Honzíkovy vláčky

Z dílny JJ3D vyjely další vozy TATRA 805 v měřítku N (2. díl)

Autor: Jan Hlaváček, Jan Plutnar Vydáno: 9.2.2022

V květnu minulého roku (2021) vyjely z dílny JJ3D první Tatry 805 v měřítku 1:160 (ZDE). Pandemie americké chřipky objevené v Číně hodně zamíchala našimi plány. I tak, do konce roku byly na světě další skvělé varianty tohoto modelu, které několika obrázky představíme. Popisu lehkého terénního nákladního vozidla Tatra 805 jsme se věnovali minule, dnes se stručně zmíníme o jednotlivých základních modifikacích, které spatřily světlo světa v 50. letech min. století.

Tatra 805 v reálu byla prvoplánově určená pro naši armádu. Až později vzniklo několik civilních verzí. Nikdo ale nespočítá další „speciály“ vytvořené rukodělnou tvořivostí našich lidí metodou „made in doma“. Už při vývoji a výrobě tohoto lehkého nákladního vozu s vysokou průchodností v terénu se počítalo s několika modifikacemi, které relativně snadno umožňovala skvělá a jednoduchá konstrukce podvozku s páteřní rourou, výkyvnými poloosami s pohonem všech čtyř kol a letmo uchyceným motorem a převodovkami na přední části roury. Vozidlo mělo na svou dobu všechny možné vymoženosti pro vynikající průchodnost terénem: Přídavnou (redukční) převodovku (spolu s hlavní převodovkou bylo k dispozici 8 rychlostí stupňů dopředu a 2 dozadu), uzávěrky diferenciálů, redukce převodu v nábojích kol, vysoká světlá výška vozidla, celkově nízká hmotnost, výkonný motor atd. Hlavním bonusem vozidla byla jeho jednoduchá konstrukce a tudíž i snadná údržba a možnost oprav i v primitivních podmínkách. Nezanedbatelné byly i líbivé linie karosérie. Přes všechny kritické poznámky k poruchám, kývání či kvílivému zvuku se jednalo o mimořádně povedený lehký nákladní automobil, který rozhodně splnil své poslání.

Dlužno dodat, že na vývoji a výrobě různých modifikací se kromě Tatry Kopřivnice podílely další československé výrobní podniky a zbrojovky (např. Škoda, n. p. Plzeň, AZNP (Škoda) Mladá Boleslav, Továrny na hasicí zařízení (THZ) Vysoké Mýto, n. p. PAL (příslušenství automobilů a letadel), Karosa, n. p. Vysoké Mýto, Automobilové sklady Nový Jičín a mnoho dalších.¹⁾

___________________________________

1) Autoři netrvají na přesných dobových názvech zmíněných podniků

Modifikace vozu Tatra 805 v měřítku N

O tom, za jakých okolností vznikal model Tatry 805 v měřítku N jsme psali minule. Stejně jako v Kopřivnici před 70 lety i my jsme věděli, že u jedné modifikace nemůžeme skončit. Které ale z těch mnoha vybrat, aby se dalo hovořit o ucelené sérii? Při výběru modifikací modelů nám pomohla skvělá publikace „Tatra 805 – historie, takticko-technická dat, modifikace“ od Jiřího Frýby¹⁾ .

Ovšem i tak jsme výběr modelů omezili na šest „základních“ typů, které považujeme za charakteristické a současně i atraktivní. Na posledních chvíli jsme pak připravili i expediční Tatru 805 H+Z. Bohužel neskromný plán, že ji budeme věnovat Miroslavu Zikmundovi, jsme již nestihli. Tento skvělý člověk zemřel dříve, než vznikla jeho (naše) červená Tatřička (ZDE).

V modelovém měřítku 1:160 jsou nyní k dispozici (zkrácené názvy):

valník s plachtou,
výsadkářský vůz,
cisterna,
vůz s vysokou skříňovou karosérii (sanita, nebo “štábní vůz”),
vůz s nízkou skříňovou karosérií,
expediční vůz H+Z.

Pozn.: Vůz s vysokou skříňovou karosérii a sanita se de facto liší jen použitými obtisky.

Valník

Základní valníkové provedení využívala armáda pro přepravu spojovacích či chemických jednotek, pro vlek protitankových a protiletadlových kanónů, pro odsun raněných i jako tahače letadel po letištní ploše.³⁾ Model valníku je v provedení s plachtou. Základní barevné schéma je v závěru článku.

Obr. 1 – Model modifikace Tatra 805 valník s plachtou

Vůz pro potřeby výsadkového vojska

Hlavním důvodem úpravy základní valníkové verze Tatra 805 se stala potřeba armády přepravovat vozidla výsadkářů v nákladním kluzáku Jak-14. Vozidlo se muselo svými rozměry přizpůsobit rozměrům nákladového prostoru kluzáku. Primárně bylo nutné upravit budku, takže došlo k jejímu odstranění. Na korbě byly jednoduché lavice pro přepravu vojáků. Celkem bylo podle zadání upraveno asi 20 vozidel, úpravy skončily v r. 1956 po zavedení vrtulníků Mi-4.⁴⁾ Model neumožňuje sklopení čelního rámu okna.

Obr. 2 – Model Tatra 805 pro výsadkáře

Automobilní cisterna (s ohřívacím zařízením)

Prototyp vozidla pro převoz leteckých olejů (paliva) s tepelnou izolací v nádrži na 850 l navrhl a vyrobil n. p. Závody maršála Rybalka v Děčíně. Z jízdních zkoušek na silnici i v terénu vyplynulo, že cisterna je při jízdě stabilní (max. rychlost 75 km/hod., v terénu jízda na příčném stavu až 32°). Vojskové zkoušky prototyp schválily, výrobu převzaly Brandýské strojírny a slévárny.⁵⁾ Tato vozidla úspěšně sloužila na vojenských letištích k tankování letadel kerosenem.

Obr. 3 – Model Tatra 805 – automobilní cisterna s ohřívacím zařízením

Modifikace ve vysokých skříňových karosériích

Vývoje tzv. vysoké skříňové karosérie na podvozku Tatra 805 (mimochodem vytápěné) se podle zadání vojáků ujala Karosa, n. p. Vysoké Mýto. Bylo vyrobeno několik set těchto modifikací, do kterých bylo instalováno bezpočet různých zařízení. První vozy byly předurčeny pro dílny a spojovací prostředky pozemního vojska a letectva. Následoval terénní zdravotnický automobil. Až později vznikla modifikace „štábní vůz“.⁶⁾

Obr. 4 – Model Tatra 805 v provedení „štábní vůz“

Kdo si to ještě pamatuje, původní vytápění karosérie pomocí topného tělesa ohřívaného výfukovými plyny bylo pro slabou účinnost nahrazeno kamny na pevná paliva. A to bylo na cvičeních naprosto ideální řešení. V zimě na Šumavě byla veškerá technika zachumelená, jen sanita sálala teplo do okolí a v ní to žilo… Bažanti chodili kácet a řezat soušky, zatímco mazáci mastili karty. Konstruktéři by se asi divili, kolik zmrzlých vojáků se do sanity vešlo. I s velitelem čety 🙂 .

Obr. 5 – Model Tatra 805 v provedení sanita

Spojovací uzel sboru

S jídlem roste chuť. Jak se v armádě šířila sláva a obliba modifikací Tatra 805, vznikaly další nápady vojáků na jejich využití, včetně jejich uspořádání do logických celků. Tak nějak zřejmě vznikl „spojovací uzel sboru“, který tvořilo pět vozidel Tatra 805 s unifikovanou skříňovou zástavbou, vč. přívěsů (elektrocentrály, tel. ústředny aj.). Blíže viz ⁷⁾

Šárka (a další radiovozy aj. specifikace)

Jen spojaři si už zřejmě vzpomenou na relativně velký projekt, který nesl krycí označení „Šárka“. Jednalo se o několik různých typů radiovozů určených především pro letectvo. Všechny byly postavené rovněž na modifikaci Tatra 805 s vysokou skříní – blíže viz ⁸⁾ .

Účelová zařízení ve snížených skříňových karosériích

Armáda ve své době potřebovala PVS, neboli pojízdné velitelské stanoviště. Samozřejmě, bez spojení není velení (jak jsme měli na očích na četě na nástěnce velkými písmeny), takže vozy byly vybaveny spojovací technikou, mnohdy ještě trofejní, která občas i fungovala. Postupně se ale vozy vybavovaly velmi kvalitními přístroji z Tesly, n. p.

