Honzíkovy vláčky

Jak jsem přestavěl kostelík Sv. Marie

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 21.5.2014

Vždycky když se zaseknu při elektrifikaci kolejiště – ať už díky vlastní nešikovnosti, nebo z důvodu nadpřirozených jevů, které provázejí systém digi-digi -, tak než mne pustí vztek, najdu si něco na uklidněnou. Do oka mi padl kostelík, který jsem už dávno nainstaloval v předním levém rohu kolejiště, ale na kterém mi furt něco vadilo. Až jsem konečně přišel na to, že takovou stříšku nad zvonicí asi u nás nikde neuvidím, pustil jsem se do přestavby.

Na stránkách firmy Faller jsem si ověřil, že kostelík Sv. Marie (kat. č. 232263 – ZDE) je ze Švýcarska. Zalovil jsem tedy ve svém archivu fotografií z této překrásné alpské země a skutečně, tenhle typ stříšek používají na svých církevních, ale i jiných stavbách Helvéti. No, a tak jsem se jal přemýšlet, jak kapličku „počeštím“.

002-kostelik-Sv.Marie

Nejdříve jsem uříznul ten vršek, co mne tak iritoval. Pak jsem si řekl, že věřící přivítají, když jim na jejich kostelík přidělám věžní hodiny. Mám plnou krabičku vyleptaných hodin v měřítcích N a H0, které sice všechny ukazují za pět minut čtvrt na jedenáct, ale to nevací. (Kdyby snad někdo potřeboval tyto lepty hodin, které se hodí nejen na kostelní věže, ale i na nádraží apod., nechť se ozve; rozdávám je zdarma).

Následovala výroba „bedny“ pro hodinový stroj. Aby to bylo stylové (horské), přišla na řadu balza. Nařezal jsem čtyři dílky (stěny), které vevnitř zpevňuje kvádřík identického rozměru, jako má vršek věžičky. Po slepení disperzí jsem do ploch stěn vyryl drážky (desky) a „bednu“ jsem natřel olejovou umbrou pálenou. Přebytečnou barvu jsem po chvíli setřel, přilepil hodiny a bylo hotovo. Pod lept jsem použil kolečko vyseknuté z černého plastu, aby hodiny lépe vynikly.

Při návrhu tvaru věžičky jsem si zopakoval středoškolskou deskriptivu. Průnik dvou kuželů v Corelu se mi ale moc nedařil, tak jsem použil starou známou a nejdokonalejší metodu – tužka-papír-nůžky-lepidlo. Až jsem měl konečně odpovídají papírový model hotový, tak jsem ho zase rozlepil a tvary horní a spodní části věže přenesl na kousek mosazného plechu (tl. 0,16 mm) (odpad z leptů), dílky vystřihnul, naohýbal a spájel. Mosaznou věžičku jsem dokonale vybrousil rotačními nástroji, které nabízím v N-šopíku ZDE. Jak silikonové, tak štětinové kotoučky 3M jsou ideální nástroje pro odstranění přebytečného cínu na pájených leptech a k vybroušení ploch. Finální přeleštění jsem udělal leštícími destičkami od MicroMark – ZDE (hrubost 3200 a 6000).

Bednu jsem do věžičky zalepil dvousložkovým lepidlem (pro sichr, aby mi drželo spojení dřevo-kov).

Dlužno dodat, že před přestavbou byl kostelík už celý napatinovaný, jak jinak než Houmrovou metodou „upatlání“ umbrou pálenou s následným vytíráním barvy. Jelikož už tuhle aplikaci mám skoro v malíčku, troufám si i na inovace, jako např., že nejdříve „patlám“ neředěnou barvou, tu i s povrchu stírám, ale naznačení vzlínání vlhka po zdi udělám tak, že štětec (používám ten, co mají děti ve školce na vodové barvy) namočím do barvy silně naředěné kobaltovým sikativem a špičkou štětce nanáším barvu jemnými dotyky na spodní okraj stavby. Barva sama navzlíná po stěně. Kde je jí víc, vysuším ji papírovou utěrkou. Nebo kromě odstínu umbra pálená používám odstíny jiné, třeba okr tmavý, sienu přírodní, sienu pálenou, zem zelenou českou, kobaltovou zeleň, permanentní zeleň střední, čerň kostní atd. (ostatně, vřele doporučuji si tyhle olejové barvy pořídit a mít je pro každý případ připravené v šuplíku..).

Bylo jasné, že když už mám napatinovené zdivo kostelíku, musí být napatinovaná i věžička. Na to jsou velmi vhodné metalické patinovací barvy od firmy NOCH (61168), i když!!!

Intermezzo – patinovací metalické barvy NOCH a jejich ředění

Pět barev v maličkých skleničkách v blistru s polepem firmy NOCH v odstínech světle šedá, tmavě šedá, rezavě hnědá, zlatá (měděná) a zelená (měděnka) se tváří důvěryhodně. Ovšem jen dokud se nevyprostí s blistru. U dřívějších balení se uživatel nikde nedozvěděl, čím se barvy ředí. A nedočetl se to ani ve firemních materiálech. Až ve várce, která je v českých modelářských obchodech k dostání cca 2 roky, je na blistru čtyřjazyčné sdělení (nikoliv české), že před použitím lze barvy naředit vodou (to kdybych věděl…!; vyzkoušel jsem všechna ředidla co znám – pochopitelně s nulovým výsledkem – viz dále).

Jenže: Když si zákazník tyto metalické patinovací barvy koupí, zjistí, že skleničky jsou v blistru položené, tudíž barva (když ještě byla nová a tekutá) částečně zalije i šroubovací uzávěr. Což o to? Kdyby barvě ona původní tekutost zůstala, nic proti tomu, barva by při postavení skleničky stekla. Ale protože zřejmě uzávěry netěsní, některé barvy v sadě vyschnou. Kupodivu ne všechny, ale pokaždé jiné. A to je zásadní problém. Proto jsem u první sady experimentoval s všelijakými ředidly, samozřejmě i s vodou. Ale bylo to zbytečné, protože barvy již byly ztvrdlé. Každý ví, že když se nechá zaschnout barva ředitelná vodou, jak jednou zaschne (vyschne), je konec.

A tohle „překvapení“ nejspíš čeká každého zákazníka, když si koupí zmiňované barvy NOCH 61168. V prvním případě jsem měl vyschlé tři, ve druhém případě „jen“ dvě barvy. Nakupoval jsem je u dvou rozdílných prodejců v rozmezí asi jednoho roku, přičemž zdůrazňuji, že neviním prodejce. Vysychání barev a nedostatečná informovanost zákazníka je jednoznačně vadou výrobce.

Co s tím? Pokusil jsem se o záchranu druhé sady. Vzal jsem motorické míchadlo (MicroMark – ZDE), nakapal do lahviček asi centimetr pod okraj převařenou vodu a skleničku po skleničce míchal a míchal. Trvalo to pěkně dlouhou, než jsem se mísící vrtulkou „probojoval“ ke dnu skleničky. Barevná suspenze byla totiž dosti zhutnělá, naštěstí ne zcela vyschlá. Čtyři z pěti barev se mi podařilo zachránit. Výsledkem byla relativně hustá barva s velmi dobrým krytím. Další ředění vodou je samozřejmě možné. Světle šedá barva byla ale již velmi vyschlá, takže ani při dlouhém míchání se již nepodařilo suspenzi vytvářející hrudky rozmixovat.

Myslím si tedy, že doplněním vody téměř do objemu skleničky a intenzivním rozmícháním barvy může být tento prostředek na nějaký čas zachráněn. Míchání nějakým párátkem, špejlí či hřebíkem by ale bylo podle mne naprosto neúčinné. Pomohlo intenzivní míchání přístrojem, na který nenechám dopustit, který mám neustále po ruce a jenž nemá ekvivalent v žádném míchátku na kafe, jak radili hospodští kamarádi..

Bude asi potřebné čas od času kontrolovat vysychání těchto patinovacích barev a pokud nedojde k nějakému efektu vytvrdnutí po současném pokusu o záchranu, možná budou použitelné i v budoucnu. Tohle jsem považoval za rozumné sdělit těm, kdo by se snad setkali se stejným problémem.

* * *

Zpátky k patinování věžičky kostelíku Sv. Marie. Věžičku jsem po odmaštění (nově používám „Wiecon Čistič S“ ve spreji – nabízí Weicon-Šafařík, Teplice – ZDE) natřel Mr. Metal Primer (Günze). Tahle „vodička“ se mi osvědčila před barvením všech leptů (ještě než nastříkám tmelící základ Mr. Surfacer 1000), protože se barva z kovu nesloupne. Mr. Metal Primer se prodává ve spreji, nebo k natírání štětečkem (je obsažen v uzávěru). Natření štětečkem není nic proti ničemu, protože „vodička“ se dokonale rozlije po ploše leptu.

U věžičky nebylo třeba používat surfacer, protože patinovací barvy NOCH dostatečně kryjí.

Studoval jsem katalog NOCH, kde se prezentuje použití cit. metalických patinovacích barev. Nevím, ale nelíbí se mi způsob natření kostelní báně, jak to udělali pánové od firmy NOCH. Ne proto, že použili několik barev, naopak, ale především proto, že barvy jsou „násilně“ rozdělené v horizontální rovině a přitom na nejnižším místě báně je stále neporušená „zlatá“ měď. Přitom každý ví, že k efektu vybarvení (zašpinění, koroze atd.) staveb, vč. kostelních věží přispívá zemská gravitace. Pro ilustraci jsem vyhledal ve svém archivu několik fotografií, kde jsem našel kostelní báně. Měděnka obvykle velmi rychle pokryje „zlatou“ měď, nahoře bývá světlejší, níže, v záhybech či tam kde jsou plechy spojené bývá velmi tmavá, až šedo-černá. Ostatně, více jak slova to ukazují snímky v obrazové příloze.

Proto jsem věžičku nejdříve přetřel tenkou vrstvou “zlaté“ barvy. Po zaschnutí jsem tutéž barvu nanesl ještě jednou. Opět po zaschnutím jsem spoje a některé plochy přetřel tm. šedou a následně přes ní zelenou „měděnkou“ (ještě než šedá zaschla). Než barvy zaschly jsem je opatrně rozetřel ve vodě namočeným štětcem, aby se zjemnily barevné přechody. Barvy se pěkně prolnuly.

Dlužno dodat, že metalické patinovací barvy nabízejí i jiní výrobci. Nemám však s nimi žádné zkušenosti a na internetu se mi nedařilo najít články s tímto tématem. Pravda, moc intenzivně jsem nehledal 🙂 .

Až vše dokonale zaschne, možná ještě někde popráším kostelík suchými patinovacími prášky a vše zafixuji uzavíracím lakem (NOCH 61152 ve spreji).

Obrazová dokumentace