnutého v noze. Naštěstí to pro mne dopadlo nakonec dobře.

Stejně tak nakonec dobře dopadla další příhoda. Při procházení Novoměstského tunelu se během průchodu změnilo počasí tak, že začala průtrž mračen. Čekal jsem na druhém konci tunelu až přestane pršet a dobu jsem si krátil sezením na kolejnici 🙂 . Kousek od tunelu je kopec Bouřňák a ten nezapřel situaci kdy blesky a hromy jen lítaly a v tunelu se to hezky ozývalo. Najednou začaly padat i kroupy a voda se odrážel až do míst, kde jsem seděl. Zvedl jsem se z koleje a popošel dále do tunelu ke zdi. V ten moment práskl blesk těsně před portál tunelu a to přesně do kolejnice, na které jsem před chvíli seděl :-(. Blesk se dvoumetrovým obloukem přenesl i do druhé kolejnice a následovala rána jak z děla. Chvíli jsem nic neslyšel. Zvuk proletěl tunelem na opačnou stranu. V ten moment by se ve mne krve nedořezal… Blesklo mi hlavou, že zůstat sedět na kolejnici, tak mám nejen spálenou prdel 🙂 . Za deset minut bylo po dešti a já mohl dokončit i tento výšlap. Ale klepala se mi kolena.

Pokud by někoho zajímalo, čím fotím, tak stále se svým stařičkým Sony RX 100. V poslední době se mi pak osvědčilo fotit i na Apple Iphone SE 2020, který dělá fotky mnohem lepší než můj vysloužilý Sony. Následně fotky upravuji v programu 602PHOTO SUITE a zmenšuji je v programu EvJO Photo-Image Resizer na 800 x 600. Každý snímek upravuji ve Windows Live Photo Gallery a teprve pak vystavuji na web.

A jakýže bude další web? Dám si teď chvilku oddech a pak se nechám sám překvapit, co mne napadne.“ 🙂

Jan Vyskočil, Krnov – TUNELMÁNIE

* * *

Poznámka vydavatele: V žádném případě nedoporučujeme postup Jana Vyskočila opakovat, byť by se mělo jednat o pořízení sebelepšího snímku. Vstup na koleje je životu nebezpečný!

Foto autor