Honzíkovy vláčky

Velmi levná a nonšalantní komoda na cokoliv

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 5.11.2015

Před měsícem jsem se rozplýval nad šikovnými organizéry z Polska – ZDE. Je možná trošku paradoxní, že až nyní, u konce svého modelářského života, se snažím uklidit věčný nepořádek na pracovním stole. Nejsem asi sám, kdo se dostane do stádia, kdy kupené a všelijak vrstvené věci na pracovním stole najednou začnou přepadávat přes okraj a člověk chtě-nechtě dojde k poznání, že je potřeba ten bordel nějak „zorganizovat“. Zvláště když do toho ještě začne vnášet diskusní poznámky manželka… 

  V minulém příspěvku o organizérech z Polska jsem zkoncipoval větu, že „postupem doby opouštím starou českou metodu ´urob si sám!´, protože proč se vyrábět s něčím, co je snadno dostupné za přijatelnou cenu…“. Když jsem ale strávil několik dalších dlouhých večerů hledáním nějakého „šuplíčkového“ organizéru, podotýkám levného, nikoliv z nabídky truhlářů, kteří vyrábí luxusní dřevěné kazety a komody např. na šperky apod., tak jsem nakonec vyměknul a začal načrtávat svoji představu.

  Mám vyzkoušené, že rozpracované modely v měřítku N se bohatě vejdou do plastových (potravinových) krabiček, ve kterých se např. prodává „Šunkový závitek s křenem“. Copak, ten závitek se dá jíst, ale ten aspik, ve kterém je ten kousek šunky zakletý, ten mi zvedá pajšl. Přesto se mi postupně podařilo vytvořit dostatečnou zásobu těchto krabiček i s víčky, ve kterých uchovávám své modelářské poklady. Výhodou je, že krabičky jdou stohovat, a také, že stačí lihovou tužkou napsat na bok krabičky heslo a člověk hned ví, co se v ní ukrývá. Proč tato poznámka o krabičkách od šunkových závitků? Protože jsem si velmi zvykl na jejich velikost a právě takto veliké (ale konstrukčně pevnější) jsem na internetu hledal.

  Přálo mi štěstí a v nabídce české firmy APENO.cz z Vrchlabí – ZDE, která vyrábí a prodává především velmi zajímavé kufry, krabice či organizéry zejm. pro rybáře, jsem našel jednoduché a mimořádné levné plastové krabičky tří velikostí (obr. 1). Jakoby jejich tvůrce tušil, že přesně takové sháním. Mají stejnou šířku (77 mm) a výšku (38 mm) a rozdílné délky – 205, 102 a 51 mm (tedy poloviční a čtvrtinovou oproti největší). Zřejmě z výrobních důvodů jsou boční stěny krabiček mírně zkosené, takže rozměr na horním okraji a u dna je o cca 3 mm rozdílný. Prima je, že jsou zhotovené v různých  barvách – zelené, žluté a červené. Jsou vyrobené z houževnatého polystyrenu, což je termoplast, který lze teplem velmi dobře tvarovat a lze jej lepit běžnými vteřinovým lepidly nebo modelářskými tzv. rozpouštědlovými lepidly (Revell), vč. toluenu.

Obr. 1 – Plastové krabičky z APENO.cz. Šířka 77, výška 38 a délky 205 (zelená), 102 (žlutá) a 51 mm (červená)

.

  Bylo potřeba vymyslet rám komody, v jejíž buňkách budou uloženy plastové krabičky coby zásuvky, které se budou vytahovat a zasouvat pomocí nějaké úchytky. Vznikly výkresy v Corelu. Podle budoucího místa uložení nad pracovním stolem jsem definoval rám se čtyřmi buňkami na šířku a třemi na výšku.

  Začal jsem s měkkými plastovými deskami tl. 5 mm používanými v reklamním průmyslu. Tento materiál jsem podle výkresů nařezal na cirkulárce Proxxon. Nechtělo se mi vyrábět pracné spoje tzv. na rybinu a slepení stěn a příček jen tak natupo se mi zdálo riskantní, a tak jsem se omezil na jednoduché čepování. Vydlabal a začistil jsem spojovací čepy a jednotlivé díly postupně slepil vteřinovým lepidlem. Výsledek je na obr. 2 a 3. Přece jenom jsem ale díky rychlému zasychání lepidla ve všech případech neuhlídal přesné ustanovení středních příček, takže sem tam je vidět, že všechny buňky nejsou pěkně stejné. 

  Obr. 2 a 3 – Plastová verze komody

.

  Za zmínku stojí „vychytávka“ spočívající ve slepení menších krabiček tak, aby všechny zásuvky v rámu byly stejně dlouhé. Využil jsem k tomu tenké plastové desky tl. 0,8 mm (další odpad z reklamního průmyslu). Na nastříhané desky rozměru 205 x 74 mm jsem vteřinovým lepidlem nalepil za sebou buď dvě žluté, nebo čtyři červené, anebo také jednu žlutou a dvě červené krabičky. Podlepil jsem i zelené krabičky, aby byly všechny stejně vysoké. Doprostřed čelní stěny zásuvek jsem vyvrtal otvor a do něho vsunul a vteřinovým lepidlem přilepil okrasné špendlíky (na korkové nástěnky). Zevnitř jsem pak kovový hrot zkrátil štípacími kleštěmi a zbytek hrotu zakápnul tavným lepidlem (obr. 4 a 5).

Obr. 3 – Menší krabičky jsou podlepené plastovou deskou tl. 0,8 mm

Obr. 4 – Hrot barevného špendlíku je odštípnut a „pojištěn“ zakápnutím tavným lepidlem

.

  Jelikož jsem ale porušil základní zásadu každého řemeslníka znící „dvakrát měř a jednou řež“, komoda se mi o několik milimetrů na výšku nevešla do zamýšleného prostoru. Jednak protože jsem použil pětimilimetrové desky a pak jsem taky zbytečně plýtval výškou buněk. Bylo potřeba začít znovu.

*    *    *

  Tentokrát jsem ale využil velkorysé nabídky kolegy, se kterým chodíme upíjet pivo do Nagana. Horní, boční a všechny střední příčky budou vypáleny laserem. Ze  zkušeností kolegy „paliče“ vyplynulo, že bude bohatě stačit karton tl. 3 mm, který lze ideálně řezat laserovým paprskem. Takový karton lze koupit např. v podnikové prodejně OSPAP, a. s., známé jako Svět papíru (Václavova ul., Praha 2) – ZDE. Znamenalo to sice překreslit výkresy v Corelu, ale podruhé už to je vždycky snazší. Pokud by snad někomu tyto výkresy v Corelu ver. 14 pomohly, nechť si o ně napíše. Tady jsou ke stažení ve formátu jpg  – ZDE-sestava, ZDE-str. 2, ZDE-str. 3, ZDE-str. 4, ZDE-str. 5.

  Vypálené díly (obr. 5 a 8) je nutné dost pečlivě očistit (např. papírovými utěrkami), protože řezy jsou velmi silně pokryty černými a hodně špinícími sazemi. Pak jsem (po zkušenostech se sestavování minulého rámu) nejdříve přenesl rysky, kde dojde ke styku vodorovných a svislých příček, boků, půdy a dna. Nejdříve jsem postupně slepil střední svislé a vodorovné příčky, teprve pak jsem přilepil půdu a dno a nakonec boky. Tentokrát jsem díly slepoval pomocí disperzního lepidla. A postupoval jsem velmi pomalu, část po části, a hlavně kontroloval pravoúhlost.

 Obr. 5, 6 – Laserem vyřezané díly rámu; Obr. 7 – Lepení rámu; Obr. 8 – Slepený rám

.

  Když lepidlo vytvrdilo, rám komody byl naprosto stabilní. Na zadní stranu jsem nalepil obyčejný tenčí karton, aby mi zásuvky nezajížděly do hloubky rámu. Všechny spoje jsem přebrousil smirkovým papírem hrubosti 480, jen tak, aby se zarovnaly a strhly hrany. Tentokrát jsem se rozhodl, že spoje (čepy) nebudu tmelit (jako u plastové verze rámu).

  Rám jsem nastříkal ve třech vrstvách barevným sprejem (béžové barvy). Po prvním nástřiku a zaschnutí barvy bylo nutné rám komody přebrousit, protože karton pochopitelně velmi „chlupatí“. Po třetím nástřiku jsem byl překvapen – vznikl pěkný plastický povrch.

Obr. 9, 10 – Komoda na nářadí, materiály atd. vyrobená z kartonu tl. 3 mm a plastových krabiček. Všímavý čtenář si zajisté všimne vkusného a vysoce estetického kombinování barvy špendlíků a krabiček. To se mi povedlo, že 🙂

*    *     *

  Tentokrát se mi komoda vešla tam, kam jsem ji plánoval. Zbývá možná jen dodat, na kolik mne tahle „paráda“ přišla. Takže, za karton (2x formát B1, který mi s mnoha kecy nařezal jakýsi tovaryš v cit. prodejně papírů na formát A3, abych se s tím vešel do tramvaje) jsem zaplatil celkem 136 Kč. Zelená krabička stojí 21, žlutá 11 a červená 6 Kč; celkovou cenu za kombinaci si každý umí spočítat.

  Já vím, tenhle šifonér může být považován za blbost. Mnozí určitě zůstanou u svého osvědčeného chaotického stavu… Ale to už jsem psal minule, takže jinak: Mne potěšil! A kromě toho mne napadlo, že možná vyrobím ještě jeden jako dárek pro vnoučka Honzíka, protože se mi zdá, že podědil sklony k bordelářství. Bude to ovšem záležet na volných kapacitách váženého „paliče“, kterému tímto děkuji za spolupráci.
 
Foto hlav

.

 

 

Rubrika: DÍLNA, Nářadí, ZPRÁVY
Počet přečtení: 8 090 | Tisknout: | Poslat: