Honzíkovy vláčky

Kam s nimi?

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 4.6.2013

Každý musí za život bezpočtukrát řešit, kam a jak má tu či onu věc ve svém příbytku uložit. Jan Neruda to vystihl v povídce „Kam s ním?“, jež má nadčasovou platnost. Pochopitelně se to týká i železničních modelů. Bez souvislosti není ani to, že chlapi to mají s tím skladováním věcí těžší. Ženské totiž o nás tvrdí, že když chlap získá dvě stejně věci, právě založil sbírku. Leč, k mašinkám…

 

  Co jsem stačil vypozorovat mezi modeláři, sbírkovou hodnotu mají modely uložené v krabičkách, tedy přesněji, když se model prodává bez krabičky, jeho hodnota klesá.
  Nejsem typický sběratel. takže schovávat si modely uložené v krabičkách po skříních mi nepřipadalo rozumné. Proto jsem okopíroval nápad Míry a vystavil si je v plexisklových vitrínkách – ZDE. Pravda, udělat z nich vlak na kolejišti chvilku trvá.
  Jako méně praktické se mi jeví skrytá nádraží v kolejišti. Vlaky zde totiž nejsou vidět, ale pravda je, že mohou kdykoliv vyjet. Taky jsem si dvě skrytá nádraží ve svém kolejišti zbudoval. Účelné je tam nainstalovat kamery, jako to udělal Pavel Tvrz – ZDE.
  Přítel Merhaut měl svého času nad kolejištěm skříňku (obr. 1) s několika poličkami, na kterých čekaly na vyjetí jeho TGV a jiné rychlovlaky. Stačilo vyndat poličku i s vlakovou soupravou, přiložit ji na přizpůsobeném místě ke kolejišti a přesunout soupravu na kolejiště.¹⁾

Obr. 1 – Skříňka na rychlovlaky Honzy Merhauta 

Už tenkrát jsme diskutovali, že tohle „ruční“ řešení by chtělo zefektivnit motorickým nastavováním poliček vůči napojovacímu bodu na kolejišti. Tento způsob vyřešil již asi před rokem Benjamin Butz, jehož stať je publikovaná na webu Bahn87.de – ZDE. Bohužel, díky své chabé němčině nerozumím všemu, co o své vitrínce napsal, ale i tak před ním smekám…
  Z publikovaného textu, obrázků a videa je patrné, že autor vyrobil skříňku s deseti poličkami, vše z překližky 10 mm. Celá plexisklem zasklená skříňka je zavěšená na zdi pomocí dvou svislých kovových profilovaných lišt, které umožňují pohyb skříňky podél zdi, jistě bez vychylování v jakémkoliv směru. Pohyb nahoru a dolu zajišťuje naviják s relativně silným elektromotorem na 12V. V jedné boční stěně skříňky jsou otvory kudy vlakové soupravy uložené na poličkách vybavených kolejemi vyjíždějí do kolejiště, resp. se vracejí zpět.

Obr. 2 – Skříňka publikovaná na webu Bahn87.de 

  Benjamin Butz v textu uvádí, že přesné nastavení výšky příslušné poličky se soupravou vůči kolejišti vyžaduje určitou praxi. Myslím si, že s troškou elektroniky od Jindry Fučíka (ostatně on mne na popisovanou stať upozornil) by se dalo docílit přesného nastavování poliček, jako to dokázal při nastavování mostu točny. Jde o to, že autorovo řešení je konstruováno pro vlaky v měřítku H0, kde drobnou nepřesnost v horizontálním i vertikálním nastavení kolejí jistě tento „gigantický“ model dokáže snadno přeskákat. Horší by to asi bylo u malých měřítek.

  Stejně mám ale pocit, že řešení popisované na Bahn87.de jsem už někde vidět. To ale nic nemění na tom, že to je řešení skvělé. V příštím životě si to udělám taky.

Volně podle: http://www.bahn87.de/Vitrine ; ilustrační foto hlav a Bahn87.de

____________________________

1) Jak sdělil přítel Merhaut 7. 6. 2013 v mailu, skříňku má na stěně pořád a i po delším čase se osvědčila. Dále uvedl, že „řešení s motorickým posunem má jistě své výhody, ale jsou zde určité technické problémy, které je nutné řešit.“ To dá rozum, nehledě na to, že právě ono technické řešení popisuje Benjamin Butz. Za cenné považujeme slova H. Merhauta v závěru mailu: „Z provozního hlediska ale je to (míněno řešení B. Butze – pozn. J. H.) jistě elegantnější ŕešení a výměna vlaků je pohodlnější“.

 

 

Rubrika: Kolejiště, STAVBY, ZNÁŠ TO?, ZPRÁVY
Počet přečtení: 14 457 | Tisknout: | Poslat: