Honzíkovy vláčky

Nátěrové hmoty pro modeláře a jejich dokonalé promíchání (2)

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 10.5.2017

V minulém dílu jsme mj. uvedli, že z chemického hlediska nátěrové hmoty obsahují barvivo a pigmenty, které mohou být organického i anorganického původu, dále pojidlo a ředidlo. Zdůraznili jsme, že nátěrové hmoty jsou z chemického hlediska vesměs heterogenní směsi a tudíž pigmenty v nich nesmí být rozpustné ve vodě, organických rozpouštědlech ani pojidlech. Z podstaty takové směsi vyplývá, že pokud zůstane nátěrová hmota v nádobce delší dobu v klidu, ke dnu klesnou pigmenty a těžší složky, u povrchu budou nejlehčí složky, tedy obvykle ředidlo. Před použitím je proto nezbytné nátěrovou hmotu dokonale promíchat. A o tom bude druhý díl.

B. Způsoby rozmíchání složek nátěrových hmot (barev)

Pigmenty (díky jejich fyzikálním vlastnostem, především hmotnosti) se ze směsi nátěrové hmoty vydělují tak, že klesají ke dnu nádobky. Před použitím je proto nutné barvu velmi dokonale promíchat.

Pokud jde o anorganické pigmenty⁶⁾ jsou to většinou anorganické látky na bázi oxidů kovů. Existuje přibližně 16 skupin anorganických pigmentů, odvíjejících se od prvku, který má pro charakter pigmentu dominantní roli (namátkou: pigmenty z uhlíku, arzenu, titanu, kadmia, kobaltu, chromu, mědi a dalších). Kromě toho, že každý z nich má jinou barvu, typické pro ně je, že jsou většinou jedovaté, nebo „alespoň“ zdraví škodlivé. Kromě chemických prvků se jako pigmenty barev používají i další materiály, pocházející z rostlinné nebo živočišné říše. Např. okrové barvivo se dělá z jílu, indigo z rostliny zvané Indigovník, purpur pak ze schránek měkkýšů.

Právě pigmenty (díky jejich fyzikálním vlastnostem, především hmotnosti) se ze směsi nátěrové hmoty vydělují tak, že klesají ke dnu nádobky. Před použitím je proto nutné barvu velmi dokonale promíchat.

K promíchání barvy v modelářských nádobkách, které jsou obvykle velmi malého objemu, se používá:

a) ruční protřepání nádobky, což je ve své podstatě nejjednodušší, ale také nejméně účinné;

b) mechanické protřepání nádobky s barvou, obvykle s vloženými ocelovými či skleněným kuličkami;

c) ruční promíchání barvy v nádobce špejlí, kovovou či skleněnou tyčinkou apod.,

d) mechanické promíchání elementem ponořeným do barvy, poháněným obvykle motorem,

e) mechanické promíchání elementem z neodymového magnetu, jehož pohyb zajišťuje druhý magnet otáčející se na ose motoru pod dnem nádobky.

Pojďme si jednotlivé možnosti blíže probrat.

Ad a) Ruční protřepání nádobky

Ruční protřepání nádobky s barvou je myslím naprosto zásadní pohyb, který člověk udělá, když vezme nádobku s barvou do ruky, byť by to bylo jen dvakrát či třikrát za sebou, takové „šup sem, šup tam“. Pokud je barva z předešlého kvalitního promíchávání dostatečně promíchaná, nic proti tomu. Ale myslet si, že zahrkání s nádobkou sem a tam stačí k tomu, aby se dokonale promísil pigment usazený u dna s ostatními složkami barvy, to je omyl. Při event. následném kápnutí takto nedokonale promíchané barvy do airbrushové pistole se tam dostane tak akorát ředidlo s minimem skutečné barvy (pigmentů). Výsledná práce podle toho vypadá…

V případě sprejů s barvou, lepidel aj. ale prakticky jiné řešení není. Rozmíchání směsi napomáhá kulička, která je při třepání slyšet, jak naráží na stěny nádobky. Není-li slyšet, barva je natolik zaschlá, že jakékoliv třepání je zbytečné. Protřepání nádobky s barvou ve spreji musí být intenzivní a dokonalé, což chvilku trvá.

Ad b) Mechanické protřepání nádobky

Mechanické (motorické) protřepávání nádobek s barvou je velmi účinný způsob jak promísit pigmenty do ostatních složek barvy, ale znamená to mít k dispozici „třepačku“. Na internetu, zejm. YouTube je bezpočet všelijakých udělátek „made in doma“. Není na místě jakákoliv kritika, ať už jsou zhotoveny z čehokoliv a vypadají jakkoliv. Vypozoroval jsem u nich dva principy využívaného mechanického pohybu: přímočarý a kombinovaný.

například jeden z autorů vyšrouboval z přímočaré pily řezací list a místo něho připevnil svěrku, do které sevřel nádobku s barvou. Po spuštění pily musely pigmenty v barvě zešílet :-);
jiný autor si vyrobil udělátko, kde pomocí principu kliky přeměnil otáčivý pohyb od motoru na přímočarý. K upevnění nádobky s barvou použil zase něco jako svěrku;
firma PROXXON nabízí povrchovou brusku, jejíž účinná ploška (v podobě výměnného držáku) kmitá. Přemýšlivý modelář k ní pomocí gumiček připevnil nádobku s barvou a takto ji „mixuje“;
jedno udělátko bylo zhotoveno z nějakého transformátoru či relé a jemný pohyb s nádobkou obstaralo elektromagnetické vlnění;
atd.

Ideálním pro mechanické protřepávání nádobky s barvou se mi zdá jednoduché zařízení, vymyšlené primárně pro naše hezčí polovičky (které nemohou zajít v neděli ráno do prodejny pro čerstvé rohlíky, protože nejsou našminkované). Pro ně hodní mužové vymysleli a vyrábějí Paint Shaker na barvu na nehty. Ideální přípravek pro modeláře! Funguje to i na baterie, připevnit se k tomu dají tvarově různé nádobky, pro 17 ml nádobky na barvy Vallejo jako stvořené! Existuje několik těchto šejkrů od různých výrobců v cenách i okolo 30 liber (s poštovným). Jsou běžně dostupné např. na eBay nebo u Micro-Mark.

Obr. 1 – 4 – Paint Shaker, neboli „třepačka“ prioritně zamýšlená pro rozmíchávání laků na nehty

video

Obr. 5 – Principiálně stejné zařízení nabízené např. u Micro-Mark. Zdroj: Micro-Mark

Pořídil jsem si třepačku – viz obr. 1-4. Funguje dokonale. Pro zlepšení promíchání barev jsem do každé nádobky s barvou (Vallejo) vložil dvě skleněné kuličky prům. 5 mm, které se dají koupit např. ve firmě Jablonex, nebo i některých zdravotnických potřebách a slouží pro čištění skleněných nádob. Mimochodem, pro stejný účel (mixování barev) existují i ocelové kuličky, které nabízí některé modelářské prodejny (Eduard), ale na modelářských diskusích jsem zaregistroval názory, že u kovových kuliček je riziko rezavění (pro potvrzení tohoto argumentu tam byly i dokumentující snímky). Takže, raději sklo.

Nádobka s barvou se do držáku „třepačky“ ve tvaru písmene „V“ upíná gumovým páskem (výrobce dodává několik náhradních pásků). Při mírném stlačení vypínače přístroj funguje jen po dobu přidržení tlačítka, při promáčknutí je trvale zapnut. Intenzivní třepání nádobky provází nikoliv nezanedbatelný hluk od vibračního mechanismu. Pozn.: Pochopitelně, vyschlou barvu už neprotřepe ani americký šejkr… 🙂

K této metodě snad ještě dodám, že jsem se sám pokoušel vyrobit si třepačku mj. i ze stavebnice MERKUR. Čas, který jsem tím ztratil, jsem mohl účelně využít na smysluplnější práce. Zkoušel jsem i motorek s excentrem. Nádobka s barvou byla uložená pružně v silikonu. Kmitání nebylo účinné. Tyto a podobné experimenty se podle mne nevyplatí. Paint Shaker je cenově dostupný a funguje.

Obr. 6 – „Třepačka“, která nemá dostatenou účinnost

Ad c) Ruční promíchání barvy v nádobce

Nebudeme si na nic hrát, tento způsob promíchání barvy je určitě nejčastější. Otázkou ovšem je, zda-li nejdokonalejší. Jsem přesvědčen, že nikoliv. Jistě, pokud je člověk dostatečně trpělivý a míchá a míchá až létají třísky z míchací tyčinky – možná bude výsledek dokonalý. Tato poznámka mi připomněla Petra Zatřepálka, modeláře par excellence, který o tomto způsobu míchání barev hovořil už dávno na jednom námi organizovaném semináři. Už tenkrát jsem věděl, že takovou trpělivost jakou má Petr já nemám 🙂 . I když, bezpočtukrát jsem právě tuto metodu míchání musel použít.

Ad d) Mechanické motorické promíchání barvy v nádobce

Mechanické promíchání barvy rotační míchačkou je naprosto jiná věc. Dá se říci, že promíchání barvy je stoprocentně zaručeno. Existuje bezpočet udělátek „made in doma“, leč jako bezkonkurenční se mi jeví to, co prodává např. Micro-Mark (Paint Mixer, kat. č. 80975) a čemž jsem už psal ZDE. Jen jsem časem přišel na to, že míchací element (ony slisované tvarované plíšky o průměru cca 11 mm na ose) se nevejde do hrdla nádobky s barvou Vallejo, takže jsem vyrobil účinnou náhradu – viz obr.

Obr. 7 – 9 – Úprava míchacího elementu u míchačky od Micro-Mark (na posledním obr. vlevo)

Nevýhodou této metody je, že i při nejvyšší pečlivost se po každém zamíchání odnese z nádobky nemalé množství barvy a prostě se utře do utěrky. Kdyby to byla jedna kapka?! Nevím sice, kolikrát bych musel ponořit míchačku do barvy, abych oněch 17 ml barvy odčerpal, ale stejně je mi zbytečně otírané barvy líto 🙁 .

Elektrický kartáček na zuby

Málem bych zapomněl, že někomu může dobře posloužit vyřazený elektrický kartáček na zuby. Kdysi jsem si pro účel míchání barev dokonce takový kartáček koupil, ale neměl jsem štěstí při výběru, protože jsem si domů donesl přístroj, jehož ovládací prvek (kovová struna) nekmital do stran, ale dělal něco jiného. Tak jsme ho v Naganu vyměnil s Fuldou za typ ORAL-B, typ 3733 s NiCd akumulátorem nabíjeným indukčně, vše made in China. Co na tom, že dosud čistil Fuldovy stoličky? Sundal jsem držák s kartáčkem, uříznul plastový kryt tak, že z těla nyní vyčnívá 32 mm dlouhá kovová tyčinka (struna), která po zapnutí kmitá do stran. Bohužel, těch 32 mm délky nestačí k promíchání barvy v nádobkách Vallejo, a tak s tímto přístrojem promíchávám barvy (s ředidlem, retardérem aj.) přímo v nádobce airbrushové pistole. Šlo by ale strunu prodloužit kouskem trubičky…

Obr. 10 – 16 – Úprava elektrického zubního kartáčku ORAL-B k míchání barvy v airbrush pistoli

Ad e) Magnetické míchačky

Mechanické promíchávání modelářské barvy pomocí magnetické míchačky se jeví jako hodně sofistikované, ale tato zařízení se hodí spíše na míchání řídkých kapalin, jakými např. byly vývojky a ustalovače užívané při vyvolání filmů a papírů. Navíc, profi-míchačky tohoto typu přijdou na několik tisíc korun.

C. Závěr

Už slyším: „Celý život promíchávám modelářské barvy špejlí nebo párátkem, na co jsou mi tyhle novoty?“ Pravda pravdoucí! Proti gustu žádný dišputát. Já jenom, že na jednu stranu jsem kritizován, že na Honzíkových vláčcích nejsou čerstvé příspěvky a pak když „objevím Ameriku“, tak je to zase špatně 🙂 . To je jako s tím Babišem…

Autor děkuje příteli RNDr. Janu Plutnarovi, Ph.D. za konzultace, návrhy a doporučení ke zpracovanému textu.

___________________