Honzíkovy vláčky

Na skok u Josefa Vítovského

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 26.8.2012

Předposlední prázdninová sobota je tradičně zaslíbená paromilcům. Ostatně, reportáž z Hradce běžela i v televizi. Na Novoveský rybník v Jablonci n/Nisou jsem měl namířeno. Bohužel, někdy i nejlepší plány nevyjdou, takže si budu muset rok počkat. Aspoň jsem mohl splnit slib daný vnoučkovi Honzíkovi, že mu ukážu zahradní kolejiště Josefa Vítovského – už jsem o něm psal ZDE.

Po pravdě, vedly mne za ním „obchodní zájmy“. Jednak jsem potřeboval vyzkoušet svoji historickou tramvaj na kolejích, a hlavně pak zkonzultovat rekonstrukci fundamentu pod parní stroj, který už běží jak hodinky.
Josef Vítovský nás hned v brance přivítal otázkou: „A kde máte tu tramvaj?“ „No tady, v igelitce,“ povídám. „Jo tak, já myslel, že bude nějaká velká,“ opětoval. Tramvaj v G-čku od firmy Bachmann samozřejmě velká je, ale ve srovnání třeba s těmi mými N-kovými modely. Jinak je to „krabice“ 35 cm dlouhá se dvěma nápravami s rozchodem 45 mm. Když jsem do ní pustil jen tak přes kola 12V, motor běžel a světla svítila, ale… Šlo mi o to vyzkoušet tramvaj na kolejích toho správného rozchodu. Pan Vítovský je má, ale nedošlo mi, že on má své kolejiště napájené 24V a vlaky na něm ovládá digitálně. Takže přišla na řadu testovací kolej s trafem na 12V. Pravda, po té se tramvaj moc neprojela, protože sotva se rozjela, musela brzdit. Budu muset zajet za „tramvajákem“ Alešem Zachem, který má po zahradě koleje s analogovým napájením.
Honzík byl nadšený lanovkami, pnoucími se na skalkami, železničními stavbami, jezírky s želvičkami mezi skalkami a jak říkal cestou zpátky v autě, železničními mosty na kolejišti. Ty jsou skutečně hodné obdivu především z hlediska skvělé řemeslné práce autora. Vnouček dostal za úkol vše řádně vyfotit, abychom mohli v klidu pokecat o tramvajích. Jelikož vlastním černobílou fotku skutečné tramvaje z dílny Františka Křižíka, kterou provozovali před více jak sto lety na Královských Vinohradech, a jež velice připomíná Bachmannův model tramvaje vyrobený sice někdy v 60. letech min. st., ale podle vzoru, který v USA jezdil u společnosti Unit Traction, Co. (nevím ale kde a kdy), přemýšleli jsme, jestli tenkrát Američani neukradli Křižíkův patent stejně jako dneska obcházejí patentová práva Číňani. Ale tohle nemusí být pravda, třeba Křižík svoji tramvaj Američanům poskytl legálně. Kdo ví? Rád bych se dopátral pravdy. Třeba ji někdo zná a napíše. Není přece náhodou taková podobnost pražské a americké tramvaje, že? (Je nutné vzít v úvahu, že produkt fy Bachmann je spíše hračka jak model železničního vozidla!)

Obr. 1 – Historický obrázek Křižíkovy tramvaje

Obr. 2 – Bachmannův model v měřítku G

Také jsme s Josefem Vítovský spekulovali nad způsobem ovládání výhybek na jeho zahradním kolejišti a vůbec o lepším způsobu napájení. Bude to dobré téma pro naši hospodskou diskusi a pro ctěné osazenstvo, které tam chodí.
Josef Vítovský také velmi pokročil se svým kolejištěm na kolečkách. Kdo jezdí do Peček, mohl ho tam vidět na přívěsu. Částečně přeložil koleje; z hlavního oválu nyní sjíždí odbočka mezi mosty okolo jezírka ke skladu dřeva. „Ještě musím doladit některé oblouky ve stoupání od skladu dřeva, protože se mi v nich motorový vlak kouše a klouže,“ ukazuje hostitel in natura. Motoráček jedoucí do kopce ne a ne projet obloukem. Na kolejišti přibylo hodně zeleně a také zde vyrostl další nový most postavený z nařezaných kvádříků z pískovce. Úžasná práce, navíc na pohled velmi efektní, což je ovšem dáno měřítkem. V N-ku by něco podobného postavit nešlo.
Právě kvůli technologii řezání přírodních materiálů (pískovec, žula, cihla…), kterou Josef Vítkvský vlastní, jsem přijel konzultovat. Potřebuju udělat dlažbu a vyzdění okolo podstavců u svého parního stroje, který je přibližně také v měřítku 1 : 20. Řešení bylo nalezeno, ale o tom až příště…

[Show as slideshow]

(Poznámka: Po dohodě s J. Vítovským nebudu z důvodů bezpečnostní ochrany jeho kolejiště zveřejňovat adresu jeho bydliště. Případné zájemce o kontakt s ním mu oznámím)