Pro tento účel byla navržena nízká skříňová karosérie na podvozku Tatra 805. Karosérie vyrábělo ČSAO Dvůr Králové. Některé vozy měly i tzv. směrové antény (byly přimontované na kraji zadního čela vozu a „vyfukovaly“ se do pracovní polohy tlakem vzduchu. A opět, existoval bezpočet pod-modifikací této techniky – blíže viz ⁹⁾ Z dobového hodnocení vyplývá, že tyto vozy splnily svůj účel. Ostatně, stanice RDS 66, kterou tvořily dva tandemové vozy, se v ČSLA používala ještě v 80. letech min. st.

Obr. 6 – Model Tatra 805 „radiovůz“

Tatra 805 TR (trambus)

Na začátku roku 1958 vznikl prototyp vozu „trambus“ s předurčením jako velitelské vozidlo, radiovůz, zdravotní vozidlo či další speciální modifikace. Kabina řidiče byla spojená s prostorem skříně v jeden celek. Vůz měl nižší těžiště, což přispělo k jeho stabilitě při jízdě.¹⁰⁾

Další (civilní) modifikace:

Kromě účelových „polovojenských“ modifikací, jako např.

mechanizační prostředky pro stavbu telefonních vedení na valníku Tatra 805,
podací stanice na valníku Tatra 805,

vznikly i ryze civilní provedení zejm. pro potřeby hasičů. Nejznámější je DVS-8 Dopravní vůz a stříkačka, kterou lze najít v řadě požárních zbrojnic po republice ještě dnes. Bohužel, ale i bohudík. Vznikaly převážně v THZ Vysoké Mýto. Nejznámější úprava hasičské Tatry 805 má v přední části kabinu pro sedm osob a v zadní části prostor pro příslušenství (přenosná stříkačka, nosítka, nářadí).¹¹⁾

Také filmaři z Barrandova či redaktoři Československého rozhlasu zatoužili po Tatře 805 v provedení vhodném pro jejich práci v terénu. V Karose Vysoké Mýto, resp. v závodě v Jaroměři, pro ně proto zhotovili prototypy vozidla se speciální skříňovou karosérií, podobnou malému autobusu. Druhý prototyp měl vzadu prostor pro převáženou techniku.¹²⁾ Do sériové výroby se ale tyto Tatry nedostaly.

Nejlepší nakonec – Tatra 805 H+Z

V roce 1958 vznikly ve vývojovém oddělení automobilky Tatra Kopřivnice dva skříňové speciály pro druhou, asijskou expedici Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky. Odlišovaly se od sebe barvou pruhu ve výši oken, na jinak celostříbrném laku. Zikmundova byla červená, Hanzelkova modrá. Traduje se, že další odlišností „modré“ byla bohatá výbava pro kuřáka, kterým Hanzelka byl.

Obr. 7 – Model expediční Tatry 805, kterou řídil na cestě po Asii zejm. Miroslav Zikmund

Málo se ale opakuje, že na rozdíl od první cesty po Africe a Jižní Americe už posádku netvořili dva, ale čtyři cestovatelé, což znamenalo upravit i konstrukci obývací části vozu. „Lékařem expedice se stal MUDr. Robert Vít, jehož v r. 1961 na Cejlonu vystřídal MUDr. Josef Koryta. Funkci mechanika a řidiče zastával Oldřich Chalupa, mistr montážní dílny kopřivnického vývoje a bývalý mechanik jedné z našich válečných perutí v RAF, kterého vystřídal v říjnu 1960 v Indii zkušený pracovník vývoje Miroslav Dryák.“¹⁴⁾

Expediční Tatry 805 měly běžné sériové podvozky a trambusovou kabinu rozdělenou na tři části. Vpředu byla kabiny pro posádku, ze které byl průchod posuvnými dveřmi do střední obývací části se dvěma pohodlnými pohovkami a skříňkami pro uložení osobních věcí a technickou výstroj. V zadní části byla šatna s hygienickým koutkem a naproti pracovna, která šla zatemnit pro fotografické a filmařské práce.

Obě Tatry 805 již měly instalovaný modernější motor Tatra 603F, osmiválcový do „V“ o objemu 2,5 l, s jedním karburátorem a dvěma tlačnými ventilátory, každým pro půlku motoru. Jejich výkon byl na rozdíl od předešlých verzí 80-85 k (59-63 kW). Převodovka, rozvodovky, uzávěrky diferenciálů i stálé převody v kolech byly stejné jako u sériových vozů. Upravené byly pouze zadní polonápravy pro event. dvojitou montáž pro zlepšení průchodnosti v málo únosném terénu.

Co ale sériové Tatry neměly, to byly výkonné vysílací a přijímací stanice, které sloužily posádkám ke spojení s domovem. Další zvláštností bylo nezávislé benzínové topení a naviják upravený ze spouštěče motorů letounu IL-14. Počítalo se s velkou spotřebou, takže pro zvýšení dojezdu byly pod podlahou nádrže na 270 l benzínu. Obě Tatry táhly jednonápravové přívěsy s užitečnou hmotností 750 kg.

Protože karosérie vozidel byla vyrobena z kvalitního ocelového plechu a samozřejmě vezly bohatou výbavu posádek, vozy značně překročily max. celkovou hmotnost oproti stanovené technickou dokumentací (4700 kg v terénu). To bylo jednou z příčin častých poruch těchto vozů. Během cesty se podařilo hmotnost snížit různým postupným odlehčováním. I tak oba vozy prokázaly úžasnou schopnost projet cestou-necestou místa, kde v té době ještě jiná vozidla neprojela, zejm. v Nepálu, Indonésii, Cejlonu, Sumatře nebo i v Rusku. Asijská cesta trvala pět a půl roku a vozy při ní ujely 76tisíc kilometrů.¹⁴⁾

„Modrá“ Tatra skončila po složitých peripetiích v Muzeu Tatry v Bítově, odkud ji údajně zachránil a renovoval Karel Loprais. „Červená“ měla větší štěstí, po letech služby u vývojového oddělení továrny skončila v Kopřivnickém muzeu TATRA. Dnes jsou údajně obě Tatry 805 H+Z zase spolu, i když jejich řidiči už tento svět opustili. Budeme se tam na ně muset zajet podívat – pozvánka do nové expozici Muzea nákladních automobilů TATRA ZDE.

________________________________
2) Frýba, J.: Tatra 805 – historie, takticko-technická data, modifikace. Vyd. GRADA, Praha 2014, dotisk 2018.
3) tamtéž, s. 91
4) tamtéž, s. 95
5) tamtéž, s. 102
6) tamtéž, s. 103-110
7) tamtéž, s. 111-115
8) tamtéž, s. 120- 139
9) tamtéž, s. 140 a násl.
10) tamtéž, s. 154-158
11) tamtéž, s. 162-164
12) tamtéž, s. 165-166
13 tamtéž, s. 167
14) tamtéž – viz 12)

Návod na sestavení modelu

Modifikace: Model armádního vozidla T805 ve verzi zdravotního automobilu v měřítku 1:160

Poznámka:
Sdělujeme, že vážní zájemci si mohou stavebnice modelů Tatra 805 v měřítku 1:160 objednat u Martina Valtra v jeho modelářské prodejně Mašinky.cz – ZDE. Nejsou a nebudou zde nabízeny sestavené modely T805 a stejně tak nebudou v jiných měřítcích.

Stavba modelu od studia JJ3D zhotoveného metodou SLA 3D tisku je poměrně nenáročná, přesto nám dovolte několik doporučení:

Model se skládá z několika částí. Před nalakováním jednotlivých dílů doporučujeme začistit otřepky vzniklé odstraněním tiskových podpor, nejlépe ostrou žiletkou či skalpelem, a následně jemným smirkovým papírem přebrousit celý povrch hlavních dílů. Všechny díly je pak vhodné odmastit (jarová voda), příp. krátce vyčistit v isopropylalkoholu kvůli dokonalému přilnutí základové barvy.

Očištěné díly si nejprve „nasucho” sestavte (vyzkoušejte), případně obruste místa, která brání
sestavení modelu.

Otvory pro nasunutí osiček mohou být zanesené vytvrzeným resinem. V takovém případě je
protáhněte vrtákem o průměru 0,5 mm a hrany otvorů očistěte záhlubníkem nebo větším vrtákem (prům. 4-5 mm). Vrtákem 0,5 mm připravte otvory ve středu kol z vnitřní strany (pozor, aby vrták nepoškodil náboj kola zvnějšku).

Hlavní díly natírejte, resp. stříkejte před sestavením modelu. To platí i o kolech. Před barvením modelu svrchní barvou doporučujeme nástřik modelu syntetickou základní barvou, například Vallejo Primer Spray. K vlastnímu barvení jsou vhodné akrylové, vodou ředitelné barvy, například fy Vallejo (není podmínkou). Pokud jde o správný barevný odstín khaki barvy pro vozidla ČSLA, tyto Vallejo nevyrábí. Odpovídající odstín lze zkombinovat smícháním jiných odstínů. Kola natřete černou barvou (plášť) v kombinaci s khaki (náboje).

Nabarvené díly po sesazení fixujte vteřinovým lepidlem (pozor na naleptání svrchní barvy).
Osičku prostrčte předním a zadním otvorem a velmi opatrně je kousek od konců ohněte, abyste docílili efektu odklonu kol od svislé osy, což bylo pro Tatry 805 charakteristické. Kapičkou vteřinového lepidla kola na ose fixujte.

Součástí setu je i aršík s inverzními obtisky, jejichž autorem je Martin Palaščak (MArfDKnL). Obtisk vystřihněte nebo vyřízněte co nejtěsněji a následně odmočte několik vteřin ve vodě. Na místo aplikace obtisku naneste např. špičkou špendlíku kapičku zředěného disperzního lepidla nebo vhodného komerčního přípravku (např. Agama Adhesol). Obtisk i s podkladním papírem vyjměte z vody a potištěnou stranou přiložte na místo aplikace. Jemně přitlačte (např. párátkem) a papír následně stáhněte do boku. Umístění lze mírně upravit, podmínkou je dostatek Adhesolu na podkladu. Přebytečnou kapalinu odsajte smotkem vaty. Po uschnutí je možné aplikovat prostředek pro vypnutí obtisku (např. Agama Tensol). Na sestavený model na závěr aplikujte lesklý akrylový lak. Rozmístění obtisků na obrázcích níže je pouze ilustrativní.

Poznámky k návodu

Sestavení dalších modifikací modelu je obdobné jako u sanity.

Návrh barevného schematu vozidel v aplikaci pro ČSLA smíchaný z barev Vallejo (samozřejmě není podmínkou):

základ: surfacer 70.606 Ger. Green Brown
khaki: smíchat
- 70.922 Uniform Green – 20 kap.
- 70.894 Cam. Olive Green – 10 kap.
- 70.830 German Fieldgrey WWII – 20 kap.
- 73.524 – ředidlo (podle potřeby)
plachta: smíchat
- 70.914 Green Ochre – 1 kap.
- 70.976 – 2 kap.
světla přední – stříbrná
světla zadní – červená

Expediční vůz H+Z

základ – surfacer 70.600 White
vnitřek – 71.132 Agent White
vnějšek – 71.063 Silver
pruh kolem oken červená, resp. modrá (odstín podle uvážení)

Pokud se v návodu hovoří o očištění a přebroušení 3D výtisku, v poslední době jsme našli daleko efektivnější a šetrnější metodu – pískování. Malá zařízení pro pískování sice nejsou v současnosti mezi modeláři běžně dostupná, ale dají se už koupit – viz např. nabídka Micro-Mark – ZDE.

Na osičky lze použít tenké trubičky z injekčních jehel. Délku je třeba vyzkoušet, bude záviset na hloubce otvorů z vnitřní strany kol. Efektní pro pohled na podvozek je nasunout na konce osičky před montáží koleček půlmilimetrové odřezky nejtenčí smršťovací bužírky nebo jiné černé bužírky.

V poslední verzi stavebnice mají přední kolečka z vnitřní strany nálitky imitující stálý převod v kolech, umístěné excentricky vůči ose kolečka. Jsou tomu přizpůsobeny i otvory pro osičky skrz rám.

Autoři modelu nepovažují za nutné zasklívat okenní otvory.

Foto: Jaroslav Tichý