Honzíkovy vláčky

O jednom zajímavém místě na Šumavě, kam vedou koleje

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 12.5.2019

Jarní návštěvu Šumavy jsem započal v Kašperských Horách, kde jsem před padesáti lety vojákoval, pobyl pár dnů na Zadově, kam mne táhnou vzpomínky na běžecké lyžování, a skončil v Novém Údolí, kde jsem dosud nikdy nebyl. Ač všechna šumavská místa jsou rámovaná nepopsatelně krásnými zalesněnými kopci, podmáčenými loukami, potůčky, remízky, pastvinami, právě rašícími stromy a keři a vůbec.., tak přece jenom se od sebe diametrálně liší.

  V Kašperských Horách třeba nikdy nebyla a nebude železnice, zatímco v osadě Nové Údolí byla a je i v současnosti. Na druhou stranu, Kašperské Hory už sice dávno přišly o svá kasárna a nadržené vojáky, jakož i o učňák plný kuchařek a servírek, což v jistých dobách vedlo k bohatému „společenskému“ životu, který se odehrával v jednom kině, dvou hospodách a v případě slušného počasí i v blízkém okolí; ale jinak za uplynulých 50 let městečko zkrásnělo a dnes žije jinými hodnotami, především je středem zájmu turistů.

O osadě Nové Údolí

  Osada Nové Údolí¹⁾, založená na konci 18. století, už de facto neexistuje, protože byla coby důsledek studené války srovnána se zemí, ale přesto (nebo právě proto?) to zde znovu žije – a o tom bude řeč. A nepochybnou zásluhu na tom má právě železnice a především pak Spolek Pošumavské jižní dráhy.

  Z moudrých knih se lze dočíst, že osada byla založena v r. 1795 zejm. v zájmu hospodářského využití lesů (a nepochybně navyšování zisků jejich majitelů; ale tak to bylo na celém světě v dobách průmyslové revoluce). Dřevařská ves měla začátkem 19. st. přes dvacet stavení, o sto let později už dvakrát tolik. Po první válce zde žilo na trvalo okolo 300 obyvatel převážně německé národnosti. Kromě toho zde byla obecná škola, dva hostince nabízející i ubytování, lesovna, hasičská zbrojnice, obchod, taneční parket, byla zde i stanice českého četnictva a finanční stráže, na německé straně stála celnice. A kromě toho zde byla též železniční zastávka a nákladiště dráhy.

  Osada podle dobových dokumentů zažila své nejlepší roky mezi první a druhou světovou válkou a nepochybně k tomu přispěla železnice, kterou sem zavedli v r. 1910. Trať vedla od obce Stožec ve stopě pradávné pašerácké stezky z Pasova do Prachatic, podél Studené Vltavy, která právě v sedle u osady vtéká do Čech. Na české straně se v Černém Kříži seběhly tratě od Strakonic, Číčenic a Českých Budějovic a od Stožce směrem k hranici trať pokračovala do bavorského příhraničního městečka Haidmühle a dál do bavorského vnitrozemí.

  Jenže, pak přišel nechvalný rok 1938 a pro nás potupná Mnichovská dohoda. Nejdříve české obyvatele vyhnali z jejich chalup Němci, devět let poté zase Češi „odsunuli“ Němce. To bylo v říjnu 1947. Už rok nato se Nové Údolí ocitlo na rozhraní dvou světů. Na české straně vyrostly na dlouhé desítky let neprostupné zátarasy a ploty táhnoucí se podél hranice v širokém a střeženém hraničním pásmu, kde už žádné obyvatelstvo nemělo nikdy žít. Proto byla osada Nové Údolí v r. 1953 srovnána se zemí a následně i vymazána z mapy. A to bylo nejhorší! Do dnešních dnů se z osady zachovala jen jediná stodola.

  Nicméně, jméno Nové Údolí přežilo, a to vlastně díky železnici. Kupodivu, trať od hranice do českého vnitrozemí přežila i nejkrutější doby studené války. Osobní doprava sice ustala v r. 1976, ale nákladní vlaky sem vozily dřevo pro německé odběratele nepřerušeně. Že se neblblo jen v Čechách, je nasnadě. Korunu všemu nasadili v r. 1974 Němci, kteří vytrhali 14 km tratě od státní hranice po Jandelsbrunn a tím definitivně zničili projekty a práci svých předků.

  Naštěstí dějiny Evropy jsou jako na houpačce. Občas mají i politici světlé chvilky, než zase v pravidelně nepravidelných intervalech některým hrkne v bedně a zase vyvolají konflikt, mnohdy vedoucí až ke střílení (zrovna teď se k němu zase schyluje…). Pokud jde o zmiňované šumavské místo, po převratu v r. 1989 došlo nejdříve ke zrušení zakázaného pohraničního pásma, v r. 1990 byla obnovena pravidelná železniční osobní doprava až na hranici, v r. 1995 byla železniční zastávka posunuta blíže k celnici, a co hlavně – začal se rozvíjet Spolek Pošumavská jižní dráha, která usiluje mj. o obnovení trati mezi Novým Údolím a bavorským Haidmühle. Ostatně, citát z úvodní stránky jejich webu hovoří za vše: „Snažíme se prostě, tak jak to v drsném šumavském prostředí jde, ukázat něco z historie pošumavských lokálek, Nového Údolí a jeho okolí. Porozhlédnout se můžete v muzejním vagonu s expozicí, projít se po staré trati, nebo si udělat výšlap ke Stadlbauerově kříži. Buďte vítáni!“

Nové Údolí

no images were found

.

O poslání Spolku Pošumavské jižní dráhy

  Tu partu lidí je nutné chválit především za práci, kterou zde odvedli s jednoznačným cílem připomenout zašlé časy, navázat na tradiční přes-hraniční vztahy a posunout je o kus dál. Ve třech starých vyřazených vagonech vybudovali Muzeum pošumavských lokálek a Nového Údolí, místo pro děti v podobě pohádkové kanceláře, ve které vládne drážní skřítek, nezbytou hospodu zv. Krčma Vagon pro poutníky, kteří přijdou po svých, přijedou na kolech nebo vlakem, resp. autem z německé strany (ze Stožce vzdáleného asi 4 km je cesta autem zapovězena s ohledem na lokalitu národního parku).

Muzeum

no images were found

.

  Ale to není zdaleka všechno. Ve stopě původní trati na náspu směrem k německé státní hranici, kterou tvoří mostek pod kterým protéká Studená Vltava, zbudovali členové Spolku a jejich příznivců ze starých pražců a kolejnic „nejkratší mezinárodní železnici světa“. Skutečně, po několika desítkách metrech kolejí se lze svést za hranici šlapací drezínou Kakadu, anebo dokonce replikou parní lokomotivy zvané s nadsázkou „Gigant“, která byla vyrobena Zdeňkem Liberdou z Kubovy Hutě. Ostatně, na webové stránce Spolku – ZDE – je tento zážitek popsán takto: „Získáte speciální pamětní jízdenku a razítko. Lokomotivu pohání humánní pohon (tedy naši členové či brigádníci) a topí se v ní trávou posečenou v našem areálu. Provoz je tedy vskutku ekologický… Vaše děti si mohou zazvonit na lokomotivní zvonec a rozhodnout se zda chtějí využít k cestě za hraniční čáru rychlík či osobní vlak, který zastaví i na „Zastávce U břízy“. Výprava do Bavor a zpět trvá cca 60 vteřin a hlava se Vám z rychlé jízdy nezatočí… Pohled z lokomotivy na vyvýšeném náspu na okolní krajinu je jedinečný a při přejezdu hraničního mostu můžete zamávat kolemjdoucím turistům. Zkusíte si červenou čepici výpravčího a pravou píšťalu vlakvedoucího.“

  Kromě výsledků práce party lidí stejného zájmu lze v areálu obhospodařovaným Spolkem, stejně jako na jejich webu, vypozorovat humor, nadsázku a radost ze života, stejně jako vztek z byrokracie, kterou bohužel ani poslední revoluce nesmetla do kanálu. Stačí si zalistovat v jedné z rubrik webu. Na zmíněných stránkách Spolku – ZDE -, které doporučuji důkladně prostudovat ještě před zamýšlenou návštěvou Nového Údolí, se lze kromě jiného například dočíst:

„1996 – Nejdříve nás napadla myšlenka na obnovu tratě do Bavor. Po složitém jednání nám pomohl i velký fanda projektu, náměstek ředitele ČD a vládní zmocněnec pro mimořádné přepravy Ing. Zenkl.

1997 – Pokládání kolejového pole na zrušené trati za koncem tratě Českých drah Černý Kříž – Nové Údolí. První koleje směrem k Německu po válce!!

1998 – Koupě zdemolovaného vozu z r.1906. Je to unikát s plynovým osvětlením. Dotáhli jsme ho do N. Údolí parním vlakem. Konečně máme trochu zázemí pro brigády i pro materiál.

1999 – Koupě zrušené vlečky z Poldi Kladno a přeprava kolejí do N. Údolí. Neskutečná dřina při obnově trati na hranice. Koupě návěstidla od ČD a jeho instalace. Otevření muzea v dalším získaném vagonu. Spousta pochvalných zápisů do pamětní knihy.

2011 –  červenec – Výjimečná událost. Děda Hudeček z našeho spolku dosáhl svého a podařilo se mu obnovit historický Stadelbauerův kříž při cestě v bývalé osadě Nové Údolí. Kříž je malovaný, dle původního vzoru, a je dalším kamínkem z mozaiky našeho snažení.

2012 – červenec – Trápily nás silné bouřky a vichřice. Jedna dokonce rozlomila strom u záchodů a zabránila přístupu k našemu zážitkovému WC.

– Došlo u nás k zajímavému setkání. Bývalí příslušníci Pohraniční stráže, kteří sloužili v Novém Údolí a ve Stožci, se tu každý rok setkávají. A letos se dva účastnící sešli náhodou v krčmě Vagon s Manfredem Ganzmayerem, bývalým policistou a celníkem z Haidmühle. Setkali se tak bývalí protivníci a velmi zajímavě podiskutovali.

2013 – červen – Do sbírky pasů, do kterých jsme bouchli vízum Pohádkového království, přibyl pas novozélandský…

– Podařila se dobrá věc! Díky tomu, že kamarád Michael Paul, coby kovaný Prušák, pomohl s tlumočením s panem Nachbarem, kovaným Bavorákem, dohodli jsme se právě s panem Nachbarem na tom, že můžeme prodloužit koleje po jeho pozemku cca o 20 metrů do Bavor. Bude nás to stát basu piva vždy na Vánoce. PJD proniká do Bavorského vnitrozemí 🙂

– Červenec – Přišla k nám zajímavá partička a jestli prý chodí pošta i k nám. Nu, odvětil jsem, nevím, zatím ještě nikdy nic nedošlo, neb nemáme poštovní adresu. Asi za 14 dní dorazil pohled s adresou: Prcek, Pošumavská jižní dráha, Nové Údolí, Šumava… Poslala jej pošťačka ze Stožce po komsi. Pak, že pošta neumí zázraky…

– Srpen – Volala paní ze statistického úřadu. Poslali nám několika stránkový elaborát k vyplnění. Tak jsem odpověděl, že nemáme ekonomy a právníky abychom takovou blbost vyplňovali. Výsledek? Paní byla sice hodná, ale musel jsem jí naříkat kolik lidí dělalo zadarmo, kolik hodin, co dělali, jaké máme příjmy, jaké výdaje. A jak vykazujeme dřevo kterým topíme atd., atd. Hodně se divila, že telefon doplácíme ze svého a z kasičky co se vybere se dá zpět. Naftu pro mašinku jsem také nevykázal – inu tlačí se ručně. Ať už jde tenhle šikanózní stát někam a nechá lidi volně dýchat!

– Srpen – Zajímavý človíček se objevil. Chlapík mluvící pouze anglicky žmoulal v ruce fotku malého kluka s hotelem Hochstein na pozadí. Hotel Hochstein (Smitka) stával na Údolí u zastávky. Ten starý pán byl oním hochem. Jeho otec byl čsl. letec RAF a po válce utíkal i se synem před komunisty právě Novým Údolím. V hotelu prý pár dní před přechodem hranice pobyli. Pán má stále české občanství, byť česky neumí. Doprovodil jsem jej k místu kde hotel stával. Pán byl dojat a slíbil, že fotku nám pošle – zatím neposlal. Snad si vzpomene..

2014 – srpen – V sobodu 10. srpna proběhla doposud největší společenská akce na Novém Údolí. Oslavili jsme 25. let od pádu železné opony. V prostoru před našimi vagony vyrostly stánky, mamutí nafukovací parní lokomotiva. Pořádaly se hry pro děti, střílení do terče. Na hraničním silničním mostě železniční modeláři z Čech (pan Kohoutek z Malšic) a z Bavorska symbolicky znovu položili koleje přes hranice. Zahrály folklórní kapely od nás i od sousedů. Pivo teklo proudem pod pivními stany. Řízným maršem přišla na hranici bavorská dechovka z Haidmühle a tam ji chlebem a solí přivítali krojovaní baráčníci z Vodňan. Světově proslulý Fotoateliér Seidel z Českého Krumlova fotil v dobovém duchu před svým historickým plátnem. Strážci Národního parku Šumava trpělivě informovali o dění v Zeleném srdci Evropy. Rychlý Kelt práskal bičem a tasil kolty a do toho tančili bavorští Square Danceři v country duchu. Čeští country tanečníci přišli hned poté… Byly vypraveny dva mimořádné autobusové spoje na Třístoličník, které praskaly ve švech. Ještě mnoho se událo než přišel večer a na Údolí přijel zvláštní noční vyhlídkový vlak. Pak ještě hrála bluegrassová muzika z Velešína. Zorganizovat tuto slávu bylo vyčerpávající, ale výsledek stál za to. Na akci se největším dílem podílely České dráhy, náš spolek, obce Stožec a Haidmühle a přátelé ze železnice Ilztalbahn.

2017 – květen – Z nařízení Jeho Jasnosti Nejvyššího čápa, Sorryjako Ojeba musíme mít EET. Signál máme jen německý a kasa rozhodně nestojí 5.000, jak ten dotační čerpač tvrdí. Zařízení na práskačskou selfie se vyplatí tak v červenci a v srpnu. Nicméně jsme tu pakárnu vyřešili mobilem a roamingem takže otevřeno bude.

– Červen – Na Údolí začaly docházet kobyly z Německa a zanechávají u nás megabobky. Sice jim to vždycky večer kydneme zpět přes hranice, ale asi budeme muset vyvolat mezinárodní jednání.

– Červen – Přizabil se u nás slovenský biker, který koukal po vejrech. Přijeli postupně: Záchranáři národního parku, sanitka z Čech, vrtulník z Bavorska a čeští PaCHové (pomáhači a chrániči). Policista se nechal fotit až poté, co si nasadil čepici. Pak zapózoval. Měření a dokumentace byla jak při pádu létadla.

2018 – duben – zimní škody na Údolí nejsou zas až tak velké. Spadla vyhlídka Pepanů, ale tu vyspravíme. Uskutečnili jsme další vycházku s potomky původních obyvatel Nového Údolí. Tentokráte jsme s paní Uhrovou hledali zbytky hájenky č.p. 14, kde žil její dědeček a narodila se zde její maminka. Další zajímavá osůbka projela Údolím. Arménka, která jede na kole z Holandska domů.

– Červenec – Pár dní nefungovalo EET a tak jsme museli několikrát zavřít, i když piva a jídla bylo dost a zákazníků taky. Těm co Babiše nevolili se omlouváme, ti co jej volili a pak nám nadávali, si mohou nafackovat.

– Srpen – Železničářské Waterloo pokračuje. Zpoždění vlaku Os 8103, který má být na Údolí v tři čtvrtě na 11, je běžně 40 minut i více. Vlak už se stává v zásadě nespolehlivý a nepoužitelný. A je to vidět. Parkoviště ve Stožci a v Nové Peci se plní a turisté se už vzájemně varují před železniční dopravou. Tím pádem problémy zmizí… ubyde cestujících, zkrátí se zpoždění. Zlaté časy s ČD.

– Ach jo… budeme přijímat i platební karty – holt pokrok dosáhl i na šumavskou divočinu.

– Dostali jsme pokutu od ČOI. Odměna za dřinu potěší…

– Srpen – Nově máme v nabídce čerstvé koblihy a jiné pečivo z Hornoplánské pekárny a kafe z Nescafé kapslí pro brblaly, jimž nejede turek. A taky nějaké konzervy a polévky v pytlíku pro trampy.

– Říjen – 27. října jsme oslavili vznik republiky postavením prvorepublikového hraničního sloupu.“

.

Pošumavská jižní dráha

.

Pár poznámek na konec

  Čte se to jako pohádky starého zbrojnoše… Nicméně, když si člověk uvědomí, jak silné pouto musí mít k tomuto místu autor textů a lidé, kteří jej obklopují, a hlavně kolik práce a vlastních peněz do projektu investovali, nezbývá než smeknout a zapřemýšlet, jak by se jim dalo pomoci. Mým chabým počinem je tato reportáž, která možná podnítí další zájemce o shlédnutí zajímavého místa na Šumavě. Pár fotek možná přispěje k lepší orientaci.

  A ještě dodám pro Ty, kteří se chtějí dostat na místo stůj co stůj autem. Nutno se vydat po dosti frekventované silnici od Vimperku na hraniční přechod Strážný. Pár kilometrů před hranicemi a za nimi je silnice rozšířená a na horské poměry velmi kvalitní. Do Německa se vjíždí v takovém dolíku a silnice se točí doprava do dlouhého kopce. Po přejetí vrcholu se asi po 500 metrech odbočuje doleva na úrovni obce Philippsreut směr Bischofsreut, Auerbergsreut a Haidmühle. Do posledně jmenované obce se sjíždí z kopce, v nejnižším místě silnice přetíná Studenou Vltavu (Kalte Moldau). A nyní pozor, abyste nebloudili (směr Nové Údolí al. Neuthal je hodně špatně značeno!). Asi 50 m za mostkem přes Vltavu se silnice stáčí doprava okolo nějaké továrny, ale naproti v úrovni cukrárny je šikmo odbočka vlevo do kopečka. Po necelých 50 m se v křižovatce zahne kolmo doleva, okolo několika penzionů se projede po úzké silničce vzhůru až na horizont za obcí a pak ještě asi kilometr z kopce k lesu. Je tam velké parkoviště. Sice jsou tam nápisy o ceně parkovného (1,50€), ale nikde nikdo. Možná se vybírá jen v sezóně. No, a odtud to je k hranici snad 300 – 400 m po asfaltové silničce. Celý areál Nové Údolí je odtud jako na dlani.

  Z české strany se dá až na hranici do žel. stanice Nové Údolí přijet vlakem (provozuje nějaké regionální sdružení), nebo z obce Stožec, kde je malé parkoviště, se dá jít pěšky po svých, nebo na kole. Povolenky k vjezdu autem vydávají ochranáři přírody a prý to něco stojí.

Železniční stanice Nové Údolí

no images were found

.

  V krčmě Vagon je k dostání až nadstandardní turistické občerstvení (pokud je otevřeno), posedět lze venku pod slunečníky, organizátoři nic nenamítají proti konzumaci donesených svačin (což se hned tak nevidí).

  Navštívit areál Pošumavské jižní dráhy se sídlem v Novém Údolí byste si, milí čtenáři webu Honzíkovy vláčky, neměli nechat ujít – tedy pokud tam nejste pravidelnými hosty… 

.

  (Kopie fotografií pořízeny se souhlasem vedoucího Spolku Pošumavské jižní dráhy. Označené citace pocházejí z webu Spolku. Historické informace čerpány z veřejných zdrojů.)

_____________________________________________

1) Nové Údolí (německy Neuthal) je zaniklá osada na území obce Stožec v okrese Prachatice, 3,5 km jižně od Stožce v údolí Studené Vltavy na severním úpatí Třístoličníku u česko-bavorských hranic, v nadmořské výšce 815 – 855 m. In: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nové_Údolí

Foto hlav

.

Rubrika: Skutečná železnice, VARIO, Ze života (reportáže), ZPRÁVY
Počet přečtení: 11 870 | Tisknout: | Poslat: