Honzíkovy vláčky

Dva způsoby zhotovení borovice v N-ku. Pracné, ale výsledek stojí za to!

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 15.7.2024

V dobách budování kolejiště jsem se v několika článcích věnoval výrobě stromků. Jehličnanů i listnáčů. To už je víc jak 10 let. Samozřejmě, jsa tehdy inspirován návody a zkušenostmi předešlých generací modelářů. Za nejpovedenější příspěvek do studnice modelářské moudrosti považuji popsaný postup, který jsem nazval výroba smrčků z gumožíní – ZDE (2010). Gumožíně, alias lisovaná kokosová vlákna, jsou báječný materiál. Nebylo snadné ho objevit a ještě složitější ho získat. Shodou okolností jsem nedávno našel na YouTubu dalšího známého modeláře od protinožců (ZDE – 2016), který se nechal tímto materiálem inspirovat (anebo mým článkem?)

Nic ve zlém. S Lukem Towanem jsme si vyměnili pár mailů, dostal od mne slova uznání i odkazy na některé naše podobné testy modelářských postupů. Občas si prohlížím jeho příspěvky, v nichž je plno skvělých nápadů. Má je velmi pěkně zpracované v efektních video-návodech. Všiml jsem si, že tu a tam přetvoří a posune dál nápady jiných. Jeho jedinou „chybou“ je, že tvoří v gigantickém měřítku H0 🙂 . Tím chci říci, že ne každý pracovní postup aplikovaný v měřítku 0, H0 či TT se dá jen tak použít pro modely (diorámy) v měřítku N či Z. Potíž v N-ku je v tom, že zmíněné postupy pro velká měřítka nejdou realizovat kvůli neexistenci potřebného stavebního materiálu. Za všechny příklady to jsou např. rozměry balzových nosníků, velikost (jemnost) travních vláken a foliáží atd., atd. Anebo jdou realizovat ovšem velmi obtížně, a když, tak ve značném zjednodušení. Ne že bych se v tom vyžíval, ale už několikrát jsem se snažil (za cenu rozumného zjednodušení) přizpůsobit to, co v měřítku H0 předvádí Luke také s modely v N-ju. Samozřejmě, výsledky odpovídaly i rozdílu mezi mojí a Lukovou šikovností.

S posledním pokusem – výrobou skvostných borovic – se dále podělím.

Borovice je překrásný strom

Nutno předeslat dvě okolnosti. Zaprvé, že borovice je překrásný strom. Z botanického hlediska jich je bezpočet druhů. Mnohé se mezi sebou tvarově hodně liší, jiné naopak. Některé rostou tam, kde žádná železnice rozhodně nepovede. Osobně preferuji takové ty větrem rozervané stromy s olámanými větvemi, rostoucími někde na skalním výběžku. Obrovskou radost mi třeba před pár roky udělalo vyhlášení nejkrásnějšího stromu Česka v soutěži „strom roku“, za který byla prohlášena borovice rostoucí na skalním výběžku těsně nad hladinou Vírské přehrady u nás na Vysočině. To je skutečně skvostný strom hodný zřetele. Protože má zapamatovatelný a kopírovatelný tvar, stala se mi inspirací.

Obr. 1 – Chudobínská borovice z Vírské přehrady. Zdroj: ekolist.cz; foto Marek Olbrzymek

Zadruhé, návodů na modelovou borovici je na internetu (vč. YouTube) takové množství, že bych je nechtěl dostat za úkol spočítat. Návody chytré, sofistikované, inspirující, zdařile kopírující realitu, ale také jedním slovem blbé. V drtivé většině však v měřítku H0. K tomu malé zamyšlení: Rozdíl modelového stromu pro kolejiště v měřítku H0 nebo N nespočívá ani náhodou jen v jeho velikosti na výšku.

A. Zhotovení modelové borovice podobné limber pine aj.

Opět nejdříve troška botaniky a pojmosloví. V našem jazyce jehličnan zní v cizím jazyce conifer. Jehličnanů je bezpočet druhů. Všechny jehličnany jsou vytrvalé dřeviny s druhotným růstem. Převážná většina jsou stromy, i když několik z nich jsou keře. Příklady zahrnují cedry, douglasky, cypřiše, jedle, jalovce, kauri, modříny, borovice, jednovce, sekvoje, smrky a tisy.¹⁾

Kdo se chce dozvědět víc, hezky zpracované texty i s obrázky najde např. na webu The Gardening,²⁾ nebo pokud jde o borovice na webu Coniferous forest.³⁾ Ostatně na heslo coniferous trees reagují vyhledávače bezpočtem odkazů, ovšem svět je zlej: obrázky tam publikované jsou obvykle chráněné licencí a proto nebudu dráždit hada bosou nohou a přetiskovat je zde. Proč se tedy hledám a vypisuji s odkazy na reálný svět? Protože si myslím, že každý modelář by si měl před tím, než začne kroutit první drátky svých stromků, ten reálný svět důkladně prohlédnout; ti s horší obrazovou pamětí by měli mít stále před očima předlohu.

__________________________________________

1) Jehličnany – Wikipedie.cz In: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jehli%C4%8Dnany
2) The Gardening. In: https://thegardening.org/plant/conifer/
3) Coniferous forest. In: https://www.coniferousforest.com/plants-trees/pine

Jen tak pro srovnání si prohlédněte následující čtyři charakteristické tvary čtyř dosti podobných borovic, které lze považovat za předlohu dále popisovaného modelového stromku (na absolutní přesnosti tvaru ani pojmenování netrvám):

Obr. 2 – Tvary několika borovic: a – bílá východní, b – rozvětvená, c – Kanárská, d – „cukerná“. Zdroj: Coniferous forest; (úprava Photoshop)

Výroba rozvětvené borovice

Jak je patrné z obr. 2 borovice (např. b – Limber Pine) je vysoký štíhlý strom. Celkem pravidelně osazené větve okolo kmenu začínají v ¼ až 1/3 od země. Kmen je obvykle rovný, bohatě porostlý zvrásněnou borkou. Koruna je kuželovitá. Větve jsou skloněné v mírném úhlu směrem k zemi, někdy mírně prohnuté pod vlastní vahou. Jsou hustě obrostlé větvičkami s jehličím. Některé (více spodní) větve jsou suché, bez jehličí. Tento typ borovice se vyskytuje po celém světě. Obvykle roste několik stromů těsně vedle sebe, masiv stromů je tak lépe odolný proti větrům. V našich lesích je tato borovice označována též jinými názvy. (Botanickou přesnost názvů nesleduji.)

Poznámka: Vše dále uvedené je transformované do měřítka N. I tak některé použité materiály (zejm. travní vlákna) přesahují rozměrové limity. Stavbu této borovice v měřítku H0 je vidět na videu ZDE.

Materiál, který je potřeba na stavbu modelového stromu:

balsová kulatina prům. 3 mm (stejně poslouží „Napichovátka kulatá dlouhá“ – výr. Machala-Laža, prům. 3, dl. 100 mm; jsou vyrobena z měkkého dobře opracovatelného dřeva),
travní vlákna, např. Mini-natur, Woodland Scénice, Polák..
– 4 mm – barva sláma,
– 2 mm – barva sláma nebo hodně světlá,
– 2 mm – barva tmavě zelená,
– 2 mm – barva světlejší zelená,
Poznámka: Jedině firma Polák nabízí i vlákna dl. 1 mm (prozatím nevyzkoušeny)
drát železný (floristický), prům 0,4 nebo 0,3 mm, nejlépe černý nebo zelený,
lepidlo ve spreji (NOCH 61151 aj.),
fixovací sprej (NOCH 61152 aj.),
barvy Vallejo (aj.) hnědá, šedá, zelená, olivově zelená, oranžová (nemá cenu trvat na konkrétních odstínech).

Pracovní postup:

Balsová kulatina se nařeže na délku podle uvážení (jeden metr v reálu představuje v měřítku N 6,25 mm, tj. 10 cm modelový stromek má ve skutečnosti 16 m – a to je dost vysoký strom).
Kulatina se ostrým nožem (skalpelem) jemně ořeže po celé délce, směrem ke špičce až na prům. cca 1 mm. Není třeba hledět na naprostou kulatost kmene, ve skutečnosti to také tak není. V délce cca 1/3 odspodu se kartáčem nebo perem s ocelovými drátky vyškrábou do kulatiny podélné drážky (které po nabarvení a patinaci imitují borku),
Kulatina (budoucí kmen) se natře hnědou barvou, příp. dokrášlí oranžovou.
Z cívky se kleštičkami oddělí dílky železného (floristického) drátku prům. 0,4 mm délky cca 30 mm (ze zkušeností vychází na uvedenou délku kmene cca 20 až 30 dílků). Drátky poslouží jako budoucí větve. Ideální je, když použitý drát je černý nebo tmavě zelený.
V 1/3 odspodu se ruční vrtačkou s vrtáčkem 0,5 mm postupně provrtává kulatina (kmen), do dírky se vsune drátek a fixuje se mikrokapičkou vteřiňáku. Práci urychluje aktivátor vteřiňáku. Další dírka se vrtá cca 2 – 3 mm vedle v jiném úhlu oproti minulé dírce (nepravidelně mezi 40 až 60°). Instaluje se další drátek atd., atd., až je zaplněný celý kmen až ke špičce;

Poznámka: Zapichovat drátky do balsové kulatiny, jak je demonstrováno při výrobě stromku v měřítku H0, je nereálné; tenčí drátky se ohýbají. Vrtání dírek a zalepování drátků jde relativně rychle.

Drátky (budoucí větve) fixované v kmeni se zkrátí tak, aby tvořily korunu stromu ve tvaru kužele (nahoře prům. cca 5 – 10 mm, dole 30 mm).

TIP (pro fajnšmekry): Když se na výšce stromu tři, čtyři větve zkrátí na polovinu, vznikne jakási „porucha“ pravidelnosti rozložení větví. Po zazelenění vznikne úžasný efekt…

Poté se budoucí větve mezi prsty pečlivě ohnou u kmene směrem dolu a mohou se i prohnout.

Obr. 3 – Krácení a úprava tvaru drátků

Na spodní třetinu kmene (pod větvemi) lze nyní (ale nemusí) aplikovat přípravek Vallejo 26.219 EARTH TEXTURE BROWN; až nakonec se zde metodou suchého štětce imituje šedou barvou borka;

Obr. 4 – Rozpracovaný modelový stromek – borovice

Následuje aplikace travních vláken, které budou imitovat jehličky na větvích. Doporučuje se zachování posloupnosti a použití travních vláken následovně (i když opakovaně upozorňuji, že v tomto kroku jsou N-kové borovice na hraně únosnosti). Čím kratší vlákna se použijí, tím lepší – s výjimkou první vrstvy.
Nejdříve se drátky okolo kmene (větve) opatrně nastříkají lepidlem ve spreji NOCH 61151. Na podložku se vysypou a pravidelně rozprostřou travní vlákna slámové barvy dl. 4 mm. Otáčením kostry stromku mezi prsty a přikládáním do hromádky se na drátky lepí vlákna. Druhou rukou lze vlákna „cukrovat“ mezi prsty shora. Pamatujte, že méně znamená více. Především u této první vrstvy dlouhých vláken. Není účelem, aby vlákna byla uchycena po celé délce drátků (větví). Musí být ale na většině jejich konců.
– TIP: Než najdete míru, neopakujte stříkání lepidla a další „cukrování“ dlouhých vláken! Nejde o to zaplácnout stromek těmito dlouhými vlákny, ale vytvořit opěru pro budoucí krátká slámová a zelená vlákna.
Druhá vrstva se provede s krátkými (2mm) vlákny slámové barvy, aby se zvětšila schopnost přijmout vlákna zelená.

Obr. 4 – Nanášení první a druhé vrstvy vláken slámové barvy dl. 4 mm a 2 mm; povšimněte si rozdílu v množství ulpělých vláken na obr. b) a d)

V další vrstvě se nanáší tmavě zelená vlákna. Jejich množství (počet vrstev ne více jak dvě) záleží na citu. Samozřejmě každá vrstva se nanáší na čerstvě nanesené lepidlo. Ale stříkat obezřetně – opakuji: méně znamená více!

Obr. 5 – Stav po nanesení třetí (dominantní) a čtvrté vrstvy vláken – tmavě a světle zelená 2 mm

Konečně se na spodek stromku (zespodu, po otočení stromku vzhůru nohama) aplikují světle zelená vlákna. Těmi se může opatrně „pocukrovat“ celý stromek. (Kontrolovat stav na dobrém světle.)
Po nanesení každé vrstvy travních vláken je potřeba stromek důkladně otřepat, aby opadala nadbytečná a nepřilepené vlákna.
V závěrečné fází se shora travní vlákna (bodlinky) velmi lehce porovnají např. dotykem plochého štětce. Ale až po zaschnutí lepidla.
Nevýhodou travních vláken je, že odráží světlo, resp. že se ve světle lesknou. Jsou dvě možnosti: Stromky přestříknout matným lakem v aibrushové pistoli, nebo nějakou modelářskou barvou, např. Vallejo 70.877 (olivově hnědozelená). Ale vyhoví jakýkoliv podobný odstín. Opět – jen přefouknout barvu nad povrchem stromku!
Proces končí odstraněním přebytečných travních vláken pinzetou, která ulpí ať chceme nebo nechceme i na dolní části kmene.

Obr. 6 – Hotové stromky

B. Výroba větrem ošlehaného solitéru

Za solitér⁴⁾ považujeme strom stojící o samotě, doslova vystavený větru dešti. Jeho tvar formuje sama příroda a živly. Borovice je velmi odolná, vyrůstá ve skalách, na nepřístupných místech, přesto je na jejím tvaru vlit přírody patrný. Kmen má pokroucený tvar, mnoho větví je olámaných, často bez zeleného porostu. Ostatně, zelených větví s dlouhými jehličkami strom moc nemá. Borka je velmi zvrásněná, zejm. dole na kmeni a má hnědo-oranžovou barvu. Víc než slova řeknou obrázky.

_____________________________________

4) Počeštěný výraz solitér, neboli solitéra (také solitera) je v zahradní architektuře pojem pro strom či keř … vysazený nebo přirozeně rostoucí osamoceně, příp. s velmi nízkým podrostem.

Opět několik profilů borovic podobných té, kterou budeme modelovat.

Obr. 7 – Borovice nezřídka rostoucí jako solitéry: e – dlouholistá (longleaf), f – zakrslá horská (dwarf mountain), g – lesní (longepole), h – Ponderosova (úprava Photoshop)

Dva modely borovice s větrem ošlehanou korunu, ulámanými větvemi a spoře zazeleněnou větvemi s jehličím byly vyrobeny podle reálných předloh. Předlohou pro první strom je již zmíněná borovice z Vírské přehrady (obr. 1), druhý strom (obr. 8) jsem si náhodně vybral z fotek na internetu.

Obr. 8 – Volně rostoucí borovice

Jejich výšku jsem stanovil na 10 až 12 cm. (Velikost lze poměřovat vhodností místa v kolejišti.)

Z fázového měděného vodiče jsem odstřihnul cca 15 cm a odstranil z něj izolaci. V jádru bylo 55 měděných drátků prům. 0,4 mm. U modelu na obr. 2 jsem počet drátků zvýšil asi na 75, protože jsem chtěl vtvořit strom s mohutnějším kmenem.

Obr. 9 – Základ pro stavbu modelového stromu – obnažené měděné drátky z vodiče

Na jedné straně jsem nejdříve zkroutil kořeny, čímž jsem z délky drátků „ubral“ cca 2 až 3 cm. Odspodu jsem drátky asi až do 1/3 výšky zkroutil do pevného kmene. Směrem ke špičce jsem pak stáčel větve a větvičky dle notoricky známého postupu. Předlohu (fotku stromu) jsem měl stále před očima.
Vzniklou kostru borovice jsem dotvaroval (některé větve odstranil, jiné zkrátil a ohnul je ve směru foukání větru). Kmen jsem prohnul podle předlohy. POZOR: Zvláštní pozornost je nutné věnovat proporcím výška stromu – šířka koruny, abychom si na konci modelování nedivili, že jsem vytvarovali olši nebo lípu.

TIP: Je vhodné si na předloze všimnout, jak jsou větve v koruně přírodou tvarované. Většina z nich směřuje ve směru převládajících větrů. Na rozdíl od většiny „pravidelných“ listnáčů, ale i jehličnanů, jsou obvykle větve v horní části koruny skloněné ve směru odspodu nahoru (vztaženo ke svislému kmeni), část větví v dolní části koruny naopak směrem dolů (obr. 10) . Což má na svědomí vítr.

Obr. 10 – Schéma převládajícího tvarování borovice větrem; zleva schéma, uprostřed hotový model (při zasazení do kolejiště bude sklon větví doladěn), vpravo reálný strom

Osobně preferuji po hrubém dotvarování celou kostru opatřil vrstvou cínu, nanášeného páječkou. Smyslem je zakrýt strukturu drátků a zpevnit kostru stromu. Tento úkon řada modelářů nepovažuje za nutný.

Obr. 13 – Pocínovaná kostra stromku

Po důkladném omytí pocínované kostry v isopropylalkoholu (smytí kalafúny) jsem na kostru kmene a větve nanesl špachtličkou a ostrým štětečkem přípravek Vallejo 26.219 EARTH TEXTURE BROWN. Báječná věc. Za pár hodin po nanesení tento plněný akryl vytvrdne; tam kde to je potřeba lze místo opravit doplněním přípravku.

Obr. 14 – Přípravek Vallejo 26.219 aplikovaný na kmen a větve zdůrazní jejich skutečný tvar

Borovice obecně mají kmen a větvě světle hnědé až oranžové barvy (zejm. směrem ke špičce koruny a ke koncům větví). Notně zvrásněná borka je na povrchu šedá, výrazněji u paty kmene. Přesně takové barevné provedení lze snadno na kostře modelu stromu docílit několika odstíny akrylových barev (Vallejo) a na závěr metodou suchého štětce.

Woodland Scenics POLY FIBER (FP178) – kritika

Trošku problém je s nanesením základu (nosná vrstva) pro ozelenění větví. U gigantických měřítek je vcelku úspěšně užíván prostředek od Woodland Scenics POLY FIBER (FP178). Jedná se o shluk syntetických vláken. Vlákna jsou velice tenká, ale na můj vkus dost „krutá“. (Pro srovnání velmi měkká jsou vlákna obvazové vaty.) Ne snadno se dělí trháním a prakticky nelze tvarovat. Lze vrstvit, ale ne ohýbat. Lze mačkat, ale tvar neudrží a stejně z něho neposedně ční jednotlivá vlákna. Prostě, to co možná funguje u gigantických měřítek, u N-ka nejde. Od POLY FIBER jsem očekával více.

Obr. 15 – Jak vypadá Poly Fiber na N-kovém modelu borovice v protisvětle, když se jím při nalepování na větve nešetří, dokládá tento obrázek

Už teď vím, že existuje několik poddajnějších foliáží a pro N-ko tudíž příhodnějších materiálů, bohužel všechny jsou konstruované s drtí, představující spíše listy, jak jehličky.

Myslím si, že právě u nás by se našel materiál na bázi mikrovláken, úspěšně vyvinutý a vyráběný na liberecké technické vysoké školy, ale na testy jsem nic takového neměl. Možná má někdo další a lepší zkušenosti a podělí se o tu správnou fintu, kterak „zkrotit“, resp. nahradit Poly Fiber. Opakovanými testy jsem zatím dospěl jen k řešení spočívající v nanesení a přilepení velmi tenkých vrstviček, navíc odstřižených kousků z trsu Poly Fiberu. Také jsem na jednom videu zahlédl (bez komentáře autora), že autor Poly Fiber nejdříve nůžkami nastříhá na droboučké částečky a tyto pak aplikuje na větve posypem (podobně jako travní vlákna). Asi taky s tuhými vlákny bojoval… 🙂

Další alternativa spočívá v NEpoužití Poly Fiber, ale místo toho v použití travních vláken slámové barvy, délky 4 i více mm, která se „nacukrují“ po nástřiku lepidlem ve spreji na kostru stromu tam, kde budeme následně aplikovat zelené travní vlákno.

Ostatní zazelenění větví musí zastat zelená travní vlákna, podle citu a třeba i v několika vrstvách. Pro N-kové měřítko jsou vhodná jen ta nejkratší travní vlákna. Připomínám, že na větvích potřebujeme docílit efekt pichlavých jehliček, ne bambulí či trsů. Problém je v tom, že všichni známí výrobci travních vláken nabízí vlákna delší jak 2 mm, max. mix. vláken 1 až 3 mm (WS). Jen jediný výrobce, firma Polák, nabízí milimetrová vlákna. Dokonce v barvě borovice. Poznámka: Na zde prezentovaných modelech stromků nebyla ještě tato kratičká vlákna vyzkoušena. Ještě se k nim asi vrátím.
Konečné dotvarování větví a ještě také přestříkání stromku matnou barvou (viz např. výše olivově zelenohnědá) a je hotovo. To proto, že travní vlákna se na světle (slunci) lesknou, a to by na větvích nevypadalo dobře.

Obr. 16 – Dvakrát stejný strom; vlevo zbytečně baculatý, protože jsem aplikoval několik vrstev zeleného travního vlákna (vznikly „bambule“ na větvích); vpravo už byly travní vlákna nanášeny umírněně

Obr. 17 – Hotové borovice v N-ku

Místo závěru

Vůbec si nemyslím, že jsem něčím obohatil modelářské tipy a triky. Všechno zde už nejspíš bylo a je v mnoha pramenech popsáno. Možná jsem ale inspiroval prázdninové lenochy, padající vedrem a vyhledávající chládek, lelkující s vychlazeným pivkem, aby si připomněli začátky svých modelářských pokusů. Vrátit se kousek zpátky či ohlédnout se není nikdy chybou…

Foto: uvedené zdroje a hlav
.

Rev. textu 15.7.2024: vložen zapomenutý obr. 15; 7. 8. 2024 – opraveny drobné překlepy a „nesrozumitelnosti“ v textu