Honzíkovy vláčky

Co ví každý mašinfíra, aneb Jak se počítají stanoviště a nápravy lokomotiv

Autor: admin Vydáno: 9.12.2024

Nikdo nemůže znát všechno. To platilo snad jen v dobách Michelangela Buonarrotiho (1475-1564), u kterého se snoubila vzdělanost, talent a genialita. A taky těch poznatků o světě bylo ve srovnání s dneškem minimum. Tato vzletná slova úvodem této krátké statě jsou jen oslím můstkem k vyjádření faktu, že dnes už fakt nemůžeme všichni vědět všechno ze všech oborů lidské činnosti. V tomto ohledu možná dobře, že nám začala vypomáhat artificial inteligence, což zkracujeme a vyjadřujeme písmeny AI, ale u nás tomu říkáme umělá inteligence. Horší, až nás AI zcela nahradí. To se budeme asi divit…

  Na prvním místě mne napadá (až lidi nahradí AI), co budou dělat poslanci a senátoři celého světa? Stačí jen povrchně sledovat jejich počínání a každému je jasné, jak zbytečná sorta dobře placených lidí zde parazituje na práci produktivní většiny. O současném dění v našem Parlamentu to stačilo, o umělé inteligenci až někdy příště.

*     *    *

  Zpátky k modelaření. Před pár dny, vlastně z ničeho nic, vznikla z drobné diskuze na téma nový Čmelák od mtb (recenzi a popis zásadní úpravy ke zlepšení jízdních vlastností modelu připravujeme) otázka „jak se vlastně počítají na lokomotivách nápravy a stanoviště mašinfíry“? Je to takhle, poučil neznalé Karel Brejša, svého času mašinfíra:

  „Na lokomotivě se nápravy počítají a také označují od předku lokomotivy. A předek je tam, kde je 1. stanoviště lokomotivy, což je přesně definované. U parních lokomotiv to je podobné (viz dále).

  V praxi může být v čele vlaku i lokomotiva svým 2. stanovištěm. Potom se nápravy na soupravě (lokomotiva a vozy) počítají od faktického čela vlaku (např. v případě technické závady na některé nápravě nebo při nehodě). Když ale jede samotná lokomotiva, platí, že 1. náprava se počítá od předku lokomotivy, tedy od 1. stanoviště.

  Pokud jde o tzv. dvoustanovišťové lokomotivy, tedy skříňového typu, třeba jako je Brejlovec nebo Zamračená, tak tam je 1. stanoviště vždy to komfortnější, tedy i tišší. Tam je tedy i předek lokomotivy. Na druhé straně lokomotivy (vzadu), kde jsou na střeše ventilátory chlazení, je hrozný hluk. Aniž by se člověk orientoval podle číslic „1“ a „2“ u vchodu, označující 1. a 2. stanoviště, lze prostým pohledem na každou skříňovou lokomotivu poznat podle umístění ventilátorů na střeše a žaluzií na boku, kde je 1. a 2. stanoviště, což koresponduje i s tím kde je předek a kde zadek každé lokomotivy.

  Když je lokomotiva kapotová (např. Hektor, Kocour, Karkulka atd.), tedy s jednou kabinou (i když v kabině bývají de facto stanoviště dvě, u obou čelních stěn) tak ve většině případů je čelo kabiny před delší kapotou považováno za první stanoviště a tím směrem je také předek lokomotivy.

  Jen tak na okraj: V dobách mého mládí platilo, že každý drážní mazák naprosto přesně věděl (a za profesionální čest se považovalo vědět), kde je na každé lokomotivě předek a zadek a určit to bylo pro mazáky naprosto automatické. To až později (kdo ví proč???) se na dveře z boku začaly psát číslice „1“ a „2“.

  Od 1. stanoviště se odvozuje číslování náprav. Je to jednoduché. První náprava je ta krajní pod prvním stanovištěm, jinými slovy první od předku lokomotivy. Další nápravy se počítají vzestupně od první. Tedy bez ohledu na podvozky, a to v pořadí 1 až 4 nebo 1 až 6 podle celkového počtu náprav.

  Když si to ukážeme na praktickém příkladu, tak v případě nového modelu Čmeláka od mtb je jedna nepoháněná náprava na v pořadí 3. nápravě (počítáno od čela lokomotivy), a druhá na 4. nápravě, která je vlastně první za palivovou nádrží. Takže, nepoháněné jsou 3. a 4. náprava, jinými slovy vnitřní na každém podvozku. Ostatně, snadno to lze poznat při pokusu protočit tyto nápravy prstem. Neprotočí se 1., 2., 5. a 6., protože jsou v záběru ozubených kol.

  Snad ještě lze připomenout, že ne jinak to je s počítáním náprav u parních lokomotiv, kde je ale předek lokomotivy snad každému naprosto jasný. Neomylně ho definuje komín. Tam se nápravy počítají stejně, ale popis je třeba první malé kolo, tedy běhoun a první velké kolo, které je poháněné. 

  A ještě detail: Motorové ani elektrické lokomotivy u nás vyráběné neměly běhouny, tedy nepoháněná kola (nápravy), oproti lokomotivám od zahraničních výrobců. Každé kolo v podvozku nebo rámu je poháněné – až na výjimky. Těmi jsou motorové vozy, třeba M 131.1, které mají poháněnu přes ozubenou převodovku jen jednu nápravu, tedy obě kola. Mezi koly pochopitelně není diferenciál, jak ho známe z automobilů. Jeho funkci v obloucích, kde vnější kolo musí ujet větší vzdálenost, plní šikmo zbroušená jízdní plocha kola a odstředivá síla.¹⁾ Ale to už je jiná kapitola.“

Ilustrační foto v perexu hlav – Praha hl. nádraží, 24. 10. 2009

________________________________________

1) Jízdní plocha kola má tvar odpovídající velmi přibližně výseku z rotačního hyperboloidu nebo soustavě komolých kuželů tak, aby se průměr kola směrem k vnějšímu okraji zmenšoval. Dále viz wikipedie.cz – ZDE

.

 

Rubrika: ZNÁŠ TO?, ZPRÁVY
Počet přečtení: 106 | Tisknout: | Poslat: