Honzíkovy vláčky

Nářadí – barvení, modelování

Autor: admin Vydáno: 13.1.2010

K barvení, natírání, stříkání, kreslení či malování (čeština je bohatá na synonyma) jsou potřeba barvy a ředidla, a také nástroje, mezi které patří hlavně štětce, misky, šablony, také pravítka, kružítka a další. Ti, kteří preferují dokonalou práci, anebo se pohybují v miniaturních rozměrech, pořídí si stříkací pistoli a kompresor. Pro modelování jsou kromě modelovací hmoty vhodné špachtle a nejrůznější „tvořítka“.

Štětce

Kdykoliv jdu kolem papírnictví nebo obchodu s potřebami pro malíře, neodolám a koupím nějaký nový štětec. Štětců není nikdy dost. Pravda, časem pak zjistím, že některých štětců mám víc než je skutečně potřeba. Přesto, je užitečné mít zásobu štětců malých i velkých, s vlasem dlouhými i krátkým, jemným i „ostrým“, srovnaným na plocho nebo do kulata… Fajnšmekři si jistě koupí třeba štětec plnicí.
O některé štětce (zpravidla dražší – ty se kupují v malířských potřebách) je třeba se pečlivě starat, tj. po jejich užití se musí vyčistit příslušným ředidlem a do sucha vytřít (do papíru, buničiny, látky). Na některé levné štětce lze hledět jako na jednoúčelové pomůcky (prodávají je v papírnictví, používají je školáci). I tyto levné štětce však lze zdárně použít v modelaření. Někdy je ale potřeba jim před použitím sestřihnout některé odchylující se vlasy.
Kvalitní (a drahé) štětce všech rozměrů, vč. těch nejmenších, například na popisy modelů, lze samozřejmě koupit také ve speciálních modelářských prodejnách a e-obchodech.
Dobré je udělat si mezi štětci pořádek a systém. Jestliže se například některý štětec začne používat na patinování prášky, rozhodně by se s ním už neměla nanášet olejová barva. Své k svému, jak se říká.

Misky, kalíšky, nádobky

Také misek (kalíšků aj. nádob) na barvy, ředidla a jejich míchání není nikdy dost. To samé platí o všelijakých nádobách na míchání odlévacích hmot apod.
Nejvhodnější jsou skleněné, kovové nebo plastové, protože se dobře udržují. Mimochodem, dnešní potravinářský průmysl nabízí nepřeberné množství všelijakých nádob (zpravidla plastových), které lze požívat tzv. jednorázově. Stačí si umýt kelímek od jogurtu, který jste měli ke snídani, a máte ideální nádobu na smíchání Lukoprenu. Totéž platí o skleničkách od léků. Ty se rovněž nevyhazují, ale nosí se do modelářovy dílny.
A jak mne upozornil Martin Pinta, rozhodně nelze zapomenout na korunkové uzávěry od pivních lahví. Velmi vhodné jsou podle něho např. při práci s malými objemy dvousložkových lepidel a odlévacích hmot, s vteřinovými lepidly apod.
Při modelování se obvykle pracuje s malými a velmi malými množstvími barev. K nabírání barvy z nádobky, kde se skladuje, se používá kapátko (též pipeta, v lepším případě dávkovací pipeta), nebo skleněná, kovová, plastová a dřevěná tyčinka. Vždy čistá!

Pro nabírání barev nejsou podle mne zcela ideální injekční stříkačky, pokud je barva hustá. Hustá barva se špatně nasává. Jsou ale modeláři, kteří to jinak nedělají (používají jehlu většího průměru). Stříkačky jsou naopak ideální pro měřené přidávání ředidla, nebo pro dávkování již rozředěné barvy do stříkací pistole.
Jen výjimečně se nanáší (nabírá) barva na štětec přímo z nádobky. Není to rozumné kvůli možnosti kontaminace jiným odstínem barvy. Správné je potřebné množství barvy odlít do nějaké misky (vždy raději o dvě kapičky více, jak o jednu méně), lahvičky či podobné nádobky a tam si ji připravit pro natírání či stříkání. Přípravou se rozumí smísení barev různých odstínů a její naředění. Platí, že barva pro stříkání je řidší než barva nanášená štětcem. Správné naředění se pozná podle toho, jak se barva po nanesení rozlije po povrchu. Pokud zanechává stopy tahu štětce, je hustá, pokud nekryje, je obvykle řídká. Pozor ale, některé odstíny špatně kryjí a musí se nanášet ve vrstvách (po proschnutí předešlé vrstvy). U stříkání se hustá barva pozná podle toho, že z pistole prská a na povrchu dělá kapičky, řídká barva se neslévá a nekryje.
K dokonalému promíchání barvy lze použit skleněnou, plastovou, kovovou či dřevěnou tyčinku.
Je vhodné, když jsou používané misky dostatečně stabilní. Nesplňují-li tuto vlastnost, i při největší opatrnosti hrozí jejich převržení a rozlití barvy. Parkinsonovy zákony fungují i zde. Takže, nevhodné jsou například skleněné misky na džem (prodává Ikea), protože mají úzké dno a jsou vratké – pokud je ovšem zasadíme do hrudky plasteliny přilepené na destičce, stabilita se zlepší. Nevhodné jsou i některé lehké hliníkové misky (nabízejí je obchody pro malíře), opět pokud nejsou přilepeny k nějaké stabilní podložce. Malíři jsou zvyklí používat paletu; k ní připevňují misky se skřipcem, ve kterém mají nalité ředidlo. K miskám se dodává i plastové víčko, takže ředidlo se nemusí vylévat. To samé lze udělat i s naředěnou barvou. Tyto misky se skřipcem jsou velmi vhodné, pokud se připevní na nějakou stabilní podložku.
Osvědčily se mi také jakési „multi misky“ vylisované z hliníkového plechu, ještě lepší jsou malé misky z těžkého a lesklého kovu.
Naředěnou barvu je možné skladovat ve skleněných lahvičkách s plastovými zátkami, které by neměly dovolit přístup vzduchu. Pokud je to možné, i misky by se měly používat vždy pro stejné účely.

Stříkací pistole

Nemám praktické zkušenosti s tímto nástrojem, i když jsem si pistoli pořídil (od fy Conrad). K provozu pistole je nutný kompresor. U některých „obyčejnějších“ souprav se používá vzduch stlačený v tlakové nádobě (rovněž prodává např. Conrad).
Stříkání barvy považuji za velmi odbornou činnost, kterou je třeba se naučit v praxi. Odkazuji proto na příslušné weby, kde je stříkání dostatečně vysvětleno.

Modelování

Pro modelování (a nemyslím teď na modelovou železnici) jsou dnes k dispozici nejrůznější hmoty. Jsou různě zbarvené, některé tvrdnou rychle, jiné pomalu, k jejich vytvrzení se používá teplo, jiné k tomu potřebují vzdušný kyslík, další vytvrdnou po chemické reakci.
Potřebný tvar lze hmotě vtisknout samozřejmě prsty, častější je použití všelijakých nástrojů. Nejčastěji se používají špachtle (velké, menší, maličké) a tvořítka z ohnutého drátu. Není nic složitého si taková „tvořítka“ zhotovit.
Mně se velmi osvědčily nástroje používané chirurgy či zubaři (snad proto, že jsem se kdysi v mládí podílel na jejich výrobě). Dnes je nabízí firma Medin, a.s. (nástupce Chirany), nebo obchody se zdravotnickou technikou.
Někdy je potřeba ve vytvarované hmotě udělat drážky, prohlubně apod. K tomu se hodí nástroj na dalším obrázku. Pracovní část se upíná do kleštiny v držáku.