Honzíkovy vláčky

Ke kamuflážím obrněných vlaků

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 23.7.2016

Válka je na spadnutí. To už s Karlem Brejšou víme dávno, a tak již několik let stavíme obrněné vlaky. Pochopitelně v N-ormálním měřítku. Pravda je ovšem taková, že zatímco já lelkoval, Karel stavěl. Jeho obrněný vlak z období WWII se již delší čas vesele prohání po kolejišti v roudnické škole. Mým naprosto nepatrným podílem na něm jsou odlitky dělových věží. Můj vlak asi v prvním kole nebude obrněný, ale „jen“ vojenský, ale o tom až příště.

  Obrněné vlaky obecně jsou zajímavým tématem a pokud vím, není moc železničních modelářů, kteří se mu věnují. A pokud už takoví jsou, navzájem o sobě nevědí, což by mohl tento příspěvek nepatrně změnit. Myslím by stálo za to zorganizovat seminář a tam si vyměnit názory a zkušenosti.

  K tématu se dá najít relativně dost zajímavých statí na internetu (mj. Wikipedie). Bylo vydáno i několik knih, ta nejznámější je možná od Wolfganga Sawodnyho s názvem Německé obrněné vlaky, která vyšla česky v nakl. Brána v r. 2010¹⁾. Sem tam se ještě dají najít relikvie z války, například v Železničním muzeu ve Varšavě – ZDE. O obrněném motorovém vozu deponovaném v tomto muzeu se mj. zmiňuje i Jan Plutnar ve své knize Historie železnice na německém území.²⁾ Jak se tam lze zde dočíst, „obrněný vlak tvořila de facto jen dieselová lokomotiva řady WR 550 D14 s přívěsnými vozíky nesoucími těžkou výzbroj a jedním vagonem s tankovou věží. Tato lokomotiva byla vyrobená v Německu v počtu pouhých tří kusů, další objednávky byly s ohledem na vývoj války v roce 1942 zrušeny. První lokomotiva se dostala na africký kontinent, kde byla v oblasti libyjského Tobruku ukořistěna britskou armádou. Druhá shořela po náletu rovněž na severoafrickém pobřeží. Poslední byla v r. 1942 přestavěna na obrněný motorový vůz (Panzertriebwagen 16), který v květnu 1945 připadl polské armádě.“

Obr. 1 – Německý pancéřovaný motorový vůz v Železničním muzeu ve Varšavě – foto Luboš Peřina

.

  Podle muzejních exponátů deponovaných ve varšavském železničním muzeu byla mj. připravena „vystřihovánka“ modelu z kartonu, bohužel v „gigantickém“ měřítku (H0), kterou vytiskla tiskárna GRAF, al. Armii Krajowej 11, 05-800 Pruszków (Polsko).

  Pročetli a prostudovali jsem bezpočet stránek textů a prohlédli mnoho fotografií, a to s jediným cílem: Najít co nejvíce informací o kamuflážích obrněných vlaků. A po hříchu je hned úvodem nutné konstatovat, že moc konkrétního jsme toho nenašli. Což je s podivem, když se podíváme na množství informací o kamuflážích letadel, lodí či jiné vojenské techniky.

.

Obrněný vlak

  Jak si lze přečíst ve Wikipedii, „obrněné vlaky se poprvé začaly používat ve válkách druhé poloviny 19. století. Jejich úkolem byla nejen ochrana železniční přepravy pro vlastní vojska, ale byly i využívány jako bojový prostředek v místech blízkosti železničních tratí. Jejich vývoj byl postupný, nejprve se jednalo o běžné vlaky, které byly ozbrojeny, na citlivých místech byly umístěny materiály tlumící střelbu (např. pytle s pískem). Takové vlaky se účastnily prvních bojů např. v Americké občanské válce či v Prusko-francouzské válce (1866).

  Postupem času docházelo k jejich dalšímu vývoji, přičemž se začaly vyrábět speciální vagóny i obrněné lokomotivy. Obrněné vlaky se staly poměrně rozšířenými již v první světové válce. Bojovali na nich i českoslovenští legionáři při své sibiřské anabázi (např. vlak Orlík).

  Před druhou světovou válkou měla Československá armáda 18 obrněných vlaků, nejvíce rozšířeny však byly v Sovětském svazu, Polsku a Německu.

  Svůj vrchol zažily obrněné vlakové soupravy v druhé světové válce. Němci však nepovažovali obrněné (pancéřové) vlaky za elitní zbraň a nevěnovali jim takovou pozornost. Měly jen pomocnou funkci u železničního Wehrmachtu. Například, výzbroj těchto vlaků tvořila děla, která Němci ukořistili v obsazených zemích. V Rusku, když partyzáni vyhodili trať, přijel na místo vlak pracovní a část pancéřového vlaku, který zajišťoval ženisty před partyzány. Preventivní obranou bylo vypálení tříštivého šrapnelového granátu do směru, ze kterého se očekával útok.

  Svoji roli sehrály tyto vlaky např. ve Slovenském národním povstání (Pancéřový vlak Hurban) i v Pražském povstání.

  Po ukončení 2. sv. války vznikla v Milovicích rota obrněných vlaků, která podléhala velitelství tankového vojska. V říjnu 1947 proběhlo její rozšíření, přičemž rota působila až do 1. listopadu1954, kdy zanikla.

  V současné době je tento bojový prostředek kvůli své zranitelnosti překonaný. Mezi výhody obrněného vlaku patřila možnost vysoké hmotnosti opancéřování, zbraní i zásoby munice, protože se vlak pohyboval po zpevněném podloží. Nevýhoda vlaku spočívala v možnosti snadného omezení jeho pohybu nebo znehybněním demolicí kolejí před a za vlakem. Pro vyřazení z účinného boje postačilo i poškození lokomotivy.

  Pro ochranu lokomotivy před najetím na minu a k jejímu palebnému krytí byla lokomotiva umisťována uprostřed vlaku. Pro ochranu krajních pancéřových vozů byl před ně připojován předběžný plošinový vagón naložený volnými kolejnicemi. Tento vagon měl dva významy. Jednak aktivoval tlakové miny, za druhé, naložené kolejnice sloužily jako beranidlo při pokusu o zastavení vlaku překážkou, např. protijedoucím vagonem.“ ³⁾

  Není ovšem absolutní pravdou, že v současné době je obrněný vlak kvůli zranitelnosti překonaný. Jak před nedávnem uvedl TECHNET, na sibiřských tratích brázdilo krajinu v minulých desetiletích – a vbrzku opět brázdit bude – „dvanáct souprav vlaků Moloděc. Každý dokázal převážet tři střely RT-23UTTH Moloděc (SS-24 Scalpel). Ruská armáda vlak Moloděc stáhla z výzbroje v roce 2005 v rámci dohody o snížení počtu strategických zbraní (START II). Deset souprav bylo sešrotováno, dvě skončily v muzeu. Nová smlouva START III, podepsaná v roce 2010 v Praze, však nezakazuje vývoj nových raketových systémů a tak ruští vojenští stratégové naplánovali novou a ještě účinnější variantu: Rusko pokračuje ve vývoji železničního raketového vlaku Barguzin, který by měl být zaveden do výzbroje v roce 2020. Železniční raketový komplex Barguzin pojme v šesti standardních vagonech šest mezikontinentálních střel RS-24 Jars (SS-27 Mod 2).“ ⁴⁾

.

Vkrádá se otázka, jak jsme připraveni na válku my?

  Železnice byla, je a bezpochyby i bude jedním z hlavních prostředků pro přepravu vojenské techniky a vojáků, ať už válka bude probíhat jakoukoli formou. Jak jsme ale na válku připraveni? V této souvislosti vyvolala salvu smíchu a vtipů zpráva, která před časem pronikla do médií, totiž, že Česká armáda plánuje cvičnou mobilizaci.

  Zkreslená verze této zprávy, doplněná tradiční lidovou tvořivostí, málem překonala slavné Osudy dobrého vojáka Švejka. Také naše modelářská beseda již přijala pro případ až to písknou verdikt, že sraz bude v Naganu98 na Smíchově na slavnostním shromáždění, kde prvním bodem bude přejmenování se na „1. přepadový železniční nagánský pluk“. Problém je ovšem v tom, že mnozí řádní členové modelářské besedy se nemohou rozpomenout, kde mají uschované vojenské knížky, jiní zase spoléhají na to, že jim je 60+ a naivně se domnívají, že už byly vyřazeni z evidencí okresních vojenských správ, neznají však, že nebyli, protože okresy sice byly zrušeny, ale to vojákům nikdo neřekl. Trapně se při slovu mobilizace tváří mladíci (50-), jinak vždy neohrožení, všechno vědoucí a znající, schopní poradit ve všem a komukoliv, vymlouvající se ale za každých takových okolností na modrou barvu svých válečných dokumentů, případně rovnou prezentují svoji zdravotní nezpůsobilost, skrývajíce při tom de facto svoji nedostatečnou osobní statečnost, případně ochotu položit i život při obraně vlasti, majetků zahraničního kapitálu a zdejších tunelářů, nebo rozkradených majetků předaných flanďákům apod. Ve skutečnosti tedy mlží a hlavním důvodem strachu z vojenské mobilizace je fakt, že neumí skládat komínky a obávají se, že by nezvládli rajóny iba zubnou kefkou. Prostě, podle všeho to bude velký kabaret, ne-li cirkus, aniž bych to dával do souvislosti s odbornou profesí současného ministra války.

  Ale teď vážně. Když se oprostíme od švejkování, jehož fragment vybraný z hospodských řečí a diskusních žump na internetu jsem jen na ukázku sestavil v předešlých řádcích, a opravdu se zamyslíme nad neskutečným průšvihem, do kterého nás a naši zemi zřejmě zcela záměrně dostali všichni ti porevoluční sluníčkáři, obavy současného náčelníka generálního štábu generála Josefa Bečváře jsou naprosto namístě. Tento vzdělaný a mimořádně zkušený voják ví co říká, a já s jeho postupem obnovy a nezbytností fungování mobilizačních procesů naprosto souhlasím. Je ale nutné se seznámit s celým návrhem generála a nikoliv jen papouškovat novinářské zkratky plné odsudků a ironie. Generál Bečvář pro iDnes.cz mj. uvedl: „Neprováděli jsme podobný nácvik od roku 1989, a je proto nejvyšší čas se k němu vrátit, abychom si obnovili tyto znalosti. Přechod z mírových na válečné struktury je jedním z úkolů ozbrojených sil, na který musíme být pro případ krajních situací připraveni, stejně jako kterýkoli jiný stát na světě,“ vysvětlil důvody, které vedly vedení armády k uspořádání cvičení v průběhu roku 2017.⁵⁾ Nechávám bez komentáře to, co z cvičení udělají naši moudří politici, kteří buď nikdy na vojně nebyli, anebo se k rizikům nového válečného konfliktu stavějí jako k pohádce v loutkovém divadle.

  Zpět však k tématu obrněných vlaků.

.

Jak vypadaly obrněné vlaky v předvečer 2. sv. války?  

  Z několika málo dochovaných dokumentů a fotografií, kterých rozhodně není dostatek a především bohužel většinou neobsahují technické detaily a vnitřní uspořádání a zařízení vlaků, je patrné, že obrněný vlak se skládal z opancéřované lokomotivy a několika obrněných vagónů se zbraněmi. Toto a další podrobnosti uvádí např. web Multimediaexpo.cz – ZDE:

  „Složení se obměňovalo podle potřeby a možností. Kromě vagonů s instalovanými těžkými zbraněmi byl do vlaku zařazen i velitelský vůz, který měl jen lehčí výzbroj. Odtud byla po celém vlaku instalována interní telefonní síť, která umožňovala spojení velitele s jednotlivými posádkami všech vozů, což umožňovalo koordinaci celé vlakové soupravy.

  Nejčastěji byly užívané tyto vagóny:

dělostřelecký – vyzbrojený jedním či více kanóny,
pěchotní – vagón určený k boji i přepravě pěchoty,
kulometný – vagón určený ke střelbě ze strojních kulometů,
minometný – vagón určený ke střelbě z minometů,
protiletadlový – vagón s protiletadlovým kanónem nebo kulometem,
přepravní – vagón určený k přepravě zbraní, munice, materiálu, pěchoty apod.,
velitelský – vagón určený k velení či k přepravě jiných důležitých osob,
plošinový – nízký vagón určený k přepravě techniky, tanků, motocyklů apod., mohl být na něm umístěn tank (i nepojízdný), který z něho vedl palbu;
předběžný – neopancéřovaný nízký vagón, který byl umístěn jako první ve směru jízdy, chránil vlak před vykolejením a eliminoval poškození vlaku při vjetí na miny.“

  Stejný zdroj uvádí, v roce 1947 disponovala Československá armáda těmito obrněnými vlaky:

Svoboda
T. G. Masaryk
Dr. E. Beneš
Generál Štefánik
Stalin
Generál Pavlík
J. M. Hurban
Orlík

.

Obrněný vlak HURBAN

  Zajímavé informace se dochovaly o obrněném vlaku Hurban – ZDE -, který operoval v rukou povstalců ve Slovenském národním povstání (SNP). Jak se lze dočíst, „Hurban“ byl typický tzv. improvizovaný pancéřový vlak, tzn. že byl sestaven z toho, co bylo k dispozici. Mimochodem, z jiného zdroje (ZDE) se lze dozvědět, že byl hotov za 11 dní! Vlak byl druhým ze tří povstaleckých pancéřových vlaků. Tím prvním byl „Generál Štefánik“, tím třetím v pořadí pak „T. G. Masaryk“.

  „Na výrobě Hurbana pracovali dělníci zvolenských železničních dílen až do začátku října 1944. Byl pancéřovaný obyčejným kotlovým plechem. Ostré zkušební střelby byly provedeny na trati Zvolen  – Krupina. Poprvé byl Hurban nasazen při bojích na trati Hronská Dúbrava – Svätý Kríž nad Hronom. Dne 4. října byl nasazen poblíž Čremošného. Podílel se na odražení německých útoků, v boji však byl značně poškozen. Po opravě byl opětovně nasazen na trati Banská Bystrica – Diviaky. Dne 23. října kryl vlak ústup povstalců v oblasti horního toku Hronu a úspěšně zasáhl u Helpy. Později vlak ustoupil k Harmanci, kde byl v Čremošnianskom tunelu poškozen natolik, že ho již nebylo možné opravit. Posádka vlaku (asi 70 mužů), kterým velel kpt. Martin Ďuriš-Rubanský a jehož zástupcem měl být npor. Dominik Miartuš, následně přešla na partyzánský způsob boje.

  Obrněný vlak Hurban tvořila bojová a týlová skupina; bojová skupina během boje operovala samostatně, oddělená od týlové skupiny. Vlak tvořil předsunutý vůz s pytli s pískem, pancéřový dělový vůz vybavený dělem 10,5 cm, dvěma těžkými kulomety a pozorovatelnou velitele, dva obrněné tankové vozy se zabudovanými tanky vzor 38, opancéřovaná parní lokomotiva (řady 320.2 – pozn. autora), pancéřový tankový vůz se zabudovaným tankem vzor 38, pancéřový kulometný vůz s pěti těžkými kulomety. Týlovou skupinu tvořil velitelský ubytovací vůz s kanceláří, kuchyňský vůz se skladem potravin, muniční vůz a tři ubytovací vozy posádky.“ ⁶⁾

  Replika pancéřového vlaku Hurban, který si zahrál v jednom poválečném filmu o SNP, se nacházel ve Zvolenu (jestli tam je dodnes autor neověřoval).

Obr. 2 – 5 Replika obrněného vlaku Hurban, který postavili filmaři – foto Pohorelsky

.

 

Československé obrněné vlaky – podrobné informace

  Pokud někoho zajímají další podrobnosti o vývoji, technickém vybavení, dislokaci a jiné zajímavé informace o československých obrněných vlacích, jejichž faktická éra skončila v roce 1954, doporučuji seznámit se s příspěvkem Československé obrněné vlaky, který napsal autor podepsaný nickem „vodouch“ na webu Palba.cz – ZDE. Z praktických důvodů jistě není potřeba jej přebírat do této stati, určitě stačí odkaz.

.

Kamufláže obrněných vlaků

  Z celého dlouhého textu článku, na který odkazuji v předešlém odstavci, budu citovat jen několik důležitých vět, které nám pomohli zorientovat se v problému, který jsme s Karlem Brejšou dlouho řešili. Týká se používané kamufláže obrněných vlaků. Informací o používaných barvách (odstínech) a krycích skvrnách je totiž poskrovnu. (Přitom by asi nebylo hodnověrné spoléhat se na kamufláž, kterou použili filmaři u makety vlaku Hurban.)

  Vodouch píše: „Štefánik byl po postavení natřen maskovacím nátěrem, převzatým od tanků – zelenými, hnědými a bílými skvrnami. Když bylo zjištěno, že z letadel je přesto dobře vidět, byl natřen na zeleno a maskován větvemi jehličnatých stromů. Další vlaky byly natřeny na zeleno hned při stavbě.“⁷⁾ Z této skromné citace lze usoudit, že nejen sestavení a vyzbrojení, ale i natření povstaleckých obrněných vlaků bylo jednou velkou improvizací. Ale také, že jeho tvůrci o účelném maskování přemýšleli a zkoušeli nejlepší variantu.

  To samé myslím nelze tvrdit v jiném příkladu kamufláže vojenské techniky, který se dá dohledat na internetu – ZDE. Týká se vyobrazení kamufláže obrněných vozidel Lt. vz. 35 a 38, které spíše připomínají pestrobarevné brazilské papoušky, jak kamuflážní zbarvení, které má za cíl „skrýt“ vojenskou techniku v přírodě. Nejhezčí je ovšem ona odborná diskuse k článku, což ponechávám bez komentáře, aniž bych komukoliv spílal…

  Je nabíledni, že pokud jde o kamufláže, tak o obrovský kus před železničními modeláři jsou „kitaři“ a modeláři věnující se vojenské technice. Jen namátkou nabízím web, kde lze najít fůru moudrostí – ZDE. Tam je třeba hledat inspiraci, ale odtud je také možné se poučit o používaných barvách a technikách nanášení barev a patinaci. Stále je ale třeba mít na paměti, že modelařit v klidu a míru, s možností výběrů barev a technologií, je naprosto něco jiného, než natřít krycími barvami skutečný vlak v podmínkách války, někde na zapadlém nádraží v blízkosti fronty…

  Když ve stručnosti shrnu to, co jsme se o kamuflážích obrněných vlaků dozvěděli studiem literatury (přičemž je možné, že skutečná pravda je jiná) a mnoha fotografií (bohužel většinou černobílých), aniž bychom chtěli cokoliv zlehčovat a bagatelizovat, nejspíš to asi fungovalo tak, že tehdy, za války, nebyl čas přemýšlet o barevných odstínech v soustavě RAL či jiných, stejně jako o doporučeních důstojníků všelijakých generálních štábů (pokud vůbec taková doporučení byla). Prostě, natíralo se tím, co skladníci sehnali či ukořistili tam, kde se pancéřový vlak finalizoval a připravoval do boje, pokud na to byl vůbec čas. V místech, kde ještě byly dostupné produkty I. G. Farben byl možná větší výběr odstínů, na ruských pláních plných sněhu, břízek a vypálených vesnic muselo možná stačit vápno a nalámané větve. Ale takto kamuflované modely by se asi nikomu nelíbily.

.

Jak tedy na kamufláž modelu obrněného vlaku?

  Rozhodně se nic nestane, když se bude improvizovat a „opisovat“. Hnidopiši ať další řádky nečtou.

  Pro kamufláže se používají nejméně tři barvy, lepší je ale aspoň šest odstínů. Pro ty, kteří netuší, především španělská firma Vallejo šla modelářům naproti a připravila pro ně hned několik sad kamuflážních barev, se kterými se velmi dobře pracuje. O tom ale až příště.

  Teď ale půjde o to, jaký obrněný vlak budeme barvit. Náš, německý, ruský? Anebo se bude jednat „jen“ o vojenský vlak? Tím rozumím vlak přepravující na „nevojenských“ plošinových vozech vojenskou techniku, jako jsem to zažil koncem 60. let, když jsme v Boleticích navagonovali vimperský pluk a odjeli do Polska na cvičení Odra – Nisa. Ačkoliv jsme měli některé obrněné transportéty a tanky natřené kamuflážními barvami (ty, které byly v plánovaném cvičení určeny k boji), vagony a lokomotivy ČSD už takovou okrasou natřeny nebyly. Však jsme si taky jen na válku hráli, jako vždy!

.

Brejšův německý pancéřový vlak

  Karel Brejša vytvořil model německého obrněného vlaku. Je tedy namístě, že se inspiroval tradiční německou kamufláží vojenské techniky. Když jsem se ptal, jaké barvy a jaké odstíny použil, sdělil: „Od jisté doby sice výhradně používám barvy španělské firmy Vallejo, protože skvěle kryjí, rychle zasychají a výběr odstínů je prakticky nepřeberný, ale vozy obrněného vlaku jsem ještě natíral štětcem barvami Rewell. Odstíny jsem si míchal sám, vlastně asi tak, jak to muselo být za války. Vagony šly z výroby natřené standardní šedozelenou barvou, ostatně jako veškerá technika Wehrmachtu, a teprve podle toho, jak se vozy obrněného vlaku přidělovaly na jednotlivé fronty, tak se potom přetíraly maskovací kamufláží. Vlak, který byl určen na frontu do Ruska byl třeba bílý.“

  Jinými slovy, bylo by naivní se domnívat, že němečtí vojáci měli někde tam, kde se sestavoval či opravoval obrněný vlak, sklad barev různých odstínů a nějaký plukovník vyndal z náprsní kapsy příručku a podle ní vlak natřeli. To dneska mají ulehčeno modeláři, pro které přední výrobci modelářských barev mají připravené speciální sady kamuflážních barev. „Přesně tak,“ potvrdil Karel Brejša. „U vagonů všeobecně a zvlášť za války to tak zdaleka nebylo. Vagony zůstaly stát leckde a formovaly se na různých místech, protože vlaky jiné měly přednost a tak se seskupovaly a vyzbrojovaly na různých i nouzových místech a podle toho byly i ty barvy. Prostě se to nakamuflovalo tím, co bylo po ruce. To nebylo jako kamufláž letadel, která měla přesně předepsanou barvu a i tvar skvrn, a jenž byla přidělena na dané letiště k určité letce hned z výroby. U obrněných vlaků se na něm nejdříve školil personál, potom jiná komandatura prováděla třeba vyzbrojování a tak vlak – než byl odeslán na frontu – byl přetahován třeba půl roku na různá stanoviště, a i tady se někdy měnila kamufláž, anebo na ní nebyl vůbec čas. Ono to asi v té době bylo hodně složité, zvláště když hlavním cílem po boji bylo opravení poškozených vozů (a také trati) a dokonalá kamufláž byla při faktické životnosti  obrněného vlaku až hodně podružná věc.“

  Dlužno dodat, že zřejmě pod vlivem neúspěchů na Východní frontě vznikají v „roudnickém modelářském depu“ další pancéřové vozy a také kamufláže už zde stříkají airbrush pistolí a v jiném barevném provedení. Tak se necháme překvapil…

Brejšův obrněný vlak z let 2013 – 2015 v obrazech

.

Vojenský vlak pro mé kolejiště

  Zatím jsem nešel ve stopách Karla a nepustil jsem se do stavby speciálních pancéřovaných vagonů. Rozhodl jsem se, že nejdříve sestavím vlak přibližně o 10 vagonech, který poveze vojenskou techniku. V době globalizace a přepisování dějin je pro mne úplně jedno, jestli v jednom vlaku budou zařazeny vagony s americkým tankem M1 Abrams, s německými tanky Panzer M 109 či Leopard II, anebo ruskými T34, T55 či T72. A taky tam budou naše SKOTY, TATRY a další vozidla. A víte proč? Protože vnoučkům je to úplně jedno a mně už dneska taky.

  O svém vojenském vlaku ale podám informaci v dalším článku.

Foto Hlav, K. Brejša

.

__________________________________________________

1) Sawodny Wolfgang: Německé obrněné vlaky. Vyd. Nakladatelství Brána, Praha 2010. ISBN 978-80-7243-494-7. Autor tuto svoji poslední knihu dal dohromady z předchozích dvou knih; jedna se jmenovala Německé obrněné vlaky za 2. sv.války a druhá Obrněné vlaky v akci.

2) Plutnar, Jan: Historie železnice na německém území. Vyd. Jan Hlaváček, Praha 2016.

3) Wikipedia – https://cs.wikipedia.org/wiki/Obrn%C4%9Bn%C3%BD_vlak

4) Zdroj: http://technet.idnes.cz/barguzin-rusky-vlak-posledniho-soudu-d8u-/vojenstvi.aspx?c=A160305_174451_vojenstvi_erp

5) Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Sef-Armady-CR-Chystame-cviceni-kde-vyuzijeme-zalozaky-jako-figuranty-414946

6) Zdroje: V tomto článku (viz odkaz) byl použit překlad textu z článku Pancierový vlak Hurban ze slovenské Wikipedie.
Bosák, P.: Z bojových operaci na frontě SNP. Nakladatelství Pravda, Bratislava, 1979.
Plevza, V. a kolektiv: Dějiny Slovenského národního povstání 1944 – 5. svazek. Bratislava, Nakladatelství Pravda 1985, s. 177

7) Zdroj: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2891

Prameny k event. prostudování k tématu obrněné vlaky jsou uvedeny u jednotlivých odkazů (linků).

.

Rubrika: MODELY, Soupravy, Vagony, ZPRÁVY
Počet přečtení: 20 536 | Tisknout: | Poslat: