Honzíkovy vláčky

O laseru do kapsy, kadibudce v N-ku a přípravku pro tvorbu vlnitého plechu

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 12.8.2017

Technologie řezání laserovým paprskem natrvalo zakotvila nejen v modelařině. O tom jistě není třeba diskutovat. Modelové stavebnice všech možných budov, laviček, přejezdů a kdoví čeho ještě ve všech měřítcích jsou díky tomu velmi přesné a snadno sestavitelné. Samotný vývoj laserové techniky během pár posledních let velmi pokročil a mj. přispěl k relativně snadné dostupnosti laserů pro komerční i amatérské použití, což např. v našem oboru přispělo zejm. k preciznosti zhotovovaných modelů a jejich ceně. Ale co víc..?

  Právě relativní dostupnost laserových modulů přispěla ke stále častějším pokusům o sestavení přístrojů pro řezání a gravitování v amatérských podmínkách. Je nám ctí poznamenat, že jedním z takových tvůrců je i člen Modelářské besedy Nagano Jindra Fučík. Podrobný popis jeho přístroje, kterému jsme začali říkat „laser do kapsy“, je uveden na jeho webu – ZDE a jistě nemá cenu celý text přetiskovat. „Vlastní laser jsem koupil na internetu jako hotový modul – ZDE. Vyhledal jsem set, který obsahuje laserový modul i s chlazením a optikou a zároveň elektroniku pro TTL řízení,“ vysvětluje. „Používá se u něho běžná pulzní šířková modulace (PWM), přičemž pro tento model je udávána pracovní frekvence až 9kHz,“ dodává.

  Po zkušenostech s omezeními při nákupu a dovozu některých „nebezpečných“ komodit ze zahraničí je namístě otázka, jak prošel laserový modul celnicí? „V podstatě to nebyl žádný problém. Na celnici jsem vyplnil celní prohlášení a v něm uvedl, že jsem koupil „modelářskou pomůcku pro železniční modeláře – modelářský laser“. Paní celní deklarantka si to přečetla a konstatovala, že modelářské lasery jsou OK, že je jen nesmím přišroubovat na pušku…,“ uvedl na dotaz Jindra.

  Nejdříve ale bylo potřebné vymyslet pohyb laserové hlavy v osách X a Y nad řezaným materiálem. „Rovněž na internetu jsem našel docela zajímavé motory (ZDE) se šroubovým posuvem dosahujícím délky 90 mm, u kterých lze efektivně využít posuv 80 mm,“ popisuje. Tím byla také dána maximální plocha, na které bude možné řezat, resp. gravírovat. Konstrukčně je jeho přístroj vymyšlen tak, že laser je uchycen na pohyblivém elementu pohybujícím se v ose X, zatímco vozík pro materiál se pohybuje v ose Y. Svým způsobem překvapivým je zjištění, že pro stavbu přístroje byla použita kartónová lepenka tl. 3 mm, jak jinak než rovněž vyřezaná laserem. Tento materiál je snadno dostupný a po sestavení dostatečně pevný a stabilní. Pro větší stabilitu jsou oba vozíky (pro laser a materiál) vedeny po hladkých vodících tyčích ze stavebnice Merkur, protože „každý správný český prototyp musí obsahovat alespoň kousek z Merkuru,“ zdůrazňuje Jindra Fučík a dodává: „Vozík pro materiál je děravý a materiál je pokládán na kovovou síťku, protože tak nedochází k odrazům paprsku od podložky a k nechtěnému obrábění v obráceném směru, anebo k odrazu nechtěným směrem.“

  V této souvislosti také zdůrazňuje bezpečnost při práci: V žádném případě nelze podcenit nebezpečí nevratného poškození zraku laserovým paprskem; z těchto důvodů musí být při obsluze a sledování činnosti laseru používány kvalitní bezpečnostní brýle.

  Samozřejmě, vytvoření mechaniky přístroje bylo jen první částí stavby. Dále bylo nutné vytvořit ovládací elektroniku a napsat a vyladit software pro ovládání přístroje. Toto všechno vč. popisu používání přístroje je dostatečně podrobně i s obrázky a videem uvedeno v původním článku autora – ZDE.

  Přes očekávaná omezení je nutné vysoce ocenit přístroj, který se Jindrovi podařilo vytvořit a uvést do provozu. Pro N-kaře je plocha 8 x 8 cm dostatečná.
.

Kadibudka v N-ku

Je nasnadě, že Jindrův maličký „laser do kapsy“ není určen pro řezání a gravírování velkých dílů. Jak už je uvedeno, limitující je maximální řezací plocha, což je 80 x 80 mm. A také tloušťka řezaného materiálu nemůže být větší jak 0,5 až 0,8 mm u tvrdého kartonu, a do cca 1 mm u balzy, což je zase dáno výkonem laseru, který je 1,6W (pro srovnání, „obyčejný“ laser do Číňana v hodnotě cca 50000 Kč mívá výkon asi 60W).

  Možná i proto se autor rozhodl otestovat svůj mini-laser na mini-stavbě: Vybral si kadibudku¹⁾, pochopitelně v měřítku N. Na drsný nátlak skupiny modelářů MBN, holdujících velikosti zlaTTého středu, pak ještě vytvořil vzorek větší.

Video ZDE

  Kadibudka se sestavuje z osmi dílů. Její konečný rozměr po sestavení (v N-ku) je 6,0 x 6,5 x 14 mm (960 x 1040 x 2250 mm v reálu – vše podle norem EU, vzor Luxe – ZDE). Velikostí se tedy velmi podobá telefonní budce, kterou – ovšem z leptu – vyrábí Jirka Šafář (Miniatur). Jak je patrné z obrázků, díly jsou vyřazené přesně, stejně i gravitování naznačující prkna je dostatečně viditelné. Jen sedací otvor kadibudky není bůhví proč kruhový. Ale jelikož ve finále jsem na něj posadil uživatele, není to vidět. Sestavování (český návod nebyl přiložen) se mi vcelku povedlo až na to, že výztuhu dveří ve tvaru písmene „Z“ jsem nejdříve nalepil zvenku, což mi neprošlo technickou kontrolou autora. Musel jsem ji přelepit dovnitř dveří. Ale aby byla vidět, je nutné mít dveře otevřené, jinak to vyztužení nemá cenu…

  Moje inovace kartového modelu kadibudky od Fuldy spočívá v pobití střechy vlnitým plechem, což bylo zapříčiněno fantastickou náhodou, ale o tom až v další kapitole.

Obr. 1 – 4 – Stavba kadibudky v N-ku podle návrhu Jindry Fučíka

.

  Všechny díly jsem lepil běžným disperzním lepidlem Patex, jen vlnitý plech z Al fólie a uživatele kadibudky jsem přilepil lepidlem UHU Twist & Glue – ZDE.

  Kadibudka je skvělý počin přítele Fučíka vytvořená na jeho „laseru do kapsy“. Vzhledem k limitovanému počtu prototypů kadibudky bude časem jednou z nejcennějších stavbiček na mém kolejišti.

Obr. 5 – 8 – První verze s výztuhou dveří zvenku neprošla technickou kontrolou; celou budku jsem patinoval barevnými prášky; pohled dovnitř; obsazeno!!

.

  Na poslední schůzi Modelářské besedy Nagano byl vznesen požadavek na digitalizaci kadibudky. Jak by to mohlo vypadat naznačuje tato ukázka – ZDE.

.

Tvořítko k výrobě modelového vlnitého plechu

  Na jednom velice zajímavém webu, provozovaném Australanem Lukem Towanem – ZDE, ve kterém je bezpočet zajímavých návodů a doporučení pro začínající i zkušené modeláře, je mj. také návod, jak si snadno vyrobit vlnitý plech z hliníkové fólie. Pravda, je k tomu potřeba přípravek, který nabízí australský výrobce Brunel Models – ZDE. Lze ho v měřítcích H0 a N koupit i přes eBay. Což jsem učinil.

  Na práci Luka Towana je velmi cenné především to, že ke svým návodům vytvořil bezpočet videí, které mají kromě značné didaktické hodnoty i vysokou filmařskou úroveň, nevídanou na jiných modelářských webech. Videa jsou dostupná na YouTube – např. ZDE.  Opravdu, čas strávený nad jednotlivými příspěvky Luka Towana není zbytečně promarněným časem, i proto ne, že kupodivu i bez znalosti angličtiny lze jen z obrazu pochopit, co autor prezentuje. Na škodu je pouze to, že autor pracuje v měřítku H0. 🙂

Přípravek od firmy Brunel  Hobbies 

  Vlnitý plech, i když už dnes nebývá vyroben jen z kovu (železného či lehkého), ale i z plastů apod., se v reálných podmínkách používá stále. Vytvořit vlnitý plech pro nejrůznější modely ale není zase až tak  jednoduché. Pokoušeli se o to již mnozí modeláři, někteří více, jiní méně úspěšně. Na YouTube jsou ukázky. Vlnitý plech lze také koupit jako hotový produkt. Nabízí ho v různých profilech a materiálech např. Petr Litomyský – ZDE. Bohužel, u výrobku K&S Engineering z hliníkového plechu tl. 0,05 (K&S16130) je nejjemnější rozteč vln 0,75 mm. A to je při použití na N-kovém modelu v přepočtu do originálu 120 mm.

  Firma Brunel Hobbies přišla se zajímavým přípravkem, pomocí kterého si lze vyrobit pásky (dílky) vlnitého plechu z hliníkové fólie – ZDE. Luke Towan, který přípravky testoval, tvrdí, že takovéto plechové díly lze pořídit za zlomek nákladů, než by představovalo nakoupení listů imitací vlnitého plechu od profesionální firem.

  S tím možná nebude souhlasit český modelář, když začne počítat. Náklady na pořízení australského přípravku v měřítku N jsou cca 12 australských dolarů (AUD). Doporučená hliníková fólie (100 x 12 cm, tj. 1200 cm2 ) stojí 3 AUD (viz dále). K tomu poštovné, které stojí 21 AUD. Celkem tedy 36 AUD, tj. cca 600 Kč. Hotový vlnitý hliníkový plech formátu 40 x 20 cm, tj. 800 cm2 od fy K&S Inginnering stojí podle síly 60 – 110 Kč (dle ceníku na webu Litomysky.cz). Kolik dílků plechu by zaplatilo přípravek Brunel Hobbies?

Popis přípravku

  Přípravek vyrábí firma Brunel Hobbies v různých měřítcích 1:32 (G), 1:35, 1:48 (0), 1:64 (S), 1:72, 1:87 (H0), 1:160 (N) v cenách od 11,55 do 19,50 AUD (cca 190 – 330 Kč). Je otázkou, z jakého originálního plechu byly modelové rozměry odvozeny? Přípravek se dá koupit od firmy přes eBay.

  Pečlivým měřením zjišťujeme, že v N-kovém provedení má pracovní plocha velikost 5,4 x 19 mm, je v ní 10 drážek a rozteč drážek je 0,44 mm (což je asi polovina rozteče Al plechu K&S16130 a asi 31 mm v reálu). V H0-kovém provedení má pracovní plocha velikost 24 x 70 mm,  je v ní 25 drážek a jejich rozteč je 0,88 mm.

  Jedná se o jednoduchou destičku z akrylové pryskyřice tl. 3 mm, ve které jsou vytvarovány drážky (netroufám si odpovědět, zda jsou vyleptány, vypáleny laserem, nebo vytvořeny mechanickým nástrojem; každopádně ale mají profil nikoliv do „V“, ale oblý, jak ukazují mikrofotografie v závěru článku). Destička má zelenou fluorescenční barvu, díky čemuž jsou drážky dobře viditelné.

Obr. 9 – 10 – Přípravek na vytvoření vlnitého plechu – vlevo pro měřítko N, vpravo pro H0

.

  Společně s nástrojem lze u firmy zakoupit i hliníkovou fólii. Luke upozorňuje, že není „alobal“ jako „alobal“. Potravinářské fólie, které lze koupit v supermarketu, nemusí jít s přípravkem zpracovávat, protože jsou měkké (křehké) a tenké. Při zpracovávání se krčí a trhají. Je potřeba mít k dispozici silnější a tvrdší fólii, přesně takovou, jakou nabízí firma Brunel Hobbies („…anebo ta od Písecké játrové paštiky,“ dodává Jindra).

Obr. 11 – Doporučovaná hliníková fólie tl. 0,22 mm

.

Postup vytvoření dílku vlnitého plechu

  Z role hliníkové fólie se uřízne (ustřihne) díl, který je jen o málo větší než vygravírovaná plocha na přípravku. Na rovné podložce se fólie prstem opatrně vyhladí z obou stran. Fólie se pečlivě přiloží na vygravírovanou plochu přípravku a jednou rukou se za okraj přidrží. Prstem se fólie lehce přitlačí, až se zobrazí zvlnění. Nyní je potřeba, aby se fólie již nepohnula. Na fólii se ve velmi ostrém úhlu přiloží tvořítko a jemně, pomalu, ale ve stálém pohybu se přejede (třeba i opakovaně) ve směrem vygravírovaných drážek. Nesmí se příliš tlačit, aby nedošlo k poškození fólie. Nakonec se ostrým skalpelem ořízne vytvořený díl vlnitého plechu na potřebnou velikost. Pozor na přikládání a přítlak pravítka při řezání napříč přes drážky, aby nedošlo k jejich poškození. Pravítko by se mělo přiložit z té strany, která půjde do odpadu. Pro získání praxe je třeba několik zkoušek.

Obr. 12 – 15 – Ukázky vytvoření vlnitého plechu s pomocí přípravků v měřítku H0 (nahoře) a N (dole)

.

Poznámka 1: Jak už je uvedeno, firma Brunel Models dodává doporučenou hliníkovou fólii, která má tloušťku 0,22 mm. Pro srovnání – běžný u nás prodávaný potravinářský „alobal“ je tenčí, má obvykle tloušťku 0,1 mm. Tento typ není pro tvorbu modelového vlnitého plechu příliš vhodný, protože je tenký a trhá se. Nevíme, zda-li i u nás existuje silnější potravinářská fólie.

Poznámka 2: Fólie od firmy Brunel Models má lesklou a matnou stranu. Pro následné patinování je lepší matná strana.

Poznámka 3: Jako vhodné pro přilepení fólie se nám osvědčilo lepidlo UHU Twist & Glue – např. ZDE.

Poznámka 4: V devítiminutovém videu – ZDE -, které ukazuje práci s přípravkem (video nese označení „Realistic Scenery Volume 4 – Modelling an Old Farm Shed – Model Railroad „) autor mj. seznamuje se způsobem patinace hliníkového plechu pomocí chloridu železitého, a také, že když se to s touto chemikálií přežene, tak chemikálie hliníkovou fólii „sežere“. Stejný postup je popsán v článku ZDE.

Obr. 16 – 19 Mikrofotografie (cca 100x zvětšeno) drážek přípravku (vlevo) a tvořítka (vpravo); nahoře měřítko N, dole měřítko H0

________________________________________
1) Pro případ, že by některý z mladších čtenářů nevěděl, o čem je řeč, tak odborná literatura k tématu je např. ZDE

Foto: hlav; Brunel Models

Video: Luke Towan – YouTube; Jindra Fučík

.

Rubrika: DÍLNA, Doplňky, Nářadí, STAVBY, Zpracování, ZPRÁVY
Počet přečtení: 8 541 | Tisknout: | Poslat: