Honzíkovy vláčky

Skladiště na nádraží ve Zbečně v modelovém měřítku N

Autor: admin Vydáno: 16.8.2010

O „objevení“ skladiště (snad sila) ve Zbečně jsem už psal a taky přinesl fotografie a virtuálky. Dosud se mi sice nepodařilo získat o této zajímavé železniční stavbě z roku 1925 více informací (pravda, moc intenzivně jsem po nich zatím nepátral). Na konci července jsem psal, že si ji možná udělám v měřítku. V polovině srpna hrdě hlásím: hotovo.

 

 

(Kliknutím na link se otevře prohlížeč Quick Time Player a spustí se prezentace sila ve Zbečně)

  Nikoliv z ješitnosti, ale protože se to může někomu hodit, popíšu, jak jsem silo v měřítku 1:160 zhotovil. Přitom již podruhé upozorním na velmi užitečný software, který jsem při tom využil. Možná, že někomu bude návodem i mnou použité materiály a postupy, protože tyto poznatky lze snadno zobecnit a využít při stavbě obdobných modelů budov.

A. Přenesení reality na papír

Fotodokumentace

  Lidská paměť je nedokonalá. Nejdříve jsem si proto zhotovil detailní fotografickou dokumentaci objektu (část snímků je ZDE). Nechci nyní zabíhat do podrobností (zásady fotografických postupů pro modeláře teprve připravuji) a proto jen zmíním, že je potřeba si pořídit takové snímky, ze kterých se dají vyčíst (anebo alespoň vydedukovat) důležité „měrné informace“, tj. poměry různých vzdáleností (rohů stěn, osazení oken atd., též sklony, např. střechy). Docílí se toho nafocením všech stěn objektu z čelního pohledu, avšak s dostatečným odstupem (pokud to samozřejmě jde). Objektiv fotopřístroje by měl být nastaven na základní ohniskovou vzdálenost (v závislosti na velkosti filmu nebo čipu). Tj. cca 50 mm u kinofilmového přístroje, resp. 35 mm u digitálu (v závislosti na velikosti čipu – nutné zjistit z návodu k digitálu). Nastavenou ohniskovou vzdálenost (při použití zoom-objektivů) je nutné při fotografování jednotlivých stěn objektu neměnit. To proto, aby všechny snímky byly pořízeny ve stejném poměru. V tomto režimu objektivu nedojde ke zkreslení prostoru, jako tomu bude při nastavení širokého úhlu záběru.

Obr. 2,  3 – Ukázka nafocení stěn objektu z čelního pohledu

  Není rozhodně na škodu nafotit si objekt z různých pohledů z větší vzdálenosti, i teleobjektivem, vč. pohledů jeho zasazení do prostoru. Několik snímků z větší i menší vzdálenosti je účelné směřovat tzv. přes roh, aby byly patrné návaznosti čelních a bočních stěn. Pravda, člověk se přitom dost nachodí. A to nemluvím o naprosto ideální variantě fotografování z nadhledu. To někdy znamená vylézt na nejbližší kopec :-). 

Obr. 4, 5, 6,  7  – Snímky objektu z větší vzdálenosti dokumentují vztah objektu s prostředím a snímky fotografované tzv. „přes roh“

  Ve Zbečně jsem si dále nafotil nejrůznější detaily stavby: osazení oken a dveří, okapy, římsy, nakládací rampy, schody, úchyty telefonního vedení, hromosvody, vikýře apod. Též „napojení“ objektu na související okolností stavby. V daném případě na kolejiště nádraží Zbečno z jedné strany a obslužnou silnici z druhé strany.

Obr. 8, 9, 10, 11 Snímky detailů stavby

Zaměření

  Jen málokdo dokáže tak složitý objekt, jakým je skladiště na nádraží ve Zbečně, namalovat tak říkajíce z hlavy či podle fotek a ještě v měřítku. Něco jiného je jednoduchá stavba – kůlna, bouda na nářadí, trafostanice. Tam jistě postačí jednoduchý náčrtek zhotovený od ruky.
  Měrné údaje o objektu lze získat několika způsoby. Nejjednodušeji s metrem (pásmem) v ruce. Ve dvou se to lépe táhne, říká jedno přísloví, je-li na to ale člověk sám, chvíli to trvá. Samozřejmě, existují profesionální metody geometrického zaměření objektu (odborníci by mohli doplnit). V práci jsme například používali systém Spheron; báječná věc na dokumentaci místa trestného činu, ale ve své podstatě se dají virtuálky udělat i jednodušeji – viz ZDE. Pravda, Spheron umí měřit.
  Taky jsem chvíli přemýšlel, že bych si koupil nějaký IČ dálkoměr. Když jsem ale zjistil, že u Conrad stojí i 3 500 Kč, nadšení pro sofistikované metody mne opustilo. Nemohu tím pádem ale měřit výšku objektů, což tyhle věcičky umí spočítat s využitím pythagorovy věty. Takže nakonec mi posloužila laťka 1,5 dlouhá opatřená po 10 cm bílou páskou, jen sem se s ní víc naběhal.
  Náčrtek půdorysu objektu nebyl problém, horší to bylo se změřením výšky bočních stěn a prvků nad hlavou. Nafotil jsem si výše popsanou metodou stěny objekty znovu, ale tak, aby v záběru byla vidět měrka z laťky opřená svisle o stěnu. Výškové rozměry objektu jsem pak přenášel do plánku poměrným odměřováním velikosti měrky na snímku s pomocí odpichovátka. 

Obr. 12, 13, 14, 15 – Snímky s měrnou tyčkou (pro lepší rozlišení označena červenou elipsou)

Plánek

  Tentokrát jsem již nehledal po zásuvkách své rýsovací nářadíčko z průmyslovky, nýbrž jsem spustil program Home Plan Pro, který popisuji ZDE. Ve všech základních pohledech jsem vytvořil bokorysy stavby, doplnil okna, dveře, vikýře, okapové stříšky, rampy atd. podle změřených rozměrů. Musím dodat, že to byla příjemná práce, a to dílem i proto, že dávný stavební mistr při konstrukci objektu přemýšlel hlavou. Všechny důležité míry objektu jsou totiž zaokrouhlené na celé jednotky, určitě proto, aby zedníci měli snazší práci. Snazší práci jsem měl po 85 letech i já. Na závěr jsem si už jen pohrál s grafickou úpravou plánku (výplně ploch střech, dřevěných stěn atd.) a v měřítku 1:160 (což program bez problémů umožňuje) jsem si vytiskl pracovní plánky, ze kterých jsem milimetrovým měřítkem a odpichovátkem přenášel míry na materiál, ze kterého jsem sklad budoval.

 

Obr. 16, 17, 18 – Několik vývojových verzí plánku sila vytvořených v programu Home Plan Pro 

B. Materiál

  Mým oblíbeným stavebním materiálem modelů budov je balza. Proto jsem ji také použil (tl. 0,8 mm) na stavbu dřevěné kůlny (A) a věže (E).
  Na hlavní budovu a přístěnky jsem použil plastovou desku tl. 1 mm, tentokrát ale ne Evergreen od Litomyského, ale obyčejnou plastovou tabulku zakoupenou v OBI. Tam prodávané plastové tabulky mají také tloušťku 1 mm (druhý typ tabulek má tl 0,5 mm), rozměrově jsou výrazněji větší, ale současně při přepočtu na plochu o dost levnější než Evergreeny.

Poznámka 1: Nápis „Zákaz prodávání alkoholu osobám mladším 18 let“ jsem nesmíval ředidlem, ale naopak přestříkal sprejem černé barvy, přičemž se mi na balkoně podařilo stříknout i kousek fasády; a zase byl řev, že doma všechno zničím! 🙂 Nástřik rubové strany plastové desky černou barvou měl praktický význam: dobře na něm byli vidět narýsované linky pro řezání, ale především, je to důležitá ochrana proti event. prosvítaní světla LED (viz ZDE).
Poznámka 2: Plastové desky zásadně řežu speciálními noži OLFA – ZDE. Dělám to tak, že podél kovového měřítka nejdříve vyryji nožem řezačem plastů Olfa P-450 (kat. č. OF 241 01) drážku asi do ½ až 2/3 tloušťky desky a zbytek materiálu proříznu skalpelem Olfa AK-3 (kat. č. OF 226 01). Nemusím prakticky vůbec zabrušovat hranu vyříznutého dílu, což je občas při proříznutí desky řezačem plastů až na doraz nutné, protože tento nůž vlastně vytváří drážku ve tvaru písmene „V“.

  Jako krytinu na střechu jsem si vybral samolepicí fólii 3D od firmy NOCH (Nr 57 340). Je to báječný materiál, který jsem již několikrát úspěšně vyzkoušel. Snad jediný problém u tohoto materiálu je modelové měřítko. I když konkrétní fólie jsou deklarovány pro měřítko N, není to tak docela pravda. Při vědomí, že fólie má tl. cca 0,8 mm, pokud se nepletu, ve skutečnosti by měla mít střešní taška výšku cca 13 cm; když se změří modelová délka tašky (3 mm), tak by ve skutečnosti měla mít cca půl metru. Takové tašky neznám. Ale na druhou stranu, nejsem „modelářský hnidopich“ a tyto nuance toleruji. Ono jde totiž o to, že lidské oko (tedy i oko modeláře) sice takové rozdíly postřehne, ale mozeček si to přebere…
  Na střechu věže sila jsem pak použil vlnitý hliníkový plech (Litomyský – K&S 16130 – vlnitý plech hliníkový, rozteč vln 0,75 mm, tloušťka plechu 0,05 mm) .
  Pod balzu, 3D fólii a hliníkovou krytinu jsem použil bílý karton cca 0,5 mm.
  Sloupky u kůlny, podezdívky a vyzdění mezi okny u hlavní budovy jsou vyrobeny z plastové desky „zeď cihlová“ (Litomyský – MBS BR-10 – zeď cihlová 1:150) nalepené na balzu, resp. plastovou desku.
  Konečně, okna a dveře jsou výrobky od firmy Auhagen (obj. č. 48653).

Poznámka 3: Ačkoliv jsem se snažil zachovat reálné rozměry objektu i u modelu, nakonec jsem musel přijmout kompromis. Okna, dveře, vikýře aj. stavební prvky v měřítku 1:160 jsou u Auhagenů sice vyráběny ve značném sortimentu, ale rozhodně ne v absolutně všech velikostech a konstrukčních provedeních. Možná, že kdybych modeloval ve velkých měřítcích, tak bych okna a dveře vymodeloval, ale u N-ka? Absolutní hloupost. A tak jsou na mém modelu použité co nejpodobnější okna, dveře, vrata a vikýře s tím, že ne zcela odpovídají realitě. Popravdě, vůbec mi to nevadí.
  A když už vysvětluji proč jsem přijal kompromisy, tak současně uvedu, že model je oproti reálu jiný i v několika dalších detailech. Ve smyslu zásady „méně znamená více“ jsem se předně rozhodl redukovat na minimum vikýře. Nakonec jsem „vysochal“ pro ilustraci jen jeden nad kůlnou (který se mi stejně moc nepovedl) – a dost!  Patlat se s prvky velikosti 3 x 5 mm mi v daném okamžiku nepřipadalo účelné. Ale jak se říká – nikdy neříkej nikdy; takže, nejspíš i já, až vychladnu a budu mít modelářský absťák, vezmu DAS a nadělám vikýře… 🙂 .
A ještě jeden detail přiznávám –hlavní budova by mohla být o 5 mm vyšší. U této míry mne nějak zklamal odhad… 

C. Popis stavby modelu

  Usoudil jsem, že konstrukčně bude jednoduší rozdělit stavbu sila (tolik členitého objektu) na několik částí. A tak jsem postupně vytvořil čtyři samostatné „domečky“ a věž, které pro účely tohoto článku označuji
• A = kůlna,
• B = hlavní budova,
• C = přístavek,
• D = vchodový přístavek,
• E = věž.

  U kůlny (A) jsou boční stěny a venkovní stěna zhotoveny z balzy, stěna přiléhající k dílu B z plastu. Do rozměřených a vyříznutých otvorů pro okna a dveře jsem zevnitř zalepil okna a dveře, které jsem „zasklil“ průhlednou fólií. Na plochu stěn jsem tupým nástrojem vedeným podle měřítka vytlačil drážky, imitující prkna. Pozor, netlačit (raději táhnout nástroj dvakrát na stejném místě), protože balza je křehká a snadno se rozštípne, zvl. v místech otvorů pro okna a dveře. Až po sestavení A jsem balzu napustil velmi rozředěnou Umbrou pálenou. Před tím jsem ale ještě z plastové desky „zeď cihlová“ vyříznul na všechny obvodové stěny cihlové pilíře spojené s podezdívkou. V rozích z vnitřní strany jsem je zbrousil do úhlu 45 st., aby na sebe pěkně pasovaly, a přilepil je.
  Strop jsem vytvořil z lepenky tl. cca 1,5 mm a vlepil jsem jej na svém místo; pomohl stabilizovat pravoúhlost stavby A.
  Střechu z kartonu jsem vytvaroval podle finálního sklonu čelních stěn ve střešní části s přesahem 5 mm na každé boční straně. Na okraj zespodu jsem nalepil proužky z balzy zbroušené tak, aby vytvořily podhledy. Na čelní stěně jsem ještě z balzy vytvořil okapovou římsu. Na rubu střechy jsem přilepil dva proužky z kartonu, které jednak přesně definují umístění střechy a jednak drží obě křídla v příslušném úhlu. Střechu jsem nepřilepoval ke spodní části dílu A.
Poznámka 4: Možná bude účelné připomenout, že při řezání bočních a čelních stěn je nutné počítat s tloušťkou materiálu (2 x 1 mm). Usoudil jsem, že bude estetičtější přesazovat boční stěny přes čelní. I tak se musí hrany před barvením kytovat.
 
  Všechny čtyři stěny hlavní budovy (B) jsou zhotoveny z plastové desky. Postup vytvoření otvorů pro okna a dveře a zalepení oken je stejný jako u dílu A. Všechny otvory zásadně řežu z rubové strany, pak je velmi jemným plochým pilníkem začišťuji tak, aby to lahodilo oku. Mezi okna jsem zalepil kousky „zdi cihlové“.
  U obou bočních stěn jsou přilepeny okapové stříšky. Jejich korpus je z balzy. Oba díly jsem uříznul o milimetr širší, abych měl prostor na pasování. Nejdříve jsem oba díly (střechu i podhled) zbrousil tak, aby po přiložení k sobě tvořily ostrý úhel a slepil jsem je. V bocích jsem zalepil dva trojúhelníky, které vymezují úhel. A ten musí být naprosto stejný, jako je úhel střechy. Není ani tak důležité, že já jsem zvolil úhel 29 st. (možná, že realita je trošku jiná, ale to se mi nepodařilo změřit). 
  Také nakládací rampy u paty bočních stěn budovy A jsou zhotoveny z balzy, nosné sloupky jsou z odřezků hranolu 2 x 4 mm. Schody u ramp mne napadlo udělat slepením kousků balzy. Podle originálu rampa směrem do silnice přesahuje asi do třetiny přes boční stěnu kůlny. Pozor, práh dveří v kůlně nemůže být „utopen“ pod úrovní rampy.
  Z bílého kartonu jsem uvnitř budovy B vytvořil mezi přízemím a poschodím a poschodím a střechou dva stropy. Horní prostor (poschodí) jsem ještě rozdělil podélnou příčkou. To proto, že jsem se rozhodl celý objekt zasvítit LED, ale tak, že jednotlivé obvody bude spínat časový spínač – viz dále. Zatímco spodní strop jsem zalepil, abych stabilizoval kolmost stěn, horní strop spolu s příčkou jsem si jen připravil, abych byl schopen uskutečnit elektrický rozvod LED.
  Výroba střechy hlavní budovy (B) se ničím neliší od dílu A. Snad jen tím, že v její ose je přilepena věž (E) – viz dále.

  Popisovat zvlášť stavbu přístěnku (C) a zvláště pak vstupního přístěnku (D) nepovažuji za nutné. Jsou zhotovené z plastové desky. U paty stěn je vytvořená podezdívka ze „zdi cihlové“. Rohy jsem opět zevnitř zabrousil, aby k sobě pěkně pasovaly. Na střeše budovy C je komín, rovněž polepený „zdí cihlovou“, kouřovod je ze sady „okna – dveře“ Auhagen (nejspíš to je nějaký odřezek). Jediné, co je na dílu C zvláštní je jeho větší šířka oproti dílům A a B. To proto, že vybočuje o šířku nakládací rampy směrem do silnice. Na modelu jsem ho ale postavil souměrně, takže díl C o pár milimetrů vybočuje z osy hlavní budovy B.

  Teprve až když byly všechny budovy A, B, C a D hotové, tak jsem je opatřil 3D fólií imitujících tašky (NOCH Nr. 57496 22 3D). Esteticky důležité je přesné nasazení fóĺie na hřebenu střechu (vhodné je nejdříve fólii zaříznout podle jedné linie tašek a bedlivě se podívat, jak jsou tašky kladeny, aby nebyly přilepeny obráceně). Je lepší fólii na hřebenu nasadit raději s přesahem několika desítek milimetru, než aby tam vznikla mezera po nalepení fólie na druhou půlku střechy (v nejhorším je pak možné přesah proříznout skalpelem). Nakonec jsem se rozhodl, že z jedné svislé linie tašek vyrobím hřebenáče. Než jsem je ale přilepil, mezi prsty jsem linii tašek ohnul ještě s nalepeným krycím papírem. 

  Věž (E) je zhotovená z bílého kartonu a polepená balzou. Čelní stěny mají totiž díky střeše hlavní budovy (A) a stříšce samotné věže složitý geometrický tvar, jakési „V“ naruby. Vymyslel jsem to tak, že čelní stěnu věže jsem si narýsoval na karton současně s jednou boční stěnou a vyříznul je dohromady. Dva takto zhotovené díly jsem v rozích slepil k sobě. Pak jsem nařezal s malým přesahem všechny čtyři stěny věže z balzy, přilepil je a nakonec je přesně ořezal podle kartonu. V boční stěně věže jsem v balze vyřízl úzké podélné větrací otvory. Neproříznul jsem ale vrstvu kartonu. Mikrotužkou jsem pak naznačil na kartonu pod balzou okenní mříž.
  Věž jsem přilepil ke střeše hlavní budovy (A) tím způsobem, že jsem nejdříve v přilepené střešní fólii vyřízl otvor podle obvodu věže, vlastně o něco menší, aby bylo možné fólii nasadit s půl milimetrovým přesahem na boční stěnu věže. 
  Přiměřil jsem, připasoval a přilepil střechu věže, rovněž z kartonu. Polepil jsem ji hliníkovou fólií, která mi zbyla ze stavby pily – ZDE. Přemýšlím, jestli na tuto stříšku dodatečně zhotovím větrací komín, ale moc se mi do toho nechce. Stejně jako do vikýřů na střeše hlavní budovy… 
  Všechny díly (A, B, C, D) jsem k sobě pečlivě připasoval (stále jsem celou sestavu korigoval podle podlahy), na dvou místech jsem čelní stěny sousedních dílů provrtal a sešrouboval šroubky M2. Až úplně nakonec, po sestavení a dokončení drobných úprav a instalaci LED jsem všechny díly stavby slepil vteřiňákem (husté HPV). 

D. Elektrifikace

   Nebýt toho, že jsme s partou dědků (pardon, modelářů zralého věku) z Českých Budějovic při jedné z našich spanilých jízd po mašinkářských štacích nenarazili na téma osvětlení budov, nevěděl bych, že existuje něco, co imituje postupné a nepravidelné rožínání (po našem; Češi říkají rozsvěcování) a zhasínání světel v jednotlivých částech objektu. Něco takového nejspíš k silu připojím.
  Proto jsem do modelu skladiště zabudoval celkem sedm LED (3 mm, žlutá barva) spolu s rezistory, a to v pěti samostatných okruzích. Drátů mi teď za sila leze, jako bych zkonstruoval atomovou elektrárnu! Všechny vodiče jsou svedeny z obou bočních objektů A a C do prvního patra hlavní budovy B a odtud skrz strop do spodní místnosti a podlahou ven z objektu.
  Pravda, „neposlušné“ vodiče byly důvodem pro vytvoření dočasné podlahy objektu, abych byl vůbec schopen silo vyfotit. 

E. Barvení a patina

  Prozatím (jelikož tvořím do krabice, nikoliv pro reálné kolejiště) jsem se omezil pouze na napuštění balzových částí ředěnou Umbrou pálenou, abych uviděl krásu namořené balzy. Ostatní stěny ani střechu jsem zatím nebarvil ani nepatinoval. Času dost.
  S ohledem na zabudované LED jsem si ale dal práci s úpravou vnitřních stěn. Postupoval jsem podle doporučení, která jsme nedávno publikovali na našem webu ZDE.
  Aby stěny neprosvítaly, doporučuje se je natřít černou barvou. Jenže ta pohlcuje světlo. Navíc LED mají velmi malý vyzařovací úhle světla. Nejdříve jsem si tedy myslel, že černý sprej nastříkaný na rubu plastových desek bude dostačují. Nebyl. Nejvíce parazitního světla se šířilo hranami a rohy okolo vlepeného stropu. Balzové stěny „svítily“ v celé ploše, hlavně v rýhách imitujících prkna. Všechny rohy a balzové stěny jsem proto „naštukoval“ tmelem Rewell PLASTO…
  A pak mne napadlo použít doporučení Vladímíra Vacka (viz cit. článek výše) a vnitřky dílčích staveb, včetně stropu a podlahy jsem vylepil tenkým alobalem. Zvýšení účinnosti svícení je markantní s ohledem na mnohočetný odraz světla LED. Samozřejmě, světlo skrz stěny neprosvítá.

E. Závěr

  Mám radost, že se mi podařilo vymodelovat železniční stavbu, která mne na první pohled zaujala. Netvrdím, že jsem dodržel veškeré detaily, ale s přibývajícími zkušenostmi přicházím na to, že v měřítku 1 : 160 by se to s detaily nemělo zase až tak moc přehánět. Jak už jsem řekl, někdy méně znamená více. Teď nechám domeček uležet, možná, že ještě dodělám vikýře na hlavní budově. Jestli někdy dojde na instalaci objektu do kolejiště, bude se barvit a patinovat. Teď to nemá cenu. Pokud se mi podaří získat spínač na LED, tak ho připojím, když ne, poradím si jinak. Vodičů mi z objektu leze dost, snadno se dají „prostříhat“ 🙂 .

Hlav, 15. 8. 2010; foto autor

__________________________________

A ještě pár obrázků modelu sila, kdyby se snad někomu neotevřel Quick Time Player.

(Snímky byly pořízeny fotopřístrojem NIKON 90 a nasvíceny systémem Desk Light System od firmy FOMEI, která mi systém laskavě zapůjčila k testování)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rubrika: Budovy, STAVBY
Počet přečtení: 11 120 | Tisknout: | Poslat: