Honzíkovy vláčky

Když dva dělají totéž…

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 5.10.2014

Nevím, co se skrývá za tím, že modelářské veletrhy Model Hobby v Praze a v Lipsku se konají ve stejném termínu, leč připadá mi to jako velká blbost. Nesleduji, který z nich má větší tradici, či proč se organizátoři nedokáží dohodnout. Osobně straním Lipsku, protože tam je aspoň něco vidět a hlavně si tam lze vybrat a nakoupit z řady nabídek. Na pražském výstavišti v Letňanech mi to letos připadalo dosti chuďoučké, zejm. pak v oboru modelové železnice. Na vietnamské tržnici v Potůčkách, kde jsem byl před 14 dny, byl větší frmol.

Model Hobby v Praze

  Ze znění podtitulu názvu veletrhu 23. modelářský veletrh No.1 v oboru bych očekával opravdovou modelářskou podívanou. Za neskutečných 180 Kč vstupného (i pro děti a důchodce) to však byl slaboučký odvárek toho, co umí na stejné téma zorganizovat v Lipsku či ve Vídni.

  Myslím, že loni nebo předloni jsem modelářský veletrh Model Hobby na PVA EXPO Praha Letňany na tomto webu chválil. Dostalo se mi tvrdé kritiky od kamarádů-modelářů, kteří jsou zahledění jen do železničního modelářství, že tam nic pořádného k vidění nebylo. Jestliže jsem loni či předloni mohl jakž takž argumentovat, že nemají až tak úplně pravdu, tak letos jsem už konkrétní příklady pro chválu nenašel. Bohužel. Vystavovatelů železničních modelů a doplňků k modelovým kolejištím bych snad dokázal spočítal na prstech jedné ruky. Když to vezmu odzadu, tak na konci haly č. 3 byl Josef Vítovský se svým přívěsem a již dokončeným modelem zahradní železnice, naproti němu nějaký nový vystavovatel snad z Písku rychlostí Šinkanzenu lítal po širokých kolejích s jakýmisi hračkami sestavenými snad z Lega, vepředu prodával pan Švígler z Plzně ve stánku o trochu větším než mívá na modelářské burze v Opletalce, vedle v mini-stánku nabízel Libor Schmidt výrobky LENZ a další, no a největší stánek s železničními modely a doplňky mělo tradiční sdružení prezentující německé firmy ROCO, Fleischmann, NOCH, Aufhagen, Herpa aj. K jejich cti tradičně patří stolečky pro šikovné malé modeláře. Snad jsem nikoho dalšího nepřehlédl. Na místě, kde se každý rok rozkládal stánek modelářů z Peček a kde se scházela odborná modelářská veřejnost bylo pusto a prázdno, přesněji na zemi byly položeny nějaké modely letadel z polystyrenu. Také Ben-Zerba letos šetřili čas a peníze. Smutné pokoukání…

  Pak už byla k vidění jen letadýlka, vrtulníky, letadýlka, vrtulníky a ještě mnohokrát dokola. Tento sektor hraček imitujících modely zažívá boom. Nejmenší kvadrotéra (kupodivu ve stánku Rewell) se mi vešla do dlaně; už, už jsem se chtěl odměnit (veletržní cena byla okolo 800 Kč), ale bohužel ovladač prý vyrábí jen v módu 2, tj. s plynem na levý palec. A já mám palce na plyn „naprogramované“ opačně, tedy na mód 1. (Škoda, ale ani v Lipsku jsem tento model postavený v opačném módu neviděl, takže podezřívám Číňana, že výrobu této zajímavé hračky odflákl…)

  Dále byl v Letňanech jeden bazén a na stolcích okolo něho flotila lodí všeho druhu a velikostí. Překrásná modelářská dílka. Ještě o něco krásnější se mi jevily stavební stroje, bagry, dumpery, pásová rypadla i kamióny (v měřítku 1:17), jejichž tvůrci si krátili čas přerovnáváním hromady hlíny. Dozvěděl jsem se, že ovládání radlice bagru se děje prostřednictvím skutečných hydraulických válců, kde je tlak i více jak 5 atm. „Ten bagr jsem stavěl rok, tady ten dupmer zabral dva roky práce,“ říkal mi jejich majitel. V duchu jsem se zastyděl, protože já se párám s kolejištěm už snad tři roky a furt nejsem hotov.

  Modely terénních aut přejížděly na autodromu neskutečné překážky. Závodní autíčka, smýkající se na kobercových dráhách od zatáčky k zatáčce, mne nikdy moc nebrala, stejně jako jsem ztratil zájem o závody F1, kde už se od startu do cíle prakticky nic neděje. Čímž ovšem nikterak nesnižuji um modelářů, kteří se tomuto oboru věnují.

  Jeden kout haly č. 3 zabraly stánky, ve kterých byly prezentovány 3D tiskárny. Aniž bych detailně odsledoval jednotlivé vystavované 3D tiskárny, mám dojem, že velký rozdíl mezi nimi nebyl. Ve stánku ČVUT na mne čekal model, který jsem si u nich zadal do výroby. O tom ale napíšu v samostatném příspěvku. Podle mne z hlediska prostého uživatele, resp. „zákazníka“, 3D tisk za těch pár roků, co existuje, nic moc nepokročil. Stále se v jednoduchém systému lišt se šroubovými posuny pohybuje ve třech směrech tisková hlava, která taví plast, jenž je v dosti „tlustých“ vláknech nanášena (vrstvena) na podložku. Software zajistí způsob vrstvení materiálu. Tisk trvá dlouho a právě „tlustá“ vlákna nevytváří dokonalý povrch výrobku, zejm. na šikmých plochách. To všichni znají a já nepopisuji nic nového. Samozřejmě, mluvím o nejjednodušších tiskárnách (které byly k vidění na veletrhu), jenž se dají dnes pořídit za pár tisíc korun. (Připadá mi to, jako když jsem si v polovině 80. let stavěli plotry s fixem..). Nemluvím o technologii 3D tisku s práškovými komponenty a jejich zapékáním po vrstvách. To je něco jiného. Jak se ale zdá, i výrobek z „primitivní“ 3D tiskárny lze po dopracování (kitování a zabroušení) použít jako master pro odlévání. A do toho se v nejbližších dnech pustím.

  Ještě dva vystavovatele musím vzpomenout. V prvé řadě rodinnou firmu SOMATY z Benešova, která v Česku představuje zastoupení bezkonkurenčních japonských nástrojů OLFA. Pyšním se tím, že je díky Matysovým mohu prodávat i v N-šopíku. Jsou to nástroje s životnosti na celý život, takže se vyplatí zejm. chudým českým modelářům.

  Po letech se na Model Hobby vrátil (s novou image na tváři) i Luděk Aschenbrenner, který je v odborném modelářském světě znám jako výrobce přesných dílů (převodů) pro modely zejm. závodních autíček, komponentů pro osvětlení a v neposlední řadě i některých speciálních nástrojů pro obráběcí stroje. Také jeho některé výrobky nabízím v N-šopíku. Jednoznačnou okrasou stánku ALS racing byla jeho krásná manželka, kterou mi však při pokusu o vyfotografování zakryl nějaký zvědavý návštěvník.

.

Obrázky z Letňan

We cannot display this gallery

.

Model Hobby v Lipsku

  Vyjeli jsme o hodinu dřív a tak jsme se vyhnuli tradičním dlouhým frontám při parkování. Davy lidí proudící z parkovišť k výstavišti dávaly tušit, že uvnitř bude „maso“. A to jsme ještě netušili, že v Německu byl v pátek státní svátek a snad všichni obyvatelé Lipska vyrazili na své stále pěkné výstaviště. Prodírání se mezi stánky tak bylo oproti loňsku dosti dramatické. Stejně jako na burze v Opletalce mne otravovali lidi, kterým říkáme baťůžkáři. Dost na tom, že mnozí z nás si nosíme batoh na břiše.

  Netroufám si srovnávat lipský a pražský veletrh ani podle rozlohy vystavovací plochy, ani podle počtu stánků, ani podle počtu návštěvníků. Nemá to cenu. V Lipsku bylo všeho mnohonásobně víc. A rozhodně se za jeden den nedá stihnout navštívit všechny haly. Výběr navštívených expozic je proto nezbytný.

  Po několikahodinovém prodírání se mezi stánky v hale věnované železničnímu modelářství jsme dospěli k jednoznačnému závěru, že pokud jde o železniční modely, letos se vystavovatelé zaměřili především na vskutku gigantická měřítka – O, G, 1… Samozřejmě, kolejiště v měřítcích H0 a N a pro Německo typické TT byly rovněž k vidění, ale těch velkých bylo vskutku víc. Nevím, ale možná to je v tom, že Němci si začínají místo trpaslíků od Vietnamců vybavovat své zahrádky modely zahradní železnice. A proč ne, když jim v tom pomáhá jejich domácí firma PIKO?

  Mezi velkými měřítky se rozhodně neztratil také „náš“ MERKUR. Dalo se čekat, že se právě u stánku tradičního vystavovatele z Police nad Metují potkáme s celou řadou krajanů, pochopitelně s kelímky piva v ruce! Nejvíce jich bylo samozřejmě z Peček, protože ti vyrazili do Lipska autobusem (pak jsem je měl najít v Letňanech…). MERKUR jede! Na vystavených exponátech bylo vidět, že firma postupně rozšiřuje výrobu nových modelů a doplňků pro jejich kolejiště. „V Německu prodáváme většinou na objednávku, zde je o naše výrobky velký zájem,“ potvrdil nám Josef Jungmann. A to je dobře, i když vláčky od této naší věhlasné firmy mají blíže k hračkám, jak k modelům.

  U jednotlivých prodejců železničních modelů bylo letos méně tradičních „hrabáků“, kde se dříve daly najít levné a pěkné kousky. Kdo ale hledal, našel. Ceny už ale nebyly „lidové“. Vedle všelijakých bazarových prodejců byly na ploše haly instalované i rozlehlé stánky tradičních německých výrobků doplňků modelových železnic a nářadí (NOCH, Faller, Viessmann, ESO, Auhagen, Fohrmann atd.). Kdo chtěl, nakoupil.

  V obležení návštěvníků byly do detailů propracované diorámy, většinou instalované do skříněk. Připomínaly akvária. Dokonalé modelářské provedení podtrhuje perfektní nasvětlení scény.

  Zdálo se mi, že trošku chudší byla letos expozice modelů parních strojů. Naopak se rozrostly plochy se stolky pro „dětské workshopy“. A to je dobře.

  Osobně jsem letos nepřijel nakupovat, kromě fosfor-bronzového drátu pro kamaráda jsem nic nesháněl. Tedy s jedinou výjimkou – chtěl jsem okouknout novinku letošního roku, kterou je odsávací box pro stříkání barev od jednoho čínského výrobce. Našli jsme ho, byť ve větším provedení, dokonce za cenu pod 100 €, ale vystavovatel netušil, z jakého materiálu je filtr, což je na tomto výrobku to nejzajímavější. Nepotřebuje odtah z okna, prach a smrad z barev zachytí filtr. Dá se v něm stříkat i v bytě. Materiál filtru já základ, ostatní lze totiž snadno vyrobit z materiálů za pár korun. No nic, budeme pátrat dál.

.

Obrázky z Lipska

We cannot display this gallery

.

Byli jsme v Lipsku taky

Posílám několik fotek z výstaviště v Lipsku. Když jsme prolezli halu s modely, šli jsme se ještě podívat na parovku. Skutečná železnice je mým větším koníčkem než modely. Na tamní vlečce jezdila BR52 Reko DR. Nádherný to stroj a když jsi chtěl, tak tě i svezli v boudě.

Protože vstupenka na výstaviště platí i jako jízdenka na městskou dopravu, jeli jsme se ještě podívat do města a na hlavní nádraží. Musím říct, že mě hodně překvapilo, kolik jsem tam ještě viděl tramvají T4 ze Smíchova. Byl to příjemný výlet.

Kuba

We cannot display this gallery

.

Zpátky do reality

  Těšil jsem se, jak dopadne moje prognóza, kterou jsem na tomto webu publikoval už 13. 4. letošního roku v článku „Jaro je v plném rozpuku“, tedy jak jsem odhadl hříšné duše některých našich slavných politiků. Napsal jsem: „Pražští motoristé nechápavě zírají na aroganci některých mocipánů z radnice, kteří si nás vzali za rukojmí pro své politické zájmy. Jelikož za vším zlým je třeba vidět Kalouska, dá se předpokládat, že tunel Blanka otevřou hoši z „topky“ někdy těsně před podzimními volbami, aby ukázali, jak jsou dobří a jak bez nich by tu velkolepou stavbu nebylo možné dokončit.“

  Nezklamali mne, ani jediného Pražana!!! Topáci se málem přetrhli, aby skrze média tento víkend, týden před volbami, přesvědčili veřejnost, že právě oni to byli, kdo kopali, betonovali, asfaltovali, usilovně pracovali dlouhé roky pod zemí, napínali lana na novém mostě přes Vltavu, prostě makali, aby ausgerechnet právě před volbami toto mnoho let budované dílo konečně dokončili. Lháři!

   Nebýt umělého zdržení dokončení stavby vyvolaného na začátku roku naprosto zbytečným Hudečkovým sporem o právoplatnost smluv s Metrostavem, už jsme nejspíš tunelem Blanka půl roku jezdili. Ale pravda po česku má vždycky nejméně dva konce. Ten, za který tahají Kalouskovi bratři, byl opět delší. Tak hurá! Jdeme k volbám, ovšem s jediným cílem: Nevolit TOP09 a jejich pijavice!

  Protože když dva dělají totéž, není to totéž; jen Kalouskovy metody oblbování lidí jsou stále stejné!

Foto hlav, Kuba; rev. 7. 10. 2014

.

Rubrika: FOTOGALERIE, Ze života (reportáže), ZPRÁVY
Počet přečtení: 25 447 | Tisknout: | Poslat: