Honzíkovy vláčky

Brejlovec z plechu – jak jinak než v N-ku

Věděl jsem z vládních zdrojů, že se na mne letos Ježíšek zase vyprdne, a tak jsem se raději na poslední burze posichroval a koupil si od Lukáše Košťála (DK-model) lept motorové lokomotivy řady 753 (dříve T 478.3), kterou všichni znají víc pod označením Brejlovec. Podle mne to je nejhezčí lokomotiva, která kdy u nás jezdila.

  Už jsem se po leptu Petra Neumana poohlížel delší čas, ale říkal jsem si, že není kam spěchat. Stejně všechny dosud zakoupené lepty lokomotiv a vagonů skončily v šanonu označeném „plechy“. Jenže tentokrát jsem se už první vánoční den nudil tak strašně moc, že jsem ten alpakový plech vyndal a prostudoval návod stavby.

  Nechci ale začínat nový rok příspěvkem o své šikovnosti :-), nechci ani nikoho poučovat, jak se staví modely z leptů, nemám ani v úmyslu psát recenzi na tuto stavebnici. Ne proto, že poslední recenze jistého domečku skončila kraválem, když jsem si dovolil zkritizovat pár věcí na stavebnici z produkce Šikulů, ale protože na sepsání „poučení z krizové stavby“ je času dost. Ještě ani zdaleka není u konce.
  Mám jiný interes. Rád bych požádat pány kolegy – modeláře, kteří už mají stavbu tohoto N-kového modelu za sebou (nebo s ním aspoň začali), aby se se mnou podělili o své zkušenosti a poznatky všeho druhu. Nenutím nikoho k veřejné prezentaci svého výtvoru, pokud nebude mít zájem. Spíš bych rád našel kolegy, s kým bych mohl vydiskutovat některé detaily, které mi nejsou jasné z velmi stručného pracovního postupu přiloženého k leptu. Samozřejmě, očekávám mnoho moudrých slov ve čtvrtek v hospodě, ale tam se schází vesměs majitelé pologigantických měřítek a s těmi to je jiné modelování :-).
  Sám jsem zatím dospěl do stádia, že mám sestavenou karosérii a některé části (hlavně střechu a kabiny) jsem začal kytovat a brousit, což dokládám na několika snímcích. Zasekl jsem se na sestavení a instalaci ventilátorů, což podle mne není vymyšleno dobře. Váhám s přilepením „okrašlovacích“ detailů, tedy např. řeším, zda přidělat žebříky před stříkáním nebo až později. Také váhám s celkovým designem lokomotivy, protože na rozdíl od plastikářů není u tvůrců železničních modelů z leptů obvyklé doporučovat i čísla barev. No, a co si budeme povídat? Hlavní problém nejspíš nastane v okamžiku vymýšlení podvozku.

  Takže, pokud se chce někdo kontaktovat, pište mi prosím na můj mail, anebo prostřednictvím diskusního formuláře pod článkem. Nebudu zveřejňovat nic, co si respondent nebude přát. Děkuji.

Motorová lokomotiva řady 753 (T 478.3) z leptu v několika prvních obrazech

[Show as slideshow]

12►

*      *      *

Karosérie po několika dnech kytování, broušení a stříkání surfacerem

  Pokud to někoho zajímá, tak pokračování stavby modelu Brejlovce v N-ku je následující:

  Přátelé-modeláři mi v Naganu vytkli několik detailů na karosérii,  zejm. pak vyhnutí závěsek. Hned v prvním bodu návodu se píše, že mají být vyhnuty ven (aspoň tak jsem to pochopil), kritici řekli ohnout dovnitř, což má logiku. Tak jsem kleštičkami napravil tuto důležitou drobnost.
  Bohužel, na leptu už nejsou žebříčky pod vchody do kabiny, protože prostě nevydržely bezpočet ohnutí, ke kterým došlo při odkládání (pokládání) karosérie a úpravám na ní. Vyleptání žebříčků jako součást podélníků rámů považuji za nešťastné. Stejně je teď budu muset vyrobit a ke karosérii připevnit až nakonec. Pokud by byl vznesen protiargument, že jsem nepřipevnil přední a zadní pluh (čímž by nedocházelo k „ohrožení“ žebříčků), tak oponuji jen tím, že pluh připevním až po konečném vyřešení podvozků a spřáhel. Jinak bych je taky mohl pracně oddělávat…
  Až na jedno místo okolo větráků bylo pány kolegy schváleno vybroušení kytovaných ploch.
  A propos větráky – to je další detail, který se mi nepodařilo sestavit podle návodu. Viděl jsem obrázky stavby téhož modelu v měřítku TT. Už tam je to titěrná záležitost. V N-ku se mi jednoduše nepovedlo stočit vyleptané díly, které by měly vytvořit kroužky a na ně připevnit sítka. Použil jsem proto trubičky z Evergreenu, které jsem mírně šikmo zbrousil, přetřel je černou barvou a přilepil na ně kousíčky z jemné síťoviny od Fohrmann. A jako celek budou všechny čtyři komíny větráků vlepeny zevnitř do karosérie. 
  K broušení si dovoluji upřesnit, že základní vyrovnání ploch a k sobě sestavených dílů jsem provedl pájkou (cínem). Hrubé broušení sestaveného leptu jsem prováděl různými silikonovými brousícími (leštícími) kotoučky, které mám v nabídce N-šopíku – ZDE. Také Viktor Pohořelý (Pojezdy.eu) před časem prohlásil, že nezná nic lepšího pro broušení karosérii modelů z leptu, jak tyto nástroje. Jakmile se někde objevila zejm. na spoji prohlubeninka, zakápnul jsem ji cínem a znovu zabrousil.
  Ve druhém kole jsem použil tmel ozn. SUPER plus (dvousložkový polyesterový tmel jemný), který někdo dříve objevil v OBI. Je to báječný výrobek, i když jiní o něm tvrdí, že má pro naše modely moc hrubou strukturu. Mně se to nezdá. Vytvrdne za chvilku a výborně se brousí. K hrubému zabroušení jsem používal brusné tyčinky od Micro-Mark, anebo obyčejná brousítka na nehty, k dobroušení ploch pak následně jemný brousící papír Agama hrubosti 1000. Veškeré broušení jsem prováděl tzv. pod vodou (pro ty, kteří si to ještě nevyzkoušeli dodávám, že broušení pod vodou neznamená vybavit se brejlemi a šnorchlem, ale stačí kápnout na broušenou plochu kapku vody, namočit brousící papír do vody.a šudlat a šudlat – až je plocha dokonalá. A taky občas další kapkou vody smýt zbroušený materiál. 
  Následovalo nanesení tmelu Günze (Surfacer 1000) párátkem na místa spojů, do spár a na viditelné prohlubeniny na již vybroušených plochách. Po několika hodinách vyschnutí (karosérii jsem dal na mírně hřející radiátor) jsem opět brousil pod vodou nejdříve smirkovým papírem hrubosti 1200 a následně speciálními brousítky od Micro-Mark hrubosti 6000 a více. Krouživými pohyby, moc netlačit (v mém případě pod lupou, protože špatně vidím, tzn. neustále kontrolovat stav broušení)) jsem doleštil přechody mezi kytovanými plochami.
  Celkové opakované přestříkání karosérie bílým Surfacerem 1000 ve spreji tzv. sjednotí povrch. To znamená, že po zaschnutí vylezou nerovné plochy a špatně vybroušené přechody kytovaných ploch. Vždy po zaschnutí surfaceru jsem opakovaně přeleštil plochy a detaily brousítky hrubosti 6000 a více. Stříkání jsem několikrát opakoval. Ne ovšem tak, že bych na karosérii nanesl najednou silnou vrstvu barvy. Naopak, trpělivě jsem boky, střechu a čela stříkal z větší dálky a jen velmi malými vrstvami. On totiž sprej vypouští poměrně hodně barvy. Něco jiného by asi bylo stříkat surfacer stříkací pistolí.

Poznámka: Jestli někdo ani po opakovaném kytování, broušení a leštění už nevidí žádné nedostatky na povrchu karosérii, doporučuji mu vyfotit si své dílo v makro (viz následující snímky). Ty prozradí dosaženou kvalitu práce :-).

  Dosažený současný stav dokumentují fotografie. Myslím, že pro další stavbu modelu je to stav dostatečný. Až se definitivně rozhodnu pro konečný design lokomotivy (a že těch „kabátů“ Brejlovci měly :-)), zvážím, bude-li nutné ještě další vrstva základovou, nebo budu rovnou nanášet krycí barvy. Teprve pak asi budu lepit okrašlující „cingrlátka“ (schůdky, lišty na střeše, výfuky atd., vč. šachet ventilátorů). Jinak by asi došlo k jejich zalití barvou.

  Na řadě je vymyšlení a výroba podvozku a příprava elektrického vybavení (LED osvětlení). Ale to asi bude chvilku trvat.

[Show as slideshow]

rev. 6. 1. 2013

Počet přečtení: 21 619 | Tisknout: | Poslat: