Honzíkovy vláčky

T 466.2 „Kocour“ v měřítku N – stavba pojezdu

Na modelářském trhu je k dostání kvalitní lept dieselové lokomotivy řady 742, dříve T466.2, která získala přezdívku Kocour. Jako u všech modelů v měřítku N (bohužel nejen v tomto měřítku) je základním problémem při stavbě modelu pohon, resp. celý pojezd. V tomto případě se mi nechtělo vymýšlet kompletně nový pojezd. Kamarád mi poradil, že by se možná dal použít pojezd z americké mašiny SW-8, zejm. proto, že rozteče náprav i podvozků se shodují. A tak se stalo.¹⁾

  Zmíněný model lokomotivy SW-8 se sice vyrábí v Číně, což je vidět např. na mírně šmajdajících kolech, ale motor je naopak velmi kvalitní, 5ti pólový. Rovněž převody jsou dobře zvoleny i pro pomalou jízdu. S využitím těchto komponentů je možno celkem jednoduše vyrobit pojezd do leptu modelu lokomotivy T466.2. Mám za to, že to zvládne i mírně zkušený modelář. Je třeba jen přesně měřit a pracovat s maximální přesností.
  Na dalších řádcích uvádím nikoliv přesný návod na stavu modelu lokomotivy, ale pouze popis, jak jsem pojezd zhotovil sám. Třeba to někomu pomůže ke stavbě vlastního modelu. Podotýkám, že nebudu popisovat stavbu leptu. Odkazuji na stavební návod výrobce… (který je ale velice stručný a bez dostatečných zkušeností se zpracováváním leptů může sestavení karoserie lokomotivy činit nezkušeným modelářům problémy – pozn. red. J. H.). Upozorním však na některé úpravy, které jsem musel udělat, aby šlo sestavit karoserii lokomotivy se zmíněným pojezdem z lokomotivy SW-8. Vše je pro názornost dokumentováno na fotografiích.

Stavba pojezdu

  Jako základní desku jsem použil běžně dostupný kuprextit (tl. 1,6 mm), používaný na výrobu plošných spojů. Doporučuji kuprextit oboustranně plátovaný měděnou vrstvou – kvůli pevnosti -, ale je možno použít i běžně dostupný jednostranný kuprextit. V takovém případě je měděná vrstva dole.
  Nejdříve si změříme rám leptu a podle těchto měr narýsujeme obrys na desku kuprextitu. Po obou delších stranách zmenšíme naměřený rozměr o 1 mm, protože tam zasahuje z rámu spodek zábradlí. Taktéž délku zkrátíme pro potřebu instalace spřáhla a schodů (obr. 1 – 2).

Obr. 1 – Základová deska pojezdu vyrobená z kuprextitu

Obr. 2 – Základová deska vsazená do rámu z leptu

  Na spodní straně přesně v polovině prořízneme měděnou vrstvu po celé délce např. žiletkovou pilkou, čímž vytvoříme dvě symetricky izolované poloviny pojezdu pro rozvod a sběr proudu (je patrné na obr. 3).

Obr. 3 – Měděná vrstva na spodní straně desky je podélně rozříznutá

  Na horní straně desky narýsujeme středovou rysku a na ní rozměříme rozteče podvozků. Doporučuji rozteč o 1 mm zmenšit, aby podvozky v obloucích nezachytávaly o schody!
  Provrtáme a přesně dopilujeme otvory pro podvozky, aby se podvozky v otvorech lehce otáčely, ale bez vůlí. V podélné ose desky, v každém otvoru, jsou 2 krát propilovány zářezy asi 2 x 1 mm pro vsazení podvozku a jeho otočení do správné polohy (obr. 4). Proti vypadnutí podvozku jsou na něm dva zajišťovací výstupky.
  Podvozek je v originálním rámu usazen v kovovém nálitku 2,5 mm silném. Jelikož deska kuprextitu je silná pouze 1,6 mm, musí se na původní rozměr (2,5 mm) doplnit materiál. Vyřešil jsem to tak, že jsem na spodní stranu rámu po obou stranách otvorů naletoval pásky mosazného plechu síly 0,5 mm, které jsem dopiloval podle otvoru. Tím má podvozek dost vůle k pohybu a navíc je zde i dost místa pro pohyb sběračů proudu.
  Z horní strany desky jsou naletované pásky jen 0,3 mm silného plechu. Místo plechu je ale možné nalepit (z obou stran) pásky z plastu vhodné síly. Jak je již uvedeno výše, pásky musí při lepení (letování) zasahovat do prostoru otvoru, kde se přesně zapilují s okrajem otvoru.
  Po vsazení podvozku by měla být vůle pro jeho pohyb do výšky asi 0,1 mm až 0,2 mm. To proto, aby se šnek při nadzvednutí rámu nedostal ze záběru do ozubeného kola.

Uložení motoru

  V další fázi stavby pojezdu je potřeba se věnovat dokonalému uložení motoru. Je nutné vyměřit přesnou polohu pro umístění motoru v základové desce, vyříznout otvor nepatrně menší, a tento postupně dopilovávat tak, aby motor šel natlačit do otvoru v desce tzv. natěsno (obr. 4 a 5).

Obr. 4 a 5 – Uložení motoru v rámu

  Motor musí dosedat přesně, navíc s malou vůlí šneků v ozubených kolech. Nejlépe je namotat na šneky kousek smaltovaného drátu o průměru 0,3mm, který se po usazení a upevnění motoru zase odmotá – tím zůstane správná vůle. Motor je ještě – kromě přesného usazení – přidržován (na straně kolektoru s uhlíky) měděným drátem 0,5 mm namotaným jako očko na držák uhlíků, který je na spodní straně desky přiletovaný na jednu polovinu plošného spoje. Z horního držáku uhlíku je drát protažen dospodu desky propilovaným zářezem (nebo otvorem) a přiletován na druhou polovinu desky.
  Na druhé straně je motor podepřen v místě ložiska plíškem nebo plastem s vypilovaným obloučkem, aby se neposouval směrem do záběru ozubeného kola (obr. 5). (Pozn.: Autor popisuje úpravu pro analogový provoz lokomotivy; v případě digitalizace bude připevnění a hlavně připojení motoru k dekodéru jiné – pozn. J. H.)
  Z původního rámu americké lokomotivy se sundají sběrací plíšky proudu pomocí nahřátí pájkou, a přiletují se zespodu na plošný spoj vedle otvorů do správné polohy. Po nasazení podvozků musí správně pružit a při otáčení mít stále dobrý kontakt. Takto sestavený pojezd už musí jezdit a sbírat spolehlivě proud.

Úprava  karoserie z leptu

  V rámu původního leptu karoserie je potřeba zvětšit prostor pro motor propilováním, a to ještě před ohnutím rámu (obr. 6). Otvor se musí zvětšit  až po proleptané zářezy (zámečky), do kterých zapadá karoserie. Zůstane jen „ozubení“.

  Obr. 6 – Dopilování otvoru pro motor v rámu leptu

Spřáhla

U leptu není vyřešeno připevnění spřáhel, to si musí vyřešit každý modelář podle své úvahy. Kdo potřebuje plně funkční spřáhla na obou stranách lokomotivy, musí si přiletovat nebo přilepit tzv. domečky spřáhel s pružinkou (resp. molitanem apod.), do kterých se instalují spřáhla. 
  V mém případě jsem se rozhodl, že lokomotiva bude soupravy jen tahat, takže jsem přidělal spřáhlo jen na její zadní stranu. Mimo jiné také proto, aby mi zůstal celý pluh na druhé straně, který je na čele lokomotivy po nalakování pěkný. Do pluhu na zadní straně jsem propiloval 1 mm vysokou drážku, spřáhlo spiloval na 1 mm a zasunul. Vzadu se spřáhlo opírá o silikonový kroužek místo pružiny a proti vytažení je zajištěno drátkem. Nemá sice pohyblivost do výšky, pouze do stran, ale s touto variantou jsem spokojený. 
  S instalací spřáhel souvisí pluhy, jak je již uvedeno. Doporučuji pluhy připevnit až nakonec po úpravě podle konstrukce spřáhel. 

Připevnění nádrže

  Následuje připevnění nádrže. Na desku plošného spoje se nádrž nedá připájet přímo, protože by se tam musely vytvořit izolované plošky, aby nedošlo ke zkratu. Navíc považuji za praktičtější, když je vše rozebíratelné, hlavně kvůli stříkání barvami.
  Nádrž se nasouvá ze strany na profil (obr. 7). Připravil jsem ho z plexi z obalu na CD. Nařezal jsem proužky 5 x 10 mm a nalepil je zespodu základní desky podélně s motorem. Napříč je na toto přilepen další proužek plexi se hranami nahoře skosenými pod úhlem 45°. Do nádrže jsem ohnul pásek plechu, rovněž nahoře ohnutý o 45°. Do vnitřního prostoru nádrže jsem zalil cín jako zátěž.  Zátěž se může také zalepit. Takto se nádrž se zátěží nasune na plexi profil a nedojde ke zkratu (viz schéma na obr. 8).

Obr. 7 a 8 – Připevnění nádrže na spodní straně desky

Připevnění zábradlí

  Zábradlí doporučuju nasadit a zalepit až úplně nakonec po barevném nástřiku modelu. Je velmi měkké a jemné a snadno se při manipulaci ohýbá. Otvory pro stojky je třeba protáhnout vrtáčkem, aby šlo zábradlí vsadit.

Úprava stupaček

  Po zaletování bočních stupaček do karoserie  je nutno dovnitř přečnívající části spilovat, aby nevadily motoru. Výstupky na dolní části karoserie, které zapadají do rámu, je třeba zbrousit na rovné ploše na smirku na sílu plechu. Jinak se opřou o základní desku a karoserie je vysoko.

Spojení karosérie s rámem

  V návodu ke stavbě modelu je uvedeno, že karoserie se má sletovat s rámem. Toto doporučení si musí každý zvážit sám už kvůli připevnění karosérie k pojezdu. Na mém modelu jsem karosérii k rámu nepájel. Nechal jsem ji zvlášť, neboť se mi s ní lépe manipulovalo při barevném nástřiku a také mám snadný přístup k motoru.

Připevnění rámu k základní desce pojezdu a osvětlení LED SMD

  Na obou koncích desky jsem vyvrtal otvory a vyřezal do nich závit M2. Do rámu je možno v těchto místech vletovat pásky plechu s otvory a přišroubovat. Nebo pouze pásky položit na rám a přitáhnout je. Jejich délka musí být taková, aby se vešly do karoserie.
  Tuto konstrukci jsem spojil s osvětlením mašiny, LED SMD jsou naletovány i s odpory na destičkách plošného spoje. V dolní části je přiletován úhelník s otvorem pro šroub. Rám je tímto přitlačován k základní desce (obr. 9  a 10).
  Jak připevnit karoserii, když není místo pro šrouby? Využil jsem sílu magnetu motoru. Do horní části karoserie do prostoru nad motorem jsem vlepil několik vrstev plechu jako zátěž. Poslední plech nad motorem je železný. Síla magnetu motoru působí na plech a drží karoserii. Je jen třeba, aby mezera byla co nejmenší, ale nesmí se dotýkat kov na kov, jinak jedenou lokomotiva drnčí.

Obr. 9 a 10 – Deska plošného spoje pro LED SMD na osvětlení lokomotivy a její upevnění

Masky podvozků a jejich maximální vybočení

  Masky podvozků se přilepí na co nejvíce spilované plochy původního podvozku. Jelikož není možno podvozky rozebrat a masky vyměnit, tak jsem je rozřezal žiletkovou pilkou na plocho, asi tak na polovinu síly původní a pak je dobrousil na co nejslabší sílu.
  Dorazy pro vymezení vůle otáčení podvozků jsem udělal z kousků plastu 1 x 2 mm. Model jsem postavil na koleje s velmi malým poloměrem oblouku. V této poloze podvozků jsem přilepil z horní strany základové desky doraz, asi 0,5 mm vedle zajišťovacího výstupku podvozku. Pak jsem model otočil a položil na stejném místě oblouku a přilepil jsem druhý doraz. Zajišťovací výstupek se nyní pohybuje jen mezi dorazy a zamezí se otočení podvozku mimo sběrač proudu. Jediná nevýhoda této úpravy je, že při potřebě vyndat podvozek se musí dorazy ulomit.

Obr. 11 – Hotová karoserie na pojezdu po vyleštění

Obr. 12 – … a po nástřiku základovou barvou

Obr. 13 – 16 Hotový model lokomotivy T466.2 v měřítku N na pojezdu Jiřího Kubíka

Doufám, že jsem tímto pomohl zájemcům, aby měli představu, jaké problémy budou řešit.
Kdo se pustí do stavby, přeji úspěch.

Text a foto Jiří Kubík – Nvlaky

__________________________

1) Model lokomotivy SW-8 v měřítku N v nejlevnějším provedením se ale již obtížně shání. Občas se objeví na eBay, v redakci máme adresy několka málo obchodníků v Německu a Americe, kde ještě tento model nabízejí – pozn. red. J. H.)

*      *      *     

Blahopřeju Jirkovi Kubíkovi k postavení jeho dalšího modelu. A hlavně mu děkuji za to, že se se svojí konstrukcí,  stavbou pojezdu a nutnými úpravami karosérie Kocoura od dk-model podělil s ostatními modeláři. Jan Hlaváček

Obrazová příloha

[Show as slideshow]

Počet přečtení: 35 713 | Tisknout: | Poslat: