Honzíkovy vláčky

Několik poznatků k „modelové vodě“

Jak vytvořit vodní plochu na kolejišti – to je další z témat, které už bylo stokrát popsáno. Osvědčených prostředků a metod je několik. Jako řada jiných reálných předmětů či situací zmenšených v nějakém modelovém měřítku, tak i imitace vody však může navozovat iluzi reality lépe či hůře. Proto se usmívám, když někdo kategoricky napíše (nebo řekne), že právě ta či ona metoda je nejlepší. Myslím, že všechno je otázkou subjektivního pohledu (nebo obchodních zájmů?).

  Nedávno jsem na YouTube prohlížel všelijaké finty, které používají filmaři při přípravě kulis, předmětů, filmových trikových záběrů apod. Je to věda a jak bylo z videí patrné, moc se přitom nešetří, např. s drahými silikonovými odlévacími hmotami a dalšími materiály. Amatérští modeláři nejsou ani zdaleka tak rozmařilí, jako filmaři, dá se říct, že to co se při přípravě filmu zpracuje třeba jen kvůli jedinému záběru – to by stačilo celému modelářskému klubu na řadu let. No, nemá však cenu srovnávat nesrovnatelné. Já vlastně mezi těmi postupy a metodami hledal, jak filmaři vytváří imitaci vody. Moc poučného, co by šlo „převzít“, jsem sice nenašel, a to co jsem našel nebylo nic, co bychom my modeláři neznali. Ale třeba jsem jen špatně hledal…
  Šlo o to, že jsem nedávno řešil, z čeho mám na kolejišti (jak známo v mém případě vytvořeného ze styrodurových desek) vyrobit dvě malé vodní plochy, potůček a vodu stékající po skalách. To poslední bylo nejednodušší – použil jsem silikonový tmel, jak popisuju ZDE.
  Na vytvoření vodní plochy jsem nejdříve dostal doporučení na výrobek firmy NOCH (granule, které se rozpouští teplem a roztavená suspenze se nalévá do předem vytvořené prohlubně). Na stejné bázi je nabízen výrobek firmou WOODLAND SCENICS a zřejmě i jinými. Tento produkt jsem byl nucen ze seznamu možných vyškrtnout, protože by se mi nejspíš teplá suspenze „propálila“ styrodurovou deskou.
  Z naprosto stejných důvodů jsem byl nucen odmítnout i imitaci vody nabízené firmou Polák. Tato dvousložková imitace vody je podle všech recenzí (i toho co jsem viděl třeba u Karla Brejši ve škole v Roudnici nad Labem) velmi dobrá, ale má stejnou nectnost jako rozpuštěné granule od NOCHa – při tuhnutí se vytváří teplo. A jak říkal Karel, cit.: „…hřeje to hodně.“ A navíc prý při aplikaci pěkně smrdí.

  Takže jsem nakonec zvažoval použití staré známé Křišťálové pryskyřice, anebo modelové vody od německé firmy Langmesser.
  Obě chemikálie jsem měl možnost si vyzkoušet, a protože jsem načetl na jednom diskusním fóru i všelijaké někdy až protichůdné názory, napadlo mne poreferovat zde o tom, na co jsem přišel sám. Tedy sám? Ve skutečnosti jsem do testů zapojil kamarády – profesionální chemiky a jejich analytické přístroje. Vycházel jsem totiž z premisy, že Křišťálová pryskyřice a voda Langmesser jedno a totéž jest, byť nabízené pod různými obchodními názvy. Setsakramentsky jsem se spletl.
  Jak už jsem podrobně popisoval ZDE, Křišťálová pryskyřice, prodávaná francouzskou firmou Gédeo (i u nás), je dvousložková odlévací hmota, která se pod označením Translux D153 vyrábí v jedné chemické továrně v Mostu. Prodává se v několika baleních, i v malých množstvích (200 + 100 ml), což je  sympatické i pro modeláře.
  O modelové vodě od firmy Langmesser, která se rovněž míchá ze dvou složek, se toho po chemické stránce moc neví, firma tyto údaje nezveřejňuje. Dá se sehnat v některých modelářských prodejnách i u nás. Není levná, ale levná není ani Křišťálová pryskyřice. Podle mne se u těchto produktů neplatí samotná chemická látka, ale obchodní název.

Testy chemiků
  Chemici od mne dostali vzorky odebrané z obou sad, které byly označené A1 a B1 v případě vzorků odebraných z Křišťálové pryskyřice, a A2 a B2 odebrané z modelové vody Langmesser. Chemici došli při analýze k pro mne překvapivému závěru:
  Vzorek A1 – B1 byl analyzován jako epoxidová pryskyřice. Vzorek A2 je polyoxypropylenpolyamin a B2 aminové tvrdidlo (alk. katalyzátor). Z čehož vyplývá, že moje předtucha o stejném chemickém složení Křišťálové pryskyřice a modelové imitaci vody Langmesser byla vyvrácena.
  To, že Křišťálová pryskyřice je de facto epoxidová pryskyřice nepřímo potvrzují i zkušenosti některých modelářů (což popisuje např. Martin Krejčí, alias mnitka – ZDE), kteří s velkým úspěchem používají pro imitaci vody známou pryskyřici Epoxy 1200, běžně dostupnou v každé drogérii (dnes možná pod jiným obchodním názvem). Je samozřejmě otázkou, jak dalece stejná nebo rozdílná je tato chemikálie ve srovnání s produktem Translux D153, např. z hlediska odolnosti vůči UV záření. Výrobce z Mostu ve svých data listech přiznává jistou reakci na UV, která se po delší době projevuje žloutnutím odlitku. Což ovšem nemusí být vůbec patrné u vody imitované z těchto chemikálií na kolejišti, pokud je tato vhodně dobarvena nějakým modrým, resp. modrozeleným či jiným barvivem.

  Rozdílné vlastnosti jsem zmínil, co mají společného?

  Obě dvousložkové chemikálie popsané výše, které lze úspěšně použít na imitaci modelové vody, nevytváří při tuhnutí tepelný efekt, takže při jejich aplikaci nehrozí poškození kolejiště zhotovené ze styroduru (polystyrenu apod.). To je v tomto ohledu důležité. Míchají se stejně, byť poměry složek A a B jsou různé. Vytvrzují podobně dlouho (cca 24 hodin), „vyzrají“ podle okolní teploty během několika dní.
  Obě mají velmi nepříjemnou vlastnost (na rozdíl např. od „vody Polák“, „vody NOCH“ aj.), že dosti výrazně vzlínají, což je zřejmě dáno jejich vysokou viskozitou. Zvláště, je-li okraj vodní plochy zasypán např. jemným pískem, kamínky, jsou zde přilepeny imitace trávy, křoviny, stromy apod., tak obě aplikované chemikálie vzlínají až několik milimetrů vysoko od hrany „vodní plochy“ mezi zrníčky písku, resp. po vláknech trávy, kmenech stromů atd., což ve výsledku vypadá velmi škaredě. Existuje zřejmě jen jediná možnost, jak tomuto zabránit, což vysvětluje např. český prodejce vody Langmesser Daniel Buchtela. Doporučuje počítat s touto nectností a travní porost, keře, stromy, ale i písek apod. okolo vodní plochy instalovat až po zalití nádrže „vodou“ a jejím dokonalém vytvrdnutí.

  Zmínil jsem se o barvení imitace vody, k čemuž jsem získal tyto poznatky: Pokud jsem do smíchávaných složek A a B u obou popisovaných setů kápnul nějakou tekutou akrylovou, nebo tzv. vodou rozpustnou barvu (Agama, Valejo, i „obyčejná“ školní tempera), pryskyřice zmatněla (podobně jako mléčné sklo). Při doplnění syntetické barvy Rewell se vytvořily sraženiny. Po vytvrzení pryskyřice se vodní plocha stala nepřirozeně zbarvená, vlastně vypadala jako velmi špinavá voda, akorát že byla zelenomodrá.
  Daleko lepší obarvení vody do zelenomodrého (resp. jiného) tónu – při zachování průhlednosti –  se zdaří tehdy, když je dno nádrže před nalitím imitace vody natřeno barvou příslušného odstínu. Ale ať už je použita jakákoliv barva (akrylová, temperová apod.), před naléváním „vody“ musí nátěr dokonale zaschnout, aby nenastal efekt popsaný v předešlém odstavci (zmatnění). Doporučuje se směrem ke středu nádrže (jezera, rybníku), nebo tam, kde má být naznačena největší hloubka, použít tmavý odstín použité barvy.
  Pokud má být probarvena samotná pryskyřice, která bude nalita do nádrže, lze to velmi dobře udělat suchými pigmentovými barvami – ať už k tomuto účelu určenými (např. pigmenty od firmy Polák), nebo barvicími prášky určenými do omítkových barev, anebo postačí jemně nabroušené (na smirkovém papíru) a přesáté kreslicí křídy. Všechny varianty ale doporučuji předem vyzkoušet.

Obrazová příloha

  Na přiložených obrázcích jsou patrné některé výše popsané zkušenosti. Komentáře jsou u obrázků. Písmeno A označuje Křišťálovou pryskyřici, písmeno B vodu Langmesser.

[Show as slideshow]

Odkazy pro fajnšmekry

– k epoxidovým pryskyřicím:
http://www.spolchemie.cz/produkty-spolchemie/epoxidove-pryskyrice.aspx

– k polyoxypropylenepolyamine:

http://www.adhesivesandsealants.com/doc.mvc/JEFFAMINE-D-400-Polyoxypropylenediamine-0001

– k aminovým tvrdidlům:

http://www.pcimag.com/articles/amine-curing-of-epoxy-resins-options-and-key-formulation-considerations

Text a foto autor

Počet přečtení: 18 910 | Tisknout: | Poslat: