Honzíkovy vláčky

Osvětlení osobních 4-nápravových vagonů II.

Autor: admin Vydáno: 1.5.2010

V závěru článku stejného názvu publikovaném zde 24. února, kde popisuji úpravu vagonů Roco (24397 a 24396), přiznávám potíže s kvalitou svícení vagonu. Vagon při jízdě nepříjemně blikal, což (jak jsem později zjistil), je negativní vlastnost téměř všech samo-doma upravených vagonů, bez rozdílů měřítek. Příčina je ve sběračích proudu. I odborníci, kteří věnovali vývoji sběračů hodně času, práce a peněz nakonec dospěli k řešení spočívající v instalaci kondensátoru do elektrického obvodu.¹⁾

Nové zapojení

Jak jsem uvedl, pokračoval jsem v bádání. Na stopu správného elektronického obvodu mne navedl Martin Pinta (Lokopin). Z delší diskuse, ve které jsem mu snášel na hromadu moje poznatky a také chytrosti jiných autorů, vykřesal hned sedm schémat a dal mi vybrat (čímž mne postavil do role pána, co v televizi losuje Sportku). Jelikož nejsem elektrikář, vybral jsem pro „sichr“ Pintovu sedmou (poslední) variantu, protože jsem vycházel z úvahy, že k jejímu řešení dospěl až nakonec – a tedy že bude nejlepší. A byla! Rozházel jsem původní zapojení, dokoupil pár součástek, co mi Martin předepsal, a spájel jsem všechno znovu podle schématu č. 7 (obr. 1.).

Obr. 1 – Schéma č. 7 zapojení dle Martina Pinty

Dlužno upřesnit, že jsem opustil snahu o překonání blbovzdornosti amerických funkčních dekodérů FL1 (Digitrax), které ve spojení s digitálním ovladačem Lenz naprosto ignorují proklamace o vzájemné kompatibilitě těchto součástek podle normy NMRA. Prostě, tohle nefunguje. A – na radu Ondro Kováčika – jsem zakoupil u Kroise ve Vídni funkční dekodéry DCX33D od cTelektronik. Ty si už konečně při snaze o naprogramování nechaly říct. Ale to bylo až nakonec.

Obr. 2 – Dekodér DCX33D od cTelektronik (schéma)

Obr. 3 – Umístění dekodéru ve vagonu – je přilepen oboustranně lepicí páskou k bokům sedadel

Instalace kondensátoru

Změny v elektrickém zapojení znamenaly přepájet zapojení obou LED pod střechou vagonu. LED (bílé, super jasné, o průměru 3 mm) jsem zapojil do série spolu s rezistorem (560 Ω). Anoda jedné z LED je připojena na plus pól od dekodéru (modrý vodič). Ve stejném bodu je připájen i plus pól kondensátoru. Otázkou byla volba jeho hodnoty. U modelů v měřítku N je základním problémem velikost vnitřního prostoru (vlastně jeho „malost“). Pro kondenzátor jsem obětoval jedno kupé (jiné řešení není). Jeho dno jsem před umístěním natřel černou barvou, aby průhledem přes okno tak „nesvítilo“. Stejně se mi tam vešel jen kondensátor s hodnotou 220M/16V. Pravda, Martin doporučoval volit kondenzátor na 25 V, ale při stejné velikosti by měl jen 100 μF. Jiný konzultant mi řekl, že hodnota 16 V postačuje. A tak jsem to risknul a všechno opravdu funguje.

Obr. 4 – Umístění kondensátoru do jednoho kupé vagonu; na tomto obrázku je patrné též vyústění vodiče od sběrače na podvozku, na který je připájen jeden z vodičů (černý) od dekodéru (spoj je chráněn smršťovací bužírkou)

Minus pól kondensátoru je připájen dle schématu, tj. mezi rezistory. Za druhým rezistorem (120 Ω) je v sérii dioda 1N4001, která prý má chránit dekodér při vypínání či zapínání. Přeskočím děj: Fungovalo to hned po postavení na koleje (na tzv. firemní adrese „03“) – a bez blikání!

Obr. 5 – Reinstalace součástek pod střechou vagonu

Zadní osvětlení vagonu

Když už jsem měl vagon znovu rozmontovaný po stole a k tomu na mne z dekodéru DCX33D čouhalo sedm drátků, došlo mi, že bych se mohl pokusit instalovat alespoň na jedno čelo vagonu červená koncová světla. A tak jsem vyměřoval a proměřoval a zkoušel a hledal… Výsledkem byla destička rozměru 3,5 x 11,5 mm vyříznutá z polotovaru na výrobu plošných spojů tl. 1 mm (jednostranná, tvrzený papír), do které jsem tou nejjednodušší metodou vyškrábnul řezačem plastů Olfa drážky, které vytvořily pole pro instalaci dvou LED a jednoho rezistoru v provedení SMD a místa pro napájení (obr. 6).

Obr. 6 – Destička s LED SMD k zadnímu osvětlení vagonu

Po instalování SMD součástek na destičku a připájení vodiče (cíleně jsem volil modrou barvu, protože na vodič přijde připájet plus (modrá) od dekodéru) jsem mírně upravil místo pro destičku upilováním žeber v interiérové vložce vagonu hnědé barvy a destičku jsem přilepil vteřiňákem. Pozorný čtenář si všimne, že LED SMD jsou umístěny těsně nad podlahou interiéru.

Přesně proti LED SMD jsou v zadním čelu vagonu vyvrtány dva otvory o průměru 2 mm (obr. 7, 8, 9), do kterých přijdou vložit a později zalepit hliníkové trubičky stejného vnějšího průměru a délky 2,5 mm (od Litomyského).

Do trubiček přijdou vložil (a zalepit) světlovody (obr. 11). Odřízl jsem je ze světlovodné tyčky o průměru 1 mm; jsou dlouhé cca 2,5 mm. Konce jsou zarovnány jemným pilníkem. Trubička okolo světlovodu vně vagonu připomíná obrubu lampy.

Obr. 7, 8, 9 – Zadní čelo vagonu, ve kterém jsou vyvrtány otvory pro světlovody v trubičce; pod ním destička s LED SMD přilepená k interiérové vložce vagonu

Aby SMD LED neosvětlovaly vnitřní zadní část vagonu a svítily jen do světlovodů, musel jsem kolem nich vymyslet a vyrobit kryt. Použil jsem k tomu kousky smršťovací bužírky. Je pružná a přizpůsobí se karoserii vagonu při sestavování. Bužírky jsem okolo LED SMD přilepil a z venku „zapatlal“ černou syntetickou barvou. Upozorňuji však, že pasování při sestavování vagonu byla práce pro vraha. Na obr. 10 a 11 je instalovaný vývojový typ destičky, na které jsou LED SMD připájeny příliš vysoko nad podlahou vagonu (jejich osa se nekryla s osou otvoru. Destička byla předělána (viz obr. 6 až 9). Tyto obrázky slouží pro demonstraci zastínění a zabarvení (nové jsem již nenafotil).

Obr. 10, 11 – Zastínění LED SMD, aby neosvětlovaly zadní část interiéru vagonu

Obr. 12 – Zadní čelo vagonu s lampami pro zadní osvětlení po zpětném sestavení

Ještě před tím jsem dokončil elektrické zapojení připájením plus pólu od dekodéru a zeleného vodiče (podle schématu přiloženého k dekodéru se jedná o vodič pro funkční tlačítko F1) k sérii osvětlovacích LED pod střechou vagonu. V zásadě je jedno, který z vodičů od funkcí dekodérů se použije (na výběr jsou bílý, žlutý, zelený a fialový), protože vše lze naprogramovat.

Programování dekodéru

Následovalo naprogramování dekodéru, a to tak, že jsem přidělil jednotlivým vagonům samostatné adresy (podobně jako se to dělá lokomotivám). Osvětlení je ovládáno funkčními tlačítky; F1 zapíná/vypíná vnitřní osvětlení vagonu, F2 zapíná/vypíná zadní červená světla.

Závěr

Provozní zkoušky svícení byly velmi dobré. Blikání prakticky ustalo. Na kolejišti u kamaráda, jenž má velmi ostré (nemodelové) zatáčky s poloměrem pod 15 cm ale vagon vypadával z kolejí, což jsem přisoudil zřejmě dosti znatelnému brzdícímu účinku sběracího pásku z fosforbronzového plechu na podvozcích.

Proto jsem do podvozků vagonů instaloval mosazná ložiska, čímž se zásadních způsobem zlepšila kvalita jízdy vagonů. Dále jsem uvolnit přítlak plíšků na středovou osou dvojkolí a jemně nastrouhaným grafitem jsem místo dotyku „namazal“ dle zásady „kdo maže, ten jede“. V tomto stavu jsou zatím dokončeny tři vagony Roco.

Příště však rozhodně budu při konstrukčním řešení sběru proudu z osiček dvojkolí používat nikoliv plíšek, ale fosforbronzový drát, anebo uhlíky na pružince dle řešení Ing. Schwarze, protože toto řešení klade nesrovnatelně menší mechanické tření a méně přibrzďuje dvojkolí.

Hlav, 30. 4. 2010

1) Ing. Schwarz, jehož nepublikované materiály, které jsem od něho na požádání získal na CD, a jenž považuji za to nejlepší, co se mi podařilo na téma osvětlení vagonu získat a prostudovat, upozorňuje, že na blikání má vliv několik faktorů. Eliminaci tohoto jevu lze mimo jiné odstranit zapojením kondensátoru. Osobně se domnívám, že kondensátor je hlavní prvek ze Schwarzova výčtu možných opatření pro zamezení blikání. Ostatně, ve všech funkčních schématech pro nejrůznější vagony, které Ing. Schwarz na CD publikuje, kondenzátor je.

Pokrok nezastavíš. Čtyři roky po publikování tohoto příspěvku napsal Jan Plutnar na stejné téma příspěvek, který si rozhodně stojí za to přečíst – ZDE